RAKOUSKÁ LESNÍ INVENTURA 1992/96 "K trvalosti v rakouském lese"

Ing. Jan Kaluža - Lesnická projekce Frýdek-Místek, a. s.

Rakouská lesní inventura (Österreichische Waldinventur - ÖWI) původně lesnická inventura (Österreichische Forstinventur - ÖFI) má již bezmála čtyřicetiletou tradici. První šetření byla prováděna od roku 1961. Její uznávané postavení dokládají i úvodní slova přílohy od spolkového ministra Molterera, sekčního šéfa Mannsbergra, ředitele FBVA ve Vídni Ruhma a úvodní článek Schielerův.

Především je zdůrazňováno:

- zásadní význam pro lesopolitickou strategii, lesopolitická opatření a kontrolu jejich účinnosti, pro identifikaci problémových oblastí,

- zásadní význam pro zjištění ekonomické výkonnosti, produkční síly lesa v ekologických souvislostech,

- růst významu ekologických informací,

- pružnost zaměření a obsahu ÖWI v rámci kompatibility a trvalosti,

- dynamika informací, dlouhodobost, srovnatelnost,

- specifika informací, zaměření na nové specifické potřeby, aktuálnost,

- mezinárodní závaznost značné části informací,

- poskytování dat a informací umožňujících hodnotit trvalost a biodiverzitu v rámci mezinárodně vypracovaných kritérií (zdraví, vitalita, ohrožení, poškození, odumřelá hmota),

- vědecká diskuse nad zaměřením, obsahem a vyhodnocením výsledků při zaměření disertací, potřebě uznat výsledky i pro průzkum životního prostředí a ochrany přírody,

- zhodnocení dat v dalších projektech, např. simulátor růstu (růstový model), vegetační simulátor (model dopadu klimatických změn),

- integrální součást celkového výzkumu lesa,

- nové technicko-technologické možnosti v rychlosti zpracování výsledků,

- veřejnost a přístupnost informací,

- možnost další orientace na využití progresivních technologií zjišťování v rámci technického pokroku,

- funkce základního plánovacího podkladu pro instituce v oblasti lesnictví, životního prostředí a ochrany přírody,

- funkce podkladu pro odbornou diskusi a neutrální informace pro řešení střetů mezi zájmovými skupinami,

- další růst významu pro očekávané zvýšení tlaku na les (klimatické změny, dlouhodobé působení škodlivin, nové společenské požadavky).

Mezi zmiňovanými a komentovanými údaji figurují především:

- vzrůst lesní plochy a stav zásob (při srovnání period 1961/1970 a 1992/1996 přibylo více než 233 tis. ha lesní plochy, zásoba činí 988 mil. m3 v lese hospodářském),

- rozvoj maloplošných forem obhospodařování (polovina jednotlivých obnov je menších než 0,1 ha a jen čtvrtina větších než 0,5 ha),

- další pokles podílu holosečí na celkovém objemu vytěženého dříví (jen 27 % veškeré dřevní hmoty pochází z holosečí),

- vysoký potenciál přirozené obnovy lesa (na 87 % obnovních ploch je možná přirozená obnova),

- vlivy omezující využití potenciálu přirozené obnovy (zvěř, eroze, buřeň; okus zjištěn na 85 % ploch obnov),

- prokazatelná orientace na využití přirozené obnovy při obnově porostů

- (na více než 50 % obnovních ploch se počítá s přirozenou obnovou),

- pozitivní změny v dřevinné skladbě ve prospěch smíšených porostů a zvýšení podílu listnatých dřevin (sumární plocha listnáčů vzrostla v poslední sledovací periodě o 63 tis. ha),

- přetrvávající rizika a labilita části ochranných lesů plynoucí z vývojové fáze (přestárlost) a škod zvěří,

- strukturní odlišnosti na úrovni zemské nebo v rámci jiných zjišťovaných kritérií a parametrů.

