PŘÍSTROJE A NÁSTROJE V TAXAČNÍ PRAXI
Ing. Vilém Urbánek - SILVI NOVA CS, a. s.
Je tomu již několik let, co jsem se na stránkách tohoto časopisu zamýšlel v širších souvislostech nad otázkami co a proč, případně čím v lese měřit a pokoušel se rovněž odhadnout budoucí technologické a metodické trendy. Obecně lze dnes potvrdit, že zejména elektronizace přístrojů a v jejím rámci pak zvyšování výkonu, kapacity a přesnosti se beze zbytku naplňuje. Za velmi povzbudivý pak považuji fakt, že i přes přetrvávající tuzemský kursový handicap se úroveň vybavení českých lesníků dále přiblížila evropskému standardu.
RUČNÍ LASEROVÝ DÁLKOMĚR
Z novinek na poli měřicích pomůcek stojí rozhodně za zmínku asi nejzajímavější objev konce 90. let - ruční laserový dálkoměr. V posledních zhruba třech letech se na trhu postupně objevily přístroje, které se zdají být přímo předurčeny k tomu, aby si je lid lesnický rychle oblíbil. Splňují všechny obecné požadavky na moderní lesnický dálkoměr - nepotřebují referenční odrazku a měřenou vzdálenost okamžitě zobrazují na vestavěném displeji. Pro běžné použití jsou jejich velikost, přesnost i rozsah měření dostatečné. Rovněž cena je, v závislosti na typu mezi 10-20 tis. Kč, celkem přijatelná. Asi celosvětově nejpopulárnějším příkladem této třídy přístrojů jsou dálkoměry firem Bushnell, případně Haglöf. Výrobu dosud nejrozšířenějšího modelu LYTESPEED 400 firma Bushnell sice koncem loňského roku ukončila, ale ve stejné cenové relaci jej nahradila vylepšeným modelem YARDAGE PRO 500. Modelovou řadu dále doplňují rozměrově ještě subtilnější avšak výkonnější modely 600, 800 a 1000. Čísla v označení jednotlivých modelů vyjadřují yardové ekvivalenty maximálních dosahů měření za ideálních klimatických podmínek a při dostatečné kvalitě odrazových ploch. To v lese sice zpravidla neplatí, ale i dosah o zhruba 20 % menší je pro běžnou lesnickou praxi dostatečný. Laserové přístroje vyšších kategorií např. IMPULS, ADVANTAGE LASER, CRITERION apod. svými skvělými parametry sice uspokojí i nejnáročnější specialisty, cenově se však většinou jejich možnostem poněkud vymykají (řádově stovky tis. Kč). Mezi jejich nesporné výhody ovšem patří možnost využití úhloměrných adaptérů (buzolka, sklonoměr) a přenos dat k dalšímu zpracování.
Mezi základní úlohy taxační praxe patří ovšem zejména zjišťování porostních zásob, jejich hodnotová analýza a prognóza dalšího vývoje. Hlavním důvodem i příležitostí k měření nebo obecně zjišťování zásob je pak cyklická obnova LHP. Zatímco na sběr a zpracování dat obecně se v jejím rámci upřela pozornost a úsilí řady institucí, specialistů i nemalé finanční prostředky, vlastní metodika zjišťování zásob v posledních letech příliš velký pokrok nezaznamenala. Je to celkem pochopitelné, protože účelem decennálního zjišťování zásob je pouze stanovení rámcových čísel. Vlastníkovi mají dát hlavní informaci o struktuře jeho majetku pro ekonomické kalkulace a výhledy, státní správu pak zajímají z nich odvozené maximální výše těžeb. Je sice logické, že čím je jejich přesnost vyšší, tím budou přesnější i od nich odvozené kalkulace, nicméně v průběhu platnosti LHP bude jejich použitelnost pro operativní plánování, díky statickému pojetí LHP mezi jednotlivými obnovami, tak jako tak klesat. Obecně se s touto skutečností lze vyrovnávat několika způsoby: Pouze si ji uvědomovat (i to je svým způsobem úspěch) nebo vytvořit si alespoň jednoduchý dynamický model pohybu zásob, případně si podle potřeby zjišťovat ty informace, které nás v danou dobu zajímají. První a třetí způsob v našich podmínkách asi převažují. Domnívám se také, že pokud má státní správa prokazatelně a přitom efektivně zjišťovat, dokazovat a postihovat např. nezákonné snižování zakmenění porostů pod sedm desetin, bude se muset dříve nebo později nějakým způsobem vyrovnat s poměrně spolehlivou metodikou exaktního dokazování tohoto svého tvrzení.
