LESNÍ A RYBNIČNÍ SPRÁVA ZBIROH

ING. JEROME COLLOREDO MANNSFELD

První písemná zmínka o Zbirohu se váže k roku 1230. Panství zbirožské kdysi zaujímalo významnou část Brd a rozkládalo se až ke Křivoklátské pahorkatině. Střídavě je vlastnila Česká královská komora a význačné šlechtické rody Rožmberků, Kolovratů, Šternberků, Lobkoviců. Po bitvě na Bílé hoře bylo zkonfiskováno a opět propadlo královské koruně, protože Ladislav Lobkovic se připojil ke stavovskému povstání. Ve 2. polovině 19. století po prohrané prusko-rakouské válce muselo Rakousko-Uhersko splatit obrovský státní dluh a tak kromě toho, že vyhlásilo státní bankrot, rozprodalo prakticky veškeré lesy, které tehdy byly v držení státu. Tehdy se i zbirožské lesy opět ocitly v soukromých rukách, ovšem ne v rukách řádného hospodáře. Dr. Strousberg, podnikatel v oboru železnic a hutnictví, koupil zbirožské panství v roce 1868. Do roku 1875, kdy zkrachoval, stačil lesy značně zdevastovat. K tomu však také výrazně napomohly dvě obrovské kalamity, sněhová z roku 1868 a větrná z roku 1870. Zbirožský velkostatek získala v roce 1877 vídeňská Hypoteční banka, u níž byl Dr. Strousberg zadlužen, která jej roku 1879 prodala dobříšskému knížeti Josefu Colloredo-Mannsfeldovi. Poničené lesy se tak dostaly pod správu zkušených dobříšských lesmistrů a jen v roce 1880 zde bylo vysázeno 15 mil. sazenic smrku a vyseto 14 800 kg semene. Tolik dávná historie. O současnosti zbirožských lesů jsme si povídali s ředitelem Lesní a rybniční správy Ing. Josefem Myslivcem.

Víte, jak se rod Colloredo-Mannsfeldů dostal do Čech?

Historicky prvním majetkem Mannsfeldů v českých zemích bylo Opočno. Dobříšské panství získali v roce 1630. Roku 1771, po sňatku Marie Isabelly, dědičky rodového majetku s Františkem Gundakarem Colloredem se oba rody dohodly na používání společného příjmení Colloredo-Mannsfeld.

Jejich hospodaření má tedy v Čechách dlouhou tradici. Jak skončilo?

Na Dobříši hospodařili na rozsáhlém území, a to až do roku 1942, kdy jim majetek sebrali Němci a stal se vlastnictvím Německé říše. Od té doby dobříšský majitel Vikard Colloredo-Mannsfeld pracoval v jedné pražské továrně, odkud se po skončení války vrátil zpět na panství. Na rodinných fotografiích z tehdejší doby je zachycen s vojáky Rudé armády a českými partyzány. V říjnu 1945 však byl za podivných okolností obviněn z kolaborace, jeho majetek podle Benešových dekretů propadl Československému státu a on sám se pak odstěhoval do Francie za svou matkou, kde na jaře 1946 zemřel.

Kolik lesů k dobříšskému panství původně patřilo?

Do roku 1918 to bylo asi 25 000 ha. Ale po vzniku Československé republiky a po uplatnění zákonů o 1. pozemkové reformě museli část lesů rozprodat. Velká část byla prodána na zřízení vojenské střelnice v Brdech. Také zbirožského panství se obdobným způsobem dotkla 1. pozemková reforma a část lesů se musela rozprodat.

Jak to bylo za války a po válce na Zbirohu?

Zbirožský majetek patřil Jeronýmovi Colloredo-Mannsfeldovi, bratrovi dobříšského Vikarda Colloredo-Mannsfelda. Také Zbiroh byl v roce 1942 zabrán pro Německou říši. Když se v roce 1945 na svůj majetek vrátil, podařilo se panu Colloredovi získat majetek zpátky a přepsat ho opět z Německé říše na svou osobu. Hospodařil zde do roku 1948, kdy mu byl majetek zestátněn a on odešel do Kanady, kde žil skoro 40 let. Od 60. let se sem pravidelně vracel, protože tady měl řadu známých.

Co pro něj znamenal rok 1989?