JAK VYPADÁ RAKOUSKÁ LESNÍ INVENTURA

ÖWI (ÖFI) poskytuje pravidelně obsáhlý datový materiál obsahující na jedné straně důležité informace o obhospodařovaném lese, na druhé straně pro jeho obhospodařování. Jde o systematické, na matematicko-statistických základech vystavěné šetření na zkusných plochách tvořících s liniemi trakt (čtverec 200x200 m).

Cílem první periody (1961-70) bylo zlepšit informace o stavu lesa a kontinuálně sledovat rozvoj produkčních možností se zaměřením na strukturu zásob, přírůstu, kvality a škod.

Druhá perioda (1971-80) byla zaměřena na vnitřní strukturu výnosového lesa, ekonomické a infrastrukturní souvislosti. Byla zřízena jednotná síť traktů pro všechny spolkové země. Od roku 1981 došlo k cílenému zaměření na změny stavu lesa a k výběrovému šetření.

3. perioda (1981-90) přinesla přechod na způsob "postupné" inventury (Folgeinventur), došlo ke skryté stabilizaci a přechodu na pětiletý interval s tím, že na traktech použitých v letech 1981-85 se měřilo postupně každoročně na plochách pětiny traktů, a od roku 1986 se měřilo opakovaně postupně v pětiletém odstupu. Celkem bylo změřeno cca 5500 ploch trvalých traktů. Souběžně bylo změřeno cca 5000 ploch jednorázových pro ověření chyby.

Od roku 1989 jsou ještě na vybraných plochách ÖWI zjišťovány údaje o poškození lesa (Waldschaden - Beobachtungsystem).

S periodou 1992-96 došlo vzhledem k podstatnému rozšíření šetření ekologických souvislostí k přejmenování na ÖWI. (Čerpáno z: FBVA Waldforschungszentrum; 1991, FBVA Wien, Instruktion für die Feldarbeit der ÖFI 1981-1985; 1981 a 1986, FBVA Wien, ÖFI 1986/90 Erläuterung zur Auswertung und Handhabung der Ergebnisdikette; 1993, FBVA Wien, ÖWI 1992-1996 Instruktion für die Feldarbeit; 1992, FBVA Wien.)

JEDNOTLIVÉ ČLÁNKY PŘÍLOHY

W. Russ: Lesní plocha dále roste - tendence k většímu zastoupení listnatých dřevin

Článek se zabývá lesnatostí (současná lesnatost činí 47 %), rozlohou lesa a strukturou její permanentní změny (kontrolované zásahy, přírodní procesy; distribuce změn). Nejvýraznější nárůst plochy (82 %) je v malolese a lese vysokokmenném, obhospodařovaném (les hospodářský a les ochranný výnosový), přibylo rovněž lesa ochranného nevýnosového a dále ubylo lesa výmladkového. Přírůstek lesa v oblastech na les chudých je jen nepatrný a více než polovina přírůstku je v západních částech Rakouska. Rozebírány jsou změny dřevinné skladby, vzestup podílu listnatých dřevin, obzvláště buku (nárůst o 14 tis. ha), trvá ústup jedle. Komentovány jsou formy míšení. Závěrem se konstatuje, že na první laický pohled "malé" změny v dřevinné skladbě jsou z dlouhodobého hlediska změnou významnou a zřetelným signálem příklonu k přírodě bližším smíšeným porostům.

