SDRUŽENÍ LESNÍCH ŠKOLKAŘŮ ČR
Rozhovor s Ing. Josefem Cafourkem, předsedou Sdružení lesních školkařů ČR
Jan Řezáč
Sdružení lesních školkařů vzniklo v roce 1995. V současné době má 60 členů s celkovou produkční plochou 1031 ha. Zastupuje tak asi 85 % všech lesních školek v ČR. Sdružení se zaměřuje na koordinaci činnosti svých členů a ochranu jejich zájmů. Snaží se vytvářet podmínky pro spolupráci v různých oborech, souvisejících s lesním školkařstvím. Spolupracuje se státními orgány, s domácími i zahraničními organizacemi a s veřejností. V těchto vztazích prosazuje hospodářské, profesní, právní, podnikatelské a komerční zájmy svých členů. Rozvíjí styky s profesními spolky a organizacemi působícími v oboru v zahraničí. Usiluje o soustavné zvyšování úrovně lesního školkařství v ČR a s tím spojené prestiže a prosperity oboru. V této souvislosti zajišťuje poradenskou službu, organizuje vzdělávací a osvětovou činnost, zabezpečuje propagaci oboru a šíření informací. Zprostředkovává odborné konzultace, expertizy, provádění průzkumů, analýz, či realizaci specializovaného výzkumu v oboru. Napomáhá integraci mezi producenty sadbového materiálu lesních dřevin a obchodními organizacemi. Prosazuje racionalizaci pěstování, skladování, obchodu, vývozu a dovozu sadebního materiálu lesních dřevin. Rovněž se zabývá otázkami marketingu školkařské produkce a osiva lesních dřevin, otázkami morfologické, fyziologické a genetické kvality semenáčků a sazenic, cenovou a dotační politikou a dalšími profesními a hospodářskými otázkami. Tolik z programového prohlášení Sdružení lesních školkařů ČR. Na aktuální problémy v oblasti pěstování sadebního materiálu jsme se zeptali jeho předsedy Ing. Josefa Cafourka.
Realizuje státní správa nějaký systém pravidelných kontrol školkařských provozů?
Pravidelné kontroly ministerstva zemědělství začal v loňském roce provádět Ing. Řešátko ve spolupráci s Ing. Juráskem z VS Opočno. Zaměřují se na zdravotní stav, fyziologickou kvalitu sazenic, na legislativu, tzn. listy původu, kontrolují množství vypěstovaných sazenic z jednoho kilogramu semene, vedení evidence ve školkách, tzn. knihu školek, knihu školkování, grafickou evidenci. Kontrola je dost důsledná, tak se mají školkaři na co těšit, a myslím si, že jim bude stékat studený pot po zádech.
Jaký je vztah školkařů a státní správy?
Státní správa by se měla více zastávat českých školkařů, víc se Sdružením komunikovat a domlouvat se např. při vydávání metodiky dovozu reprodukčního materiálu, měly by společně více koordinovat svoji činnost.
V jakém smyslu by se měla činnost Sdružení a státní správy koordinovat?
Sdružení školkařů dělá každý rok burzu sazenic, tzn. ví, co na trhu přebývá a co naopak není k dostání. Myslím si, že 85 % školek, které jsou členy Sdružení, už je dost velká váha na to, aby státní správa brala v potaz, co je v republice vypěstováno a ne, že se dováží i to, čeho je přebytek, třeba ze Slovenska nebo z Maďarska.
Takže jde především o koordinaci dovozů, nikoliv o nějakou regulaci produkce z hlediska potřeb České republiky?
Jde přesně o regulaci dovozů. K 31. srpnu se dělají ve všech školkách inventury. Koncem září může mít státní správa veškeré výsledky inventur k dispozici a podle toho se mohou následné dovozy koordinovat.
To souvisí s nabídkou a poptávkou na trhu. Máte nějaké dlouhodobé požadavky ze strany LČR, kolik budou potřebovat sazenic? Existuje v republice strategické plánování potřeb sazenic v horizontu aspoň 3, 5, 10 let?