Za určitý posun nebo alespoň blýskání se na lepší časy na tomto poli lze možná označit i snahu některých (poctivých) podnikatelských subjektů nalézt uspokojivou metodiku, umožňující nákup či prodej dříví "na stojato". Případně alespoň získat co nejpřesnější podklady pro věrohodné a objektivní stanovení ceny, přijatelné pro obě smluvní strany. Tato problematika by asi sama o sobě vydala na celý článek nebo diskusi, proto bych se zde rád šířeji zmínil pouze o jedné z moderních měřicích pomůcek, elektronické registrační průměrce, s jejímž využíváním a marketingem v naší lesnické praxi mám několikaleté zkušenosti.
ELEKTRONICKÁ REGISTRAČNÍ PRŮMĚRKA
Registrační průměrky jsou malé, ale výkonné a odolné počítače, zpravidla ve tvaru klasické průměrky, s digitálním displejem a omezeným počtem ovládacích prvků. V současné době je vyrábí několik firem, zejména ve Skandinávii. K nesporným brzdám jejich rychlejšího šíření v našich podmínkách sice tradičně patří cena (v závislosti na typu a parametrech se pohybuje zhruba mezi 40-80 tis. Kč), ale tu lze, s ohledem na význam a rychlost informací jimi pořízených, celkem úspěšně relativizovat. Podstatnější překážkou jejich rychlejšího nástupu je spíše nedocenění předběžných kalkulací u plánovaných těžeb, tradiční přebírání i starších údajů LHP, ale zejména celkem pochopitelná obava z problémů, které by implementace nového datového zdroje a jeho výstupů do stávajících algoritmů a zvyklostí mohla přinést. V této souvislosti si je třeba uvědomit skutečnost, že ani ta nejlepší průměrka neposkytne zaručeně přesné výsledky, pokud obsluha nedodrží některá základní metodická pravidla nebo doporučení; zejména vhodný výběr vzorníků a změření jejich výšek. Poněkud jiná situace nastává při registraci pokácených kmenů a výřezů, kdy okamžitě poskytované výsledky neovlivňuje tolik faktorů jako při měření stromů stojících. Zde se lze obávat spíše opaku: Že nás totiž zaskočí poznání slabších stránek dosud používaných metodik a tabulek.
Ve státech, kde se lesnické plánování ubírá poněkud jiným směrem a zaměřuje se spíše na zachycení dynamiky změn porostních zásob než na podrobný popis porostů v desetiletých cyklech, jak je obvyklé u nás, jsou průměrky praktickým a oblíbeným pomocníkem. Slouží nejen k orientačnímu zjišťování zásob (zpravidla statistickými metodami) a podrobnému operačnímu plánování s cenovými kalkulacemi, ale třeba i k příjmu a evidenci vytěženého dříví, kalibraci počítačů v harvestorech apod. Umožňují kvalifikovanému personálu získávat rychle a levně informace, potřebné pro efektivní rozhodování v kratším i delším časovém horizontu. Potvrzuje se tak známé pravidlo, že informace má svou cenu pouze pro toho, kdo jí potřebuje, resp. umí využít.
