KAM SMĚŘUJE PRÁVNÍ ÚPRAVA ČESKÉHO LESNICTVÍ A PROČ?
Ing. Miroslav Chvála - Okresní úřad Liberec, referát životního prostředí
Pracuji ve státní správě lesů v první instanci již 16 let a proto jsem si dovolil přispět svými dosavadními zkušenostmi k veřejné diskusi na téma novela lesního zákona. Předem svého příspěvku se omlouvám všem v lesnictví vysoce vzdělaným, vysoce postaveným a vysoce sebevědomým "bojovníkům za práva vlastníků lesa", kteří nepřestali a zřejmě nikdy nepřestanou vésti "svatou válku" pod hrdými zástavami Listiny základních práv a svobod.
PROČ MÁME LESNÍ ZÁKON?
V této části by se slušelo pohovořit o historickém vývoji středoevropského a v jeho rámci českého lesnictví a lesnického zákonodárství od středověku a o všech vrchnostenských nařízeních, majestátech, bulách, patentech, řádech a později zákonech, které jsou dochovány a skuteční zájemci se o jejich existenci mohou dozvědět např. z Naučného slovníku lesnického, který vydal Prof. Ing. Josef Konšel v r. 1934 nákladem Československé matice lesnické v Písku. Uvedené informace jsou pod heslem Lesnictví od strany 796.
Při pročítání historických pramenů si nelze nevšimnout, že různá vrchnostenská, či úřední nařízení byla vydávána a prosazována jako reakce na rozsáhlá poškozování majetků, jinými slovy poškozování zájmů vlastníků lesů a lesních pozemků, na kterých byly způsobovány škody nerozumným hospodařením v lesích. Na dodržování nařízených opatření bylo nutno dohlížet a tak byly ustanovovány méně či více úřední osoby, které byly placeny za to, že zajistí dodržování stanoveného řádu a zajistí, aby majetek vlastníků pozemků a lesů nebyl dále zbídačován, pustošen a znehodnocován. (Ostatně obdobně tomu bylo i v jiných oblastech lidské činnosti. Pokud bylo okolí kupeckých cest plné lapků, lupičů a podobného zlořádu a dennodenně byli olupováni o svůj majetek nejen kupci, církevní hodnostáři, ale i členové významných šlechtických rodů, bylo nutné vydat příslušná nařízení a ustanovit úřední osoby a vybavit je dostatečnými pravomocemi k tomu, aby obnovili pořádek a především, aby ochránily soukromý majetek osob na cestách se pohybujících.)
Druhou podstatnou věcí, které si nelze nepovšimnout při čtení historických pramenů a hledání příčin pro vlastníky neuspokojivého stavu lesů, je nekvalitní plnění svěřených povinností příslušnými vrchnostenskými úředníky, ať už z důvodu upřednostňování vlastního prospěchu, nevzdělanosti, neznalosti pěstování lesa, či z důvodu slabého dohledu nad nimi. Opět však to byl zájem ochrany soukromých majetků vlastníků lesů, a opět to musím důrazně opakovat, soukromý zájem skutečných vlastníků lesů, který vedl ke kritice nedostatečného dohledu nad dodržováním vyhlášených pravidel a zákonů. Při diskusích na toto téma mi bylo sděleno, že zákony tady jsou na ochranu majetku proti zlodějům. Je to tvrzení zjednodušené, ale srozumitelné a většinou platné.
