HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ,OBHOSPODAŘOVANÝCH PŘÍRODĚ BLÍZKÝM ZPŮSOBEM
Prof. ing. Zdeněk Poleno, CSc. - Lesnická fakulta ČZU Praha
Významné postavení mezi lesnickými vědami zaujímá hospodářská úprava lesů (HÚL). Periodicky vyhotovovanými lesními hospodářskými plány již více než 200 let přispívá k tomu, že lesy byly z kritického stavu, do kterého se dostaly ke konci 18. století neregulovanými těžbami dřeva, postupně přebudovány na porostními zásobami bohaté a vysoce produktivní vysokokmenné lesy, plnící náročné požadavky společnosti ve smyslu vysoce účinného víceúčelového lesa.
Ze stále rostoucích ekonomických, ekologických a sociálních požadavků na les, ve spojení s novými ekologickými poznatky o životě lesních ekosystémů a s rozvojem praktických znalostí v oboru pěstování lesů, však v současnosti vyplývá aktuální cíl pokračující přestavby lesů. Cílem jsou stanovištně odpovídající, svou výstavbou a dynamikou maximálně přírodě blízké smíšené lesy. Cesta k nim je spojena s optimálně a trvale fungujícími zralými ekosystémy, s dlouhými fázemi obnovy lesních porostů, které přispívají ke zvyšujícímu se bohatství horizontálních a vertikálních struktur.
Na dlouhá časová období rozložená generační obměna lesů a z ní vyplývající nestejnověká a nehomogenní porostní struktura omezuje používání plochy a věku jako základních prvků HÚL, vede k nepoužitelnosti růstových tabulek a tím i modelu normálního lesa a stále více bude omezovat použitelnost soustavy věkových tříd (stupňů). Běžně používané hospodářsko-úpravnické kalkulace, jako je výpočet plochy dřevin, stupňů zakmenění, těžebních ploch apod., budou stále více ztrácet půdu pod nohama.
V zahraničí, zejména v zemích s delší tradicí přírodě blízkého obhospodařování lesních porostů, proto již dochází k pokusům o další rozvoj dnešních hospodářsko-úpravnických soustav a k hledání nových cest ke zjišťování stavu lesních porostů, k plánování hospodářských opatření a ke kontrole trvalosti hospodaření. I když nejdůsledněji je tato problematika řešena v Německu (Abetz-Ohnemus 1996, Akca-Kahn-Rosch 1989, Arbeitskreis Zustandserfassung und Planung in der AG Forsteinrichtung 1990, 1997, v. Gadow 1993, v. Gadow-Stüber 1994, Heuer 1992, Hildebrandt 1990, Scheeder 1993, 1994, Waldherr 1995, Weidenbach-Karius 1993 aj.), nelze přehlédnout obdobnou situaci také ve Švýcarsku (Leibundgut 1952, Köhl 1994, Kurt 1987 a další) a v Rakousku (Reininger 1987, Sterba 1978); dokonce i Slovinsko věnuje již těmto otázkám pozornost (Hocevar 1992, Mlinšek 1993). U nás na nutnost řešení tohoto závažného problému upozornil Poleno (1995, 1997).
CHARAKTERISTIKA PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH LESŮ
V souvislosti s přírodě blízkým hospodařením v lese nabývá na významu pojem "struktura lesa". V původním slova smyslu znamená struktura vnitřní uspořádání či systém ve výstavbě určitého složitého celku. V lesnicko-ekologickém smyslu zahrnují struktury lesa všechny biologické i abiotické složky v lesním ekosystému. V hospodářsko-úpravnickém pojetí se struktury lesa váží k nadzemnímu uspořádání lesních porostů. Bohatost struktur znamená vysokou diferenciaci či rozrůzněnost jednotlivých porostních charakteristik - především věku, druhové skladby, tlouštěk a výšek. Bohatost porostních struktur vyplývá z proměnlivých vnějších projevů stavu lesa, v závislosti na stanovišti, lesním společenstvu a jeho vývojovém stupni. Strukturní bohatství je sice do značné míry důsledkem pěstování lesů, není však a priori jeho cílem. Struktury nelze také pojímat jako statické, ale jako velice proměnlivé veličiny v ekosystému lesa. Lesním porostům je vznik a zánik jejich struktur imanentní, tj. tkvící v jejich podstatě; značnou roli však hrají při jejich vývoji i úmyslné (hospodářské) a nahodilé vlivy.
