TECHNICKÝ A TECHNOLOGICKÝ ROZVOJ V LESNÍCH ŠKOLKÁCH

Doc. Ing. Jindřich Neruda, CSc. - Fakulta lesnická a dřevařská MZLU Brno
Ing. Alois Švenda, CSc.

V posledních letech, po zrušení lesnického technologického výzkumu, chybí lesnické veřejnosti dostatek systematických a nestranných informací jak o stavu našeho školkařství, tak i o úrovni a vývojových trendech v zahraničí. Zdrojem informací jsou převážně jen produkty účelové obchodní propagace. Chybí objektivizující pohledy, které by umožnily optimální orientaci. Ve svém příspěvku chceme alespoň stručně charakterizovat náš pohled na současný stav a problémy technického a technologického rozvoje na tomto úseku lesnické činnosti.

ÚVOD

Nejprve stručná rekapitulace vycházející z publikovaných statistických údajů: v současné době (údaje roku 1998) se v ČR obnovuje les na ploše 26,9 tis. ha, z toho 24,3 tis. ha zaujímá umělá obnova včetně 6,2 tis. ha opakované a 2,6 tis. ha (asi 10 %) obnova přirozená. Na jehličnany připadá 64 % zalesňované plochy, na listnáče 36 %. Předpokládá se přinejmenším udržení podílu přirozené obnovy lesa na úrovni řádově 10 %. Současně se předpokládá postupné zalesňování uvolňovaných zemědělských půd (až 260 tis. ha). Roční spotřeba výsadbyschopných sazenic tvoří přes určitý pokles, zdůvodňovaný nárůstem přirozené obnovy lesa a zaváděním jemnějších způsobů hospodaření, stále velmi významné množství, blížící se ke 150 mil. kusů.

Bližší a komplexní údaje o struktuře a technologické výbavě lesních školek, na jejichž podkladu by mohl být vypracován příslušný rozbor technické úrovně, nejsou k dispozici. Převažuje však produkce prostokořenné sadby v záhonových technologiích (93-95 %). Podíl krytokořenné sadby se snížil ze 12-14 % na konci 80. let na současných 5-7 % a nepředpokládá se výraznější nárůst. Pokles zaznamenala i samotná výměra plochy školek, která činí asi 1700 ha. Technickému rozvoji je věnována spíše lokální pozornost především ze strany provozovatelů lesních školek. Technický rozvoj je samozřejmě silně odvislý od ekonomických (investičních) možností a od perspektiv odbytu sadebního materiálu v delším časovém období. Zmíněné skutečnosti, svědčící o změnách v našem lesním školkařství, by však podle našeho názoru neměly vést k dedukci, že lesnické školkařství ztrácí na významu a že jeho rozvoj nepatří již mezi priority lesního hospodářství.

Skutečnost je jiná. Statistické údaje dokladují, že se podíl přirozené obnovy poměrně stabilizoval na hodnotě asi 10 % celkové obnovy lesa a v blízké době pravděpodobně potřebu sazenic výrazně neovlivní a problémů semenářství a školkařství se tedy prakticky nadále nedotkne. Při uvažovaném snížení podílu jehličnanů až na 55 %, bude smrk zaujímat stále ještě 40% podíl na školkařské produkci a se svojí roční tržní hodnotou asi 0,5 mld. Kč bude rozhodující ekonomickou položkou. Potřeba racionalizace produkce jehličnanů bude stejně významná jako u listnáčů. Vezmeme-li v úvahu potenciální zalesňování části zemědělských půd, pak význam semenářství a školkařství by měl v příštích letech spíše narůstat a motivace k vyšší kvalitě a nižší ceně výpěstků i spotřeby živé práce je proto velmi žádoucí.

