AKTUALITY Z DOMOVA

KOMUNIKACE LESNÍKŮ A MAJITELŮ LESA S VEŘEJNOSTÍ

Seminář na toto téma uspořádala dne 23. března t.r. Česká lesnická společnost, odborná skupina pro lesnickou ekonomiku a politiku, ve spolupráci s Lesnickou fakultou ČZU v Praze. Ve sborníku, který dostali účastníci k dispozici, byly zachyceny tyto příspěvky: Potřeba aktivního systematického kontaktu sektoru lesního hospodářství s veřejností a hlavní směry působení (L. Šišák, LF ČZU Praha); Potřeba informací o lese pro veřejnost, včetně malých vlastníků lesa (I. Roček, LF ČZU Praha); Metodický postup vytváření a rozvíjení vztahů s veřejností (M. Riedl, LF ČZU Praha); Osvěta a poradenství v lesním hospodářství (J. Vašíček, MZe); Zkušenosti LČR, s. p., s působením na veřejnost (J. Duha, LČR, s. p.); Problematika veřejnosti a obecních lesů (L. Černý, Lesy města Brna, s. r. o.); Zkušenosti s komunikací s veřejností na soukromém lesním majetku (J. Myslivec, J. Colloredo-Mannsfeld, Lesní a rybniční správa Zbiroh).

Účast asi 30 lesníků ukazovala na to, že většina z nás komunikaci s veřejností, případně s vlastníky lesa, nepovažuje za palčivý problém. Přitom již první referáty naznačily, že negativní obraz, který si veřejnost v posledních 10 letech o lesnictví utvořila a v němž ji utvrzují někteří novináři, ekologové i lesníci, je způsoben především nepřipraveností lesníků čelit výzvám otevřené, demokracii se učící společnosti, pro niž je charakteristická zvýšená citlivost ke stavu životního prostředí. Málo jsme si uvědomili, že jedním z motorů změn v roce 1989 byla i radikální nespokojenost lidí se lživými informacemi o stavu vody, půdy, ovzduší, lesů, kterými je socialismus zahrnoval. Z té doby přetrvává až chronická nedůvěra vůči jakémukoli oficiálnímu zdroji informací.

Přesně to vyjádřil Ing. J. Vašíček, který řekl, že nejnevěrohodnějším zdrojem informací je pro občana státní úředník. Lesníci také ve své práci nedostatečně akcentují rozdíl v chápání lesa u městského a venkovského člověka. Opačný názor vyjádřil Ing. J. Duha, který na základě svých zkušeností řekl, že český občan necítí potřebu se zajímat o problematiku lesnictví, protože je spokojen. Trochu nepochopitelný je názor státní správy, že stát nebude podporovat kampaně na zvýšení spotřeby dřeva, protože to by měla dělat podnikatelská sféra. Vždyť rozvoj využívání dřeva by státu přinesl větší zaměstnanost a vyšší příjem z daní (výnosy z lesa, našeho národního bohatství, by byly vyšší), sektor by měl více příjmů a mohl by více investovat, podniky by měly větší zisky a lidé větší platy a stát by zase vybíral vyšší daně. Částečně by se vyřešil problém obživy lidí na venkově (žije zde pořád ještě 2,5 mil. lidí). To vše dohromady by už možná sociálnědemokratické vládě za malou investici mohlo stát. Kdyby se také investovalo do osvětově reklamní kampaně, která by lidem vysvětlila, jaké užitky jim les přináší a kolik stojí péče o něj, možná by pak tito lidé-voliči zatlačili na své ministry a poslance, aby nesypali peníze do různého starého šrotu, který kdysi býval chloubou socialistické ekonomiky, ale aby ustavili státní lesní fond a peníze sypali do něj. Ale jakoukoliv investici v tomto směru stále ještě chápeme jako ztrátu, jako nutné zlo, jako oběť, kterou musíme přinést ze svého chudého krajíce, nikoliv jako základ svých budoucích zisků. Proto se stále spoléháme převážně jen na vlastní síly, na amatérské nadšení a dobrovolnost, dovoláváme se významu lesů pro společnost a s ukřivděným pocitem si pak navzájem stěžujeme, že nám nikdo nerozumí.

