NA CESTĚ K LESU BLÍZKÉMU PŘÍRODĚ

Ing. Ilja Andrš

Významné postavení mezi lesnickými vědami zaujímá hospodářská úprava lesů (HÚL). Periodicky vyhotovovanými lesními hospodářskými plány již více než 200 let přispívá k tomu, že lesy byly z kritického stavu, do kterého se dostaly ke konci 18. století neregulovanými těžbami dřeva, postupně přebudovány na porostními zásobami bohaté a vysoce produktivní vysokokmenné lesy, plnící náročné požadavky společnosti ve smyslu vysoce účinného víceúčelového lesa.

ZKUŠENOSTI S VÝSADBOU LISTNÁČŮ

Před několika lety bylo menší jednání v kanceláři Kolovratských lesů na Přimdě. Tehdejší majitel lesů pan Jindřich Kolowrat mi položil otázku: “Kde jsou listnaté mlaziny z toho velkého množství vysázených sazenic uvedených v dokladech o obnově lesa?” Ano, vysázeli jsme kvanta listnatých sazenic a dělali jsme vše možné, abychom zajistili úspěch. Ztráty byly ale přesto veliké. Patrně i v tomto případě platí: “uděláš-li méně, uděláš více”.

LHP nám předepisoval podíl listnáčů při obnově lesa. U nás to byl především buk. Situaci zkomplikovala skutečnost, že po řadu let nebylo k dispozici semeno buku. Holiny se musely zasázet v zákonem předepsané lhůtě. I na plochy, které by vyhovovaly buku, se musela vysazovat jiná dřevina. Často to byl smrk. Pak zase přišla série semenných let buku a my jsme jej, ve snaze zvýšit podíl listnáčů, sázeli i na plochy, kde neměl ideální podmínky. Plochy vysázeného buku, rozptýlené ve smrkových monokulturách, se musely bezpodmínečně oplotit. Udržovat obrovské množství oplocenek v neporušeném stavu je nemožné. S tím mají lesníci zkušenosti. Kdyby se tehdy vysázelo buku méně, a to jen na plochy mu nejlépe vyhovující, kdyby se postavilo méně oplocenek a ty se udržely v nepřetržitě funkčním stavu, stálo by to méně peněz a výsledek by byl lepší. Je jisté, že by se tím o hodně prodloužila doba potřebná pro docílení lesního hospodářství blízkého přírodě. Je ale rozumné stanovit si termín a snažit se ho za každou cenu dodržet? Tak trochu to připomíná situaci, kdy velitel žene své vojáky do útoku proti pevnosti a jeho pěšáci mají k dispozici jen pušky s bajonety. Velitel přitom nedbá, při této své taktice, na ztráty.

Otázkou postupu při přeměňování smrkových monokultur na lesy blízké přírodě se zabývá i článek v AFZ/Der Wald č. 17/1999. Autoři článku zdůrazňují zvyšující se rozsah nahodilých těžeb, a to především větrných a sněhových polomů. Opírají se mimo jiné o data z ČR, která jsou pro ně vynikající dokumentací o nahodilých těžbách. Autoři se domnívají, že zvyšování podílu nahodilých těžeb je ovlivňováno především dvěma faktory: změnami klimatu a následnými častějšími vichřicemi a pak prodlužováním doby obmýtní. V r. 1920 bylo jen málo porostů starších 80 let. V r. 1955 jich bylo již přes 30 %. Ve starých porostech je riziko větrných polomů větší. Tam, kde stojí nestabilní smrkové porosty, by se neměla obmýtní doba příliš zvyšovat.

ZAKLÁDÁNÍ SMÍŠENÝCH POROSTŮ V BAVORSKU

Myšlenka zakládání smíšených porostů není nic nového. To nám umožňuje učit se z chyb našich předchůdců. V Bavorsku byly tři vlny zakládání smíšených porostů: konec 19. stol, doba po 2. svět. válce a 80. léta 20. stol. Tato poslední vlna ještě trvá, i když s klesající tendencí.

Pro první vlnu bylo typické, že v té době skončil výsev jehličnanů v lesních porostech. Druhá a třetí vlna se liší způsobem vpravení listnáčů do porostů a hustotou. Po r. 1945 se listnáče hojně vysévaly a při výsadbě se sázelo okolo 18 000 ks/ha. V 80. letech se převážně sázelo, a to 8000 ks/ha. Za úspěch se může považovat, že v posledních 130 letech (od r. 1868) obsadily listnáče u bavorských státních lesů ročně průměrně 1800 ha. Za oněch 130 let to bylo 234 000 ha listnáčů proti 574 000 ha jehličnanů. To jest 29% podíl listnáčů na umělé obnově.