UMĚLE VYTVOŘENÝ A ŽIVENÝ SPOR MEZI VLASTNÍKY LESA A STÁTNÍ SPRÁVOU LESŮ
Dnešní "bojovníci za práva vlastníků lesů" útočí na právní úpravu lesního hospodářství a proti ze zákona povinného hospodářského zařízení všech lesů s použitím zcela falešných argumentů. Vtělení výsledků lesnických věd, zabývajících se bezmála sto let růstovými procesy lesů, obnovou, zakládáním a pěstováním lesů, do lesního zákona v zájmu co největšího, relativně bezpečného a pokud možno trvalého výnosu z lesů, vedené snahou o ochranu a zhodnocení lesního majetku v zájmu jejich skutečných vlastníků a pochopitelně i společnosti založené na soukromém vlastnictví, nazývají neochotou akceptovat soukromé vlastnictví lesů a snahou o poručníkování a nerespektování "svatých" práv vlastníka na svobodné nakládání se svým vlastnictvím. Jinými slovy, vytvoření právních podmínek pro účinnou ochranu lesního majetku jakýchkoliv skutečných vlastníků lesů vydávají za snahu státních úředníků o omezování osobní svobody vlastníků lesů.
KOMU TO SLOUŽÍ
Z vývoje našeho lesnictví za posledních 5 let vidíme, čí zájmy hájí a v čí prospěch vedou samozvaní bojovníci za práva vlastníků lesů svůj boj. Komu prospívají návrhy na zrušení povinnosti hospodařit v lesích, to znamená obnovovat lesy, na základě odborných děl hospodářské úpravy lesů, do kterých je promítnuto odborné lesnické vědění mnoha generací? Komu prospívají snahy o zrušení závazných ustanovení povinného minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů? Komu prospívá snaha o zrušení povinnosti vychovávat mladé lesní porosty? Komu prospívá snaha o omezení dohledu státu prostřednictvím státní správy lesů nad hospodařením v lesích?
Já tvrdím, že skutečným vlastníkům lesů to ku prospěchu není a nikdy nebude. Tyto snahy mohou v případě úspěchu prospět pouze těm, kteří chtějí skutečné vlastníky lesů, pokud možno rychle a bez překážek, o to, co jim stát po 40-ti letech vrátil, připravit a okrást. Jak jinak nazvat současnou situaci, kdy s chytrým využitím naprosté neinformovanosti některých původních soukromých vlastníků nebo jejich potomků je od nich vykoupen lesní majetek za miliónové částky, které jsou pro mnohé tak oslnivé, že zůstane přehlédnuta skutečná hodnota prodaného majetku mnohdy až desetinásobně vyšší?
Následující velkoplošné těžby vyznačené a realizované těmito novými vlastníky "od patníku k patníku" na souvislých plochách o velikosti 5-10, někdy i více hektarů, nejsou těžbami vlastníků lesů. Toto jsou těžby lapků, lupičů a podobného zlořádu, který pochopitelně nemá zájem ani na řádné právní úpravě lesního hospodářství, ani na jakýchkoliv pravomocích státní správy lesů, která by jim v jejich "svobodném, demokratickém, podnikatelském" rozvoji bránila.
Skutečný vlastník lesa, který hospodaří na svém majetku, oprávněně žádá, aby byl jeho soukromý majetek respektován. Stejně tak respektuje majetek jiných vlastníků. To se však nedá říci o současných loupežnících našich lesů, kteří mnohdy těží i v lesích sousedních vlastníků, totálně ničí hektary zemědělské půdy v okolí lesů a kilometry soukromých a obecních cest mění v rozježděné bahnité úvozy. Takto si ochranu vlastnických práv nepředstavuji. Jestli jsem však pomýlen, rád se nechám poučit.
Vzhledem k tomu, že řemeslo loupežnické poměrně dobře vynáší, mohou si tito pánové lehce zaplatit prodejné úředníky a právníky, kteří budou za 30 stříbrných rádi zametat stopy za nimi a vymetat cestičku před nimi k světlejším zítřkům. Tito loupežníci, na rozdíl od soukromých vlastníků lesů, si mohou zaplatit i pisálky, kteří v pravý čas na stránkách tisku vybubnují potřebu vedení nového křižáckého tažení do svaté země ochrany lidských práv a svobod vlastníků lesů. Pak již jen zbývá nalézt pár vždy ochotných pracovníků ústředních orgánů státní správy, kteří na přípravě novely zákona pracují, pár lidí honosících se vědeckými tituly, několik všehoschopných poslanců, kteří v čele křižácké výpravy vztyčí korouhve a tažení může začít. Je pravdou, že křižácké výpravy nikdy nebyly lacinou záležitostí. Ale vidina úspěchu, tj. možnost odstranění těch pár zbylých zbytečných paragrafů lesního zákona, které tak nepříjemně omezují "soukromé podnikání", za to přece stojí.
