KAM SMĚŘUJE NAŠE LESNÍ ŠKOLKAŘSTVÍ?
Ing. Antonín Jurásek, CSc. - VÚLHM Výzkumná stanice Opočno
Na stránkách Lesnické práce probíhá živá diskuse o řadě problémů našeho lesnictví, které po roce 1989 nastoupilo složitou cestu transformace. V reportážích a odborných statích můžeme sledovat, jak se jednotlivé odborné a lesopolitické otázky řeší a jaké nové problémy se objevují. V souvislosti s transformací lesního hospodářství prošlo výraznými změnami i lesní školkařství. Lesní školky byly na začátku transformace velmi rychle privatizovány a staly se soukromými majetky nebo majetky společností. Nabyly charakteru obchodních školek tak, jak je to běžné v zahraničí. Sadební materiál produkují i školky nově založené na nelesní půdě, nově vznikaly i obchodní organizace, které nepěstují sadební materiál, ale zabývají se pouze jeho nákupem a prodejem. Byla přijata i nová legislativa, která, mimo již dříve užívané zásady přenosu reprodukčního materiálu, podmiňuje podnikání v této oblasti udělením licence.
V současné době se Česká republika připravuje na vstup do OECD a Evropské unie. Z toho plynou i otázky možností dovozu a vývozu reprodukčního materiálu, po vstupu do EU už vlastně “jen” obchodu v rámci společenství států Unie, případně exportu a importu do nečlenských zemí. O tom, že o náš trh s reprodukčním materiálem bude velký zájem, svědčí i skutečnost, že už nyní mají zahraniční firmy snahu zakládat školky na našem území. Dalším významným fenoménem je, že v posledních letech došlo v ČR k vyrovnání nabídky a poptávky po sadebním materiálu. Znamená to, že po mnoha letech relativní prosperity, kdy bylo možné prodat prakticky všechen ve školkách vypěstovaný sadební materiál, nastává situace, že sazenice některých dřevin nenajdou uplatnění při zalesňování. Hlavní příčinou vznikajícího nadbytku sadebního materiálu (který je mimochodem v zahraničí běžný) není dramatický nárůst ploch školek u nás, ale spíše pokles spotřeby sadebního materiálu (vyšší využití přirozené obnovy, tendence ke snižování hektarových počtů sazenic apod.). Situaci v oboru lesního školkařství komplikuje i to, že chybějí objektivní souhrnné informace o produkční ploše školek a o skutečné nabídce sadebního materiálu v ČR.
Logickým průvodním jevem současné neutěšené situace by měla být ze strany lesníků-školkařů snaha o zviditelnění problémů, diskuse a hledání východisek mimo jiné i na stránkách odborného tisku tak, jak jsme toho svědky např. u lesnické legislativy, ochrany lesa a dalších oborů. Proč tato diskuse neprobíhá? Co je skutečnou příčinou tohoto “klidu”? Je snad naše lesní školkařství natolik odborně a organizačně stabilizováno, že ho výše uvedené problémy nemohou ohrozit? Najít objektivní odpověď na tyto otázky je jistě složité. A jak jsem se mohl při řadě odborných diskusí přesvědčit, jsou názory na současnost a budoucnost našich lesních školek v očích lesnické veřejnosti velmi rozdílné.
EXKURZE DO MINULOSTI
Abychom mohli alespoň zčásti odpovědět na výše uvedené otázky a hledat východiska pro budoucnost lesního školkařství, je třeba se nejdříve podívat o několik desítek let zpátky. Lesní školkařství u nás má dlouhodobou tradici vybudovanou generacemi lesníků, kteří velmi dobře zvládli klasické postupy pěstování sadebního materiálu. Lesní školky menších rozloh fungovaly většinou pro potřeby jednotlivých polesí a byly vizitkou odborné úrovně lesnického personálu. Zlomem ve vývoji našeho lesního školkařství byla 60. léta, kdy se začala prosazovat vize velkých centrálních školek spojená s likvidací školek malých. I když řadě lesníků tyto kroky připadaly (a dosud připadají) scestné, měly své racionální jádro především v možnosti rozvoje nových technologií, které se již tehdy objevovaly v zahraničí. V celkovém efektu byly ale u nás poznamenány necitlivostí socialistického rozhodování a plánování, kdy se likvidovalo a budovalo šablonovitě, často bez logické úvahy. Zde bych chtěl podotknout, že v žádném případě nechci zpochybňovat biologickou výhodnost malých školek umístěných co nejblíže zalesňovaných ploch. Nelze ale pominout ani kritéria ekonomická, tj. skutečné náklady, za kterých jsme schopni sadební materiál vypěstovat. Minulé roky a zvláště současnost potvrzují, že biologie a ekonomika musí být ve vzájemném kompromisu a vazbách.