R. Büchsenmeister, K. Schieler, K. Schadauer: Les a jeho produkční síla

Článek se zabývá srovnáním objemu vytěženého dřeva s přírůstem a poškozením dřevní zásoby. Zatímco zásoba v malolesích trvale roste (nárůst o více než 20 mil. m3), zásoba u lesních podniků nad 200 ha, včetně rakouských spolkových lesů (AG-ÖBF) stagnuje. Podíl zásob jehličnatého a listnatého dříví se mění jen málo, s rostoucím věkem prudce klesá podíl listnaté zásoby. Kolem 10 % zásoby tvoří kmeny přes 70 cm v prsní výšce a kolem 1/3 zásob je starších 100 let. Třetina zásob leží do 50 metrů od lesní cesty, jen 12 % zásob je dále než 300 metrů. Celkový roční přírůst činí 27,3 mil. m3/rok a oproti minulé periodě poklesl. Poklesla těžba z holosečí, znehodnocujícím poškozením je zasažena asi 1/3 kmenů v hospodářském lese vysokém. Počet loupaných kmenů mírně poklesl, zřetelně pokleslo nové loupání, též klesá množství kmenů poškozených těžbou. Rozdílný je dopad do poškozené zásoby. Přibližně stejné množství poškozených kmenů představuje u loupání 4 % zásoby, u škod těžbou 13 % zásoby. Největší potřeba probírek byla zjištěna v malolesích, kde bylo zjištěno cca 23 % přehoustlých porostů. Hmota k těžbě v nich představuje cca 10 % celkové zásoby.

N. Winkler, E. Hauk: Dobré zpřístupnění lesa v Rakousku

Článek se zabývá hustotou cestní sítě. Lesní cesty jsou považovány za nezbytné pro dopravu dříví, pro stanoviště lesních strojů a pro řízení pohybu návštěvníků v lese. ÖWI rozlišuje "silnice sjízdné pro nákladní vozidla" a "cesty přibližovací" (vyklizovací). Do první kategorie zařazuje i veřejné silnice a silnice na okraji lesa (případně až do vzdálenosti 75 m) mimo les, je-li tam povoleno nakládání dřeva. Konstatuje se úbytek výstavby nových silnic. Hustota silnic sjízdných pro nákladní auta dosáhla 35,4 bm/ha v lese výnosovém a v lese ochranném výnosovém 8,7 bm/ha. Pětina všech těchto silnic je sjízdná pro veřejnost. Jen asi 5 % silnic je širších než 5 m, více než polovina má šířku jen 2-3 metry. Odvod vody je nedostatečný; 10 % silnic má zcela porostlou vozovku, 40 % má neporostlé jen koleje. Náspy má neozeleněno jen 4 % silnic starších 2 let. Vyklizovací cesty představují dalších 38,4 bm/ha.

K. Schadauer, G. Nies, U. König: Jak je ohrožen rakouský ochranný les?

Článek je věnován zjištěním ÖWI pro schůdný les ochranný (LO), výnosový (LOV) i nevýnosový (LON). V této periodě šlo o první šetření v neobhospodařovaném LO. Do LO se v praxi zařazují lesy na základě odborných posudků, šetření v ÖWI se proto nemusí vždy shodovat s provozním stavem. Pro účely ÖWI byl veškerý LO rozdělen na schůdný a neschůdný. Neschůdný LO zaujímá asi 1/4 celkové rozlohy LO, lidské zásahy jsou v něm prakticky nemožné a lesy mají z části charakter podobný pralesům. ÖWI poskytla množství strukturních údajů o LO a jeho distribuci (stanoviště, lesní společenstva, orografie, výšková pásmovitost).

Vylišeno bylo 26 skupin lesních společenstev s přirozenou druhovou skladbou a potenciálním rozšířením. Vyhodnoceny byly rozdíly, příčiny a dopady (možná rizika) vyplývající ze stavu současného. Zjištěna byla dřevinná, věková (vývojová fáze) struktura. Zvláštní pozornost byla věnována jedli, stavu obnov, potřebě obnov, přirozenému zmlazení a ovlivňujícím činitelům. Na 70 % ploch LOV je potřebná obnova, přitom zmlazeno je 13 % ploch. V LON je potřeba obnovy na 55 % ploch, zmlazeno je 15 %. Deficit zmlazení je hodnocen jako podstatné omezení funkční schopnosti LO. Podrobně byly šetřeny omezující činitelé a souvislost eroze se zmlazením. Bylo zjištěno, že výběr (prosvětlování) nemá vzhledem k okolnostem pro zmlazení zásadní význam a spíše zesiluje negativní dopady hlavních činitelů - okusu a pastvy. Byly vylišeny třídy porostní stability. Více než 1/3 LO je nestabilní a pro obnovu samoregulační síly LO je nutno provést práce v rozsahu 172 000 ha.

