ZÁKLADNÍ PRINCIPY LESNÍHO PRÁVAV SOUSEDNÍCH ZEMÍCH - XV.
(Spolkové republice Německo, Rakousku, Polsku, Slovensku)
15. část - Úprava některých dalších otázek
Mgr. Dr. Ing. Martin Flora - FLD MZLU Brno
V sousedních státech upravuje lesní právo některé další okruhy vztahů, kterými se naše lesní právo vůbec nezabývá. Důvodem je buď skutečnost, že příslušná úprava je obsažena v jiném okruhu právních norem, nebo fakt, že daný typ společenských vztahů u nás není, především s ohledem na rozdílný historický vývoj, v současnosti upraven vůbec.
SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO
Pro Sasko a Bádensko-Würtembersko je typické, že lesní zákony upravují též problematiku lesnického výzkumu a poradního sboru ministra v záležitostech lesnictví. Pokud jde o lesnický výzkum, vymezují zemské lesní zákony právní postavení Saského zemského lesnického ústavu (Sasko) a Lesnického zkušebního a výzkumného ústavu (B-W) a určují též jejich hlavní úkoly. Poradním sborem ministra pak v obou zemích je tzv. zemská rada pro LH. Rada má maximálně 20 členů jmenovaných na pět let. Členy rady jsou především zástupci vlastníků a držitelů lesa, vědecké obce, ochrany přírody, územního plánování a dřevařského průmyslu. Pro záležitosti korporačního a soukromého lesa je vytvářen ještě tzv. výbor zemské rady pro LH, jehož členy jsou zástupci korporačních a soukromých lesů. V Bavorsku je zvláštní zákon (Gesetz über die Forstrechte) věnován problematice lesních služebností, což je institut, který na našem území již vyšel z užívání.
RAKOUSKÁ REPUBLIKA
Rakouský spolkový lesní zákon se ve srovnání se stavem lesního práva u nás zabývá navíc problematikou plavení dříví. V ČR nemá tato skupina právních norem v současnosti výrazný praktický význam a je pouze rámcově upravena tzv. vodním právem (zejména zákonem o vodách). Zajímavá a pro ČR i její zbývající sousedy netypická je existence zvláštních ustanovení o těžbě a dopravě jedlových vánočních stromů a o pastvě dobytka v lesích.
Spolkový lesní zákon vedle toho zahrnuje obsáhlou úpravu problematiky lesního školství, počínaje povinností ministerstva zemědělství a lesního hospodářství zřídit lesnickou školu, přes vymezení jejich úkolů, popis vyučování (zákon např. stanoví, že vyučování začíná prvního září a končí posledního června) a studijního plánu, popis průběhu a obsahu přijímacích a závěrečných zkoušek, pravidla hodnocení žáků, složení zkouškových komisí, popis úředního vedení školy, ustanovení o školním internátu až po úpravu chování žáků a disciplinárních trestů. Další podrobnosti pak obsahuje prováděcí vyhláška.
Lesní zákon pamatuje i na úpravu dalšího průběžného vzdělávání lesního personálu. Za tím účelem zřizuje spolkový ministr zemědělství a LH pro odborná školení, přednášky a kursy lesního personálu tzv. střediska lesnického vzdělávání. Zákon upravuje úkoly těchto středisek, jejich organizaci, právo absolventů na vydání potvrzení o návštěvě kursu a jeho výsledku. I zde byla k podrobnějšímu provedení zákona vydána vyhláška, která stanoví výši příspěvků na konání vzdělávacích akcí, na ubytování v internátu a na pořádání exkurzí a pořizování učebních pomůcek.
