LESNÍ ŠKOLKAŘSTVÍ JAKO SLUŽBA PRO VLASTNÍKY A SPRÁVCE LESŮ
Ing. Pavel Kotrla, Ph.D. - Lesy České republiky, s. p., Hradec Králové
Lesní školkařství prodělalo za uplynulých 10 let poměrně bouřlivý vývoj. Jelikož tento vývoj byl úzce spjat s transformací lesního hospodářství a také se vznikem Lesů České republiky, s. p. (dále LČR), domníváme se, že uplynula dostatečná doba na částečné ohlédnutí zpět, zároveň pak nabízíme současný názor LČR na celou problematiku umělé obnovy lesa, reprodukčního materiálu lesních dřevin a tedy i lesních školek. Se vznikem LČR došlo k faktické privatizaci významné části školkařských provozů České republiky, tedy k dosti zásadní změně, která společně s uplatněním systému komplexních dodávek lesnických činností na smluvním principu u LČR výrazně změnila předchozí zvyklosti.
Hlavním cílem obnovy lesa je obnovený lesní porost, kdy nárosty nebo sazenice by měly mít všechny předpoklady pro to, aby rychle, úspěšně a bez zbytečných ztrát odrostly do fáze zajištěné kultury, a z hlediska původu a druhového složení dávaly dostatečný předpoklad objemové produkce, kvality, druhové diverzity a odolnosti i stability budoucího lesního porostu. Tento předpoklad lépe plní obnova přirozená, jako kontinuální vývoj lesa s využitím jeho autoreprodukčních schopností. Přes přednostní uplatňování přirozené obnovy lesa u LČR nepředpokládáme, že v nejbližších letech její podíl z první obnovy lesa přesáhne 20 %. Umělá obnova lesa bude tedy i v budoucnu činit u LČR poměrně vysoký podíl z celkové obnovy lesa, i když odhadovaný trend celkové plochy, určené k umělé obnově lesa, je sestupný. V současnosti se roční plocha pro umělou obnovu lesa pohybuje u LČR na úrovni asi 12 000 ha, odhad na úroveň roku 2005 činí asi 10 000 ha za předpokladu, že nedojde k rozsáhlejší kalamitě.
VÝVOJ POTŘEB REPRODUKČNÍHO MATERIÁLU PRO UMĚLOU OBNOVU LESA
Z hlediska vývoje potřeb reprodukčního materiálu lesních dřevin se počátek 90. let vyznačoval gradující kůrovcovou kalamitou s převažujícím pasečným způsobem obhospodařování lesů, tedy s vysokou potřebou umělé obnovy lesa (podle údajů MZe byla tehdejší roční potřeba sadebního materiálu v ČR na úrovni asi 250 mil. sazenic). Pro školkařské subjekty nebylo v tomto období problémem uplatnit prakticky veškerou svou produkci v rámci ČR, vyplatilo se rozšiřovat produkční plochy školek, na trhu ČR se významně uplatňoval reprodukční materiál z dovozů ze zahraničí (Slovensko, Maďarsko, Rakousko a další).
S přijetím nového lesního zákona a na něj navazující vyhlášky MZe č. 82/1996 Sb. (mimo jiné nově stanovující minimální hektarové počty sadebního materiálu) a s postupným zvyšováním podílu přirozené obnovy a celkovou změnou způsobu obhospodařování lesů u LČR, došlo ke znatelnému snížení potřeb reprodukčního materiálu na stav, který byl již několik let očekáván. Poslední dva roky zaznamenáváme v řadě regionů pro školkaře dříve nezvyklý jev - převahu nabídky reprodukčního materiálu nad poptávkou. Tato situace bude mít v dlouhodobější perspektivě pravděpodobně za následek útlum současného rozsahu produkce sazenic i útlum celkové výměry produkčních ploch lesních školek. Na doplnění uvádíme, že v současnosti se u LČR ročně uplatňuje množství asi 70 mil. sazenic.
Na základě oprávněných požadavků na poskytnutí informací o budoucích potřebách reprodukčního materiálu u LČR bylo započato s každoročním zpracováváním výhledů potřeb sadebního materiálu pro umělou obnovu lesa. První takový materiál byl zpracován v roce 1997, od roku 2000 bude tato informace standardně zařazena jako informativní příloha obchodních smluv. Informace o potřebách reprodukčního materiálu mají význam také pro naše účely - pro plánování zásob osiva u hlavních dřevin a usměrňování celkových výměr uznaných porostů lesních dřevin.