V evropském školkařství lze v období 2. pol. 20. stol. rozlišovat dva hlavní směry pěstování sadebního materiálu: středoevropský, který je charakteristický silnou prostokořennou sazenicí, pěstovanou na volných záhonech, a skandinávský, pro který jsou typické z našeho pohledu spíše slabší krytokořenné semenáčky a sazenice pěstované v hromadných pěstebních obalech - sadbovačích. V rámci každého z obou směrů existuje samozřejmě celá řada variant a jsou produkovány i další typy výpěstků (silné obalené sazenice v individuálních obalech, velmi velké sazenice prostokořenné i obalené apod.).

PROBLÉMY PĚSTOVÁNÍ PROSTOKOŘENNÝCH SAZENIC

Hlavní problémy současného technologického zaměření školkařské výroby, charakteristického produkcí prostokořenné sadby (PSA) v záhonových technologiích, jsou známé. Je to závislost na velké produkční ploše, spojená vedle náročné péče o její úrodnost také s časově a energeticky nejnáročnějšími pracovními operacemi. Výrobní cyklus 3-4 roky je dlouhý, s nízkou schopností reagovat na výkyvy poptávky s ohledem na kolísající podíl nahodilých těžeb. Pracnost výroby a agrotechnická napjatost je v průběhu roku vysoká s vazbou na neméně napjatou agrotechniku výsadby. Struktura pracovních operací a jí odpovídající soustava strojů je široká, 3/4 položek je spjato s prací na záhoně pod vlivem počasí. Narůstá problém uchování a záruky vitálnosti distribuovaných sazenic, k tomu jsou potřebné klimatizované sklady, klimatizovaná přeprava apod. Oddělení producenta sazenic od realizátora výsadby a také od vlastníka lesa vytváří navíc prostor pro anonymní skrytí nedostatečné péče o kvalitu sazenic a je zdrojem třecích ploch v obchodních vztazích.

Při hledání možností pro rozvoj klasické záhonové produkce PSA nenacházíme ani v zahraničí mnoho nových podnětů. Tato klasická technologie se jeví jako vývojově uzavřená, během posledních let nezaznamenala výraznější posun a pravděpodobně zde nelze očekávat revoluční změny. Technologické a pěstební zásady jsou dostatečně známé. Technologické operace výroby prostokořenných sazenic jsou nebo mohou být pokryty vyhovujícími prvky základní soustavy strojů a zařízení, jež jsou reálně k dispozici. Termín soustava strojů znamená účelně sestavený soubor strojů a zařízení (v lesním hospodářství i ručního nářadí) umožňující plynulou, kvalitní a efektivní realizaci technologického postupu. Tato účelnost je podmíněna nejen plněním základních kvalitativních i kvantitativních parametrů, nýbrž i sjednocujícími podmínkami, jimiž je v soustavě strojů pro pěstování PSA na volných plochách šířka jejich záběru a prostorové uspořádání kultury sadebního materiálu, tj. zpravidla skutečnost, že stroje zpracovávají záhony o určité šířce, počtu a rozestupu řádků sazenic. Specifikem převážné části našich lesních školek je právě hodnota zmíněné šířky záhonů 146 cm, která je na rozdíl od většiny zahraničních zemí větší (bývá 120 nebo 100 cm).

V soustavách strojů pro lesní školky lze najít další významný moment: jejich rozlišení podle úrovně a objemu produkce sadebního materiálu. Již delší dobu lze u producentů školkařské techniky rozlišit stroje určené pro velkovýrobu či pro malovýrobu a podle toho je vybírat pro daný školkařský objekt. Lze to pozorovat na příkladu známého systému Rath/Schifter nebo nejvýznamnějšího evropského producenta strojů pro lesní školky firmy EGEDAL, jež nabízí kompletní sortiment strojů pro záhonové technologie, asi 32 typů mechanizačních prostředků, z nichž hlavní ve více alternativních provedeních, odpovídajících variabilitě podmínek a zvyklostem zákazníka. Určitý prostor pro zlepšování klasické školkařské technologie je tedy v inovačních obměnách konstrukce hlavních strojů pro lesní školky a v optimalizaci tvorby soustavy strojů. Kvalita a ekonomická efektivnost produkce závisí na technologické a pracovní kázni, na dodržování obecně známých biologických požadavků.

