UDRŽET VYSOKOU ÚROVEŇ HOSPODÁŘSKÉ ÚPRAVY LESŮ. ANO!... A CENA?
Ing. Vladimír Krchov - s. p. Lesy ČR, Hradec Králové
Úkol udržet vysokou úroveň hospodářské úpravy lesů je v Zásadách státní lesnické politiky z roku 1994 chápán jako jeden z krátkodobých prostředků k dosažení jejích cílů. Dnes, po čtyřech letech platnosti nového lesního zákona snad nikdo nepochybuje o tom, že tento bod lesnické politiky je více než uspokojivě plněn. Máme však představu za jakou cenu? Jsem toho názoru, že položení otázek směřujících k výši a účelnosti vynakládaných nákladů je v dnešní době stabilního potransformačního prostředí na místě, a to především z toho důvodu, že dnes již nehrozí nebezpečí destabilizace systému HÚL. Úkol udržet vysokou úroveň hospodářské úpravy lesů je v Zásadách státní lesnické politiky z roku 1994 chápán jako jeden z krátkodobých prostředků k dosažení jejích cílů. Dnes, po čtyřech letech platnosti nového lesního zákona snad nikdo nepochybuje o tom, že tento bod lesnické politiky je více než uspokojivě plněn. Máme však představu za jakou cenu? Jsem toho názoru, že položení otázek směřujících k výši a účelnosti vynakládaných nákladů je v dnešní době stabilního potransformačního prostředí na místě, a to především z toho důvodu, že dnes již nehrozí nebezpečí destabilizace systému HÚL.
VZNIK TRHU V HOSPODÁŘSKÉ ÚPRAVĚ LESŮ
Vrátíme-li se do roku 1994, měla formulace uvedená ve zmíněných Zásadách státní lesnické politiky mimo jiné poskytnout i východisko a oporu pro případné nutné administrativní kroky k udržení úrovně HÚL v souvislosti s očekávanou privatizací taxačních činností. Období, kdy nové soukromé taxační subjekty vznikaly neřízeným rozpadem státního ústavu, takové obavy bezesporu vyvolávalo. Současná relativně konsolidovaná situace soukromých taxačních kanceláří na straně jedné a stabilního Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů na straně druhé je tak kromě jiného i důkazem toho, že v tržních podmínkách není nezbytně nutné transformace plánovat "shora". Na základě zadání vlastníků, resp. správců lesa a s podporou některých prakticky využitelných výstupů oblastních plánů rozvoje lesa (OPRL) zpracovávaných ÚHÚL, realizují taxační kanceláře úspěšně vše, co je v této souvislosti uloženo zákonem a vyhláškami, především vyhláškami 83/1996 a 84/1996. Měřítkem úspěšnosti je pak schválení díla HÚL orgánem státní správy a spokojenost zadavatele.
Zvláště pak druhá výše citovaná vyhláška, o lesním hospodářském plánování, nepochybně patří svojí komplexností pojetí a odborností ke zdařilým dílům, která opustila rezort Ministerstva zemědělství. Uvedená vyhláška však byla zpracována na míru pasečnému lesu věkových tříd a její použití pro bohatě strukturované porosty je omezené. Po projednání s MZe již v loňském roce LČR připravily pracovní návrh novely a poskytly jej MZe. Návrh však využit nebyl a k diskusi nebyl předložen ani žádný jiný. Čtyřletá praktická aplikace HÚL v duchu současného lesního zákona a platné vyhlášky již nastolila mnoho otázek. Na některé se podařilo odpovědět, na některé současná právní úprava odpověď dosud nenalezla. Narůstajícími zkušenostmi a postupně se měnícím pohledem na způsob hospodaření v lesích, včetně jeho ekonomického aspektu, však vyvstávají nové a nové okruhy úkolů, které je nutné řešit především z pohledu vlastníka.
O odborný růst a funkčnost HÚL se v posledním období prakticky bezvýhradně přičinili někteří vlastníci lesa, taxační subjekty a část Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Koncepci pro hospodářskou úpravu lesů s bohatou strukturou se začíná věnovat i Ministerstvo životního prostředí. Alespoň prostor pro diskusi pravidelně nabízí Lesnická a dřevařská fakulta v Brně. Kvalitativně nejvyzrálejší fórum k aktuálním otázkám hospodářské úpravy lesů již delší čas představují aktivity Lesnické práce. Zdá se, že vlastní rezort rezignoval na metodické usměrňování hospodářské úpravy lesů v České republice.