Je tomu asi pět let, co LČR vydaly Trend 2002. Byl to takový nástin potřeby sazenic s výhledem na více let podle jednotlivých přírodních lesních oblastí, ale podotýkám byl to pouze nástin. Zkušenosti máme takové, že projekty na jarní zalesňování dostáváme k 31. říjnu, a ty se ještě do jarního zalesňování několikrát změní. To znamená, že školkař musí vysít to, co uzná za vhodné, podle toho, kolik se prodalo za předcházející období. Můj názor je takový, že počty sazenic se dají odvodit z LHP. Je to jen otázka domluvy a chuti komunikovat. Máme snahu se z LČR dohodnout, protože odebírají prakticky 90 % naší produkce. Chtěli bychom, aby seriózní, osvědčení producenti sadebního materiálu měli možnost uzavírat s LČR dlouhodobé smlouvy, obdobně jako solidní dodavatelé prací, tj. smlouvu na více pěstebních období. Když se borovice pěstuje 2 roky, tak smlouvu by bylo dobré uzavřít aspoň na 4 roky, u smrku na 8 let. Co vím, tak takové smlouvy se školkaři uzavírají odběratelé v západní Evropě, Skandinávii a rovněž tak v USA a v Kanadě.
Jak hodnotíte profesní úroveň absolventů středních a vysokých lesnických škol, kteří nastupují do školkařských provozů?
Absolventi středních i vysokých lesnických škol mají podle mého názoru dostatečné znalosti. Ale školkařem se nerodí každý, to je otázka dlouhodobého vývoje a praxe. Na lesnické fakultě v Brně bylo v plánu otevřít postgraduální studium na téma problematiky školkařství, ale nyní nevím, v jakém je to stadiu.
Spolupracujete s výzkumnými ústavy?
Domnívám se, že spolupráce s VÚLHM je na velice kvalitní úrovni, např. výzkumná stanice Opočno dělá rozbory fyziologické kvality sazenic. Tato služba je zadarmo, hradí ji stát a sazenice dostávají certifikát kvality. Je to dobrá věc především při reklamacích. Další výborná spolupráce je s výzkumnou stanicí v Uherském Hradišti-Kunovicích, která provádí kontrolu osiva, tj. veškeré rozbory, stanovení kvality, stratifikace buku atd.
K jakým největším změnám v oblasti pěstování sadebního materiálu za posledních 10 let došlo?
Nejvíc se změnilo druhové složení. Před 10 lety prakticky všude převládal smrk. Teď se pěstuje 50 % listnáčů a 50 % jehličnanů. Je velká poptávka po buku. To bude podle mého názoru v příštích letech strategická dřevina.
Z těch 50 % listnáčů je buk kolik?
Buk představuje asi 30 %. Další potom jsou duby, javory, jasany, vrací se jilmy, třešeň ptačí, ořešák, olše, jívy, osiky.
Jaký je poměr prostokořenných a obalovaných sazenic?
V poptávce naprosto převládají (až z 95 %) prostokořenné sazenice, 5 % jsou obalované. Je to samozřejmě lokální, např. do hor se více dodává obalovaná sadba.
Je nutné nějak měnit současné technologie pěstování sazenic?
Technologie pěstování sazenic v České republice je srovnatelná se světovou špičkou. Myslím si, že v některých oblastech jsme ještě lepší, např. v podřezávání sazenic.
Zvýšila se mechanizace výroby?
Mechanizace se ve školkách určitě zvýšila, a to především dovezením nových technologií ze Skandinávských zemí.
V jakém segmentu výrobního procesu se mechanizace projevila nejvíce?
Určitě ve vyzvedávání. To je prakticky nejtěžší operace ve školce. Dříve se vyzvedávalo tak, že se sazenice podřízly a vytrhávaly. Nyní celozáhonový podřezávač projede, vytřepe a sazenice se posbírají. Další pokrok vidím v tom, že některé školky jsou vybaveny řádkovými vyzvedávači sazenic, které sazenice svazkují do balíků a ukládají na odvozní prostředek. K vyzvednutí záhonu sazenic touto technologií jsou potřeba pouze tři pracovníci, což je velká úspora pracovní síly a racionalizace, kdy prakticky nedochází k osvitu kořenů a tím k poškození sazenice.
Říkáte, že české školky jsou srovnatelné ve vybavení technikou. Myslíte si, že srovnatelná je i intenzita výroby na hektar? V zemích EU jsou technologie, které velmi výrazně urychlují růst sazenic (např. růstové hormony), takže už třeba za rok jsou schopné výsadby.
Máte na mysli asi Holandsko. Ale tam je výroba sadebního materiálu podmíněná oceánickým klimatem, což nelze srovnávat s přírodními podmínkami České republiky. U nás lze vypěstovat výsadbyschopnou sazenici za jeden rok jen za použití fóliových krytů, nebo intenzivním přihnojováním, což je dost drahé a ne vždy výhodné. Zkušenosti s růstovými hormony v ČR zatím nejsou, ale myslím si, že je to otázka 1-3 roků, kdy se růstové hormony ve spolupráci s VÚLHM odzkouší a potom můžeme klidně konkurovat i Holanďanům. Co se týče intenzity výroby na hektar, je při školkování srovnatelná. Už to ale tak jednoznačně nevidím u síjí, tam se můžeme ještě něčemu novému naučit.