Technický vývoj přináší další zvyšování operační paměti i u elektronických průměrek a s tím i vyšší kvalitu programového vybavení. U většiny dnes vyráběných typů je běžná softwarová variabilita i snaha výrobců dodat k průměrkám takové programové vybavení, které lze bez větších problémů implementovat do technologického řetězce zákazníka, včetně dendrometrických vzorců, datových formátů či používané terminologie. Při jedné cestě do lesa je tak možno např. měřit a počítat objemy stojících i ležících stromů, kalkulovat zásoby skládek nebo zjišťovat průměrnou hmotnatost v probírkách. Kapacita paměti obvykle nabízí uložení informací až o několika desítkách tisíc stromů. U některých programů lze přímo v lese definovat parametry tvaru kmene (např. kmenová výtvarnice, výtvarnicová výška, tloušťka kůry) nebo přiřazovat jednotlivým měřeným kmenům kvalitativní parametry (označovat cenné sortimenty, souše, poškození hnilobou apod.) Datové soubory lze pak využít v lese i v kanceláři jak ve formě sumarizovaných výsledků roztříděných podle předem definovaných parametrů, tak i v primární podobě k archivaci nebo dalšímu zpracování.
V souvislosti s již zmiňovanou oblibou statistických metod v zahraničí lze snad ještě uvést rostoucí oblibu elektronického sběru dat na reprezentativních zkusných plochách. K přesnému změření výšek slouží digitální výškoměr, rychlému vytyčení potřebných kruhových plošek v něm vestavěný ultrazvukový dálkoměr a aktivní odrazník ve středu vytyčované plochy. Bezdrátový přenos změřených výšek z výškoměru do průměrky pak umožňuje okamžité kalkulace a přepočty taxačních veličin na hektar přímo v porostu. V našich podmínkách se tomuto způsobu sběru a zpracování dat svou technologickou propracovaností, špičkovým vybavením i úrovní přístupu i kvalifikovaností obsluhy asi nejvíce blíží moderně pojatá metodika inventarizace lesů.
VLASTNÍK VERSUS STÁTNÍ SPRÁVA
Nejrychleji ze všech obecných taxačních nástrojů se ovšem vyvíjí standardní výpočetní technika sloužící ke hromadnému sběru a zpracovávání grafických a numerických dat. Přínos a výhody unifikovaného, státem do jisté míry garantovaného softwaru, dnes už k mání ve dvou konkurenčních mutacích, jeho tvůrci a v převážné míře i uživatelé oceňují. Své historické poslání - naplnit neskromné požadavky státní správy na kompletní data o všech lesích na území státu a zamezit vzniku alternativních přístupů k hospodářské úpravě lesa - toto několikaleté státem i soukromými taxačními kancelářemi hojně dotované snažení beze sporu splnilo. Díky zmíněnému zadání ovšem nevznikl software taxační v obecném slova smyslu, ale spíše automatizovaný nástroj pro jednotný sběr a zpracování dat v mezích zákona. Vedle záruky jednotnosti datových struktur, ze kterých ovšem profituje zejména státní správa, jsou jeho hlavním přínosem poměrně kvalitní a uživatelsky celkem přítulné moduly tisku lesnických map.
Státní správa (lesů i databází), kterou ovšem spíše než tradiční lesnické plánování zajímá vlastník jako potenciální škůdce lesa, celkem logicky chápe hlavní účel zpracování LHP jako stanovení mantinelů, které je třeba hlídat a jejich překročení trestat, případně se na jejich vytyčení podílet už při obnově a schvalování LHP. Zpracovateli LHP (uživateli zmiňovaného jednotného softwaru) tak nezbývá než na tuto hru přistoupit a sebe i vlastníka přesvědčit o tom, že jiné schůdné cesty prakticky není. Přinejmenším z finančních důvodů. Formální, unifikační a procedurální požadavky na zpracování LHP ze strany státní správy tak odsunují některé aspekty lesnického plánování do pozadí. Otázka ovšem může stát i tak, zda většině naší lesnické veřejnosti nevyhovuje chápání obnovy LHP spíše jako uzavření formální dohody mezi vlastníkem a státní správou o hospodaření na daném LHC v následujících deseti letech, tedy něco jako pakt o neútočení.