DRUHOVÁ SKLADBA REPRODUKČNÍHO MATERIÁLU
V druhové skladbě reprodukčního materiálu požadovaného pro umělou obnovu lesa u LČR, došlo také ke zřetelným změnám. V průběhu 90. let výrazně stoupnul podíl listnatých dřevin na umělé obnově. Plošný podíl listnatých dřevin na umělé obnově lesa se u LČR od roku 1997 pohybuje na úrovni téměř 40 % a domníváme se, že by již neměl více stoupat. Z tohoto podílu převažuje v listnáčích buk a duby (dohromady téměř 30 %).
V současnosti se zamýšlíme nad tím, je-li do budoucna reálný a únosný podíl buku (roční potřeba 13-15 mil. sazenic), a to především z důvodu fyzických možností zajištění dostatku osiva vhodných proveniencí (uvedenému množství sazenic odpovídá roční potřeba asi 20 tun bukvic). Chceme připomenout, že možnosti zajišťování osiva buku byly v uplynulém období velmi příznivé, zaznamenali jsme 2 velké úrody (1992, 1995) a dále 2 úrody regionální (1998, 1999), tato situace se však do budoucna opakovat nemusí. Proto je podle našeho názoru nutné hledat cesty, jak tuto absolutní potřebu buku snížit.
U některých rodů lesních dřevin se vyskytují problémy v otázce přesného určování druhů a následně dodržování čistoty druhu při sběru semen a produkci reprodukčního materiálu. Nejpalčivěji tento problém cítíme u dubů, kdy si na nejbližší období klademe ze cíl dosáhnout pokroku v rozlišování dubu letního a skupiny dubu zimního, a to až do běžné provozní úrovně. Stav, kdy uvedené druhy dubů nerozlišujeme, je neúnosný.
Změny nastaly i ve využívání ohrožených a dříve opomíjených dřevin. Ať už je to jedle bělokorá, její plošný podíl na umělé obnově lesa se u LČR blíží 3 %, nebo jilmy, třešeň ptačí a další. V návaznosti na Zajištění cílů veřejného zájmu u LČR (Program 2000) počítáme se záměrem zvyšování biodiverzity lesa s větším využíváním těchto vzácných a ohrožených druhů lesních dřevin a také s využíváním druhů keřových. U cenných a nedostatkových druhů a proveniencí lesních dřevin počítáme se zajišťováním tohoto sadebního materiálu formou smluvního pěstování s garancí odběru za předem specifikovaných podmínek.
Za samostatnou zmínku stojí dřeviny introdukované. Přes obecně známé spory a komplikace, týkající se možností použití introdukovaných dřevin v LH ČR (viz zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny), považujeme za nutné vyjádřit názory LČR k této problematice. Obecně význam introdukovaných dřevin spatřujeme především v produkční funkci, zvyšování biodiverzity lesa, možností použití na neplodných stanovištích a v neposlední řadě pro využití v oblasti estetiky lesa. Význam introdukovaných dřevin spatřujeme především v lesích hospodářských, u druhů dřevin v našich klimatických podmínkách ověřených nevidíme důvod pro jejich zásadní odmítání ani výrazné omezování. Na toto téma chceme vést s orgány ochrany přírody nadále diskusi.
ZAJIŠŤOVÁNÍ OSIVA LESNÍCH DŘEVIN
V oblasti zabezpečování osiva lesních dřevin za celé období existence LČR standardně funguje systém: hlášení o očekávané úrodě - plánování sběrů osiva - sběry osiva. Celý proces je upraven pokynem výrobně-technického ředitele, který ukládá vytvářet u hlavních hospodářských dřevin vlastní zásoby osiva (tedy u SM, BO, MD, BK, případně JD). Pro využití přebytků osiva umožňují lesní správy sběry osiva na základě povolení ke sběru.
V současnosti pracujeme na optimalizaci provozních zásob osiva hlavních dřevin, kdy na jedné straně hodláme snížit přebytečné zásoby osiva smrku získané především z úrody 1992, na straně druhé hodláme průběžně kalkulovat potřeby reprodukčního materiálu podle přírodních lesních oblastí jako minimální roční potřeby osiva a na základě těchto kalkulací pak vytvářet zásoby víceleté. K této minimální úrovni pak počítáme rezervu 20 % na případné kalamity. V rámci LČR je rovněž využíváno osivo ze semenných sadů. V současnosti je nejvíce využívána produkce osiva ze sadů borovice (v některých semenářských oblastech máme nadprodukci osiva), částečně pak u modřínu, případně smrku, jilmu apod. Do budoucna počítáme s plodností sadů dalších dřevin. Využití osiva ze semenných sadů hodláme usměrňovat tak, aby jeho podíl obecně nepřesáhl 25 % z celkové obnovy lesa. V oblasti lesního semenářství hraje nezastupitelnou roli semenářský závod Týniště n. Orlicí, který garantuje jak řádné technologické zpracování semenné suroviny, skladování osiva i sledování jeho kvality, tak dodržení přísné evidence původu tohoto osiva.
