LESNÍ HOSPODÁŘSKÉ PLÁNOVÁNÍ
Ing. Josef Vovesný - Lesní správa Karel Schwarzenberg, Orlík nad Vltavou
Ve svém příspěvku se chci soustředit na lesní hospodářské plánování a s ním související zákonodárství. Pracuji jako odborný lesní hospodář soukromého majetku, na kterém se právě obnovuje lesní hospodářský plán.
LHP A JEHO VYUŽITÍ V SOUČASNOSTI
LHP mají dlouholetou tradici, v základní struktuře údajů srovnatelnou se současností déle než 100 let. Co se změnilo v společenském zadání pro tvorbu LHP v posledních 10 letech oproti předchozímu období 70.-80. let? Jednak vlastnické poměry (cca 1/3 lesů je nestátních). Jednak základní představa obhospodařování lesa - od velkoplošného hospodaření s převahou jedné hospodářské dřeviny k lesu smíšenému maloplošných forem s větší rozrůzněností druhovou i prostorovou.
Jak zareagovalo lesní hospodářské plánování na tyto změny po stránce obsahu svých děl?
V oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL) ne zcela. Pojetí OPRL odpovídá období plné státní držby, kdy byly nezbytné údaje pro centrální rozhodování (směrování investic, volba technologií apod.). Toto pojetí lze akceptovat v oblastech s převahou jedné držby, v oblastech s proměnlivou vlastnickou držbou jsou údaje pro celou přírodní oblast jen částečně využitelné. OPRL zahrnují k jednomu datu řadu údajů, které jsou v čase proměnlivé a brzy ztrácejí aktuální hodnotu. OPRL by se měly soustředit na veličiny relativně trvalého charakteru: stanovištní a klimatické podmínky, nejdůležitější historické údaje, genetickou hodnotu porostů, zdravotní stav lesů. Dále tvorbu směsí dřevin a jejich vývoje v souvislosti jak zvyšování ekologické hodnoty porostu, tak jejich produktivnosti. Měl by obsahovat veškeré výzkumné objekty, jakož i nejnovější poznatky výzkumu. Oblastní plánování musí poskytovat věrohodné podklady rámcového plánování pro podrobné plánování.
Pro velkoplošné hospodaření bylo typické potlačení proměnlivosti přírodních podmínek v rámci dílce nebo prostoru a široké vymezení hospodářského souboru z hlediska stanovištních podmínek. Toto pojetí pro maloplošné hospodaření již neobstojí a základem pro rozhodnutí o plánované dřevinné skladbě obnoveného porostu musí být soubor lesních typů nebo lesní typ prostřednictvím cílové dřevinné skladby a aktuální stav porostu.
Odpovídají současné typologické mapy dnešním požadavkům podrobného plánování?
Ne zcela, navíc s rozdílnou lokální kvalitou. Unikátní typologický systém (Plíva-Průša) sjednocený v základní verzi pro celou republiku začátkem 70. let, nebyl dále systematicky rozvíjen, neboť se na toto dílo z pohledu státní správy pohlíželo jako na dokončené. Nerozvíjela a neupřesňovala se základna, ale formovala se podle praktické potřeby nadstavba. Řádná revize stanovištních podmínek (typologických map) je nezbytná a neodkladná.
Revize typologických map v současné době probíhají, nejedná se však o přístup systémový, chybí centrální analýza kvality současného mapového díla, z které je nutno vycházet a centrální usměrňování prací. Práce probíhají v rámci tvorby OPRL ve spěchu za nereálných požadavků na výkon. O vztahu k této specializaci svědčí plat pracovníků, který se přibližuje mzdě za nekvalifikovanou práci. Pro odpovídající kvalitní revizi typologických map nejsou učiněny ani materiální, ani věcné předpoklady. K největším kladům tvorby LHP v 80. a 90. letech patří výkonný informační servis především po stránce technické (numerické i grafické), a to jak u ÚHÚL, tak soukromých taxačních kanceláří.
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ A TVORBA ÚZEMNÍCH CELKŮ EKOLOGICKÉ STABILITY (ÚSES)
Současná tvorba lokálních ÚSES (biocentra, biokoridory) se jeví jako schematická a nesystémová, prostorové vymezení nesleduje ani hranice lesních typů ani rozdělení lesa. Jeví se jako nadbytečná, neboť na lesních pozemcích se pracuje podle nových zákonných předpisů systémově na přiblížení původní dřevinné skladbě. Tím se zvyšuje rozrůzněnost flóry a fauny na celé ploše. Dobře vymezený lesní typ v terénu je univerzálním podkladem pro jakékoliv využití jak po stránce ekologické, tak technologické. Těžiště nejpotřebnějších změn v krajině neleží v lesní krajině, ale v zcela změněné zemědělské krajině.
Při tvorbě územních rozhodnutí a rozhodnutí státní správy z hlediska funkcí na lesních pozemcích není v první fázi úvaha převážně konzultována s vlastníky lesů. Vlastník je osloven často až ve fázi schvalování již hotového projektu nebo je zcela opomenut. Zákonně stanovená úhrada majetkové újmy spojené se shora uvedenými rozhodnutími oproti vůli majitele není dosud prakticky zavedená a je předmětem rozsáhlých soudních sporů.