Prvním, kdo překročil tento začarovaný kruh je s. p. Lesy ČR, který od roku 1995 spolupracuje s profesionální reklamní agenturou. Podobně začínají uvažovat i někteří představitelé Sdružení obecních a soukromých lesů. Jedno z možných řešení nastínil Doc. Ing. L. Šišák, CSc., který ve svém referátu navrhl pro začátek ustavit řídící výbor pro komunikaci s veřejností, jehož členy by byli zástupci lesnických uskupení a organizací. Posláním výboru by bylo stanovení strategie komunikace s veřejností, hlavní směry působení a konkrétní úkoly pro jednotlivé subjekty.

Redakce

CENA NADĚJE A POROZUMĚNÍ ZA ROK 1999

Každoročně je od roku 1995 udělována osobnostem nebo institucím, které se v regionu Šumava - Bavorský les zasloužily o rozvoj ekologie a kultury a přispěly k dobrým česko-německým vztahům “Cena naděje a porozumění”. Cenu za rok 1999 získaly Integrovaná střední škola lesnická ve Vimperku a Lesnická praktická škola v Laubau ze Spolkové republiky Německo. Slavnostní předání se uskutečnilo v sobotu 25. března 2000 v obřadní síni prachatického městského úřadu, kde cenu převzali Ing. Slavomil Brandtl - ředitel Integrované střední školy lesnické Vimperk a pan Hermann Hein - ředitel Lesnické praktické školy v Laubau. Obě školy byly nominovány na tuto cenu především za rehabilitaci postavení lesnických profesí na Šumavě a za oboustrannou dlouhodobou spolupráci. Spolupráce mezi oběma školami začala již v roce 1994 výměnami mistrů odborného výcviku, kteří tak získali nové zkušenosti a poznávali nové technologie a postupy při hospodaření v horských oblastech. Lesnická praktická škola v Laubau je totiž jediným vzdělávacím střediskem v Německu, které se zabývá hospodařením v horských lesích.

Letos je pro žáky studijního oboru lesní hospodářství již čtvrtým rokem připravena v Laubau týdenní odborná praxe. Rovněž během těchto odborných praxí se studenti setkávají s novými technologiemi, např. u výsadby stromů americkou motykou (seminář Rhodenský a Buchenbühlerský způsob sadby pořádá ISŠL Vimperk 26. dubna) nebo s přibližováním dřeva pomocí umělohmotných skluzů.

Redakce

ZE ZKUŠENOSTÍ S PRODEJEM NEMOVITOSTÍ LESNÍ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

V polovině 90. let jsme byli osloveni lesní akciovou společností a významným vlastníkem nemovitostí ve středních Čechách se žádostí o přípravu podkladů k prodeji některých nemovitostí z majetku společnosti, přičemž se předpokládal prodej zejména bytů, bytových domů a domků s dříve služebními byty. Na základě privatizačních projektů přešlo do vlastnictví všech vznikajících lesních akciových společností mnoho majetku dříve sloužícího jako sociální zázemí bývalým zaměstnancům podniků státních lesů. Lze říci, že byty tvořily většinu nemovitostí později určených k prodeji, mimo tuto část přišly s nástupem tržních vztahů na řadu i objekty, jejichž provoz byl nerentabilní nebo jej bylo možné zajistit jednodušším způsobem dodavatelsky.

Prvním vážným problémem přípravy prodeje se ukázaly zásady tvorby privatizačních projektů (vyhl. 526/91 Sb.), podle nichž do vlastnictví nově vznikajících subjektů přecházely pouze stavební parcely se stavbou. Pozemky s přístupovými komunikacemi a příslušenstvím staveb (jímky, přípojky sítí atd.) byly často zařazeny jako zahrady nebo dokonce orná půda bez přihlédnutí k vazbám takových pozemků a sousedních staveb. Druhým úkolem před vlastní nabídkou byla legalizace některých nemovitostí nebo jejich součástí. V této fázi jsme se setkali s nutností odkoupení části stavebních parcel z majetku obcí, na které přešly na základě zákona č. 172/91 Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Často se jednalo o zastavěné plochy obytnými domy nebo části těchto parcel.