A co produktivita lidské práce, organizace a racionalita výroby?
Tady ještě dost pokulháváme. Už moc času nemáme. Musíme zaktivizovat všechny síly a věnovat tomu maximum prostředků a energie. Ale je také pro nás důležité, zda do budoucna bude český stát ochoten v oblasti produkce sadebního materiálu lesních dřevin provádět obdobnou politiku ochrany trhu jako u zemědělských komodit. Napříkad v Německu je situace taková, že prvně se prodají sazenice, které vypěstují jejich vlastní školkaři a potom teprve se můžou nakupovat sazenice odjinud. A když je přebytek sazenic a jdou pod cenou na vývoz, tak stát školkaři rozdíl uhradí.
Snaží se čeští školkaři svoji produkci vyvážet?
Zatím byl v republice spíš sazenic nedostatek. Teprve v posledních dvou letech se projevil určitý přebytek. Ukazují se možnosti něco vyvézt na Slovensko, hledáme cesty do Rakouska a do Německa. Myslím si, že naše sazenice budou srovnatelné a půjdou dobře na odbyt na trhu v západní Evropě.
V jakém množství se pohybují vaše přebytky?
Podle burzy sazenic, která je i přílohou tohoto čísla LP, to u nejdůležitějších lesních dřevin v letošním roce činí: smrk ztepilý asi 9,5 mil. sazenic, z toho 222 tis. obalovaných, modřín opadavý 266 tis., borovice lesní 1,717 mil., jedle bělokorá 170 tis., dub letní a zimní 1,325 mil., buk lesní 267 tis., z toho 150 tis. obalovaných, javor klen 757 tis. a jasan ztepilý 1,337 mil, celkem i s ostatními méně významnými dřevinami asi 15,887 mil. sazenic. Avšak do burzy poslalo své údaje asi 35 % členů Sdružení, takže výsledné přebytky budou ještě vyšší. Konečné číslo si netroufám odhadnout.
Při omezování ztrát na zalesňování je důležitá kvalita sazenic. Děláte nějaká speciální ošetření sazenic po vyzvednutí?
Myslím si, že většina školek se dostává do požadované normy, tj. na ztráty maximálně do 20-25 %. Ochrana sazenic při vyzvedávání se na přání zákazníka provádí postřikem folicotem, tzn. omezuje se transpirace. Většina školek také dělá ochranu kořenů proti vysychání jejich máčením v Agricolu po vyzvedávání a vytřídění.
Mimo to zkoušíme úplnou novinku, a to je dlouhodobé skladování sazenic při minusových teplotách, tzn. skladování sazenic na podzim vyzvednutých, tj. listnáčů a modřínu. Tato technologie je dobře propracovaná v Kanadě, kde se sazenice skladují až 6 měsíců a ujímavost je 99%. U nás se zatím dosahuje ujímavosti 85-90 %. Tato technologie by se měla ve spolupráci s VS Opočno dále propracovat.
Dalšímu zamezení ztrát lze dosáhnout transportem sazenic v časných ranních nebo pozdních odpoledních hodinách. Na delší trasy převážíme sazenice v noci či v obalech, tzn. krabicích nebo pytlích. Jde jednak o speciální igelitové pytle s vnitřní stranou černou, vrchní bílou nebo takovou, aby odrážela sluneční paprsky, jednak papírové pytle, kde je vnitřní strana voskovaná kvůli promočení sazenic. Je to ale dost drahé, protože jeden pytel stojí až 35 Kč.
Jaké služby můžete dnes zákazníkovi nabídnout navíc?
Školkaři výrazně zvýšili svoji snahu uspokojovat individuální přání zákazníka, což může být dovoz sazenic v noci, přejímka sazenic brzy ráno nebo pozdě odpoledne, balení sazenic do obalů, přejímka na místě určeném zákazníkem, domluva při reklamacích, náhrada sadebního materiálu zdarma.
Provádí zákazník, řekněme LČR, namátkové kontroly kvality sazenic? Ručíte za sazenice po určitou dobu od vysazení na pasece? Máte mechanismus, podle něhož postupujete při reklamacích? Dostanete zaplaceno okamžitě při odběru nebo až po uplynutí doby, kdy se ukáže, že sazenice je skutečně kvalitní?