PROČ BY MĚLY BÝT VŠECHNY LESY ŘÁDNĚ ZAŘÍZENY A ODBORNĚ SPRAVOVÁNY
V současné době je české lesnické vědění a hospodářská úprava lesů na takové úrovni, že jejich aplikace při hospodaření s lesním majetkem, pokud není na stanovištně extrémních podmínkách, umožňuje většině i drobných vlastníků lesů v našem okrese obnovovat lesní porosty s využitím přirozené obnovy, při získání určitého užitku z mýtně zralých porostů, které mají po svých předcích. Současně je může hřát vědomí, že i jejich dětem a vnukům určitý užitek (v závislosti na velikosti lesního majetku) do dalších desetiletí poměrně bezpečně setrvá. Aby tomu tak bylo ve skutečnosti, je ve většině případů nezbytné, aby měl vlastník lesa k dispozici nejen odborný podklad vycházející ze znalosti růstových procesů v lesích, ale i odborného, lesnicky vzdělaného lesního hospodáře, který mu bude nápomocen radou. Na druhé straně, v případě, že vlastník lesa z jakýchkoliv důvodů, převážně svou nečinností, ohrozí svůj lesní majetek, předaný mu jeho předky a v případě přemnožení hmyzích škůdců ohrozí i lesní majetky vlastníků sousedních, učiní OLH s pomocí státní správy nezbytná opatření, která hrozícím škodám zabrání.
Tuto část bych zakončil citací z již zmíněného naučného slovníku lesnického, kde pod heslem Zřízení, též zařízení lesního hospodářství (str. 2065) Prof. Konšel v závěru uvádí: "Lesní zařízení není u konce své cesty, spíše kdesi uprostřed. Je nutným základem plánovitosti lesního hospodaření a jeho stálým průvodcem. Snaží se nejen z daných skutečností těžiti co nejlépe, ale také tak upraviti základy budoucnosti lesa, aby byl věčnou a nikdy neselhávající pokladnicí opatrného hospodáře a zůstal zeleným klenotem na čele přírody".
NUCENÁ SPRÁVA LESŮ
Představa zavedení nucené správy lesů je falešně vydávána za naprosto nepřípustný zásah státu do vlastnických práv. V našem okrese řešíme tento problém zajištění nezbytného hospodaření v lesích vlastníka: Vlastník sám je notorickým alkoholikem, což z pohledu státní správy lesů je jeho věc. Spoluvlastnici, svou matku, před třemi lety v hádce zmlátil a vyhodil z okna na hnůj. Když ji tam druhý den sousedi našli, byla umístěna do příslušného zařízení, ze kterého se již nevrátí. Že paseka po MÚ těžbě, ze které synek dřevo za 14 dní propil zarůstá buření, není tak velký problém. Problém nastává v případě, kdy se mu ve zbytku lesa přemnožují hmyzí škůdci a napadají porosty sousedních vlastníků, kteří chtějí řádně pečovat o svůj les a vzniká jim škoda. Vhodná forma nucené správy lesa tohoto vlastníka může být rychlou racionální ochranou vlastnických práv a soukromého majetku sousedních vlastníků lesů.
Druhá cesta, mlčky nabízená samozvanými ochránci lidských práv je cesta řešení soudní cestou občansko-právními spory. Nic nevadí, že se po mnoha letech soudních sporů nic nevyřeší. Splní to svůj umně skrytý, ale skutečný účel, neboť je nutno se v legislativním procesu starat o trvalý zdroj příjmů právníků.