Především naději, že se bude moci vrátit natrvalo. Po přijetí restitučních zákonů samozřejmě požádal o vrácení majetku. Naše občanství nikdy neztratil a trvale začal opět bydlet ve Zbirohu. Splňoval tedy všechny podmínky pro navrácení majetku. Nejdříve mu bylo vráceno 250 ha a po novelizaci zákona o restitucích získal v roce 1993 zpět majetek celý, prakticky v rozsahu z roku 1948.

Byly mu navráceny i budovy a ostatní majetek?

Z budov mu byl navrácen zbirožský zámek, ve kterém byla od roku 1948 nepřetržitě armáda. V zámku došlo k tak necitlivým stavebním změnám oproti původnímu stavu i ke značnému opotřebení, že pan Colloredo raději zámek přenechal za určité odškodnění armádě. Neměl zájem ani na zemědělském hospodaření, takže vrácené objekty i zemědělskou půdu pronajal místnímu družstvu. Dřívější pivovar a cihelnu, což byly víceméně trosky, přenechal soukromým zájemcům. Je však nutné čtenáře upozornit, že dnes na majetku hospodaří pan Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld, synovec Jeronýma Colloredo-Mannsfelda, protože jeho strýc v prosinci 1998 zemřel. Panu Jerome Colloredo-Mannsfeldu je 51 let, je lesní inženýr, vystudoval vídeňskou lesnickou fakultu a žije v Rakousku, kde řídí vlastní lesní majetek o rozloze 3200 ha.

V roce 1997 byl Jeronýmovi Colloredo-Mannsfeldovi vrácen dobříšský zámek. Znamená to průlom v restitucích dobříšského majetku?

Myslíme si, že to znamená průlom. Samozřejmě že pan Jeroným Colloredo-Mannsfeld o vrácení dobříšského majetku požádal v roce 1992 také. Je to však složitý případ. V současné době se na Dobříši jedná o vydání rodinného majetku o rozloze zhruba 9000 ha lesů, 150 ha zemědělské půdy a 150 ha rybníků. Je velmi pravděpodobné, že v nějakém časovém horizontu tento majetek vydán bude.

Jak vypadají zbirožské lesy dnes?

Majetek dnes představuje asi 12 500 ha lesa a 250 ha rybníků na Zbirohu, k nimž jsme si pronajali od Pozemkového fondu 150 ha bývalých colloredo-mannsfeldských rybníků na Dobříši. Na obhospodařování majetku byla vytvořena lesní a rybniční správa, která sídlí ve Zbirohu v původní budově lesní správy z konce minulého století. Správa se dále člení do pěti polesí, dvou rybničních středisek Dobříš a Zbiroh, pily, která je ve Zbirohu, a manipulačního skladu v Holoubkově.

V současné době zaměstnáváme celkem 50 THP a zhruba 150 pracovníků kategorie D. Pan Jeroným Colloredo-Mannsfeld převzal s majetkem prakticky všechny lidi, kteří na něm pracovali. Ostatní pracovníci z bývalého lesního závodu Zbiroh přešli buď k obecním lesům, kterých je tady hodně, nebo k firmě LESOSPOL, s. r. o., obhospodařující některé obecní lesy a zbylé státní lesy. S touto firmou poměrně úzce spolupracujeme, vzájemně si vypomáháme při nedostatku lidí nebo při odvozu dříví. Lesy ve vlastnictví státu patří pod lesní správu Přeštice a revírník s. p. LČR má kancelář v naší budově.

Sice jsem nastoupil na Zbiroh až roce 1999, ale podle mého názoru zdejší lesy nebyly ve špatném stavu, státní lesy zde nehospodařily špatně. Stejně tak na Dobříši, kde jsem do roku 1998 dělal ředitele přímo řízeného závodu s. p. LČR.

Zbirožský majetek se rozkládá z 85 % na okrese Rokycany a z 15 % na okrese Beroun. Větší část lesů patří do lesní oblasti 07 - Brdská vrchovina a část, asi 4800 ha, do lesní oblasti 08 - Křivoklátsko. Převážná část této oblasti (4400 ha) spadá do CHKO Křivoklátsko a z toho je 1100 ha v 1. zóně. Průměrné roční srážky kolísají mezi 550-650 mm.

Jsme zhruba v polovině platnosti LHP, který je na roky 1996-2005. Musím konstatovat, že majitel nevyužíval, nevyužívá a ani nechce využívat maximální těžební možnosti. Etát se dnes pohybuje kolem 75 000 m3/rok a správa netěží ani 60 000 m3.

