NĚKOLIK POZNÁMEK K PŘIHNOJOVÁNÍ LESNÍCH KULTUR

pro buk lesní, dub zimní a letní, lípu malolistou a velkolistou, javor mléč a klen, jasan ztepilý a úzkolistý a pro jedli bělokorou v ČR

Ing. Václav Nárovec, CSc., Ing. Antonín Jurásek, CSc. - VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno

V posledních letech se v Lesnické práci pravidelně objevují články o tabletovaných hnojivech Silvamix. Dovolíme si tyto články doplnit několika rozšiřujícími poznámkami, neboť se domníváme, že tabletovaná hnojiva obecně bližší upřesnění vyžadují.

SILVAMIX: POZVOLNA PŮSOBÍCÍ HNOJIVA

Hnojiva Silvamix příslušejí do úzce vyhraněné skupiny tzv. pozvolna působících hnojiv (PP-hnojiva; slow-release fertilizers). Obecně jde o průmyslová hnojiva, u nichž výrobci nejrůznějšími způsoby usilují o zajištění postupného uvolňování živin do výživného prostředí rostlin a o omezení neefektivních ztrát dodaných živin vytěkáním či vymýváním. Vývoj takových hnojiv zpočátku směřoval k uspokojení požadavků zemědělské praxe na diferencované uvolňování zejména dusíku ve vazbě na požadavky jednotlivých polních plodin. Sortiment vyráběných PP-hnojiv postupně nacházel uplatnění i v ostatních oborech rostlinné výroby a později i v lesnictví.

Specifikem práškových a tabletovaných hnojiv Silvamix v této souvislosti je, že již od r. 1983 se jejich vývoj a následná výroba realizovaly výhradně podle požadavků lesnické praxe. Hnojivo mělo být přednostně používáno pro přihnojování výsadeb lesních dřevin na imisních holinách Krušných hor a specifikaci pro jeho přípravu zadávalo tehdejší podnikové ředitelství Severočeských státních lesů (podrobněji viz LP 10/1987, s. 441-445).

Požadavek na pozvolné uvolňování všech živin z hnojiva řešil výrobce (původně JZD “Práče” Lechovice, nyní Ecolab Znojmo, s. r. o.) optimalizací chemického složení výchozích surovin. Jako zdroj pomalu působícího dusíku jsou při přípravě hnojiv Silvamix používány ureaformy (jde o kondenzáty vzniklé reakcí mezi močovinou a formaldehydem; jejich vlastnosti závisejí na poměru zastoupení obou komponentů, resp. na délce polykondenzátového řetězce). Pozvolné uvolňování ostatních živin (P, K, Mg) vyplývá z malé rozpustnosti použitého podvojného fosforečnanu draselnohořečnatého. Dynamika uvolňování živin z hnojiv řady Silvamix je tedy závislá především na chemických vlastnostech výchozích surovin. Vliv následných technologických úprav hnojivé hmoty (např. komprimování do tvaru tablet) se zde promítá teprve druhotně. Zkouškami v laboratoři i přímo v terénu (realizoval je např. Výzkumný ústav anorganické chemie Ústí nad Labem, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze aj.) bylo potvrzeno, že výrobky Silvamix mají charakter PP-hnojiv a že uvolňování živin u nich probíhá po dobu minimálně 2 let (podrobněji např. Agrochémia 12/1991, s. 278-282).

ZKUŠENOSTI S HNOJIVÝMI TABLETAMI PREFORM

V pozvolném uvolňování živin spočívá i zásadní rozdíl mezi tabletovanými výrobky řady Silvamix a hnojivými tabletami Preform, které se v našem lesním hospodářství v širokém měřítku používaly v letech 1987-1992. Hnojiva Preform naopak tvořila rychle rozpustné komponenty (močovina, síran draselný, práškový superfosfát). Přidání hořečnaté či vápenaté složky umožňovalo výchozí hnojivý materiál tvarovat, avšak mělo to za následek výrazné snížení podílu vodorozpustné formy fosforu v hnojivu. V lyzimetrických testech, které jsme na VÚLHM - VS Opočno s tabletami Preform realizovali, se ukázalo, že již během 2 měsíců (resp. při sumě srážek kolem 150 mm) došlo k vyplavení téměř veškerého množství dusíku a k uvolnění podstatného (70 %) podílu draslíku z hnojiva. Fosfor přitom z tablet Preform uvolňován nebyl. U některých výrobních šarží hnojivých tablet Preform byla rovněž zjištěna nestálost mechanických vlastností hnojiva během skladování a při manipulaci (vysoký otěr, tvorba povrchových i hlubších trhlin, rozlamování tablet na několik částí apod.), která znamenala následné komplikace s aplikovatelností výrobku (podrobněji viz LP 12/1991, s. 365-368).