HOSPODÁŘSKÁ ÚPRAVA LESŮ U LČR
Problematiku vyhlášky o lesním hospodářském plánování se pokusím přiblížit na příkladu Lesů ČR. Cílem LČR je vytvoření stabilního, kvalitního, druhově, prostorově a věkově smíšeného lesa. Takové uplatňování principů trvale udržitelného hospodaření v lesích vede k bohatší strukturovanosti porostů, vnitřní i vnější. A zde se dostává současná HÚL do obtíží, které se daří mnohdy překonávat jen díky vyspělé počítačové technice a vyšším vynaloženým nákladům. Tuto zkušenost učinili již i další vlastníci. Vyvstává otázka, zda je současné pojetí HÚL schopno na staronový lesnický trend zareagovat svými postupy, nebo je nutno zpracovat jiné metody a postupy odpovídající novému pojetí hospodaření v lesích? Může být vhodnou cestou pro potřeby vlastníka a státní správy některá z reprezentativních metod a jakou úlohu v tomto směru může sehrát národní inventarizace lesů?
Zcela logicky výše uvedená problematika souvisí s nutně vynaloženými náklady na hospodářsko-úpravnické práce jako celek. V současném pojetí HÚL jsou sbírány údaje o lesích pro dvě, resp. tři odlišná a přitom do jisté míry překrývající se díla HÚL. Na jedné straně stojí OPRL, na druhé LHP a LHO. Logicky se zde nabízí dva základní okruhy otázek. Je skutečně bezpodmínečně nutné navštívit každý porost fyzicky, nebo je možné alespoň některé údaje získávat s dostatečnou přesností racionálněji? A nebo dokonce všechny údaje? A dále: Má každý zjišťovaný údaj svého odběratele a známe jeho cenu? Nezjišťujeme některé údaje nejen duplicitně, ale i na základě úvahy "co kdyby někdy někdo"?
V této souvislosti je nutné se zamyslet i nad úlohou odborného lesního hospodáře (OLH). Zvláště současné pojetí lesních hospodářských osnov (LHO) nemá v tomto směru výraznou logiku. Osnova naplňuje svůj smysl, jen je-li zpracována pro vlastníka. Drtivá většina vlastníků však neprojevuje zájem o svůj majetek ani při zpracování LHO ani v pozdější době, kdy by tuto mohla převzít. Případné hospodářské záměry jsou pak řešeny až následně s odborným lesním hospodářem a státní správou lesů (SSL). Ověřuje někdo, zda namísto nákladných LHO by bylo možné zpracovávat např. lesní inventarizační osnovy některou ze statistických metod? Výsledky musí poskytnout státní správě lesů obecnou informaci o území. Detail je prostorem pro odborného lesního hospodáře, který je většinou placen, stejně jako LHO, rovněž ze státního rozpočtu prostřednictvím okresního úřadu. Praxe, kdy vlastník žádá o povolení lesnické činnosti nad limit zákona, zůstane zachována a obdobně jako dnes by byla omezena pouze na ty vlastníky, kteří chtějí v době platnosti lesní inventarizační osnovy lesnický zásah realizovat. Úloha OLH v posouzení návrhu vlastníka a jeho doporučení či nedoporučení orgánu státní správy lesů je nesporná. Navrhované řešení by nepochybně přineslo úspory, které by zároveň nikoho nebolely.
Další oblast, která je zahalena závojem nedotknutelnosti, je Informační standard HÚL. V období, kdy se vlastníci (správci) lesa i taxační kanceláře potýkali s rozjezdem nového systému, tak jiní, s nejlepšími úmysly, "pro ně" tento standard připravovali. A znovu lze položit otázku: Má každý standardizovaný údaj svého adresáta? A má-li, zná adresát cenu tohoto údaje? Je tato cena odpovídající? Není možné tentýž údaj s obdobnou přesností pořídit laciněji? Nejsme snad dokonce ve vleku vlastní (nebo spíše cizí) touhy po absolutní dokonalosti? Osobně se domnívám, že po čtyřech letech platnosti lesního zákona mají jak vlastníci, tak státní správa již dostatek zkušeností pro posouzení a případnou následnou optimalizaci Informačního standardu HÚL Ministerstva zemědělství. Nezávisle na změně Informačního standardu HÚL MZe, musí být s tímtéž záměrem posouzen i Rozšířený informační standard LČR.