Celé rozpětí dynamiky struktur lesa je možno ohraničit na obou pólech velkoplošným stejnověkým nesmíšeným pasečně obhospodařovaným lesem a lesem výběrným. Mezi těmito dvěma póly je však celá řada hospodářských způsobů a jejich forem, přičemž přechody mezi nimi jsou často plynulé a ne dostatečně zřetelné, zejména ve stadiu obnovy (Poleno 1998, 1999). Je tomu tak zejména mezi lesem skupinovitě výběrným a lesem skupinovitě clonným, který je krajní formou lesa pasečného. V německé terminologii se v poslední době znovu zavádí termín "les trvale tvořivý" (Dauerwald), který zahrnuje strukturně bohaté lesní porosty, v nichž se těžba provádí jednotlivým nebo maloplošně skupinovitým výběrem stromů. Les výběrný je podle této terminologie jednou z forem lesa trvale tvořivého, se zvlášť výrazně rozvinutou strukturou jednotlivých stromů. Ostatní formy lesa trvale tvořivého představují lesy skupinovitě výběrné až skupinovitě clonné.
Charakteristické jsou pro lesy trvale tvořivé plynulé přechody přirozených vývojových stupňů a směsí dřevin. Z toho nutně vyplývá obtížné ohraničení lesních porostů. Důsledkem větší rozmanitosti (pestrosti) strukturně bohatých lesů je zpravidla nutnost shrnout i větší počet malých struktur do jednoho většího celku. To směřuje k trendu velkorysejšího ohraničování porostů než v pasečném lese. Jako nejvhodnější plošná jednotka rozdělení lesa v strukturně bohatých lesích se proto jeví dnešní oddělení. Významnější rozdíly v druhové skladbě, vývojovém stupni nebo strukturách mohou být v odděleních lesa trvale tvořivého vyznačeny jako porostní skupiny.
ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU STRUKTURNĚ BOHATÝCH LESŮ
Zjišťování stavu lesů je základem pro lesnický informační systém, pro střednědobé lesnické plánování a pro zpětnou kontrolu hospodaření a jeho trvalosti. V poslední době získává periodické zjišťování stavu lesů zvýšený význam i v důsledku pravidelného monitoringu životního prostředí a pro dokumentaci trvale udržitelného hospodaření v lesích (pro účely certifikace). Jednorázové zjišťování stavu lesů poskytuje statické, momentálně platící údaje o tomto stavu. Teprve při srovnání s dřívějšími výsledky a s pozdějšími (následnými) inventarizacemi lze získat pohled do dynamiky lesa.
Jak již bylo v úvodu řečeno, ztrácejí v těchto trvale tvořivých lesích údaje o plochách a věku svůj význam. Na jejich místo nastupuje porostní zásoba a její členění podle druhů dřevin, tlouštěk a hodnot. Z této analýzy se odvíjí představa o budoucím hospodaření, která pak je korigována na základě opakované inventarizace a porovnání výsledků s úvodní inventarizací. Hospodářská úprava v těchto lesích bude bezesporu vycházet z přesvědčení, že způsob hospodaření a zejména výši těžeb a výnos z lesa nelze zodpovědně stanovit dopředu, ale až na základě poznání dynamiky lesa.
Minimálním požadavkem pro zjišťování stavu strukturně bohatých lesů je tedy inventura výše porostní zásoby a jejího rozčlenění do tloušťkových tříd. Vlastník lesa však může požadovat různou intenzitu a úroveň šetření o stavu lesních ekosystémů. K různým specifickým účelům (např. odhad hodnoty těžených stromů či komplexní ekonomické hodnocení úrovně hospodaření) musí HÚL nabídnout široký repertoár hospodářsko-úpravnických údajů, aby si vlastník lesa či lesní hospodář mohl vybrat pro svou potřebu odpovídající design HÚL. Bude patrně také žádoucí zjišťovat nejdůležitější ekologické parametry (např. stupeň blízkosti přírodnímu stavu apod.).
