POZNÁMKY K NOVELE LESNÍHO ZÁKONA

Ing. Eduard Průša, CSc.

Jako občan demokratického státu jsem žil od r. 1989 v dobré víře, že zákony našeho státu připravuje Parlament jakožto osvícený, vrcholný orgán, který má jejich prostřednictvím co nejlépe usměrňovat naši společnost k jejímu všeobecnému blahu. Po krátké době mi však bylo vysvětleno, že tomu tak v Česku vůbec není a že při schvalování zákona se obvykle začíná současně jednat o jeho novelizaci.

Téhož zklamání jsem se dožil při návrhu novelizace lesního zákona č. 289/1995 Sb., kde v hlavě čtvrté - Předpoklady trvale udržitelného hospodaření v lese - ministerstvo zemědělství ve své variantě navrhuje zrušit závazné ustanovení “minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu”, a to pro značnou problematičnost a komplikovanost při jeho uplatnění a kontrole. Nejzávažnější změnu v hospodaření, která právě v nutné změně porostní skladby sleduje biologické a dlouhodobě i ekonomické zlepšení většiny hospodářských lesů, ponechává nyní na dobré vůli majitele lesa.

Jako většina lesníků i já jsem uvítal lesní zákon č. 289/1995, který se stal satisfakcí zákonů o lesích č. 61 a 96 z r. 1977 a skoncoval s holosečnou vyhláškou č. 13/78 a jejími důsledky. Pro využití hospodářských směrnic byly v zákoně 289/1995 použity “cílové hospodářské soubory” s přílišnou šíří (převzaté více méně z vyhlášky 13/78), které podrobněji rozpracoval v hospodářských podsouborech Ing. J. Vokoun v r. 1997; avšak železný krunýř cílových hospodářských souborů v závěrech pro hospodaření (hospodářský způsob, obmýtní a obnovní doba pro jednotlivé dřeviny) zůstal nezměněn. Rovněž doporučený podíl melioračních a zpevňujících dřevin jsem uvítal jako výsledek mého celoživotního snažení posunout lesnické myšlení blíže k biologickému pojetí na základě aplikace poznatků a výsledků z lesnické typologie.

Zrušením závaznosti vnášení melioračních a zpevňujících dřevin do porostů při jejich obnově se dostaneme do stavu, který tu byl před tímto zákonem, kdy na podkladu typologie byl doporučen podíl převážně listnatých dřevin (MZD), nebyl ale závazný, proto se většinou nerealizoval. To, že závazný podíl MZD bude pro lesnické úředníky problém, je jisté. Je ale třeba hledat cesty, jak docílit toho, aby na většině plochy lesů byly závazné. Jedna možnost je stanovit podíl MZD jako závazný od určité výměry majetku (např. 50 ha).

Čistě úřednický postup při kontrole v lesním hospodářství je vždy problematický. Často jsem bydlel při venkovních pracích s kontrolními úředníky státních lesů a je mi znám přístup jednotlivých kontrolorů k různým hospodářům (kdo chce psa bít, hůl si najde). Je tu však možnost hodnocení hospodaření (obvykle po 5 letech), kdy lze dosti objektivně posoudit úroveň hospodaření a jeho výsledky. Není však možno dnes nechat vnášení MZD jen na dobrovolnosti vlastníka. Pokud se hospodaří podle LHP, je nutné, aby podíl MZD byl naplánován v konkrétním porostu a při kontrole LHP byl předmětem kontroly (posouzení).

Velkým lesnickým, ale i politickým problémem jsou tzv. malolesy (bývalé selské lesy). Vesnice se během posledních let natolik změnila, že se venkov stává velkým problémem hospodářským, sociálním i sociologickým. Spousta drobných hospodářství zanikla, obyvatelé se přestěhovali, změnili profesi. Selský les, který byl doplňkovým výrobním prostředkem k polím a lukám, plnil drobné potřeby středních rolníků (ploty, palivo, kůly, trámy). Dnes většina majitelů drobných lesů žije buď ve městech, nebo častěji jsou to dědicové, kteří žijí ve městech a často ani nevědí, kde jejich les je. Tento stav a děravá legislativa umožnily loupeže jiné vrstvě lidí, kterým současná doba i právní bezzubé prostředí jde na ruku. Jak je možné, že místně znalý lesník nemůže zabránit kácení a odvážení dříví z lesa, který je vykrádán? Správný je nový návrh, který zaručuje nové zalesnění složením kauce před vykácením lesa a její vrácení po řádném zalesnění. Rovněž je správné zvýšit prestiž ochranné služby lesnické, aby její svědectví byly v lese na úrovni policie (jak to bylo již od Marie Terezie).

Povinnost mít vyhotovený LHP od 200 ha výměry lesa je příliš velká benevolentnost. Rozhodně majetky nad 50 ha by měly mít alespoň zjednodušený plán (program), kde by byl stručně podchycen stav lesa a únosná těžba (pro obce byla tato povinnost bez ohledu na výměru lesa).

OPRL jsou konečným výstupem rozličných šetření, které zhodnocují dosavadní vývoj a současný stav lesů a navrhují další usměrnění jak lesního hospodářství, tak obecná doporučení na zásahy v krajině s důsledky na životní prostředí. Z dosavadní praxe vyplývá, že právě výstupů hospodářské úpravy lesů se obecně využívá při rozličných projektech a plánování nejen v lese. Není proto důvodu, aby nebyly OPRL objektivním podkladem pro rozličná rozhodování v širší krajině (oblasti).

Všeobecně je třeba znovu zdůraznit, že legislativní úpravy hospodaření v lese není možno neustále měnit. Protože právě dnes jsme špatně rozhodli o lese na podkladu změny lesního zákona, tuto chybu shledáme na stavu lesa za 100 let (resp. naši potomci - ale co je nám po nich?).

V úterý 4. dubna se na veletrhu SILVA REGINA v pavilonu L od 10.00 hod. uskuteční seminář na téma “Novelizace lesnické legislativy, stěžejní krok lesnictví ke vstupu do Evropské unie”, na němž zástupci ministerstva zemědělství představí první návrh paragrafovaného znění novely lesního zákona.

Přijďte diskutovat o nové podobě lesního zákona!

Redakce