Nejvhodnějším způsobem projednání požadavků orgánu státní správy lesů, orgánů ochrany přírody a územního plánování na straně jedné a požadavků vlastníků na straně druhé je tvorba LHP pro konkrétní vlastnický objekt, a to v přesně stanovených prostorových jednotkách rozdělení lesa, které se promítne do kategorizace funkcí. Náhrada zvýšených nákladů nebo jiné majetkové újmy vlastníka by měla být při prosazování veřejných zájmů samozřejmostí.
LESNÍ PRÁVO
V období rozsáhlých společenských změn nelze právní předpisy zkoncipovat bez nutnosti korekce budoucnosti. Současné lesní právo řeší společenskou zakázku na veřejné využívání lesa a hospodaření v něm ve vztahu k vlastníkům lesů z hlediska jejich zvýšených nákladů jen částečně. Přesto příspěvky na zakládání lesa, výchovu, úpravu vodního režimu, LHP atd. působí správným směrem. Bylo by velkou chybou tyto příspěvky na hospodaření v případě krátkodobé konjunktury cen dříví upravovat, neboť po konjunktuře nastává vždy pokles. Způsob stimulace a konkrétní cíl přinesl vždy v minulosti dobré výsledky a lze ho z rozborů stavu lesa jak ve struktuře, tak kvalitě vysledovat (roky 1960-1975).
Hospodářství soukromých majitelů a obcí, vlastnící lesy, má často širší strukturu činnosti (zemědělství, kulturní památky apod.), které je nutno z výnosů lesa dotovat. Dále hospodářství bylo převzato nevybavené technikou s často devastovaným zázemím (především budovy). I na tyto faktory je potřebné při interpretaci finančních výkazů o výsledcích hospodaření, které jsou dnes povinně předkládány státní správě, nezapomínat.
MINIMÁLNÍ PODÍL MELIORAČNÍCH A ZPEVŇUJÍCÍCH DŘEVIN
Tento závazný ukazatel stanovený pro porost je trvale neudržitelný z těchto důvodů: lesní typ musí být přesný a správně prostorově vymezený; stav konkrétního porostu se během decennia vyvíjí (kalamity, přirozená obnova apod.); semenné roky jsou nepravidelné, a proto sortiment dřevin pro zalesnění je v čase proměnlivý a omezený. Každý zákonný ukazatel stanovený jako závazný musí být jednoznačně stanoven, provedení kontrolováno, neprovedení sankcionováno. Ze shora uvedených důvodů tak není možno prakticky literu zákona vždy naplnit.
Vhodnějším ukazatelem je dosažení podílu melioračních a zpevňujících dřevin za majetek u větších majitelů za LHC, Lesní správu apod. Prostorové rozmístění v porostech ponechat na rozhodnutí odborného lesního hospodáře v rámci cílové dřevinné skladby lesních typů. Odstraní se tak obrovská administrativa jak při tvorbě LHP, tak při kontrole hospodaření. Posouzení výsledků provést po 5 letech, závěr ve vztahu k zákonu po 10 letech hospodaření podle LHP pro nadstandardní výsledek motivovat.
INTRODUKCE DŘEVIN
Dnešní pojetí omezování introdukce dřevin není řádně odůvodněné a jeví se jako administrativní. Rozhodující slovo musí říci v tomto směru v hospodářském lese výzkum a nikoliv ochrana přírody. Introdukované dřeviny, které již prokázaly své vlastnosti (vitalita, odolnost vůči chorobám a škůdcům) a dospěly do mýtního věku, neomezovat v hospodářském lese vůbec (např. DG, DBČ). Opatrný přístup k aplikaci těchto zákazů, a to i u nepůvodních dřevin je zcela zdůvodněn změnami životního prostředí, neboť i původní dřeviny i mimo imisní oblastí trpí škůdci a chorobami s rizikem jejich likvidace (dub lesní a zimní, jilm apod.). Pestrost dřevinné skladby, a to i jehličnanů, je předpokladem k překonání případných poruch jednotlivých dřevin v budoucnosti.
GENETICKÁ KLASIFIKACE A UZNÁVÁNÍ LESNÍCH POROSTŮ
Pro přenos reprodukčního materiálu v rámci pahorkatiny byla stanovena velmi přísná kritéria pro borovici lesní. Příkladem je zákaz přenosu z PLO 15 - Jihočeské pánve do PLO 10 - Středočeská pahorkatina, i když se zde vyskytují stejné lesní vegetační stupně i lesní typy. Přitom je kvalita borovice z Jihočeských pánví výrazně vyšší.
ZÁVĚREM
První zkušenosti s aplikací nového lesního práva máme za sebou. Při potřebné úpravě některých ustanovení je nezbytné, aby veškeré druhy vlastnictví byly posuzovány jako rovnocenné. Vyskytují se totiž v odborném tisku hodnocení, kde se vymezují vedoucí odborní pracovníci z hlediska kvality hospodaření vůči jiným formám vlastnictví lesů. Pro objektivní hodnocení nejsou dosud věrohodné podklady. Takové zhodnocení může přinést jen inventura v terénu nezávislou institucí ve všech lesích ČR.
Pozn.: Předneseno na Lesnickém fóru v Kostelci n. Č. l., 30. 9 - 1. 10. 1999