Na rozdílnost obou výrobků upozorňujeme mimo jiné proto, že se lze setkat s různorodým spektrem názorů na používání tabletovaných hnojiv v lesních školkách či kulturách. Často jsou však tyto názory vyslovovány na podkladu osobních zkušeností, získaných s konkrétním typem hnojivých tablet. Tyto dílčí zkušenosti jsou následně zobecňovány a paušálně přenášeny i na jiné výrobky, jimž je společné pouze tvarování do tablet. Finalizací hnojiv do vhodného tvaru a různé velikosti se přitom sleduje pouze usnadnění aplikace hnojiva a jeho diferencované dávkování. Samotný tvar tablety nepředurčuje soubor vlastností, kterými se konkrétní výrobky vyznačují a vzájemně odlišují.

DEKLARACE VLASTNOSTÍ PP-HNOJIV

Uživatelé by proto měli na výrobcích a dodavatelích PP-hnojiv požadovat, aby v deklaraci svých výrobků uváděli nejen celkové chemické složení hnojiv, ale i skladbu primárních surovin a ověřené údaje, týkající se rozpustnosti hnojiv, dynamiky uvolňování jednotlivých živin z hnojiva a doby jejich tzv. agrochemické účinnosti po aplikaci do výživného prostředí. Od producentů PP-hnojiv se dále očekává, že vypracují a ve výrobní organizaci zavedou systém řízení (kontroly) jakosti výrobků. Získají tak mimo jiné i možnost své odběratele operativně informovat o případných specifických vlastnostech jednotlivých výrobních šarží hnojiv. Aktuální je tato problematika rovněž u hnojiv na bázi ureaformů (tj. i u hnojiv Silvamix), neboť močovinoformaldehydové kondenzáty mohou vzhledem ke svému charakteru vykazovat větší či menší variabilitu jednotlivých vlastností a následně i jakostních znaků finálních produktů. Budou-li např. k přípravě PP-hnojiva používány ureaformy různé kvality (od různých subdodavatelů), pak u jednotlivých výrobních šarží může být dynamika uvolňování dusíku z hnojiva natolik rozdílná, že zkušenosti získané s použitím hnojiva v jednom případě nemusí být platné v případě druhém či v jiných letech.

Poukazují-li dodavatelé v souvislosti s informacemi o použitých komponentech a technologii přípravy hnojiv na “obchodní tajemství”, mělo by to u nás vzbudit spíše nedůvěru. Tato poznámka se producenta hnojiv řady Silvamix netýká, nicméně u jiných výrobců tabletovaných hnojiv je bohužel ještě dnes plně aktuální. Schopnost výrobce otevřeně deklarovat a kontrolou jakosti při výrobě zajistit soubor užitných vlastností PP-hnojiv proto považujeme za jedno z nejvýznamnějších hledisek pro rozhodování o použití hnojiva v lesnické praxi.

POUŽITÍ HNOJIV PŘI OBNOVĚ LESNÍCH POROSTŮ

V našich současných lesnických poměrech je použití hnojiv nejrozšířenější při obnově lesních porostů v imisních oblastech. Hnojení zde tvoří nedílnou součást komplexu pěstebních opatření, směřujících k úspěšnému dokončení obnovy lesa a k zajištění zakládaných kultur. Zahrnuje jak prvky úpravy půdního prostředí (tzv. základní hnojení půdy), tak vytváření předpokladů pro růst zakládaných lesních kultur (tzv. operativní hnojení kultur). Cíle obou opatření jsou však poněkud odlišné.

V prvním případě se plošnou úpravou chemismu půd sleduje nastartování regradace látkového koloběhu v narušeném lesním ekosystému, popř. i odstínění negativního vlivu kyselých depozic na půdu. Používají se zpravidla vápenatá či fosforečná hnojiva, a to v několikaletém předstihu před započetím obnovy porostů, resp. nejpozději při přípravě půdy před zalesňováním obnovovaných lesních pozemků. Podkladem pro projektování opatření základního hnojení lesních půd jsou výsledky půdních analýz, resp. závěry melioračního průzkumu.