Samozřejmě nejjednodušší byl prodej volných nemovitostí nebo staveb v zajímavých lokalitách, a to jak k rekreaci, tak k podnikání. Realizační cena objektů k podnikání se odvíjela samozřejmě od poptávky. jako nabídkovou cenu jsme nejčastěji uváděli cenu podle znaleckého posudku. Domy obsazené jedním nebo dvěma nájemníky se nabízely za ceny podle znaleckých posudků, přičemž platbu v hotovosti častěji nahrazovala platba z úvěru stavebních spořitelen. Jedním ze zásadních důvodů úspěšnosti byl i souhlas klienta se zástavním právem před úhradou kupní ceny. Důsledným ošetřením takových případů jsme dokázali předejít případům nesplacení kupní ceny nebo nedoplatkům. Prodej bytů jsme realizovali jak prodejem podílu na nemovitosti, prodejem bytových jednotek vymezených prohlášením vlastníka a v některých případech prodejem celých bytových domů jednomu zájemci.

Prodeje bytů mají svá specifika, a to počínaje stanovením ceny a konče správou nemovitosti, v níž často někteří nájemníci zůstávají i dále v nájemním poměru k původnímu vlastníku. Ke konci února t.r. bylo realizováno a převedeno cca 56 % nemovitostí z celkového počtu nemovitostí nabízených k odprodeji, připraveno je dalších 38 %. Příprava byla delší, ale vyplatila se jak z profesního hlediska, tak z pohledu majitele dosažením maximálního zhodnocení a jednoznačně se prokázala jako efektivní vklad do budoucího průběhu převodů. Během období spolupráce jsme prošli současně s trhem nemovitostí jak poklesem poptávky, tak nyní vnímáme i její postupné zvyšování.

V souladu s trendy, mediální přípravou na liberalizaci nájemného a očekávaných změn v rentabilitě bytového fondu se mění i pohled na prodej bytů. To, co bylo před dvěma roky nezbytné, není již dnes jediným řešením. Z pochopitelných důvodů je dávána při prodeji přednost objektům s dlužníky, protože tato oblast, byť by byla legislativně řešena souběžně s uvolněním trhu s byty, bude při aplikaci na skutečné případy reálně zpožděna. Dokončení naší práce tak postupně uvolnilo ruce majiteli k postupnému řešení zbylých nebo v reálném čase nerealizovatelných případů, umožnilo v tomto směru i částečnou restrukturalizaci společnosti a připravilo žádoucí změny poměru nákladů k výnosům v hospodaření společnosti.

Ing. Antonín Cífka, Severozápadní realitní kancelář

KONALA SE 10. VALNÁ HROMADA ČESKÉ LESNICKÉ SPOLEČNOSTI

Dne 7. dubna 2000 se v Praze na Novotného lávce konala 10. valná hromada ČLS za účasti 65 delegátů z poboček a hostů. Úvodní referát, “Ekonomické aspekty lesního hospodářství”, přednesl Ing. Jaromír Vašíček, CSc., ředitel odboru státní správy lesa a myslivosti odvětví lesního hospodářství na MZe. Byl zvolen nový patnáctičlenný republikový výbor a tříčlenná revizní komise, a to na tříleté volební období. Předsedou se stal opět Ing. Štěpán Kalina (s. p. LČR, ředitelství), místopředsedy byli zvoleni Ing. Jiří Černík (LČR LS Ronov n. D.) a Ing. Pavel Draštík (LS Hořice, a. s.); členové republikového výboru: Ing. Pavel Bednář (Správa lesů Dr. R. Kinského, Žďár n. S.), Ing. Vojtěch Blažek (LČR LS Kaplice), Ing. Ladislav Brouček (LS Hradec Králové, a. s.), Ota Buršík (LČR LS Rumburk), Ing. Josef Čajka (LČR LS Strážnice), Ing. Radek Kordač (LČR LS Vyšší Brod), Ing. Josef Kubačka (LČR OI Krnov), Ing. Miroslav Kutý (SLŠ Hranice), Ing. Petr Navrátil, CSc. (ÚHÚL, pobočka Jablonec n. N.), Ing. Jiří Novák (KRNAP, Vrchlabí), Ing. Pavel Polák (s. p. VLS, divize Lipník n. B.), Ing. Václav Vlček (VOŠL a SLŠ Písek).