Garance na sazenice je podle smluv, které uzavírají s LČR jejich dodavatelé prací, pětiměsíční. Když je sporný případ, tak se čeká těch 5 měsíců, jinak se platba provádí hned po zalesňování. Pokud dojde k nějaké reklamaci, tak je všechno otázka dohody, popřípadě dodání nového sadebního materiálu. Zde nám velmi pomáhá VÚLHM svými testy a zkouškami fyziologické kvality sazenic, např. 7.-8. března bude ve VS Opočno seminář o hodnocení fyziologické kvality sazenic. Do republiky jsou dovezeny dva speciální přístroje na hodnocení kvality sazenic, jeden je na LF MZLU v Brně, na ústavu pěstování a zakládání, a druhý ve VS Opočno. Myslím si, že toto je velký krok kupředu. V loňském roce byla také schválena nová norma ČSN 482115 “Sadební materiál lesních dřevin”, která určuje parametry kvality sadebního materiálu. Norma je zatím nezávazná, ale s. p. LČR k ní přistoupil tak, že ve smluvním vztahu s jejich partnery bude závazná od 1. ledna 2001. Školky tím dostaly určitý čas se na ni připravit.
Jednou z ožehavých věcí je prokazování původu osiva a garance za to, že vypěstovaná sazenice skutečně pochází z deklarovaného osiva, tj. že list původu je pravdivý. Řešíte toto nějakými kontrolními mechanismy? Vyvíjí Sdružení tlak na své členy, aby se pověst školkařů i v této oblasti zlepšovala?
Už je na světě nový školkařský softwarový program, který by problémy s evidencí měl vyřešit. Tento program sleduje cestu listu původu od semínka až po sazenici, tzn. zaseje se na určitou plochu, už má rodný list a ten s ním jde až do vyzvednutí. Domníván se, že takoví školkaři, kteří si myslí, že papír snese všechno, už nefungují.
V jakém stavu se dnes nacházejí školky z hlediska ekonomiky, možných investic na rozvoj? Měli jste nebo máte problémy s neplatiči?
Podle mých informací je většina školek v černých číslech a mohou investovat do nákupu nových technologií a nových mechanizačních prostředků. Neplatiči většinou nebyly školkařské firmy, ale spíš překupnické, které porůznu nakupovaly sadební materiál a pak ho vydávaly za svůj. Toto už máme podchyceno, protože Sdružení si při každém zasedání představenstva dává do tabulky neplatiče, kteří dluží déle než dva měsíce, a zasílá je na vědomí všem členům Sdružení.
Jak komunikujete v rámci Sdružení mezi sebou? Pořádáte školení, semináře? Informujete se o vlastní produkci?
Tak především organizujeme burzu sazenic, která funguje přes kancelář Sdružení, jež sídlí v Novém městě pod Smrkem. V současné době Sdružení hledá manažera, který by se věnoval problematice Sdružení a jeho zájmům. Máme finanční prostředky na to, abychom jej zaplatili. Jinak naše komunikace funguje formou zápisů, zpráv a dopisů. Pořádáme 1-2 semináře ročně ve spolupráci s fakultami, VÚLHM, výrobci školkařské techniky, LČR a v neposlední řadě s Českou lesnickou společností. Už se stalo naším zvykem, že Sdružení dělá jednou za rok společný zájezd do školkařsky zajímavé země. Byli jsme v Chorvatsku, Německu, Holandsku, Švédsku. Velká neznámá je pro nás Polsko, kam bychom se taky jednou měli vypravit.
Jak spolupracujete s výrobci školkařské techniky?
Na každé valné hromadě dostávají výrobci techniky prostor pro prezentaci svých výrobků, ať jsou to výrobci mechanizačních prostředků, závlahových zařízení, hnojiv či herbicidů. Dále se stalo zvykem, že jednotliví výrobci mechanizačních prostředků pro školkařské provozy provádějí 1-2x za rok předváděcí akce ve školkách na celém území ČR. Rovněž tak závlaháři, výrobci hnojiv a pesticidů.
Podílíte se na vývoji a modernizaci školkařských technologií?
Samozřejmě, prototypy mechanizačních prostředků se nejdříve odzkušují v jednotlivých školkách. Zkoušíme i nová hnojiva, nové typy obalů apod. souběžně s VS Opočno, která funguje jako akreditované pracoviště.
Jaké vyvíjíte iniciativy ve vztahu k našemu připravovanému vstupu do Evropské unie?
Navázali jsme kontakty se Sdružením pěstitelů v Německu, Maďarsku, Chorvatsku a hledáme cesty do Rakouska, Slovinska a Polska. Spolupráce na Slovensku je samozřejmostí, protože zde kontakty přetrvávají z dřívějších dob. Sdružení by chtělo ve výhledu 2-3 let uspořádat v České republice setkání školkařských sdružení a asociací ze středoevropského regionu, tzn. Německa, Polska, Rakouska, Maďarska, Slovenska, Chorvatska a Slovinska.
Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč