FUNKCE LESA V HOSPODÁŘSKO-ÚPRAVNICKÉM PLÁNOVÁNÍ

Dr. Ing. Jaromír Macků - ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Brno

Jedním z mnoha problémů dlouhodobějšího charakteru je zakotvení funkcí lesa do hospodářsko-úpravnického plánování. Funkční zaměření lesa vyjádřené stávající legislativou (kategorizace lesů) nejenže je překonanou záležitostí (např. "les hospodářský"), ale zejména neumožňuje jednoznačné vyjádření funkčního zaměření na úrovni rámcového plánování (diferenciace HS) a tím omezuje možnosti databázového zpracování.

POLYFUNKČNOST LESA JAKO OBJEKTU VEŘEJNÉHO ZÁJMU

Les představuje objekt veřejného zájmu. Principy veřejného zájmu jsou sice zakotveny ve státní lesnické politice a podchyceny v lesnické legislativě, ale systém jeho zajišťování je nedokonalý. Polyfunkční význam lesa na zabezpečování plnění celospolečenských funkcí (produkční, ekologicko-stabilizační, hydrické, půdoochranné, sociálně-rekreační a hygienicko-zdravotní) je nezastupitelný. V teoretické rovině je dávno zamítnut předpoklad, že lze obhospodařovat lesy se zřetelem na jedinou funkci. Lesník, který profesionálně respektuje výlučně dřevní produkci, je dnes na falešné stopě; při žádném ze svých rozhodnutí by neměl ztrácet ze zřetele účinky, které jeho zásah přinese na širokou paletu ekonomických i mimoekonomických hodnot svěřeného lesa. Lesní hospodářství se musí stát integrující činností, která dokáže vyvažovat (harmonizovat) vlivy svých zásahů na produkci a na rekreační prostředí, na ekonomickou produktivitu dřevinného porostu i na biodiverzitu celého ekosystému.

Vycházíme z toho, že stát má zájem na zabezpečování těchto funkcí pro společnost. Veřejný zájem musí stát zabezpečovat ve všech formách vlastnictví lesů. Praktické uplatnění systému zajišťování v lesním hospodářském plánování se opírá o předpoklad, že les není jen producentem dřevní hmoty či zvěře, ale že je především ekosystémem, součástí krajiny a je vázán na veřejný zájem, podmíněný nejširším spektrem požitků z lesa. Při stanovení těchto cílů nejde výlučně o lesnický problém, ale právě tak o problém etický, právní, sociální, hospodářský a politický.

Samotné formulování veřejného zájmu v lesích je natolik závažné, než aby jej mohli vyřešit jen lesníci. Veřejný zájem neumožňuje, aby byly vyplněny libovolné soukromé nebo skupinové požadavky. Veřejný zájem v právním a demokratickém státě musí vycházet z podmínek zachování společenského řádu, který je schopen dlouhodobé existence. Základním předpokladem je zajištění trvalé existence zdravého lesa jako nositele následného plnění celospolečenských funkcí. Současný a již několik desetiletí trvající nepříliš dobrý zdravotní stav našich lesů se jednak dílem setrvačnosti a jednak dosti složitou synergií škodlivin a stavu počasí lepší jen pozvolna.

Celospolečenské funkce lesů jsou společensky ošetřeny pouze v lesích ochranných a v lesích zvláštního určení. Pro zajištění jejich realizace v kategorii lesů hospodářských nejsou vytvořeny legislativní, hospodářské ani ekonomické nástroje. Dosavadní přístup k problematice polyfunkčního lesnického hospodaření dosud vždy mylně vycházel z pohledu priority produkce lesa jako výrobního surovinového zdroje. Úroveň a zabezpečení ostatních funkcí bylo a je stále jen s produkcí poměřováno. Objektivizace váhy významu lesa je tak zatížena významnou systémovou chybou plynoucí ze "samozřejmého" pasivního příjmu jeho existence.

Dosud však lesní hospodářství nedostává za většinu celospolečenských funkcí (správněji účinků nebo užitných hodnot lesa, poskytovaných jako "veřejné statky" bezplatně) žádné ekonomické hodnoty, chybí mu rozhodující stimul pro rozvíjení celospolečenských funkcí.Ekonomicky racionálně uvažující lesní hospodář musí rozvíjení celospolečenských funkcí udržovat pouze na úrovni, která nenaruší hlavní výsledek hospodaření, a to jsou dodnes relace mezi cenou prodaného surového dřeva a vynaloženými náklady. To platí i v případech, kdy rozvíjení celospolečenských funkcí lesa je v obecně uznávaném zájmu významných společenských skupin nebo i výslovně celé společnosti.

Klíčem k systému zajišťování veřejného zájmu na lesích je hodnotová kvantifikace celospolečenských funkcí lesů (Vyskot I. a kol., 1997, 1998, 1999). To znamená, že jsme schopni ohodnotit na úrovni současných poznatků funkční potenciál konkrétního porostního typu v daných přírodních podmínkách (např. cílovém HS). Pouze na tomto základě lze podnikat další opatření typu omezení vlastníka ve veřejném zájmu s úhradou případné újmy nebo k jeho motivaci.