Po provedení zahajovací bilance porostních zásob, kterou z ekonomických důvodů bude jen zřídka možné provádět průměrkováním naplno (od určitého tloušťkového stupně - snad 16 cm), ale převážně matematicko-statistickými metodami na bázi systematicky rozmístěných trvalých nebo dočasných zkusných ploch, se může uvažovat o další extenzifikaci budoucích metod HÚL (z ekonomických důvodů). V úvahu přichází prodloužení inventarizačního období, zvýšení dolní hranice měřených stromů, snížení definované přesnosti zjišťovaných výsledků, upuštění od získávání výsledků pro porosty, přechod k větším plošným jednotkám apod. Ovšem zásada opakované inventarizace bude vždy nepostradatelná a proto neopustitelná. Bude snad také možné pracovat pouze s výčetní základnou (bez měření výšek a bez tabulkových údajů o výtvarnici). Nezbytným předpokladem pro fázové změny v strukturně bohatých lesích bude vždy existence dorostu (nárostů, tj. stromů pod registrační hranicí porostní zásoby). Znalost existujícího obnovního potenciálu, popř. jeho nedostatku k tomu bude nezbytnou veličinou.
PLÁNOVÁNÍ VE STRUKTURNĚ BOHATÝCH LESÍCH
Obhospodařování lesů se má uskutečňovat přírodě blízkým způsobem a cílevědomě přitom využívat dynamiku lesních ekosystémů. Těžba se provádí výběrem jednotlivých stromů, popř. v malých skupinách. Zásadně se odmítají holoseče a plošné domýcování porostů. Dlouhodobým vývojem se tak vytváří bohatá struktura lesa, která se z ekologického hlediska nejvýstižněji označuje jako multivariabilní sukcesní mozaika.
Plánování se v těchto lesích zaměřuje především na porostní zásobu a její žádoucí úpravy. Sleduje se zejména dosažení cílové porostní zásoby (ke konci plánovacího období) prostřednictvím cílevědomých těžebních postupů. V dlouholetém výhledu se počítá s optimální porostní zásobou (poskytující maximální přírůst), která se dosahuje iterativně (postupným hledáním).
Podobně jako v pasečném lese je zpravidla účelné rozlišovat i ve strukturovaných lesích několik druhů těžeb. Mayer (1992) doporučuje toto členění:
- hygienický zásah: odstranění poškozených, nemocných a odumírajících stromů,
- výběrový zásah: který má převážně pozitivní aspekty (ve prospěch vybraných stromů budoucnosti),
- zásahy udržující a podporující porostní strukturu: jsou zaměřené na horizontální i vertikální strukturu, nesmějí se však stát samoúčelné,
- obnovní zásah: sleduje podporu semenění, vytváření příznivých ekologických podmínek pro obnovu lesa (především v půdě) a podporu žádoucích nárostů,
- sklizňový zásah: vytěžení mýtně zralých stromů (podle vhodných kritérií).
Důležitým pojmem v trvale tvořivých lesích je cílová tloušťka stromů, která je dosažena tehdy, jestliže podnikové důvody vedou k přesvědčení, že je již lepší strom těžit, než jej nechat ještě stát. Cílová tloušťka přebírá v bohatě strukturovaných lesích roli, kterou hraje v pasečném lese doba obmýtní. Poněvadž však není vždy možné (ani účelné) strom, který dosáhl stanovenou cílovou tloušťku, ihned těžit, doporučuje se cílovou tloušťku formulovat jako vhodný rámec (rozpětí) kmenových tlouštěk.