DALŠÍ FALEŠNÉ ARGUMENTY
Jedním z argumentů odpůrců hospodaření ve všech lesích podle lesních hospodářských plánů, případně osnov je tvrzení, že dosavadní zkušenosti jednoznačně ukazují, že velmi drahé osnovy, které stojí stát ročně 35 mil. korun (údaj přebraný z úst pracovníků MZe) přebírá maximálně 5 % vlastníků, takže jde o vyhozené peníze. U nás na okrese je cca 2500 drobných vlastníků lesů a LHO budou zpracovávány až v následujících letech. Hospodaření v lesích tedy probíhá podle LHP schválených před účinností stávajícího lesního zákona. Zatím se neobjevil vlastník, kterému by vadilo, že hospodaří podle LHP. Jediní nespokojení se současným stavem jsou loupežníci, kteří mají problémy se svým podnikáním ve stylu zničit a zmizet. Až budou (pokud nedojde ke zrušení) vyhotoveny LHO, domnívám se, že i u nás si je formálně převezme velmi málo vlastníků. Vím však, že 99 % drobných vlastníků (při zachování stávající právní úpravy) bude podle LHO hospodařit, protože mají zájem svůj lesní majetek chránit, rozmnožovat a mít z něho prospěch. Současně nemají zájem si neustále dopisovat s nějakým úřadem a platit správní poplatky za místní šetření. I my si myslíme, že bychom měli být státem placeni spíše za honění loupežníků než za zbytečné obtěžování slušných lidí. Při zachování řádného zařízení všech lesů je naděje na racionální výkon státní správy, která nemusí do hospodaření vlastníků zasahovat a vlastník naprostou většinu hospodářských opatření řeší pouze se svým odborným lesním hospodářem.
Za pozornost stojí ještě ona "velmi vysoká částka" 35 milionů korun ročně. Pokud si tuto částku porovnáme např. s cenou lesa nebo s výší poplatků za vynětí lesních pozemků, připadá mi plocha lesů potřebná k naplnění hodnoty 35 mil. korun velmi malá ve srovnání se škodami, které mohou být vlastníkům na lesích a společnosti na životním prostředí způsobovány v důsledku prosazované bezzubé právní úpravy.
RACIONALITA VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY
V případě, že lesy drobných vlastníků nebudou kvalitně zařízeny, včetně umístěných návrhů obnovních těžeb, bude pozice pracovníků státní správy při vyřizování žádostí o povolení těžeb značně problematická a budoucnost lesních komplexů složených z malolesů značně ohrožena. Kolik je na současných okresech (v první instanci) pracovníků dostatečně zkušených, včetně určité vlastní praxe v HÚL? A kolik jich bude po zrušení okresních úřadů po reformě státní správy v r. 2003 na zmenšených okresech (nebo zvětšených pověřených úřadech)? Já vím, že málo. Již dnes je odborná úroveň některých pracovníků státní správy nedostatečná. Vypuštění povinného zařízení všech lesů ze zákona, včetně závazných ukazatelů, o kterých se tolik diskutuje, bude mít za následek, že odborné lesnické rozhodování na základě odborných podkladů, v zájmu ochrany lesa, bezpečnosti a trvalosti produkce z lesů a tím ochrany soukromého vlastnictví drobných vlastníků lesů, bude postupem doby nahrazováno rozhodováním politickým (v menších poměrech sousedským). Kalamitní přemnožování hmyzích škůdců typické pro roky po velkých vlastnických změnách lesa na sebe nenechá dlouho čekat, protože v důsledku neodborně a v některých případech chybně volených postupů obnovy bude docházet ke zvyšování podílu kalamitních těžeb, z nichž část nebude včas zpracována. Je pravdou, že v následném období mohou různí vzdělanci činit rozsáhlé analýzy neočekávaných problémů a noví úředníci a poslanci mohou ukazovat vlastníkům lesů nové cesty vzad. Je velmi pravděpodobné, že za hlavního viníka bude opět lehce označena neschopná státní správa, kterou vlastníci tak draze platí ze svých daní.
