LES JAKO PŘEDMĚT VLASTNICTVÍ ČI VEŘEJNÉHO ZÁJMU?
K návrhu věcného záměru novely lesního zákona
Ing. Pavel Rensa - Soukromá taxační kancelář, Štoky
Republiku obchází strašidlo, strašidlo devastace lesů jejich samotnými vlastníky. Ke svaté válce proti soukromým majitelům lesů se spojili... - ale ne, nebudu pokračovat. Obdobně začínal jeden Manifest z poloviny minulého století a jeho důsledkem bylo vykloubení řádu věcí veřejných na dlouhá desetiletí v mnoha zemích střední a východní Evropy. I když doba je patrně opět zralá pro nějaký manifest - manifest na podporu nejpošlapávanějšího práva v naší posttotalitní společnosti, práva vlastnit majetek.
OTÁZKY, NA KTERÉ NIKDO NEHLEDÁ ODPOVĚĎ
Jsou podivně zakrouceny paragrafy našich právních předpisů. V Listině základních práv a svobod, spíchnuté horkou jehlou v polistopadovém opojení, jsme si ještě nedovolili vyjádřit to, co je v západní Evropě pilířem soukromého práva - že totiž vlastnictví je nedotknutelné. Jakožto Gottwaldovi pohrobci chápeme vlastnictví především jako závazek (vůči komu - společnosti nebo potenciálním dědicům?) a obáváme se jeho zneužití. V Občanském zákoníku jsme např. dokázali oddělit vlastnictví pozemku od vlastnictví stavby na něm stojící, byť by s ním pevnými základy spojena byla. Obdobně nový katastrální zákon již nezná kulturu les, ale pouze lesní pozemek, a umožnil tak odtržení vlastnictví lesního porostu od vlastnictví lesního pozemku, což je dnes nikoliv v ojedinělých případech využíváno.
Nový lesní zákon povýšil právo veřejné nad právo vlastnické a hned ve svém úvodu prohlásil všechny lesy za národní bohatství, aniž by se vypořádal s otázkou, o bohatství kterého národa ve státě založeném na občanské společnosti se to vlastně jedná.
Kde je ona hranice mezi právem vlastnit les jako každou jinou věc, požívat plody a užitky jeho a nakládat s ním ve smyslu Občanského zákoníku na straně jedné, a na straně druhé oněmi zákonem chráněnými obecnými zájmy, jež by užitím lesa jeho samotným majitelem mohly býti dotčeny? Je vlastník lesního pozemku vlastníkem pozemku i porostu, tedy lesa jako takového, a může svobodně a zcela samostatně rozhodovat o užití v množství a čase všeho, co z jeho půdy vzejde, nebo je pouze vlastníkem pozemku a lesní porost je přírodní zdroj, jehož užití podléhá povolení státu? Je lesní porost a jím poskytované užitky, např. ve formě vytěženého dřeva, výsledkem spíše lidské činnosti při hospodaření na půdě, obdobně jako ostatní produkty zemědělské činnosti, nebo pouhý samovolný produkt živé přírody, bez ohledu na dvě stě let utvářené teorie pěstování lesa? Lze vůbec přírodní zdroje, mezi které les řadí zákon o oceňování majetku, oceňovat nákladovým způsobem a odvozovat jeho cenu z nákladů na jeho založení? Lze vůbec přírodní zdroj uměle založit?
Lesní zákon nedovoluje úmyslnou těžbou mýtit lesní porosty mladší než 80 let, vytvářet holiny větší než jeden hektar, prořeďovat porosty pod sedm desetin plného zakmenění a překračovat celkovou těžbu stanovenou plánem. Vyjadřují tyto limity jakýsi zákonem chráněný obecný zájem (a vlastně zájem koho na čem), nebo je každá těžba v lese poškozením přírody a životního prostředí a ony limity vyjadřují zákonnou míru, po kterou ještě lze přírodu a životní prostředí ve smyslu Listiny základních práv a svobod poškozovat? K jaké škodě na přírodě a životním prostředí dochází smýcením porostu starého 79 let bez povolení úřadu a proč ke stejné škodě nedojde, když tutéž těžbu úřad napřed povolí? A jak vůbec a podle čeho úřad pozná, kdy by ke škodě došlo a proto překročení limitu nepovolí, a kdy ke škodě nedojde a překročení limitu povolí?