Energetické prostředky úzce souvisejí s výše uvedenými poznámkami o soustavách strojů, neboť právě ony musí plnit podmínku bezeškodné práce nad záhony, mít dostatečnou tahovou sílu a manévrovatelnost. Jako bázové energetické prostředky slouží v našich i cizích školkách zpravidla klasické kolové stroje, tj. především univerzální kolové traktory, případně nářaďové traktory (nosiče nářadí). Netradiční energetické prostředky - mostové nosiče s velmi širokým záběrem 20 i více metrů, avizované již před dvěma desetiletími jako perspektivní náhrada klasické kolové techniky, nedoznaly ve skutečnosti praktického významu jak u nás, tak i ve světě. Snahy o vytvoření speciálního školkařského nosiče nářadí, jimiž prošlo svého času i LH ČR, a které se pro svou ekonomickou neprůchodnost nenaplnily, lze v současnosti řešit dovozem ze zahraničí, kde je nabízena řada vhodných typů. Mimo základní technologickou strukturu a odpovídající soustavu strojů doprovází produkci prostokořenné sadby známé racionalizační a intenzifikační prvky jako podřezávání sazenic, pěstování semenáčků v řízeném prostředí (fóliové kryty), přesná síje, optimalizace výživy a závlah ap. Naplnění těchto záměrů je však velmi obtížné bez obměny technického zabezpečení produkce a bez výrazného zvýšení technologické úrovně a kázně.

Samostatnou problematikou se jeví pěstování velkého sadebního materiálu (poloodrostků a odrostků), které souvisí mj. se žádoucími změnami druhové skladby jehličnatých monokultur, se zpevňováním lesních porostů, obnovou těžko zalesnitelných holin apod. Pro pěstování takového sadebního materiálu je většina školek vybavena nedostatečně, neboť některé operace (např. druhé školkování, péče o velké sazenice, podřezávání kořenů i sklizeň) vyžadují použití speciálních strojů. Přitom i tyto stroje, včetně těch, jež jsou používány pro výrobu velkých hroudových sazenic, jsou v nabídce řady výrobců, překážky pro jejich pořízení tedy nejsou technické, nýbrž ekonomické.

PROBLÉMY PĚSTOVÁNÍ KRYTOKOŘENNÝCH SAZENIC

Druhým základním technologickým směrem školkařské výroby je produkce krytokořenné (obalené) sadby (KSA), který zaujímá ve vyspělém lesnickém světě významné postavení a v lesním hospodářství řady zemí hraje již rozhodující roli. Její přednosti jsou všeobecně známé, v převážné míře řeší právě nevýhody PSA a příznivě ovlivňuje efektivitu procesu umělé obnovy lesa.

LH ČR má bohaté vlastní zkušenosti s produkcí KSA. Snahy o využívání jejích výhod spadají už do počátku 60. let. V závěru 80. let bylo používáno již více jak 10 typů KSA s 12-14% podílem na celkové produkci. Přesto nelze hovořit o jednoznačném úspěchu tohoto způsobu produkce sadebního materiálu. Na jedné straně výhody KSA, na druhé pak vysoké náklady na jejich produkci a užití, které jsou dodnes hlavním odrazujícím argumentem. Důvody jsou následující: KSA byla spojována především se zalesňováním extrémních ploch, což vedlo k orientaci na silný typ KSA s objemem balu více než 0,75 l. Určitou malou část produkce KSA tvořily jednoleté krytokořenné semenáčky, které nezapadaly do představy o silné sadbě a mohly být používány jen na velmi malém podílu obnovovaných lokalit. Výroba silné KSA měla v podstatě kusový charakter, byla spojena vesměs s ruční přesadbou jednotlivých semenáčků do jednotlivých obalů. Skladnost silné KSA je výrazně nižší oproti PSA s negativním vlivem na ekonomiku přepravy. Přesadba prostokořenných semenáčků má nepříznivý vliv na délku výrobního cyklu i na ztráty přímo ve školce. Potřeba substrátu pro silné KSA je až 3x vyšší než potřeba kompostu pro udržení úrodnosti záhonové plochy. Výrobní technologie nebyla technicky a technologicky na nejlepší úrovni a ovlivněna charakterem KSA silného typu, vykazovala 4-5x vyšší výrobní náklady oproti běžné PSA. Je nutno ovšem uvést, že i na úseku produkce silné KSA byly v českých lesních školkách sestaveny zdařilé technologie pro jejich produkci ve vícenásobných obalech, např. různé varianty tzv. “dělené Nisulovy sazenice”, systém “Patrik” apod., které ovšem nedoznaly širšího uplatnění.

