HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ BY MĚLA VNÁŠET ŘÁD DO PŘÍSTUPU ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ

Ing. Jan Kaluža

Motto:

Lesní hospodář zkoumá, hledá cesty; lesní taxátor, aniž by jakkoli přímo zasahoval do jeho podnikání, vyšetřuje číselné výsledky této činnosti, informuje jej, jak odpovídá les kvantitativní i kvalitativní přeměnou zásob a přírůstu na to, co v něm podniká, usměrňuje tak jeho činnost, stávaje se tím přímo podmínkou úspěchu.

Rudolf Haša,
Lesnická práce 1924, str. 26

Vážení čtenáři,

dostává se vám do rukou Lesnická práce, která je péčí redakce zaměřena na hospodářskou úpravu lesů. Dovolte mi při této příležitosti malou úvahu na dané téma. Téma, o kterém mluví všichni, kdo se pohybují v lese a v lesním hospodářství, pod kterým si ale zřejmě každý představujeme něco trochu jiného.

Člověk dosahuje svých potřeb různými modely chování. Jedním z nich je také model chování racionálního - od stanovení cílů a principů jejich dosahování přes volbu způsobů a nástrojů realizace, ke kontrole a korekci na základě zvolených kritérií a stanovených, odvozených nebo dosažených parametrů. Hospodářskou úpravu lesů vnímám od dob svých studií po dnešek mimo jiné jako disciplínu, která tento řád vnáší do přístupu člověka (lesníka) k přírodě (lesu). Podtrhuji do přístupu člověka k lesu, nikoliv do lesa.

Občané (stát), vlastníci lesa, zaměstnanci státní správy lesa, ochrana přírody, podnikatelé v lesním hospodářství, poskytovatelé služeb hospodářskou úpravu lesů právem považují za jeden z nástrojů pro dosahování svých cílů v lese a lesním hospodářství - to je naprosto v pořádku a tuto úlohu hospodářská úprava lesů nesporně je schopna svými přístupy a metodami v úrovni dosaženého poznání každému z nich plnit. Optimalizovat jejich vzájemné vztahy však sama o sobě nedokáže. K tomu v právním státě slouží jiné nástroje.

Nemůže tudíž jít o cíle zástupné, protichůdné, principy neslučitelné nebo o nástroje nekonzistentní v jednom výstupu, v jednom díle hospodářské úpravy lesů! S ohledem na pořizovatele jde v hospodář-ské úpravě lesů principiálně vždy o totéž, obsahem je to však vždy něco jiného. Neschopnost definovat cíle, přípustné rámce (a obhájit je), stanovit jednoznačná práva a vymahatelné povinnosti nenahradíme pověřením občana úředníka rozhodovat v dané věci. Neschopnost definovat a obhájit důvody omezení občana vlastníka nenahradíme donucovacími prostředky, případně jeho vyšachováním z rozhodovacího procesu. Zároveň to nemůže být stát, kdo ponese důsledky všech případných selhání.

Úloha občana úředníka v hospodářské úpravě lesů spočívá podle mého názoru v tom, že na základě zákonem stanoveného zmocnění ověří shodu deklarovaných parametrů se skutečností a soulad obojího se zákonem stanovenými limity a vydá zákonem stanovené rozhodnutí. Právem vlastníka je dosahovat svých cílů v souladu se zákonem, který musí být v souladu s ústavními principy fungování státu a stát musí být schopen si v případě potřeby takové chování vynutit. To vše se hospodářské úpravy lesů samozřejmě rovněž dotýká, ale hlavně to vytváří právní rámec pro její fungování. Je tedy jen na nás, jak dokážeme v zájmu věci konstruktivně, věcně, zdůvodněně a v reálných souvislostech jednat. A nutno říci, že zatím jsme této schopnosti za uplynulých deset let mnoho nepředvedli.

Hospodářská úprava lesů je o řádu, cílech, rozhodovacích úrovních, principech a zásadách, ale též o zcela jednoznačných konkrétních rozhodnutích v detailech, o kvantifikaci a stanovení ověřitelných kvalitativních limitů a v neposlední řadě o vyhodnoceních a korekcích.

Postupujme tak i při řešení jejího uspořádání, koncepce, struktury nástrojů a jejich vzájemných vazeb. Definujme a v mezích ducha a litery zákonů prosazujme, legální cíle státu a vlastníků, hledejme odpovídající nástroje jejich realizace, vytvářejme provázaný, jednoznačný, vypočitatelný komplex práv a povinností, ve kterém občan vlastník i občan úředník budou mít jednoznačně zákonem vymezené rámce pro svou činnost. Zatím to tak není a co je horší, projevují se spíše snahy opačné. Nedělejme z hospodářské úpravy lesů mocenský nástroj, samoúčelnou tradici ani bezduchou technologickou mašinérii.

Les hospodářskou úpravu k existenci nepotřebuje, ale vzhledem k jeho vlastnostem a charakteru lesa jako majetku a zároveň významné součásti našeho životního prostředí ji potřebujeme my - občané i jeho vlastníci.