Karel Svoboda

PÁTÝ ŘÁDNÝ SNĚM ČESKÉ ASOCIACE PODNIKATELŮ V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ

Dne 29. března se konal v Humpolci 5. sněm ČAPLH, kterého se zúčastnilo 71 z celkem 88 členů ČAPLH. Lze jej v určitém ohledu považovat za zlomový, protože skončilo pětileté volební období stávajícího prezídia a sněm zvolil prezídium nové. Odstupující prezident ČAPLH Ing. Jan Mičánek zhodnotil v úvodním projevu uplynulých pět let. Konstatoval, že za úspěch lze považovat již samo založení Asociace. Podnět k tomu dala v roce 1995 zlínská skupina lesních společností. Ukázalo se, že je nutné mít instituci sídlící v Praze, která bude hájit zájmy podnikatelských subjektů v lesním hospodářství. V roce 1997 se Asociace spojila se Svazem podnikatelů v lesnictví, což ji významně posílilo a stala se tak respektovaným partnerem všem ostatním rozhodujícím subjektům v lesnictví. Vnitřní život Asociace získal v posledním roce na dynamice, což dosvědčuje konání mimořádného sněmu v prosinci loňského roku. Tuto událost lze interpretovat jako střetnutí několika skupin o získání většího vlivu na politiku Asociace. Jeho projevem je i schválená změna stanov a rozšíření prezídia na 11 (12) členů.

Nejvýznamnějším partnerem Asociace je s. p. LČR. Ve vztazích s LČR dominují především ekonomické otázky: problematika KALKu, dlouhodobá smlouva, zpětný odkup dřeva, pravidla pro výběrová řízení, realizační ceny dřeva a jejich změny, hodnocení ztrát při zalesňování atd. Ing. J. Mičánek připomněl i další oblasti, v nichž Asociace vyvíjí svoji činnost: nezávislá přejímka dřeva, obchod se dřevem, projekt “Dřevo pro život”, certifikace, spolupráce s odbory, Lesnické sdružení, legislativa atd. V závěru Ing. J. Mičánek nastínil několik problémových okruhů, které musí Asociace řešit do budoucna: zlepšit informovanost členů Asociace a její činnosti; uvést v život projekt zvýšení spotřeby dřeva v ČR; nalézt vhodnou formu spolupráce s Agrární komorou (v současné době existuje záměr řešit toto společným vstupem ČAPLH, LČR a SVOL do AK); výrazně zlepšit komunikaci a spolupráci s organizacemi zpracovatelů dřeva; nalézt vhodnější formu institucionalizace hájení zájmů zaměstnavatelů v LH; zřídit stálou pracovní skupinu pro zahraniční záležitosti s akcentem na vstup do EU; zřídit stálou pracovní skupinu pro otázky související s přejímkou, evidencí a adjustací dřeva s obchodními uzancemi; dosáhnout zřízení rozhodčí komise pro řešení sporů v rámci obchodní smlouvy s LČR; hledat společně s ostatními subjekty LH v ČR formu spolupráce za účelem snižování celkové nákladové zátěže.

Do nového prezídia Asociace byli zvoleni: Ing. František Černý (EP Kapital Group, a. s.), Ing. Ivan Doubrava (EP Kapital Group, a. s.), Ing. Jan Gajdůšek (Lesy Český Rudolec, a. s.), Ing. Dušan Kratochvíl (Bor, a. s., Česká Lípa), Ing. František Kasl (KM Partner, a. s.), Ing. Miloslav Komárek (Pradědský lesní závod, a. s.), Ing. Václav Lorenz (CIMS, a. s., Plzeň), Ing. Jan Mičánek (Less Bohdaneč, a. s.), Ing. Libor Vaněček (Uniles Rumburk, a. s.) Ing. Tomáš Hrubec (Svaz zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu), Ing. Jiří Majer (dřevozpracující družstvo Lukavec). Prezidium zvolilo tři viceprezidenty: Ing. Jana Mičánka, Ing. Ivana Doubravu a Ing. Jana Gajdůška. Prezident dosud volil nebyl. Výkonným ředitelem ČAPLH zůstává Ing. Jiří Kořínek.