Proč nám v lese vadí holina větší než jeden hektar, byť by byla jen zlomkem plochy všech lesů a následně kryta výsadbou a všude nastupující buření, a nepozastavujeme se nad každoročním vznikem mnohonásobně rozsáhlejších holých ploch po sklizni obilí, brambor či kukuřice, daleko více náchylných k erozi a erozí skutečně poškozovaných?
Čím se provinily smrkové monokultury, tvořící páteř lesnické ekonomiky, když nám jsou lhostejné monokultury zemědělských plodin, dopěstované do sklizně mnohdy jen díky chemické ochraně, hubící ostatní vše živé?
Mají opravdu všichni vlastníci lesa stejná práva a povinnosti ve smyslu Občanského zákoníku, když lesní zákon rozlišuje závazná ustanovení plánů a osnov podle druhu vlastnictví a výměry lesního majetku, v otázce těžeb dříví umocněné prováděcím předpisem? Proč majitel 499 ha lesa může těžit podle těžebních procent, kopírujících zásobu lesních porostů, a majiteli 501 ha lesa je vnucena těžební vyrovnanost ukazatelem "normální paseka", aniž by to zrovna musel být jeho hospodářský cíl? Jaký obecný zájem či limit poškození přírody a krajiny byly podkladem pro ustanovení, podle kterého vlastník lesa nehospodařící podle plánu nebo převzaté osnovy musí o každý "klacek" z vlastního majetku žádat neopominutelného lesního hospodáře, potažmo úřad? Kdo v lese vlastně hospodaří?
Je samotná těžební úprava a stanovení závazných limitů těžby dříví nadřazeným obecným zájmem, vyjadřujícím povolení k užití přírodního zdroje, nebo především věcí vlastníka lesa, usilujícího o co nejefektivnější sklizeň výsledků lidského snažení? Jsou neustálé snahy o regulaci hospodaření v lese, v době trvale se zvyšujících zásob dřeva a stárnutí porostů, výrazem skutečných potřeb společnosti (a jakých vlastně), nebo jen pouhým pokusem o udržení si moci v rukách skupiny jednotlivců? Otázek mnoho, ale odpověď na ně lesní zákon nedává.
ZÁJEM SPOLEČNOSTI NA LESÍCH
Ano, majitelé lesů by asi měli respektovat jeden fakt - že vlastnictví lesů má i sociální dimenzi. Že lesy již svou samotnou existencí přinášejí mnoho užitků těm, kdo je nevlastní. Že bez lesů si dnes lze těžko představit naší kulturní krajinu jakožto výsledek několikasetletého pinožení se člověka, nebo hospodaření s vodou, včetně působení proti jejím erozivním účinkům, či rekreaci stále méně fyzicky pracujícího obyvatelstva, mačkajícího se v novodobých betonových jeskyních. Má se všeobecně za to, že poskytování těchto užitků společnosti je omezením vlastnictví lesů, za něž nepřísluší náhrada.
Toto omezení ale může vyjadřovat pouze jeden nehrazený požadavek společnosti - požadavek zachování lesa. Pro vlastníka lesa to může znamenat pouze jediné - po vytěžení znovu zalesnit. Zalesnit bez zbytečných průtahů takovým způsobem a takovými dřevinami, které dají předpoklad další dlouhodobé existence lesa, resp. lesního porostu. Jaké dřeviny a jaké konečné bonity, jakého obmýtí a jakého výnosu, to již musí zůstat výlučným právem vlastníka lesa. A bude-li si s tímto společenským zadáním vědět rady sám nebo požádá o pomoc odborně vzdělaného specialistu - lesníka, by mělo zůstat opět jeho věcí (daně také musí platit každý a nikdo nenařizuje, že daňové přiznání musí sestavit daňový poradce).
Stát by si měl ponechat pouze právo zasáhnout v případě, kdy je v lese prováděna činnost, která by vedla nebo mohla vést k devastaci lesa - např. mýtní těžbou na rozsáhlé ploše či rozsáhlým prořeďováním porostů. To lze zabezpečit jednoduchými limity pro oznamovací povinnost, včetně sankcí za její nesplnění.