Jen málo specialistů mělo před rokem 1989 možnost sledovat vývoj lesního školkařství za “železnou oponou”. Lesní školky na západ od našich hranic měly již tehdy obchodní charakter a pohybovaly se v tvrdém konkurenčním prostředí. Velmi rychle proto zaváděly nové technologické postupy (foliové kryty, kompletní technologie obalované sadby, skladování v klimatizovaných skladech apod.), které jim umožňovaly zefektivnění drahé lidské práce, zvyšování kvality sadebního materiálu a komfortu služeb pro zákazníky. Rozhodující pozice zde postupně zaujaly velké školkařské provozy. Ze zorného úhlu dnešní doby je třeba ocenit, že se specialisté v oboru již v tehdejší době snažili tyto nové prvky, které byly důsledkem a východiskem tržního prostředí, uplatnit u nás. Součástí nově budovaných školek se stávaly moderně vybavené foliové kryty s automatizovanou závlahou, klimatizované sklady pro dlouhodobé skladování sazenic, začaly se používat nové technologie obalené sadby, objevily se nové poznatky o substrátech, hnojení apod. Už v 60. letech se u nás s dobrými výsledky odzkoušela technologie rašelinocelulózových kelímků Jiffy-pots, v 70. letech se zde již s větším nebo menším úspěchem testovaly různé typy pěstebních obalů a sadbovačů (podobné typy, které se znovu zavádějí nyní). Podrobně bylo pro naše podmínky rozpracováno použití závlah, foliových krytů, bylo získáno mnoho exaktních poznatků o pozitivním účinku podřezávání kořenů a dalších pěstebních postupech. Výzkum ověřil a praxi doporučil různé typy přepravních obalů, které mohou výrazně omezit fyziologické poškození sazenic při skladování a přepravě na holiny, a které byly již tehdy v zahraničí běžně používané. Ve výčtu prakticky použitelných poznatků, zveřejněných v odborné literatuře na seminářích a v různých směrnicích, by bylo možné ještě dlouho pokračovat.
Proč řadu z těchto odborných informací “lovíme” ze starší literatury až nyní, kdy na nás tvrdě doléhá tržní prostředí? Proč se řada dobrých poznatků neuplatnila a upadla v zapomnění? Příčin je opět mnoho. Při snaze o modernizaci a zefektivnění našich školek se dělala řada chyb. Nové školky se většinou zakládaly na lehkých písčitých půdách a hlavním kritériem byla možnost použití mechanizace. Zapomínalo se přitom, že tou nejdůležitější podmínkou by měla být kvalita půdy. Ze zahraničí se často dovážely jen fragmenty technologií (např. sadbovače, secí a obalovací linky), které logicky nemohly dosáhnout očekávaného efektu jako komplexní technologie se vším potřebným vybavením. Za proklamovanými nevýhodami a neefektivností nově se objevujících školkařských metod se často skrývala i povrchnost a hrubé porušování technologických postupů (např. pozdní snímání fólie z fóliových krytů, nedostatečná závlaha, nekvalitní semenáčky a sazenice osazované do obalů často bez potřebné úpravy kořenů, použití biologicky nevhodných pěstebních obalů, nešetrný způsob manipulace se sadebním materiálem před výsadbou, nedodržování technologické kázně při skladování sazenic v klimatizovaných skladech). Výsledný efekt - vysoké ztráty po zalesňování, deformace kořenů u obalených sazenic a další nedostatky - potom bohužel v očích lesnické veřejnosti dopadaly na vrub perspektivních školkařských postupů. Nelze se potom divit, že se objevovaly a stále objevují i takové názory, že použití obalené sadby nebo sazenic s podřezanými kořeny ohrožuje stabilitu nově zakládaného lesa. Přitom víme, že např. sazenice správně zakořeněné v kelímcích Jiffy-pots rostou bez problémů v našich porostech již od začátku 60. let (viz článek Ing. Lokvence v LP 6/99). Rovněž účelnost správného podřezání kořenů sazenic pro jejich další růst po výsadbě je již dlouhodobě prokázána.