Ve strukturně bohatých lesích je obtížné jednoznačně formulovat operativní cíle hospodaření; možné je to pouze pro krátká plánovací období. V těchto lesích však zpravidla ani nejde o přesnou formulaci numericky plánovaných úkolů, ale především o ukázání vývojových tendencí a trendů. Plánování tedy představuje spíše směrné veličiny a tento směr se pravidelně přezkušuje periodicky prováděnými kontrolními inventarizacemi; v případě potřeby se i mění.Plánování se může provádět na porostní úrovni (zejména v malých lesních podnicích), zpravidla se však uskutečňuje na vyšších úrovních (např. na cílových hospodářských souborech, popř. na souborech lesních typů). Plánování se většinou neprovádí na numerickém základě, ale spíše slovním popisem. Ústup od numerických údajů v plánování vytváří vysokou míru svobody pro lesního hospodáře.
KONTROLA VE STRUKTURNĚ BOHATÝCH LESÍCH
Nezbytnou součástí hospodářské úpravy lesů je kontrola výsledků hospodaření, která zajišťuje i trvalost všech účinků lesa (produkčních, ochranných a rekreačních), což je nejvyšší cíl HÚL. Poněvadž jak zjišťování stavu lesa, tak i plánování v lesích trvale tvořivých spočívají na nových veličinách, musí této situaci odpovídat i kontrola. Poněvadž se v těchto lesích postupně rozpouštějí hranice lesních porostů, nemohou na této bázi pracovat ani kontrolní metody.
Kontrolu je možno členit na numerickou a naturální. Numerická kontrola se provádí prostřednictvím opakovaných inventarizací porostních zásob. Kvalitativní kontrola se uskutečňuje přímo v lesních porostech; během hospodářského období ji zajišťují inspekční orgány, závěrečnou kontrolu (na konci hospodářského období) provádí taxátor v souvislosti s přípravou nové HÚL.
Předmětem kontroly je především stav a vývoj porostních zásob (v členění na tloušťkové třídy), stav a vývoj přírůstu, vývoj struktur lesa, stav náletů a nárostů, stav péče o les, stav a vývoj biotopu a ekologické parametry. Nejobtížnější (ale nezbytná) bude kontrola náletů a nárostů, která se neobejde bez určitých plošných údajů, jež se principiálně v těchto lesích neuplatňují.
RACIONALIZACE HOSPODÁŘSKO-ÚPRAVNICKÝCH PRACÍ
Jestliže se v pasečném lese pracovalo do značné míry s růstovými tabulkami, znamená přechod na přímé zjišťování porostních zásob (byť i pouze na zkusných plochách) významné zvýšení nákladů na HÚL. Toto zvýšení se odhaduje, podle velikosti lesního podniku a růstových podmínek, na 15-65 DM/ha. Bude proto nutné hledat všemožně cesty ke snižování těchto nákladů. O některých možnostech již byla zmínka (extenzifikace metod zjišťování porostních zásob), k dalším je možno počítat využívání výsledků zjišťování stavu lesa na zkusných plochách pro soubory lesních typů (či hospodářské soubory) i na sousedních lesních podnicích, rozsáhlejší využívání dálkového snímkování lesů, využívání metod aktualizace, omezování objemu prací na bázi porostu, spojené s přechodem na větší plošné jednotky apod.
ZÁVĚR
Účelem tohoto příspěvku je upozornit vlastníky lesů, lesní hospodáře a zejména pracovníky HÚL, že rozvoj přírodě blízkého hospodaření v lesích se výhledově neobejde bez nových metod HÚL. Volání některých lesníků po urychleném zavádění klasických kontrolních metod je z ekonomických důvodů nereálné, poněvadž pasečně obhospodařované lesy mají i ve velmi dlouhém období přechodu na nový způsob hospodaření ve srovnání s výběrnými lesy příliš vysoký počet stromů nad registrační hranicí. Příspěvek představuje pokus o pojmenování problémů, které bude muset HÚL řešit, aniž by mohl formulovat konkrétní cesty k řešení. To bude úkolem organizací pro HÚL a zčásti i lesnického výzkumu. Do určité míry bude možno využívat zahraniční zkušenosti - nelze však spoléhat pouze na ně. Poukazem na množství těchto problémů a obtížnost jejich řešení jsem se pokusil vyvolat v život nezbytnou přípravnou etapu, etapu hledání (a možná i bloudění), aby nás nezastavitelný vývoj k přírodě stále bližším, bohatě strukturovaným lesům, nezaskočil.