Posledním souborem právních norem, které se v českém lesním právu nevyskytují, jsou ustanovení spolkového lesního zákona o Spolkovém výzkumném ústavu lesnickém. Tento ústav sídlí ve Vídni, je podřízen spolkovému ministerstvu zemědělství a LH a nemá právní subjektivitu. Jeho úlohou je vědecké zpracování a řešení lesnických otázek a zprostředkování výsledků výzkumu lesnické praxi. K hlavním úkolům patří provádění různých šetření o stavu a vývoji rakouských lesů, určení příčin lesních škod, řešení otázek lesnického územního plánování a hrazení bystřin a lavin a zkoušky nářadí, strojů, chemických a ostatních prostředků i pracovních metod v LH a vydávání příslušných osvědčení. V souvislosti s plněním svých úkolů je Ústav oprávněn zakládat výzkumné plochy a uzavírat s vlastníky lesů k tomuto účelu potřebné smlouvy, pokud vhodné plochy není možné zřídit ve spolkových lesích. Ústav má právo na první zveřejnění výsledků výzkumných úkolů a to jménem spolku. Přitom uvede jméno řešitele. Pokud se se zveřejněním nepočítá, může řešitel publikovat výsledky sám se souhlasem ředitele Ústavu, přičemž musí upozornit na skutečnost, že práce vznikla na půdě Ústavu. Zákon stanoví, že Ústavu přísluší za provádění výzkumných úkolů poplatek, nejde-li o úkoly ve veřejném zájmu. Poplatek je příjmem spolku. Výše tarifu je určována spolkovým ministrem zemědělství a LH vyhláškou.
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Slovenské lesní právo ve srovnání s českým obsahuje “navíc” zejména zvláštní ustanovení o zřízení a úkolech Slovenské lesnické komory, Státního fondu zvelebování lesa a Lesnického ústavu. Slovenská lesnická komora byla založena zákonem č. 259/1993 Z.z., o Slovenské lesnické komoře. Zákon dále upravuje orgány a organizaci Komory. Sídlem Komory je Zvolen a její činnost se řídí zákonem a stanovami. Nejvyšším orgánem je valná hromada, orgánem výkonným je představenstvo v čele s předsedou Komory, který je zároveň jejím statutárním orgánem. Jako kontrolní orgán pracuje v rámci Komory dozorčí rada. Pro zabezpečení běžné agendy zřizuje komora úřad Komory v čele s ředitelem, který je jmenován a odvoláván představenstvem a který je zaměstnancem Komory. Členem Komory může být fyzická osoba, která má vysokoškolské nebo úplné středoškolské vzdělání lesnického směru a pracuje v oblasti lesnictví. Jako oblastní organizační složky Komory se ustavují Oblastní komory, pro které platí obdobným způsobem ustanovení o orgánech Komory. Činnost Komory je financována především z členských příspěvků.
Státní fond na zvelebování lesa byl zřízen zákonem SNR č. 16/1994 Zb., o Státním fondu zvelebování lesa. Lesnický ústav jako specializovaný orgán státní kontroly v oblasti lesního reprodukčního materiálu byl zřízen zákonem č. 291/1996 Z.z. o odrůdách a osivech.
POLSKÁ REPUBLIKA
Ve srovnání se současným českým lesním právem obsahuje polský lesní zákon navíc poměrně podrobnou úpravu organizační struktury, úkolů a finančního hospodaření státního lesního podniku Státní lesy a principy nakládání se státním majetkem ve správě Státních lesů. Státní lesy jsou státní organizační jednotkou bez právní subjektivity. Strukturu tvoří generální ředitelství, oblastní ředitelství, jednotlivé kanceláře nadlesních a další organizační jednotky bez právní subjektivity. V čele Státních lesů stojí generální ředitel, jmenovaný ministrem ŽP, přírodních zásob a LH. Zákon vypočítává jednotlivé úkoly a pravomoci generálního ředitele, ředitelů oblastních ředitelství a nadlesních. Pracovníci Státních lesů jsou oprávněni nosit stejnokroj. Stejné oprávnění přiznává zákon též pracovníkům ministerstva ŽP, přírodních zásob a LH, pracovníkům okresních úřadů a úřadů vojvodství, kteří vykonávají státní správu v soukromých lesích, a rovněž některým pedagogickým pracovníkům a studentům. Vzory uniforem obsahuje prováděcí vyhláška.