Názorným příkladem, kdy dovezená technologie předběhla reálnou možnost uplatnění u nás, jsou klimatizované sklady, které se ve velkých školkách budovaly pro dlouhodobé skladování sazenic od 70. let. Tato technologie, tehdy již běžně v zahraničí používaná, je mimořádně citlivá na preciznost práce školkaře (použití dormantních sazenic, udržování optimální vlhkosti a teploty při skladování apod.). Otázkou k zamyšlení je, proč byly u nás po řadu let klimatizované sklady prázdné nebo se používaly jen velmi omezeně? Je snad pravdou to, co u nás vstoupilo do povědomí, že skladování sazenic výrazně snižuje jejich kvalitu? Proč ale tyto špatné zkušenosti nepociťoval školkař a odběratel sadebního materiálu v zahraničí?
Abychom ale nevyjmenovávali jen samé nedostatky a chyby minulosti. Ocenit je třeba mimo jiné, že ze školkařské praxe nevymizel fortel, zvláště při klasických způsobech pěstování semenáčků a sazenic, které byly a jistě i budou základem pro pěstování kvalitního sadebního materiálu. Rovněž i řada nových technologií postupně nalézá své uplatnění. Že jsem se ve svém zamyšlení nad lety minulými spíše zaměřil na negativní zkušenosti, je snahou o to, aby se tyto chyby znovu neopakovaly.
VÝCHODISKA PRO BUDOUCNOST A PROSPERITU LESNÍCH ŠKOLEK
Při úvaze o současnosti a budoucnosti našich lesních školek je především třeba vycházet z dobrých zkušeností a profesního umu našich školkařů. Je nutné si ale přiznat, že nedůvěra lesnické veřejnosti k novějším školkařským technologiím pěstování sadebního materiálu a manipulace s ním do určité míry pramení i z minulých chyb a nezvládnutí některých technologií v našich školkách. V současné době již nežijeme v izolaci od ostatního světa, máme možnost vidět a prakticky se přesvědčit, kam lesní školkařství v rozvinutých státech směřuje a co v blízké budoucnosti ovlivní i nás. Pro naše lesní školky by bylo špatné (přímo vražedné), kdybychom současné trendy a s tím spojené problémy alibisticky neviděli a systematicky nepracovali na zvyšování profesní úrovně a konkurenceschopnosti. Z tohoto pohledu je třeba se zamyslet nad řadou problémů:
- Je nutné posunout na kvalitativně vyšší úroveň fungování profesního Sdružení lesních školkařů ČR, které zahájilo svou činnost v roce 1995 a jehož členy je většina významnějších školek v ČR. Cíle, které si při svém založení sdružení stanovilo, jsou pojaty komplexně a velmi dobře (Cafourek 1996). Otázkou je, jak se je daří naplňovat. Podle mého názoru sdružení podniklo již řadu důležitých akcí, ale stále ještě nevyplnilo potřebný prostor činnosti, který vidíme u jiných profesních sdružení nejen v zahraničí, ale i u nás.
- Lesní školkařství je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů lesní činnosti a lze konstatovat, že “životnost vědomostí” je maximálně 8 let. Stále platí praxí osvědčená skutečnost, že téměř každý absolvent lesnické školy může být alespoň průměrným hajným, ale nikoliv průměrným školkařem (Mauer, Palátová 1996). Systematické vzdělávání a sledování nejnovějších poznatků v odborném tisku je proto nutností.
- Podstatně větší pozornost je třeba věnovat kvalitě produkce sadebního materiálu. Preciznost je nezbytná nejen u obalené sadby, intenzivních způsobů pěstování, ale i správného školkování, podřezávání prostokořenných sazenic a šetrné manipulace se sazenicemi až po výsadbu na holinách. Pomůckou by proto měly být standardy stanovené v ČSN 482115 “Sadební materiál lesních dřevin”. Jsou zde uvedeny nejen morfologické parametry nadzemní části a kořenů, ale i možnosti hodnocení fyziologické kvality. Důležitým pravidlem zmiňovaným v normě je i to, že obalený sadební materiál musí být pěstován v pěstebních obalech, u nichž byla ověřena biologická nezávadnost. Jinak hrozí, že budeme opakovat chyby minulých let, kdy použití nevhodných obalů, působících nezvratné deformace kořenů, zavinilo velké škody při obnově lesa. Přínosem pro řešení problémů kvality je skutečnost, že v současnosti již u nás fungují specializovaná pracoviště schopná objektivně hodnotit morfologickou a fyziologickou kvalitu sadebního materiálu, která mohou posoudit i biologická rizika při použití nových neověřených typů pěstebních obalů.