Protože svou vlastní kroniku píše les nejlépe sám, je možné posoudit výsledek této dlouhodobé snahy o zvýšení podílu listnáčů. Listnáče chybí především v 2., 5. a 6. věkové třídě. Otázkou je, kam zmizely. Příčin může být více: 1. Plocha provedené listnaté výsadby se propočítávala podle plánu počtu vysazených sazenic na hektar, ale sázelo se hustěji. 2. Choulostivější listnáče uhynuly a výsadby se musely opakovat. 3. Listnáče se staly krmivem pro zvěř. 4. Při nedostatečné výchově zvítězily dravější jehličnany.

Především z rozsáhlé síje listnáčů po 2. svět. válce toho zbylo málo. V porostech založených v této době je stejný podíl listnáčů jako v porostech zakládaných před r. 1938. Závěr hodnocení není příliš lichotivý. Výsledkem rozsáhlé výsadby listnáčů je, že podíl smrku a dubu se takřka nezměnil. O něco se zvýšil podíl buku a o to se snížil podíl borovice (viz tabulky).

JAK DÁL

Z kroniky, kterou nám napsal les, víme, jakých chyb se naši předchůdci dopustili. Byly to třeba vysoké stavy spárkaté zvěře a nedostatečná pěstební péče. Tato nebezpečí hrozí i nadále. K nim ale přistupují další problémy. Již v r. 1868 Gayer napsal, že pěstební náklady stoupají a hrozí nebezpečí, že jednou nebudou prostředky na všechny potřebné zásahy v lese. Toto nebezpečí hrozí stále a ve více zemích je jeho řešení už naléhavé.

Výzkum v oboru pěstění lesa by měl intenzivněji hledat možnosti snížení nákladů. Ze starých způsobů, jak ušetřit, jsou nadále aktuální obnova přirozeným zmlazením a síjí. O větší podíl obnovy lesa síjí se lesníci v minulosti pokoušeli již vícekrát. Vždy ale od toho upustili. Němečtí lesničtí výzkumníci proto založili pokusy se síjí buku. Vybrali v Německu více ploch. Dvě z nich jsou v Bavorsku, a to v obvodu Lesního úřadu Freising a v univerzitním lese Landshut. Pokusné síje byly provedeny až v r. 1997, na vyhodnocení bude nutno si ještě počkat.

Předpokladem úspěšné síje je použití správné technologie na správném místě a ve správný čas. Pak by měly vzniknout kvalitní mlaziny za nízkých nákladů. Aby přirozené zmlazování a síje byly úspěšné, musí se splnit některé podmínky: 1. Úkol musí zajišťovat zkušení lesníci. Jejich úkolem nesmí být chránit přirozené procesy s nejistým výsledkem, ale využívat přírodní procesy k docílení určeného cíle a tak dospět k přirozenému lesu. 2. Musí se zesílit kontrola pěstebních úkolů, aby se vyloučily chyby známé z minulosti. 3. Pro účely kontroly musí být jasně formulován cíl. 4. Snaha lesníků musí získat politickou podporu.

ZÁVĚR

V závěru bych si dovolil zmírnit poněkud optimismus těch, kteří jsou ochotni podceňovat nebezpečí škod zvěří. Mnohde se početní stavy zvěře snížily. To je pravda. To ale neznamená, že nemusí docházet k vážnějším poškozením mladých listnáčů. Uvedl bych příklad. Svahy vrchu Přimda jsou zčásti pokryty bučinami. Při prvním semenném roce buku, následujícím po dlouhé řadě let bez semene, jsme se rozhodli preventivně oplotit místa s očekávaným přirozeným zmlazením buku. Návrh polesí oplotit plochy i na svazích se mi moc nelíbil. Znám tato místa velmi dobře. Zvěř se jim vysloveně vyhýbá. V místech, kam chodí na vycházky majitelé psů se svými miláčky, nemůže mít klid. Nakonec jsem ale návrh stavby oplocenek v této lokalitě schválil. Dnes po letech je v místech, kde stály oplocenky, hustý porost z přirozeného zmlazení buku. Mimo bývalé oplocenky je zmlazeného buku velmi málo.

Zastoupení dřevin (v %) u bavorských státních lesů

rok	dub	smrk	buk	borovice	ost.
1933	4	50	16	28	2
1997	5	50	22	19	4

Skladba umělé obnovy lesa u bavorských státních lesů (zaokrouhleno na stovky ha)

dřevina	1868	1878	1888	1900	1910	1920	1930
jehličnany	7700	6800	5500	5600	9000	6800	6000
listnáče	300	5800	3000	900	4000	1000	3000
celkem	8000	12600	8500	6500	13000	7800	9000

 

dřevina	1950	1960	1970	1980	1990	1992	1996
jehličnany	8000	5000	5000	2200	1000	1500	600
listnáče	5800	4000	1000	800	3000	7500	2000
celkem	13800	9000	6000	3000	4000	9000	2600