Na závěr vystoupil jako host generální ředitel s. p. LČR Ing. Jiří Oliva, který se věnoval možným dopadům větrné kalamity, jež dopadla na Evropu v závěru loňského roku. Konstatoval, že kalamita rozvrátila především listnaté porosty a v důsledku oživení asijských a amerických trhů se dřevem by neměla mít drastický vliv na ceny českého dříví. Pokud se někde vyskytne tlak na výrazné snižování cen dřeva, budou to LČR považovat především za spekulativní záležitost. Přesto pečlivě monitorují situaci, ale nadbytek dřeva na trhu by pravděpodobně řešily omezením těžeb se snahou držet ceny na dosavadní výši. Z toho důvodu začaly jednotlivé lesní správy kategorizovat porosty podle naléhavosti provedení obnovních zásahů. Nicméně LČR se nebudou bránit individuálním cenovým jednáním na základě vzniklých problémů.

Sněm zakončil krátkým projevem Ing. Jan Mičánek, který mimo jiné řekl: “...Všechny zkušenosti, které jsem za těch pět let udělal lze dnes ve vztahu k Asociaci shrnout do jednoho konstatování - tato instituce bude fungovat a bude nám užitečná jen tehdy, jestliže v sobě najdeme sílu a schopnost spolu mluvit a dospět k definici společných zájmů a tyto společné zájmy potom jednotně hájit a prosazovat. Pokud se nám to nepodaří, tak je tato instituce k ničemu....”

Redakce

MĚSTSKÉ LESY VYRÁBÍ HRAČKY DO ŠKOLKY I CHODNÍKY

“Městu samozřejmě vyděláváme, ale naše práce se nedá hodnotit pouze podle peněz. Udržování lesního porostu má například vodohospodářský a rekreační význam,” naznačuje ředitel Lesů města Český Krumlov, s. r. o., Bedřich Navrátil celospolečenský přínos práce jeho firmy. Organizaci založilo město v roce 1994 pro spravování 1310 ha lesa. Jedná se o majetek, jenž byl Českému Krumlovu vrácen po roce 1989 - a to historický i získaný jako příděly z titulu Benešových dekretů. Město tak znovu nabylo 120 ha lesa na Přední Výtoni, které mu v minulosti prodali cisterciáci. Kromě udržování a obnovování lesů společnost také spravuje městskou zeleň. Keře a stromy, jež zde mají kvůli škodlivým emisím a solení komunikací mnohem kratší životnost, podrobují po celý rok zdravotní, bezpečnostní nebo výchovné prořezávce. Výjimkou není ani kácení odumírajících či odumřelých stromů nebo těch dřevin, které brání provedení staveb. Každý takový zásah však lesáci pečlivě zvažují. Když není zbytí a strom musí například kvůli rozšiřování parkoviště či výstavbě inženýrských sítí skolit motorová pila, v městské aglomeraci pohybující se lidé jim kácení značně ztěžují. Kromě výsadby, prořezávek a kácení stromů dovedou zaměstnanci firmy přírodní materiál užitečně využívat. Odpadové štěpky používají například k mulčování nebo výplni dřevěného schodiště tvořícího příkrou stezku mezi sídlištěm Mír a areálem Jitony. Stezka je přitom také jejich dílo, které napomáhá už rok napravovat dřívější devastování lesního porostu v této lokalitě. “Bohužel hlavně děti se nám za naši práci odměňují tím, že v okolí chodníku olupují kůru z listnatých stromů. Ty by zde přitom měly nahradit jehličnaté stromy, přecitlivělé na zplodiny v ovzduší produkované městskou aglomerací,” stěžuje si Bedřich Navrátil, jehož firma se stará paradoxně i o dětská hřiště. Vyrábí pro ně a pro mateřské školy lavičky, prolézačky a další ekologické, vtipné a přitom zábavné hračky.

Českokrumlovské listy, 15. 04. 2000 (autor: Hanka Hricová)