NEPOVYŠUJME SVŮJ NÁZOR NA JEDINOU PRAVDU
Vasil Hutník, odborný lesní hospodář
Jako několikaletý čtenář Lesnické práce si vážím tohoto periodika, kromě jeho funkce šiřitele odborných informací, jako tribuny pro tříbení názorů na lesní hospodářství, lesnickou politiku či les jako takový. Začíná mne však znepokojovat určitá jednostrannost v článcích z poslední doby ve vztahu k tzv. ekologickým aktivitám. Pokud není proti nim zaměřen celý příspěvek, objeví se alespoň věta s kritickým a často přímo nenávistným obsahem. Protože patřím ke zřejmým výjimkám a spojuji v sobě lesníka, myslivce i ekologa (chybné, ale používané označení pro aktivisty chránící přírodu), dovolím si proti této záplavě vystoupit s jiným názorem.
Je smutné, že dvě skupiny se zřejmým kladným vztahem k přírodě (v daném případě zúžím téma na les) se spolu nedokáží domluvit, a když už se vzájemně nepodporovat, alespoň si neškodit. Považuji to jednoznačně za problém komunikace. Vím, že v tomto problému je část viny i na straně ekologických aktivistů. Ale prohlásil jsem se zde za jejich mluvčího a budu se tedy zaměřovat na chyby v táboře lesníků. Značná část kritiků ekologických hnutí útočí na jejich požadavky, které nikdy nebyly vzneseny! Opomenu-li možnost, že tak činí záměrně, aby šířili nenávist, jedná se o neinformovanost o skutečných požadavcích těchto hnutí. Pokusím se proto vyvrátit nejčastější dezinformace kolující mezi lesnickou veřejností.
1. Ekologové chtějí zastavit těžbu dřeva
Toto není v programu žádné organizace blíže se zajímající o les. Jen Greenpeace v jakémsi prohlášení prý požadují převést 10 % rozlohy lesů do kategorie prales bez těžby dřeva. Greenpeace se však o lesy v ČR zajímají jen okrajově a nejsou ani zapojeni do koordinačního centra lesoochranářských hnutí. Navíc s podobnou myšlenkou souvisí zcela oficiální a státem podporovaný program Územních systémů ekologické stability. Vytvoření kostry “přirozených” lesů by bylo v zájmu i lesního hospodářství z důvodů genetických, stabilizačních a vědeckých. Podporu využívání dřeva jako obnovitelného zdroje jsem naopak objevil v programu řady hnutí.
2. Ekologové chtějí nechat les napospas kůrovci
Nevím o protestech proti zásahům proti kůrovcům v běžných hospodářských lesích. Rovněž si nevzpomínám, že by někdo tvrdil, že smrk mimo oblast přirozeného rozšíření není schopen s kůrovci koexistovat. Tvrdí se, že kůrovec je součástí ekosystému přirozeného smrkového lesa a že v oblastech, kde je takový les, by se k regulaci kůrovce mělo přistupovat diferencovaně podle stavu porostu, stadia gradace kůrovce a dalších faktorů.
3. Ekologové nechtějí, aby se lovila zvěř
Možná je to v programu spolků na ochranu zvířat, lesoochranářská hnutí naopak požadují razantní snížení stavů spárkaté zvěře. Rozpor je v pohledu na myslivost, kde je doposud udržován princip chovu zvěře a ekologické organizace staví na principu managementu zvěře.
4. Ekologové chtějí ponechat přírodu v rezervacích samu sobě
Zde je tvrzení pravdě nejblíže a zde bude i při nejlepší vůli obou stran docházet k rozporům. Lesníci si většinou, stejně jako velká část ostatní populace, myslí, že člověk rozumí všemu nejlépe. Ekologicky zaměřená menšina lidstva si však myslí, že příroda měla daleko více času na vytvoření dokonalého stavu. Ekologické organizace proto požadují, aby na území, které jsme se rozhodli ponechat přírodě, skutečně rozhodovala příroda a ne lidská představa o ní. Nežádají však striktní nezasahování do rezervací a ostatních chráněných území. I zde je nutný diferencovaný přístup podle stavu každé lokality, stupně jejího ovlivnění člověkem a vývojovou fázi přechodu k přirozenému stavu.
5. Ekologové zasahují do práce odborníkům
Od toho vznikají v demokratické společnosti občanská sdružení, aby veřejnost zasahovala odborníkům do práce. Jde o jakousi formu společenské kontroly. Nikdo nejsme neomylný a někdy trpíme i profesionální slepotou - pro stromy nevidíme les. Navíc odborná úroveň vědomostí řady ekologických aktivistů je v oboru jejich zájmu často vyšší než u mnoha praktických lesníků. Možná jim chybí vědomosti z techniky a ekonomie, oproti lesníkům však mívají znalosti ekologické (v původním významu tohoto slova). Také se říká, že každý se dá koupit, je to jen otázka ceny. Lze totiž podlehnout krátkodobému ekonomickému profitu a opomenout dlouhodobé důsledky rozhodnutí, které jej přinese. Proto je nutná kontrola lidí zasvěcených, avšak ekonomicky na oboru nezávislých.
ZÁVĚR
Tolik tedy na ochranu ekologických a hlavně lesoochranářských organizací. Na závěr ještě ke kauze Šumava. Přátelé lesníci, smiřme se se ztrátou té krásné kulatiny, která tam shnije. Předali jsme ji přírodě, tak ať s ní naloží, jak umí. Není přece důstojné vymýšlet důvody, proč je lepší holina než suchý les a jak na ní vypěstujeme prales. A využijme raději nadšení aktivistů, kteří skutečně chtějí přírodě pomáhat, a to prosím zadarmo. Pokud je zaženeme lesnickým přesvědčením o vlastní dokonalosti a neomylnosti a pomocí zákonů a policie do bezvýchodnosti, můžeme se dočkat daleko razantnějších akcí občanské neposlušnosti. Pokud se totiž diskuse o Šumavě bude ubírat směrem naznačeným v Lesnické práci 12/1999, budu mezi bojkotujícími pod Trojmeznou v létě i já, jakkoliv takové akce nemám rád.