PŘÍPRAVA NA TUNELOVÁNÍ LESŮ
V souvislosti s devastačními těžbami, které se našemu okresu nemohly vyhnout, se občas novináři ptají na to, co mohou dělat orgány státní správy proti tomuto dobře zaběhnutému a výnosnému nešvaru, který ničí naše životní prostředí. Vždycky jsem se snažil úplným odpovědím vyhnout, protože mi připadalo nesprávné dávat na stránkách tisku různým loupežníkům návody na další možnosti beztrestného okrádání drobných vlastníků lesů a právně nepostihnutelné ničení přírody. Asi to nebyl správný přístup.
Na podzim jsem se zúčastnil semináře pro odborné lesní hospodáře, na kterém v bloku věnovaném připravované novele lesního zákona přednášel pracovník MZe o problémech současného lesnictví a jeho právní úpravy, o nízkém právním vědomí lidí v naší postkomunistické zemi a o záměrech MZe stávající problémy velkou novelou řešit. Velmi mne zaujala pasáž o záměru neomezovat příliš drobné vlastníky lesů při jejich hospodaření nějakými zákonnými povinnostmi o výchovných těžbách, o melioračních a zpevňujících dřevinách, o povinnostech zalesňovat holiny apod. Vždyť přece (pokus o citaci): "Když u vlastníků lesů do výměry 5 ha zarostou ty holiny po těžbě bezem a jeřábem, tak se nic neděje, protože i takový les plní všechny své ostatní funkce, o které jde státu, neplní pouze funkci dřevoprodukční, což je věc vlastníka a navíc výměra lesů těchto vlastníků v republice činí pouze 20 %, takže opravdu o nic nejde. Zůstane v republice ještě dost lesů, kde se bude normálně hospodařit."
V tu chvíli jsem pomyslel na jižní část okresu Liberec, Českodubsko. Pěkně zvlněná venkovská krajina pod Ještědem, s vyvýšeninami a roklemi plnými lesů, zašetřených z minulých decénnií v důsledku likvidace imisní a kůrovcové kalamity v Jizerských horách; 3000 ha lesů drobných vlastníků s výměrou menší než 5 ha. Státních a obecních lesů tam příliš nepřekáží. Pokud by někdo měl náhodou víc než 5 ha, lehce ho přesvědčím, že pro něho není nic výhodnějšího, než darovat polovinu synovi. Promptně mu předložím celou sadu výhodných smluv zpracovaných výjezdní skupinou dobře placeného právníka a notáře. Pak již jen zbývá těžit, kupovat, prodávat, kupovat, těžit ... až na okraj okresu. Těch 3000 ha bývalých lesů na Českodubsku si bude při vzorném plnění ostatních funkcí lesů tiše zarůstat bezem a jeřábem a litera zákona bude naplněna do posledního prodejného kmene. A když budou chtít děti vidět les, tak půjdeme do státního. Moc pěkně vyprojektovaný tunel. Trochu problém je v tom, že mě se na tunelech od dětství nejvíce líbilo to světélko na konci tunelu. Tady ho zatím nevidím. Zbývá jen odpovědět na otázku v úvodu: Kam směřuje právní úprava českého lesnictví a proč? Mně z výše naznačeného vyplývá, že pokud bude při přípravě lesního zákonodárství dopřáváno více sluchu "aranžérům davů" než lidem lesa znalým, skutečným vlastníkům lesů a lidem, kteří mají les rádi, vše směřuje do háje.
Poznámka redakce: Ing. Miroslav Chvála poslal svůj příspěvek nezávisle na příspěvku Ing. Pavla Rensy. Přímou reakci Ing. M. Chvály na zveřejněný příspěvek Ing. P. Rensy najdou zájemci na internetové adrese www.silvarium.cz.