Máme-li za relativně vysokou cenu zpracován kvalitní LHP, který je podle požadavků standardů souhrnem kvalitních dat, je žádoucí tuto skutečnost zúročit i v kvalitních podkladech na podporu rozhodovacího procesu. Pro vyšší řídící úroveň v rámci LČR, od lesního správce výš, je nutné dopracovat softwarové nástroje, které poskytnou potřebnou zpětnou vazbu LHP pro správné manažerské rozhodnutí. K tomuto účelu u LČR již částečně slouží projekt "Kořeny", který byl v únoru 1999 představen na konferenci v Seči u Chrudimi. Tento projekt má prostřednictvím předdefinovaných dotazů umožnit, aby každý řídící pracovník získal kvalitní podklady pro rozhodnutí na jeho řídící úrovni. Samozřejmě, že nároky na kvalifikovaná rozhodnutí je nutné na druhé straně podporovat systémem vzdělávání. To platí o počítačové gramotnosti i o klasických lesnických disciplínách. Blízkým příkladem je i zpracování LHP podle konceptu prosazovaného LČR.
Nároky kladené v souvislosti s obnovou LHP na personál LČR jsou značné a je proto nutné důsledně uplatňovat, případně posílit, současný systém vzdělávání revírníků tak, aby mohli být pro zařizovatele důstojnými partnery. V praxi se není čeho obávat a rovněž není nutno trpět jakýmikoliv komplexy méněcennosti. Formulovat své záměry na spravovaném území do konkrétních opatření v praxi drtivá většina revírníků ovládá. S příchodem taxátorů však ztrácí na jistotě, přestože na svěřeném území již slouží nejméně sedmý rok, tedy po dobu existence LČR, ale většinou déle. Revírník má tedy zpravidla větší místní zkušenosti než přicházející zařizovatel. Cílem celého vzdělávacího procesu je kvalitní LHP, který je programem vlastních záměrů LČR, nikoliv berličkou v podobě cizích (byť i dobrých) záměrů.
Pro podporu pojetí lesního hospodářského plánu v tomto duchu organizují LČR, ve spolupráci s ÚHÚL a vybranými taxačními kancelářemi, nástupní praxe v hospodářské úpravě lesů pro absolventy škol, kteří k naší organizaci nastupují zpravidla na místa adjunktů. Kromě úvodního školicího bloku obsahuje školení praxi zaměřenou na oblastní plány rozvoje lesů a typologii u poboček ÚHÚL a rovněž i praxi u taxační kanceláře, která zpracovává LHP pro některý lesní hospodářský celek LČR. Hlavní zkušenost, kterou jsme v loňském roce učinili, potvrdila naše obavy, že vědomosti absolventů škol o praktickém provádění hospodářsko-úpravnických prací je velmi nízká.
ZÁVĚR
Hospodářská úprava lesů u LČR je chápána jako důležitá služba sloužící mimo jiné i k prosazování koncepce lesnického hospodaření prostřednictvím svých děl - lesních hospodářských plánů. Zkušenosti předchozích čtyř let ukazují, že vzájemná komunikace obě strany, zadavatele i zpracovatele, obohacuje a přibližuje v názorech. S ohledem na zákonem stanovený termín předání LHP ke schválení však musí každá diskuse někdy skončit. Vzhledem k tomu, že nelze zásadně měnit pravidla v průběhu zadání, musí být tato diskuse jednoznačně ukončena podpisem smlouvy a zadávacího protokolu pro zpracování LHP. Diskuse samozřejmě dále může pokračovat, ale uplatnění jejích výsledků je možné až při uzavírání smluv pro další ročník LHP. Ne vždy je však taxátor schopen, a někdy i ochoten, vyrovnat se se změnou své role. Ještě i v roce 1999 jsme zaznamenali skutečnost, kdy taxační subjekt v zařizovatelské praxi pro LČR upřednostňoval prosazování vlastního pojetí lesnického hospodaření oproti tomu, které vyplývalo z uzavřené smlouvy.
Současné lesní hospodářství v České republice není bez problémů, ovšem na druhé straně netrpí vážnými neduhy jiných odvětví. Mám za to, že dnes, v časech relativně bohatších je třeba myslet na časy chudší a připravit se na ně. Alespoň diskusí. Vyhneme se tím rozhodování pod tlakem a možným následným nepřipraveným rozhodnutím. Ta by pak skutečně mohla způsobit i pokles úrovně hospodářské úpravy lesů.