Při operativním hnojení jde především o stimulaci růstu lesních kultur a o zlepšení jejich zdravotního stavu. Používají se zpravidla vícesložková hnojiva s obsahem dusíku. Jednosložková (např. hořečnatá) hnojiva se upřednostňují tehdy, pokud se výživářským průzkumem (listovými analýzami) prokáže, že růst zakládaných lesních kultur je limitován nedostatkem konkrétní živiny. U operativního hnojení kultur převládají lokální aplikace práškových či granulovaných průmyslových hnojiv na povrch půdy k jednotlivým stromkům. Uplatňují se zde i tvarovaná hnojiva včetně různých typů hnojivých tablet, které se buď pokládají na povrch půdy, nebo se zapravují do blízkosti kořenového systému dřevin. Plošný způsob aplikace hnojiv v kulturách je limitován rozvojem kořenového systému stromků a do úvahy připadá teprve u starších (7 a víceletých) kultur. Doba aplikace hnojiv se přizpůsobuje požadavku, aby dodané živiny mohly sazenice efektivně přijímat, tj. hnojiva se obvykle aplikují na jaře při počátku rašení nových výhonů, nejpozději však do poloviny července daného roku. Při volbě dávek hnojiv je nutné vždy přihlížet k aktuálnímu stavu lesních kultur. Pro hrubou orientaci může posloužit i přiložená tabulka, která diferencuje individuální dávkování nejběžnějších druhů průmyslových hnojiv podle věku kultur.

ÚČINNOST HNOJIV A JEJÍ TESTOVÁNÍ

Praktickou účinnost použitých hnojiv je třeba hodnotit ve vazbě k vytyčeným cílům hnojení. Pozitivním odrazem základního hnojení jsou žádoucí změny půdního chemismu. V případě operativního přihnojování lesních kultur je to zlepšený růst a zdravotní stav dřevin (např. nižší ztráty při zalesňování, rychlejší odeznění šoku z přesazení, lepší olistění a vitalita stromků, vyšší tloušťkový a výškový přírůst sazenic apod.).

Hodnocení účinnosti hnojiv je vzhledem k širokému souboru faktorů, které se v lesních ekosystémech na výsledku hnojení (tj. na stavu půdy či kultur) spolupodílejí, otázkou někdy velmi problematickou. Skutečnost, že např. v konkrétním hnojivářském experimentu byl při použití daného hnojiva zjištěn přírůst terminálního výhonu sazenic o několik centimetrů nižší než u druhého hnojiva či dokonce u nehnojené kontrolní varianty, totiž nemusí nutně znamenat, že testované hnojivo je neúčinné či “horší” než ostatní posuzované výrobky. Naopak ani konkrétní příklady pozitivního použití hnojiv nemusí při jejich napodobení v jiných podmínkách vést k dosažení shodných výsledků či efektů.

Potvrzují to i naše zkušenosti, kdy jsme při ověřování různých postupů hnojení v kontrolovaném prostředí pokusných školkařských záhonů často zaznamenávali různou účinnost hnojiva na přírůst sazenic během opakování pokusů v několika po sobě následujících letech. Výsledky použití hnojiv v lesních školkách či kulturách mohou být proto v individuálních případech velmi variabilní a více než o vlastním hnojivu, resp. o jeho praktické účinnosti vypovídají o naší schopnosti hnojivářský či výživářský zásah správně naprojektovat a v praxi realizovat.

ZÁVĚR

Závěrem si proto dovolujeme poukázat na nutnost určité zdrženlivosti před zevšeobecňováním výsledků konkrétních případů uplatnění hnojiv v lesním hospodářství a před jejich nekritickým přejímáním. Každý případ použití hnojiv v lesích může být totiž při určitém úhlu pohledu na danou problematiku chápán i jako případ zcela jedinečný. Lesník nebo školkař, který hnojiva používá, musí mít k dispozici především dostatek informací o užitných vlastnostech jednotlivých výrobků, aby v kontextu se znalostí místního prostředí a svými praktickými zkušenostmi dokázal vlastností daného hnojiva využít nebo naopak se mohl vyvarovat možných úskalí při jeho použití. Výsledný efekt relativně drahého zásahu, kterým hnojení bezesporu je, musí být vyhodnocován komplexně ve vazbě k cílům, které chceme hnojením dosáhnout, resp. které jsou hnojením dosažitelné.

Tabulka: Doporučené dávky běžných typů průmyslových hnojiv pro přihnojování lesních kultur v gramech na jednu sazenici (údaj v závorce platí pro listnaté dřeviny náročné na živiny (buk, dub aj.)

Průmyslové hnojivo	věk založených kultur (roky)
	1-2	3-4	5-7
vícesložkové hnojivo NPK (11-11-14 %)	10-15	25-40	50-75
	(20)	(50)	(90)
ledek amonný s vápencem (27 % N)	5-10	15-25	30-45
	(12)	(30)	(50)
ledek vápenatý (15 % N)	8-15	20-35	50-75
	(18)	(40)	(90)
superfosfát (17 % P2O5)	15-30	30-45	50-90
	(40)	(50)	(100)
síran draselný (50 % K2O)	4-6	10-18	25-40
	(8)	(25)	(50)
síran hořečnatý (16 % MgO)	5-8	10-20	25-35
	(10)	(25)	(45)