V celém řetězci: sběr semenné suroviny - její zpracování - skladování - distribuce čistého osiva - pěstování reprodukčního materiálu, si LČR jako správce státního majetku chtějí i do budoucna udržet vysokou úroveň přísného sledování původu osiva určeného pro obnovu lesa. Současně bude věnována zvýšená péče vstupní kontrole přijímaného materiálu. Ve výše naznačeném řetězci je každá jeho součást patřičně ošetřena. S osivem na zásobách LČR si jednotlivé lesní správy hospodaří v zásadě samy, koordinaci na úrovni přírodních lesních oblastí zabezpečují oblastní genetici. Osivo ze zásob pak lesní správy uvolňují pověřeným pěstitelům (dodavatelům prací) na základě svých potřeb reprodukčního materiálu.
PĚSTOVÁNÍ REPRODUKČNÍHO MATERIÁLU LESNÍCH DŘEVIN
V rámci LČR máme omezenou výměru lesních školek, které obhospodařujeme ve vlastní režii, především u přímo řízených lesních závodů. Převážnou část reprodukčního materiálu odebíráme z různých typů privátních školek, ať už jsou to školky začleněné v rámci firem dodavatelů prací, nebo školky samostatné. Záhy po vzniku LČR jsme pociťovali absenci kontrolního mechanismu, který by garantoval kontrolu dodržování původu u reprodukčního materiálu. Část tohoto procesu - činnosti související se sběrem osiva a jeho další manipulací - máme řešenu v rámci LČR, jak bylo zmíněno výše. Druhou část - vlastní produkci reprodukčního materiálu lesních dřevin - jsme se rozhodli řešit samostatně na smluvním principu systémem pověřených pěstitelů LČR.
Systém pověřených pěstitelů LČR byl vytvořen v průběhu roku 1993. Každý pěstitel se zavázal vést evidence při pěstování sadebního materiálu dohodnutým způsobem a umožnit pověřeným pracovníkům LČR jejich kontrolu, LČR se zavázaly odebírat reprodukční materiál výhradně od pověřených pěstitelů. Původním záměrem tedy bylo podchytit všechny producenty sadebního materiálu lesních dřevin s cílem vytvořit si možnost kontroly dodržování původu reprodukčního materiálu v průběhu celého pěstebního procesu ve školkách. Domníváme se, že uvedený systém pověřených pěstitelů a kontrolní aktivita LČR v minulých letech ve vztahu k pěstitelům sehrála pozitivní roli v nastolení pořádku v této oblasti. Fungování obdobného systému ze strany státu dodnes do určité míry postrádáme.
Systém pověřených pěstitelů hodláme zachovat i do budoucna jako vlastní nástroj kontroly původu a kvality reprodukčního materiálu. S odstupem času se názory na pověřené pěstitele ze strany LČR vyvíjely tím směrem, že vzhledem k poklesu potřeb reprodukčního materiálu nemáme zájem na dalším rozšiřování počtu pěstitelů, spíše naopak.
Můžeme říci, že na základě zkušeností z řešení některých případů v minulých letech jsme schopni v případě podezření hloubkově prověřit a dohledat předmětný oddíl reprodukčního materiálu v rámci celé České republiky, tedy jinými slovy vytvořený kontrolní systém je funkční. Ve vztahu k producentům reprodukčního materiálu lesních dřevin považujeme za důležité také to, že jsme v minulých letech zahájili pravidelnou komunikaci se Sdružením lesních školkařů, v rámci které řešíme existující problémy.
KVALITA REPRODUKČNÍHO MATERIÁLU LESNÍCH DŘEVIN A ZALESŇOVACÍ PRÁCE
Umělá obnova lesa a práce s ní spojené jsou obecně řešeny smluvním vztahem s dodavatelem prací v podobě komplexní dodávky lesnických činností. Ze strany LČR jsou práce zadány v projektu pěstebních činností. V textu smlouvy případně jejich příloh jsou uvedeny podrobnosti, tj. pravidla přenosů reprodukčního materiálu, parametry reprodukčního materiálu, zalesňovací lhůty a garance. Používání kvalitního sadebního materiálu je jedním ze základních předpokladů úspěšné obnovy lesa. V otázce hodnocení vlastní kvality reprodukčního materiálu lesních dřevin se používá obvyklého dělení na kvalitu genetickou, morfologickou a fyziologickou v duchu definic uvedených ve vyhlášce MZe č. 82/1996 Sb., případně ČSN 482115. Součástí posuzování kvality reprodukčního materiálu je také posouzení zdravotního stavu.