Uvedené klasické pojetí KSA nemohlo být a nemůže ani dnes být východiskem pro rozvoj moderní školkařské výroby. Zůstane okrajovou záležitostí pro specifické zalesňovací podmínky. Je proto pochopitelný útlum produkce tohoto typu KSA v současných ekonomických podmínkách. Tyto zkušenosti by však neměly jedinou a konečnou argumentací proti KSA vůbec, aniž by se vnímala skutečnost, že existuje jiné pojetí KSA, které si zachovává své výhody, řeší nevýhody PSA, kterou předčí i ekonomicky, zejména jestliže posuneme srovnávací hladinu do stadia zajištěné obnovy.

NOVÉ POJETÍ PĚSTOVÁNÍ KRYTOKOŘENNÝCH SAZENIC

Nové pojetí KSA se rozvinulo v průběhu 80. let a postupně se prosadilo v řadě lesnicky vyspělých zemích. Lze je charakterizovat jako vysoce racionalizovanou (s prvky automatizace) produkci KSA středního typu, pěstovanou z výsevu ve vícebuněčných pevných plastových sadbovačích (kontejnerech), v intenzivním, nejvýše dvouletém pěstebním cyklu a její využití jako náhrady za prostokořenný sadební materiál v běžných (ne jen extrémních) podmínkách. U smrku jde např. o semenáček o výšce nadzemní části 26-35 cm a s velikostí balu 0,2-0,3 l.

V Evropě je to zejména Švédsko a Finsko, kde se KSA uvedeného typu podílí na celkové produkci lesních sazenic více než 80 %, když někteří velcí privátní vlastníci lesa zabezpečují umělou obnovu se 100% podílem KSA z vlastních školek. Například švédská společnost STORA SKOG AB (1,5 mil. ha hospodářského lesa) se 14 % přirozené obnovy, s 5 % obnovy síjí, produkuje pro zůstávajících 81 % umělé obnovy 35 mil. KSA ve dvou vlastních školkách s vyloučením PSA. Kanadská Britská Kolumbie při přechodu z exploatačního na hospodářské pojetí LH mohla zvýšit produkci sazenic v krátké době 10x jen díky přechodu na KSA. V západní Evropě se KSA úspěšně prosazuje teprve v posledních letech. Existují velkoškolky i výrobci sadbovačů, dodávající své výpěstky a výrobky. Jsou však i tradiční velkoškolky, které nerady opouštějí zaběhnutou technologii PSA a vybudovaný trh a vyčkávají na tržní tlak svých odběratelů. V nedávné době byly také v Polsku vybudovány dvě velkoškolky pro KSA s dodávkou “na klíč”. Postup technologie do západní Evropy přinesl významný kvalitativní posun. Technologie byla aplikována a je úspěšně provozně realizována také pro listnáče, zejména buk a dub.