DLUHY HOSPODÁŘSKÉ ÚPRAVY LESŮ
Zatímco tedy rozvoj výpočetní techniky ruku v ruce s dokonalostí programového vybavení uspokojivě zásobuje nenasytné státní informační systémy, současná taxace, ať už ji nazýváme vzletně hospodářskou úpravou lesa nebo "jen" lesnickým plánováním, zůstává svému jménu a zejména pak menším vlastníkům dosti dlužna. Se zmenšující se výměrou lesního majetku se totiž pochopitelně zmenšuje i použitelnost hospodářských souborů jako optimálního plánovacího nástroje hospodaření. Zkušenosti s obnovou LHP o výměře desítek či stovek hektarů mne přesvědčují o tom, že tvorba standardních hospodářských souborů podle šablony legislativních norem, případně jejich příloh a doporučení, je spíše úlitbou jednotné metodice a státní správě než funkčním nástrojem časové a prostorové těžební úpravy lesního majetku. Skutečná taxace se proto u těchto majetků dělá obvykle spíše takto: Standardní metodikou se zhotoví LHP pro orgány státní správy, který zaručí pokud možno bezproblémové splnění jejích požadavků na formální náležitosti a příslušné dotační tituly, přičemž by měl ponechat dostatečný prostor pro nadcházející lesnické aktivity a záměry vlastníka. Potřebná data se pak exportují do nějakého vhodnějšího, finanční realitu zohledňujícího systému, ve kterém se provedou potřebné ekonomické analýzy. V nich lze kvantifikovat pravděpodobné výnosy z plánovaných těžeb i všechny náklady spojené s pěstební a ostatními činnostmi, případně zakalkulovat i přínosy předpokládaných dotačních titulů.
Máme-li v případě neuspokojivých výsledků této analýzy dost času a prostoru pro případné úpravy základních parametrů LHP předkládaného ke schválení, lze ještě, potřebným směrem původní návrh poopravit. Vzhledem k tomu, že se u těchto majetků zpravidla nejedná o žádné velké objemy dat, lze zmíněné kalkulace provést i v jednoduchém prostředí standardních tabulkových procesorů, např. MS EXCEL. Není pochyb o tom, jak nezbytná je v tomto případě úzká spolupráce taxátora s příslušným lesním hospodářem. V optimálních případech by taxátor měl spíše formálně akceptovat vlastní hospodářovy návrhy a pouze mu radit, upozorňovat jej na možná úskalí některých záměrů a diskutovat s ním všechny souvislosti. Kromě ochrany diskrétních dat ekonomického charakteru, které díky tomuto způsobu obvykle neopouští počítač vlastníka, tato metoda umožňuje i předběžnou kalkulaci ekonomických dopadů některých závazných rozhodnutí "státní moci", která se mohou projevit vyšší finanční náročnosti hospodaření nebo omezením produkce a připravit se na kvalifikované doložení jejich oprávněnosti.
Možná někomu připadá zbytečné nebo malicherné na tento aspekt taxace vůbec poukazovat. Blíží se však období veřejné diskuse o budoucích novelách legislativních norem a v jejich rámci je nutné vyřešit i úlohu LHP a LHO, zejména roli státu a státní správy, finanční a formální stránku a mnoho dalších aspektů. Pro ilustraci výše uvedených ekonomických stránek lesnického plánování mějme např. dva lesní majetky ve srovnatelných podmínkách. Majitel prvního, o hypotetické výměře např. 49 ha, měl to "štěstí", že se nemusel o svůj LHP starat, neboť mu stát zařídil a zaplatil zpracování LHO. Na jeho majetek byla aplikována základní rozhodnutí z OPRL, která snad mohl, podle potřeby do jisté míry ovlivnit, nemusel je však nakonec převzít. Naopak jeho soused, vlastník něco málo přes 50 ha lesa, se musel se svou budoucí ekonomickou realitou alespoň teoreticky utkat už při zpracovávání LHP a řadu svých představ uplatnit a prosadit, někdy i proti postojům státní správy (např. tvorba hospodářských souborů, obmýtí, dřeviny k zalesnění apod.) Na rozdíl od osnov takto zpracovaný plán jistě může být, alespoň do značné míry, chápán jako nástroj vlastníka.
Svůj příspěvek uzavřu otázkou: Na které z obou výše uvedených děl hospodářské úpravy lesa jsem jako daňový poplatník více přispěl?