H. Mylany, E. Hauk: Množství odumřelého dřeva v rakouském lese

Článek se zabývá výsledky šetření ÖWI o odumřelém dřevě (biotopholz), což je dříví, které po odumření celých stromů nebo jejich částí zůstane bez ohledu na příčinu v lese stát nebo ležet. Rozlišuje se stojící a ležící odumřelé dřevo. V citlivých oblastech je odumřelé dřevo považováno za garanta pro trvalý rozvoj lesa (humus, živiny, vodní režim, mikroklima, životní prostor, zábrana erozi). Akcentována je však i právní souvislost (škůdci, ohrožení lidí). V rakouském lese stojí v průměru 50 mrtvých stromů na 1 ha, což je asi 5 % všech stromů, jejich zásoba činí 4,3 m3/ha (1,5 % celkové zásoby) a jde spíše o slabé dimenze. Ekologicky cenných kmenů silných dimenzí je jen asi 1 ks/10 ha. Nejmenší zásoba stojícího odumřelého dřeva byla zjištěna v malolesích (3,3 m3/ha). Oproti minulým periodám vzrostl podíl souší v lese o 10 %, ale jsou výrazné regionální rozdíly, obdobně je to i s ležícím odumřelým dřívím. Počet souší v lese ochranném je zhruba stejný, ale má více než dvojnásobnou hmotu. Největší podíl na celkové zásobě suchého dřeva má jedle, dále modřín. Zásoby odumřelého dříví pod 5 m3/ha jsou považovány za chudé, ale zdůrazňuje se rozhodující význam jeho kvality pro plnění funkcí.

E. Hauk: Stromy a keře - jejich rozšíření

Článek prezentuje cílené větší zaměření ÖWI v této periodě na zjištění výskytu dřevin a keřů v lese, na jejich přirozená a současná společenstva jako významnou složku biodiverzity. Hodnocen a rozebírán je výskyt a porostotvornost jednotlivých dřevin - tří hlavních SM, BK, MD a ostatních doprovodných. Dále je hodnocen výskyt podle nadmořské výšky, zastoupení jednotlivých dřevin v areálech rozšíření, atp. Velká pozornost je věnována keřům, které jsou pokládány za indikátor druhové pestrosti, jejich výskytu na zkusných plochách (v počtu druhů, pokryvnosti, z hlediska nadmořské výšky, mezí rozšíření atp.) a srovnání aktuálního a potenciálního stavu. Dále je srovnávána představa a skutečnost jednotlivých společenství druhů, čistých porostů a směsí v rámci v Rakousku vylišených potenciálních přirozených lesních hospodářství (86 % plochy lesa spadá do přirozených smrkových, bukových a dubových lesů, v tom 32 % do smrko-jedlo-bukových). Rozebírána je otázka přirozeného výskytu čistých jehličnatých porostů, smíšených porostů a čistých listnatých porostů a srovnává se s aktuálním stavem. Na 2/3 všech čistých jehličnatých porostů se vyskytují také listnaté druhy. Na 1/3 se také ještě vyskytuje jedle a buk. Přesto, že výskyt listnáčů ve většině čistých jehličnatých porostů dokládá ještě určitou druhovou rozmanitost, 14 % čistých smrčin (což je asi 9 % celkové lesní plochy) vyžaduje trvalou pozornost, neboť v nich smrk nejen sám tvoří porosty, ale ani se v nich jiné druhy nevyskytují. Srovnávají se LI zjištěné typy mísení s výskytem hlavních, zápoj tvořících dřevin (SM, BK, JD, BD), udává se četnost, s jakou jsou jednotlivé dřeviny k dispozici, odhlédne-li se od zastoupení.