HOSPODÁŘSKO-ÚPRAVNICKÉ PLÁNOVÁNÍ FUNKCÍ LESA SE OPÍRÁ O DIFERENCIACI HOSPODAŘENÍ

V praxi to znamená respektování ekologických limitů, které jsou odvozovány:

- z rozdílnosti přírodních poměrů (přírodního potenciálu), vyjádřené na úrovni geobiocenologického pojetí lesních typů,

- ze stavu současných lesních porostů a z konfrontace tohoto stavu se stavem potenciálním,

- z funkčního zaměření lesa,

- z motivace a realizačních možností vlastníka lesa.

Obecným východiskem moderní HÚL založené na kontinuálním uplatňování ekosystémového pojetí a polyfunkčnosti lesa je trvale udržitelný rozvoj způsobů hospodaření a péče o les. Trvale udržitelné lesní hospodářství bylo nově definováno (evropskou ministerskou konferencí o ochraně lesů, Helsinky 1993) jako "správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají její biologickou diverzitu, produkční schopnost a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni a nepoškozují tím ostatní ekosystémy". Tato definice nutně přinesla výrazné upřesnění dosavadní koncepce funkčně integrovaného lesního hospodářství, zůstává však zatím v akademické proklamativní rovině.

Uznává-li společnost les na základě vlastní volby za trvale nepostradatelnou složku svého životního prostředí, proč bychom se měli vystříhat morálních apelů k prosazování péče o les, když morální apel je v péči o prostředí legitimním prostředkem a když usnadní politickou formulaci požadavků? Nelze proto jinak, než v souladu s veřejným zájmem vytvořit systém nástrojů, který by podpořil etická a morální kritéria lesníků a bude rozvedením a konkretizací obecných principů ekologické etiky resp. principů trvale udržitelného rozvoje.

Základními požadavky na trvale udržitelný rozvoj jsou:

- změna hierarchie hodnot především ve prospěch veřejně prospěšných funkcí lesa, neboť stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání lesa nejen jako obnovitelném přírodním zdroji, ale i na využívání veřejně prospěšných funkcí lesa,

- vytvoření prostoru pro uplatnění zpětných vazeb v lesním ekosystému,

- vycházet z minimálního vkladu dodatkové energie, tj. nákladů na hospodaření v lesích.

Na této úrovni byla zpracována funkční typizace lesa podle funkčních typů (Macků J., 1992, 1997).

FUNKČNÍ TYPIZACE LESŮ

Na základě analýzy současných poznatků o funkcích lesů se navrhuje jejich zakotvení do lesního hospodářského plánování prostřednictvím funkční typizace lesů. Tato typizace představuje systém nástrojů, který se opírá o:

- diferenciaci přírodních podmínek na geobiocenologickém základě,

- diferenciaci stavu porostů na úrovni porostních typů,

- diferenciaci funkcí lesa na úrovni funkčních typů,

- diferenciaci způsobů hospodaření podle přírodních podmínek, stavu lesa a funkčních typů ve vazbě na limitující těžebně-dopravní technologie,

- klasifikaci terénních typů a limitujících těžebně-dopravních technologií.

Návrh systému funkční typizace je patrný z tabulky. Uvedený systém funkční typizace lesů je otevřeným systémem. Takto lze identifikované spektrum potenciálních a deklarovaných funkcí začlenit do systému tvorby hospodářských souborů a integrovat způsoby hospodaření. Po stránce návrhu hospodářských opatření jde o klíčovou záležitost, která je zakotvena ve směrnicích hospodaření jako podkladu pro podrobné plánování.

Systém funkční typizace lesů se opírá o poslání lesů jako obnovitelného přírodního zdroje. Poslání lesů chápeme jako fenomén tohoto společenstva v daných podmínkách být nositelem funkčních potenciálů. Naproti tomu deklarované funkce lesa vyjadřují stav požadavků společnosti, které jsou podmíněny zkušenostmi a stupněm současných poznatků.

Toto označení prezentuje určitý rámec úrovně poznání, který se neustále vyvíjí. Funkční typizace není "svěrací kazajkou", ale otevřeným systémem diferencující určité způsoby hospodaření v určitých přírodních podmínkách, stavu lesa, jeho funkčního zaměření a limitujících těžebně-dopravních technologií.

Před aplikací modelu v konkrétním porostu musíme znát jeho funkční zaměření, tj. zda bude uplatňována strategie polyfunkčního pojetí na úrovni dřevoprodukční funkce a ostatních funkcí podporovaných, nebo zda půjde o výraznou preferenci jedné nebo integraci funkcí. Teprve za těchto podmínek můžeme uplatňovat způsoby hospodaření podle funkční typizace.

Vlastním nástrojem managementu podle funkční typizace jsou těžebně-dopravní technologie. Těžebně-dopravní technologie a jejich první krok - klasifikace terénu v pojetí Macků-Popelka-Simanov (1991), sledují minimalizaci škod, ke kterým v lesních ekosystémech dochází v souvislosti s těžební činností - a to od přípravy výroby, řízení a dokončení prací včetně povýrobní úpravy pracovišť. Ty je nutno chápat především jako preventivní opatření napomáhající přírodním silám v úplné eliminaci lesnických aktivit a ne jako pouhou asanaci již nastalých škod.