- V oboru lesního školkařství se stále projevuje nedostatek informací o produkčních možnostech školek a vypěstovaném sadebním materiálu. Pouze ucelený systém informací může umožnit plné využití domácí produkce a dává větší záruky udržení genetické kvality a snadnější možnost kontroly. Získá se tím i celkový přehled o zásobách osiva a sadebního materiálu na našem trhu, což bude cenným argumentem pro povolování importu. Ochota poskytovat tyto informace, pokud nejsou legislativně vyžadovány, je stále na mrtvém bodě. Někdy jsou dokonce tyto informace považovány za předmět obchodního tajemství. Proč by ale například velké obchodní školky v USA a dalších vyspělých zemích, kde jsou tvrdé konkurenční podmínky, zveřejňovaly v pravidelných písemných zprávách zpracovávaných nezávislou organizací podrobné informace o svých produkčních možnostech, pěstovaném sadebním materiálu, jeho distribuci, objemu kontraktů apod.? Tyto informace jsou tamními školkaři považovány za nezbytnou reklamu a visačku serióznosti. Umožňují mimo jiné významné omezení nezákonných transakcí se sadebním materiálem, což má z genetického hlediska velký význam. V této oblasti informací a ochrany profesních zájmů má nezastupitelné místo Sdružení lesních školkařů (Jurásek 1996).
- Na reprodukční materiál lesních dřevin je třeba nahlížet jako na komoditu strategického významu. Proto byla v nově upravené legislativě možnost práce s reprodukčním materiálem (a tím i školkařská činnost) podmíněna získáním licence. Dodržování licenčních podmínek je i předmětem kontroly, jejíž pravidla se nyní upřesňují a doplňují. V současné době se připravují úpravy naší legislativy tak, aby byla kompatibilní s předpisy EU a umožňovala nám fungovat v systému OECD. V této souvislosti se objevují nové dimenze kontroly s certifikací sadebního materiálu podle standardů kvality. V tomto příspěvku není prostor pro bližší vysvětlování těchto pojmů, ale je třeba si uvědomit alespoň základní fakt. Nový typ kontroly hodnotí a potvrzuje kvalitu produkce, což může v předpokládaném nadbytku sadebního materiálu výrazně pomoci dobrým školkařům. Jejich produkce s patřičnými certifikáty kvality by potom měla šanci se uplatnit nejen na našem trhu, ale i v zemích EU.
- Lesní školky musí zvyšovat úroveň služeb poskytovaných zákazníkům. Jedná se především o ošetření a vytřídění sadebního materiálu podle přání zákazníka, zajištění šetrného vyzvedávání, skladování a přepravy na místo výsadby (použití přepravních obalů) a další služby. Velmi prospěšným pro dodavatelsko-odběratelské vztahy jsou (zvláště u velkých dodávek) odběry vzorků sadebního materiálu pro kontrolu jejich kvality ve specializované laboratoři. Tato služba pro vlastníky lesa a školkaře u nás již několik let funguje.
ZÁVĚR
Výčet toho, co je v rámci našeho lesního školkařství třeba udělat, aby mohlo bez problémů prosperovat i po naší integraci do Evropy, není jistě úplný. Záměrem tohoto příspěvku však není kompletní analýza, ale snaha o vyvolání věcné diskuse k tomuto tématu. Otázky našeho lesního školkařství byly již náplní řady odborných setkání a mnoha jednání. Např. na pracovním semináři “K aktuálním úkolům lesního školkařství”, který pořádaly LF MZLU Brno a VÚLHM VS Opočno ve spolupráci s MZe ČR v roce 1996, jsme již řadu problémů a možností jejich řešení uváděli. Dovolil jsem si některé z myšlenek autorů referátů této akce citovat, protože jsou stále vysoce aktuální. Pevně věřím, že naši školkaři zvládnou ve spolupráci se svými zákazníky a státní správou všechna úskalí a problémy, které je v nejbližším období čekají a položí základ k fungování a dlouhodobější prosperitě českých lesních školek.