H. Schodterer, K. Schadauer: Obnova je budoucností lesa

Článek rozebírá ÖWI zjištěné skutečnosti v obnově lesa. Konstatuje, že nejen plocha, zásoba, přírůst a těžba jsou důležité pro trvalost v LH, ale že dlouhodobě rozhodující jsou druh a stav obnovy, neboť při ní se nastavují parametry lesa budoucího. Z rozboru statistik o prodeji sazenic vyplývá vzestup užití přirozeného zmlazení v průběhu minulého decénnia, bylo to proto zohledněno i v zaměření ÖWI a nově byla zahrnuta i obnova pod clonou. Vyvstala však potřeba nalezení jedinečného systému zjišťování obnovy, dávajícího srovnatelnou výpověď o obnovní situaci v podmínkách rozdílných stanovišť. Musela se proto nalézt kritéria hodnocení disponibility, prahové hodnoty využitelnosti a potřebnosti obnovy. Detailní šetření se provádělo jen v případech, kdy byla obnova možná a žádoucí. Více než 1/3 ploch s potřebou obnovy obnovu i vykazuje. V LO ale šetření zjistilo 2/3 ploch s potřebou obnovy, nalezena však byla jen na 1/5. Je to pokládáno za významný deficit. V lese hospodářském byla zjištěna potřeba obnovy na 40 % ploch, obnova se nachází na cca 1/2, z toho však jen asi polovina má potřebný počet jedinců.

Podrobně jsou rozebírány faktory bránící obnově a význam padlých kmenů ve vyšších polohách pro jejich překonání. Zdůrazňuje se častá druhotnost faktoru "půdní vegetace". S přirozenou obnovou se pracuje na více než 50 % ploch obnov. Její potenciál je vysoký a zabírá 87 % celkové plochy. Za důležité kritérium je považována velikost jednotlivých obnov. Polovina všech obnov v lese hospodářském je do 0,1 ha, jen 1/4 je větších než 0,5 ha. Za pozoruhodný je udáván 21% výskyt jedle v obnově a vysoký, téměř 3/4 podíl listnáčů na všech obnovách. Tento podíl se však následně u jedle ztrácí. Ve společenstvu smrkojedlových bučin se však jen na 22 % ploch vyskytuje společně jedle s bukem a zhruba jen na polovině v dostatečném počtu jedinců. Vliv okusu byl zjištěn na 85 % lesních ploch s obnovou, nejpostiženější je jedle a jeřáb. Rozlišuje se ovlivnění a poškození okusem. Podíl okusem poškozených ploch je 50 %, násobnost okusu terminálu zvyšuje podíl jen nepatrně. Ve smrkojedlových bučinách je poškozeno přes 75 % ploch obnov. Za těžiště celého problému je pak považována situace v LO a horských smíšených lesích. Jednoznačným závěrem je, že bez omezení vlivu okusu je přírodě blízká přirozená obnova nedosažitelná.

Závěrečná dvojstrana uvádí tabelární přehledy lesní plochy podle druhů lesa, druhů vlastnictví, věkových tříd, dřevin a potenciálních přírodních lesních společenství v ha a %, a přehledy zásob, přírůstu a těžeb v obdobném členění v objemu a %.

ZÁVĚREM

Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme profesionálně odvedené národní lesnické inventarizace zhotovené technologií přiměřenou současnému technickému vývoji a s obsahem odpovídajícím současným a budoucím potřebám našim i integrované Evropy.

Pozn.: Podklady pro článek čerpány z přílohy Österreichischen Forstzeitung 12/97
(Sonderdruck von Forstliche Bundesversuchsanstalt Wien)