Genetická kvalita reprodukčního materiálu patří k tzv. vnitřním znakům, možnost její přímé kontroly (typu izoenzymových analýz či jiných obdobných metod), do které jsme vkládali naděje, je v současnosti u běžného reprodukčního materiálu stále nereálná. Zachování pravdivé identity reprodukčního materiálu po celou dobu od sběru osiva po dodání reprodukčního materiálu na místo výsadby (ke konečnému spotřebiteli) a dodržení pravidel přenosů reprodukčního materiálu je proto základním požadavkem, který nám umožňuje tuto kvalitu kontrolovat.
Morfologická kvalita je posuzována na základě morfologických znaků, tedy měřitelných nebo vizuálně zjistitelných parametrů sadebního materiálu. Ve vztahu k těmto parametrům vycházejí dosud vzájemné obchodní vztahy z bývalé oborové normy ON 482211 (Semenáčky a sazenice lesních dřevin). U nové normy ČSN 482115 (Sadební materiál lesních dřevin), která vstoupila v platnost v roce 1998, bylo ze strany LČR rozhodnuto, že je potřeba dát školkařům časový prostor k přechodu na tuto normu. Platnost normy ČSN 482115 je u LČR smluvně stanovena od 1.1. 2001.
Fyziologická kvalita patří rovněž k vnitřním znakům reprodukčního materiálu. Zjišťování fyziologických charakteristik sadebního materiálu v podobě exaktních dat je nutno zpravidla provádět za pomocí destruktivních analýz. V tomto směru lze jen přivítat skutečnost, že ve VÚLHM Opočno začala fungovat laboratoř pro hodnocení kvality sadebního materiálu, která z pozice nezávislé organizace může napomoci řešit řadu sporů. Obecně však můžeme konstatovat, že pokud jsou sazenice pěstovány, ošetřovány a hnojeny standardními agrotechnickými postupy, a dále je s nimi od vyzvednutí ve školce až po zalesnění na plochu manipulováno podle obecně známých postupů, neměly by být v tomto směru zaznamenány problémy.
Smluvní vztah s dodavatelem prací je nastaven tak, že v rámci komplexní dodávky je zalesnění provedeno na základě projektu v dohodnutých agrotechnických lhůtách, a dodavatel prací garantuje kvalitu své práce tím, že ztráty ze zalesnění do půl roku po převzetí plochy nepřesáhnou 15 %. Pokud ztráty ze zalesnění tuto hranici překročí, je zvýšená ztráta ze zalesnění řešena v rámci reklamačního řízení. V současnosti probíhají jednání mezi LČR a Českou asociací podnikatelů v lesním hospodářství, které si kladou za cíl na základě přírodních podmínek stanovit tuto smluvní výši ztrát v diferencované podobě.
ZÁVĚR
V návaznosti na prezentované trendy potřeb reprodukčního materiálu lesních dřevin pro umělou obnovu lesa u LČR lze konstatovat, že školkaře čeká nelehké období. Nižší požadavky na reprodukční materiál pro umělou obnovu lesa v ČR oproti minulosti, očekávaný konkurenční tlak ze strany zkušených školkařských firem z okolních zemí a případné další vlivy, to vše bude mít podle nás za následek redukci současné výměry produkčních ploch školek. Že toto období není daleko, naznačuje již dnes rozdílná úroveň řady školek i ochota do školek investovat. Jedná se o proces, který západní Evropa zažívá již delší dobu a nám se také nevyhne.
Na druhou stranu se otevírají potenciální možnosti uplatnění produkce v jiných či příbuzných oborech, tj. v oblasti zalesňování zemědělských půd, budování prvků ekologické stability krajiny, výsadby produkčních šlechtěných dřevin typu lignikultur. Lze si jen přát, aby uvedené aktivity (o mnohých z nich se již řadu let hovoří) byly ze strany státu řádně domyšleny a nastartovány. Domníváme se, že my lesníci se k uvedeným aktivitám můžeme zcela právem hlásit. Výsledky v obhospodařování lesů ve vztahu k reprodukčnímu materiálu, kdy respektování rajonizace lesních dřevin a jejich pěstování podle původu je u nás naprostou samozřejmostí, to ukazují. Popřejme proto celému oboru lesního školkařství, aby změny, které jej čekají, byly co nejméně bolestné a aby školky i v budoucnu dodávaly pro lesnictví kvalitní reprodukční materiál v požadovaném sortimentu dřevin.