Přednosti středního typu KSA oproti PSA lze stručně shrnout takto:

Potřeba produkční plochy se redukuje až o 80 %, přičemž vyhovuje jakákoliv i neplodná plocha. Výrobní cyklus se zkracuje na 1-2 roky a stává se pružným vůči výkyvům v poptávce. Pracnost výroby výrazně klesá, práce v průběhu roku má rovnoměrnější charakter, agrotechnická napjatost se snižuje. Pracovní podmínky jsou příznivější, závislost na počasí se snižuje. Podle zahraničních poznatků prodejní cena není oproti PSA výrazně odlišná a osciluje jak do kladné, tak i záporné polohy. Výrazně se zvyšuje záruka vitálnosti sadby a ujímavost výsadeb, snižují se ztráty na kulturách. Sazenice bez šoku z přesadby dosáhnou rychleji stadia zajištěné kultury se snížením potřeby jejich ošetřování. Plně nahradí PSA v běžných zalesňovacích podmínkách. Dosahují se výrazně vyšší výkony a vyšší kvalita při ruční výsadbě, existují i stroje pro automatizovanou výsadbu. Lze zajistit distribuci a výsadbu po celý rok, mimo zámraz půdy. Zvyšuje se výtěžnost semene. Pro realizaci je důležité to, že technologie jsou dokonale propracovány a ověřeny a technologický komplex je k dispozici.

Naproti tomu je třeba brát v úvahu i problematické stránky: Zvyšují se nároky na kvalitu přípravy semene. Kvalita substrátu hraje významnou roli. Výrazně se zvyšují nároky na kvalifikovanost a kvalitu práce na všech stupních. Přechází se na nezvykle vysoký stupeň technické a technologické úrovně vybavení školky s počítačovou automatikou, které je investičně náročné a dosažitelné převážně importem ze zahraničí. Nejzávažnějším problémem, provázejícím celou historii rozvoje produkce KSA, byla nežádoucí deformace kořenů, ohrožující samu realizační podstatu tohoto rozvojového směru. V jeho objasňování sehrávali naši specialisté i na mezinárodní úrovni důležitou tvůrčí úlohu. Úsilí zejména severských zemí vedlo však i zde k pozitivním výsledkům. Současné sadbovače, konstrukce detailu pěstebních buněk a agrotechnika pěstování, toto nebezpečí již vylučují.

V souvislosti s KSA je nutné uvést významnou technologickou variantu, kterou lze označit jako kompromis, mezistupeň mezi PSA a KSA. Jde o výpěstky, označované výrazem Plug+ apod., charakteristické tím, že semenáčky z předjarního výsevu jsou vypěstovány ve fóliových krytech v sadbovačích s průměrem balu větším než 3 cm, na počátku léta jsou automaticky i s balem zaškolkovány na volný záhon a dopěstovány k výsadbě jako jedno- až dvouleté PSA. Předností tohoto typu sazenic má být bohatý a rovnoměrný kořenový systém, zkrácení výrobního cyklu a odstranění pracného klasického školkování. Významnou skutečností je, že v Německu byla tato technologie aplikována při pěstování PSA dubu. Z únorových síjí byly ve fóliovém krytu vypěstovány obalené semenáčky, na počátku června zaškolkovány na záhon a dopěstovány na P+0,5 pro podzimní výsadbu, nebo P+1 pro výsadbu v příštím roce. Průměrná nadzemní výška sazenic P+1 byla 84 cm, síla krčku 12 mm. Šavlovitost kořenů (problém 90 % sazenic z klasického školkování) se nevyskytla.

ZÁVĚR

Závěrem lze konstatovat, že si české lesní hospodářství v oblasti technického rozvoje školkařské výroby prostokořenného i krytokořenného sadebního materiálu udržovalo tradičně čestné postavení a kontakt s evropským vývojem. V posledních letech došlo k určitému technologickému posunu v lesních školkách nejen ve skandinávských, zámořských, ale už i středoevropských zemích. Zahraniční poznatky napovídají, že k oživení školkařských provozů je nutná přímá a aktivní zainteresovanost samotných odběratelů sadebního materiálu, kteří mají přirozený zájem na kvalitě a hospodárnosti obnovy lesa. Předložený příspěvek nemohl vzhledem k rozsahu a složitosti dané problematiky postihnout do náležité hloubky všechny důležité aspekty. Cílem autorů bylo proto zejména vyjádřit jejich názory založené na dostupných tuzemských i zahraničních poznatcích, formulovat určité problematické okruhy a naznačit možná řešení.