Je-li nezbytné a nevyhnutelné některé samovolné účinky lesa pro potřeby společnosti upřednostnit a zvýraznit, může se tak stát pouze rozhodnutím na základě zákona (jiného než lesního) a za náhradu nikoliv úředně stanovenou, ale z obecné ceny vycházející. Takový postup si lze představit při vyhlašování ochranných pásem vodních zdrojů, ochranných pásem energovodů i produktovodů, pásem hygienické ochrany, rekreačních lesů, lesů dotčených zákonem o ochraně přírody a krajiny či jiným právním předpisem.
Má-li společnost zájem na dalším utváření podoby a skladby lesa jakožto předmětu vlastnictví, nechť za tyto služby (a o nic jiného než služby nejde) stát, samosprávný orgán či jiné uskupení lidí nabídne to, co je na trhu služeb běžným zvykem. Nechť nabídne finanční prostředky např. na výsadbu preferovaných dřevin či naopak likvidaci nežádoucích, výchovu mladých porostů (?), výstavbu lesní dopravní sítě, odvodňování či zavodňování, ponechání vytěženého dříví (hroubí) v lese, budování objektů sloužících veřejné rekreaci, až (obrazně řečeno) po natírání stromů nahnědo a trávy nazeleno. S cenami si netřeba dělat starosti - trh služeb velice rychle prověřuje, které položky ceníku jsou reálné, které zbytečným plýtváním a které z říše snů. Ale stanovovat závazný ukazatel minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin bez zákonného podkladu, co to vlastně meliorační a zpevňující dřeviny jsou a z čeho a pro co se jejich minimální podíl určuje?
Nový lesní zákon těmto kritériím ani zdaleka neodpovídá. Nový lesní zákon zcela záměrně povýšil právo veřejné nad právo soukromé. Že tomu tak je, svědčí již samotné řazení jednotlivých oddílů zákona - nejdříve moudré rozhodnutí o tom, co to jsou pozemky určené k plnění funkcí lesa (nikoliv, že lesem je vše, co jako les definovaný zákonem vypadá), pak kategorizace lesů a uložení povinností při nakládání s lesy, následuje obecné užívání lesů a zákazy činností v lese (jako by obecné užití cizího lesa bylo právem soukromým a nikoliv veřejným!), lesní hospodářské plánování se státem určenými závaznými limity, a až teprve poté majitel lesa a jemu povolená omezená hospodářská činnost na vlastním majetku. Vlastník lesa je v lese pouze jakýmsi trpěným zlem, neboť se jej nepodařilo vyšachovat z procesu všeobecných restitucí počátkem 90. let. O snaze eliminovat jiné než státní vlastnictví lesů svědčí pokus propašovat do novely Ústavy z počátku r. 1990 ustanovení o tom, že ve výlučném vlastnictví státu zůstává lesní fond.
ZÁVĚR
Nový lesní zákon byl po svém přijetí koncem r. 1995 označen i ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích (např. ČT, redaktorka Bobošíková) za první normalizační zákon po listopadu 1989. Nový lesní zákon je ve vztahu k vlastnictví lesů horší, než byly komunistické zákony č. 61 a 96 z r. 1977 po přímé i nepřímé novelizaci zákony z počátku 90. let. Některá ustanovení návrhu nového lesního zákona byla jako v rozporu s míněním vlády (lesní inventarizační osnovy) nebo s Listinou základních práv a svobod (sankce za nesplnění ostatních povinností uložených zákonem) z konečného znění vypuštěna. To vše by se do zákona mělo vrátit (proč se nepokusit pootočit kolem dějin zpět, třeba to vyjde) s návdavkem dalších ustanovení, obecně nikoliv ku prospěchu vlastníků lesů.
Nový lesní zákon je tím správným a potřebným směrem v podstatě nenovelizovatelný. Máme-li se přiblížit principům evropského práva a konečně uznat, že právo vlastnické je i v lese prvotní, je možné pouze jedno řešení - urychleně začít pracovat na zcela novém zákoně a stávající na přechodnou dobu spíše pouze proškrtat, než zpřesňovat a doplňovat. Předložený návrh věcného záměru novely lesního zákona je proto nutné pouze odmítnout. V celém rozsahu.
P.S. V jedné z forbín v Těžké Barboře Jan Werich říká, že každý morální předpoklad je třeba nejdříve vyfutrovat pořádným klackem. To byla ale politická satira.