Vedoucí jednotlivých organizačních jednotek Státních lesů jsou oprávněni nabývat jménem Státních lesů lesy a nemovitosti ve vlastnictví jiných osob, pokud je to odůvodněno potřebami LH. Zákon upravuje i opačnou možnost, tj. prodej lesů a jiných nemovitostí ve vlastnictví státu spravovaných Státními lesy jiným osobám. K takovému prodeji může dojít pouze v taxativně vymezených případech - při prodeji spoluvlastnických podílů, při úpravě hranic mezi lesem a bezlesím, v případě nepoužitelnosti daných nemovitostí pro potřeby LH, v případě změny účelového určení daných pozemků a v jiných hospodářsky odůvodněných případech. S prodejem musí vždy vyslovit souhlas generální ředitel Státních lesů a v některých případech též ministr ŽP, přírodních zásob a LH. Podrobná ustanovení zákona pamatují i na takové případy, kdy jsou prodávány domy a byty ve vlastnictví Státních lesů - zde je přiznáno předkupní právo těm pracovníkům Státních lesů, kteří v takových domech či bytech bydlí a pracují u Státních lesů déle než tři roky s podrobnou specifikací průběhu kontraktačních jednání mezi Státními lesy a zájemcem o koupi. I v tomto případě jsou podrobnosti upraveny zvláštní vyhláškou ministra ŽP, přírodních zásob a LH. Zákon dále podrobně upravuje případy, kdy nedochází k převodu vlastnictví, ale pouze ke změně správce státních lesů, např. z důvodu změny účelového určení lesních pozemků, zabezpečení obrany státu apod.
Státní lesy si mohou opatřovat finanční prostředky na úvěr, a to jménem státní pokladny, ovšem suma vypůjčených peněz nesmí přesáhnout 30 % z hodnoty prodeje lesních produktů v předchozím roce. Generální ředitel Státních lesů se může jménem státní pokladny účastnit na společnostech s ručením omezeným a akciových společnostech, ovšem nepeněžitým vkladem do základního jmění takovýchto společností nesmí být lesy. Zákon zmocňuje ministra ŽP, přírodních zásob a LH k vydání statutu upravujícího podrobným způsobem činnost Státních lesů.
Své výdaje pokrývají Státní lesy ze svých příjmů a hospodaří v lesích v souladu se zásadou finanční samostatnosti, tzn., že své náklady jsou povinny krýt ze svých výnosů. Státní lesy ovšem mohou ze státního rozpočtu obdržet účelové dotace. Státní lesy jsou povinny vypracovat každý rok zprávu o stavu lesa a zprávu o finančním a hospodářském stavu podniku. Vláda pak podle zákona předkládá informace o stavu lesů Sejmu. Při generálním ředitelství se zakládá Lesní fond, přičemž zákon vypočítává jeho jednotlivé příjmy. Fond je určen k vyrovnání finančního deficitu těch kanceláří nadlesního, které působí v nevýhodných přírodních a ekonomických podmínkách, a k financování společných projektů organizačních jednotek Státních lesů, zejména pokud jde o pěstování a ochranu lesa, výzkum, tvorbu potřebné infrastruktury nebo vyhotovování zařizovacích plánů. Podrobnou úpravu zásad finančního hospodaření Státních lesů obsahuje prováděcí vyhláška.
Dalším zvláštním institutem, který zná polský lesní zákon, je lesní daň, kterou jsou povinni platit všichni vlastníci či uživatelé lesů (i Státní lesy) ze všech svých lesů s výjimkou těch, které nejsou využívány k hospodaření, slouží jako rekreační střediska nebo jejich součásti, nebo o vyloučení těchto lesů z plnění úkolů LH rozhodl státní orgán. Od daně jsou osvobozeny lesy s porosty do 40 let věku a lesy zapsané do seznamu kulturních památek, přičemž rada obce může od daně osvobodit i jiné lesy. Výše lesní daně je závislá na výměře pozemku, dřevinné skladbě, bonitní třídě a statistickým úřadem oznámené průměrné prodejní ceně dřeva v daném období. Je-li vlastníkem lesa právnická osoba, vypočítává si daň sama. Jde-li o les ve vlastnictví státu, vypočítává daň příslušná kancelář nadlesního nebo jiná organizace pověřená správou státního lesa. Lesní daň z lesů ve vlastnictví fyzických osob je určována rozhodnutím starosty místně příslušné obce. Daň se vypočítává dvakrát ročně a platí se ve čtyřech ročních splátkách.
SHRNUTÍ
V okolních zemích upravuje lesní právo i některé otázky, jejichž úprava u nás zcela chybí. Za podnětné je v této souvislosti možno označit především ustanovení o postavení výzkumných ústavů, s nimiž se setkáme v lesním právu v SRN a Rakousku, ustanovení o poradních sborech příslušného ministra (Sasko a Bádensko-Würtembersko) a ustanovení o dalším vzdělávání lesního personálu (Rakousko).