Máme poměrně značný objem pěstební činnosti, v loňském roce jsme zalesňovali 110 ha, letos je to podobné. Prořezávek se dělá něco přes 200 ha, probírek 500 ha. Podle zákona musíme dodržovat podíl MZD, který se podle polesí pohybuje v rozpětí 22-50 % a v 1. zóně CHKO převyšuje až 80 %.

Jak kvalitní dřevo těžíte? Máte problémy s hnilobami, větrem, nahodilou těžbou?

Rozdělil bych zdejší lesy zhruba na dvě části. Tři polesí mají větší zastoupení jehličnanů, zde nemáme větší problémy a dříví je poměrně kvalitní. Na dalších dvou polesích, které z větší části patří do CHKO Křivoklátsko, jsou převážně porosty listnaté, mnohde již přestárlé, kde se těžby odsouvaly už za státních lesů. V současné době stojíme před velkým problémem, jak tyto porosty obnovovat a dřevo z nich aspoň trochu dobře zpeněžit a pokrýt tak náklady spojené s jejich obnovou. Budeme to muset vyřešit co nejdříve, než tyto porosty přejdou do fáze rozpadu. Dnes není problém s odbytem dubu, ale s odbytem buku, zejména když má nepravé jádro. Přesto každý rok určitý podíl přestárlých, zejména bukových porostů, dotěžujeme.

Zasáhla Zbirožsko mnišková kalamita ve 20. letech?

Mnišková kalamita samozřejmě Zbirožsko zasáhla, a to právě na polesích, která jsou převážně smrková. Před 4-5 lety se do těchto porostů mniška opět vrátila a řadu porostů jsme museli nechat letecky ošetřit. Současně se mniška objevila i ve vojenských lesích, takže to byla víceméně společná akce. V současné době nemáme problémy ani s mniškou, ani s kůrovcem. Občas se objeví menší kalamita větrná, asi před třemi lety tady taková byla, ale průběžně se zpracovala. Dnes zatím žádné větší problémy s větrem, sněhem či námrazou nemáme.

Provozujete myslivost?

Část honiteb pronajímáme mysliveckým sdružením. Sami hospodaříme ve dvou režijních honitbách, každá má asi 3500 ha, tj. celkem 7000 ha. Honitba Vlastec patří podle mého názoru mezi nejlepší honitby v republice. Je tady zvěř jelení, mufloní, srnčí, černá, zatoulává se sem jelen sika, který je ovšem předmětem přednostního lovu, protože ho tady nechceme.

Máte škody zvěří?

Škody zvěří samozřejmě v honitbách existují, ale jsou pro nás na únosné míře, protože jde o úživné honitby s bohatým bylinným patrem. Také se snažíme snižovat škody zvěří perfektním krmením, obděláváme a zakládáme nová políčka pro zvěř, děláme si vlastní siláž, nakupujeme krmení. Vždycky jsem byl toho názoru, že myslivost k lesnictví patří, a to se snažíme dodržovat. Colloredovi byli odjakživa příznivci myslivosti, to je vidět i na Dobříši, kam se dovezla řada cizích druhů zvěře.

V jakém stavu máte provozní budovy a lesní cesty?

Když se po majetku projedeme, tak uvidíte, že se většina budov již opravila, stejně tak cesty a rybníky. Musím na druhou stranu konstatovat, že se budovy i cesty nepřevzaly v nějakém špatném stavu. Pan Colloredo byl asi jediný, který se se státním podnikem Lesy ČR vyrovnal a doplatil za asfaltové cesty, které se zde udělaly v minulých dobách.

Jaký má nový vlastník vztah k zaměstnancům?

Pan Jerome Colloredo-Mannsfeld vytvořil speciální sociální program péče o zaměstnance, který je u nás až nevídaný. Mimo jiné víceméně nařídil založení dělnické rady, kde jsou zástupci každého polesí a středisek. Dvakrát do roka se schází s vedením a všemi THP k neformální schůzce s občerstvením, kde řekne svoje názory a požadavky, pak já jako ředitel majetku zhodnotím pololetí a potom mají zaměstnanci možnost ptát se na cokoli buď veřejně, nebo soukromě někde stranou, a říci své názory a požadavky. Poslední schůzky se zúčastnili již zástupci dělníků z dělnické rady, kteří názory majitele a vedení firmy přenášejí dál. Pan Ing. Colloredo vytvořil v loňském roce tzv. sociální fond, do kterého vložil milion korun. Z něho mohou zaměstnanci v případě, že se dostanou do nějaké finanční tísně, do složité rodinné situace, čerpat půjčky s minimálním úrokem. Jinak je toho názoru, že by se neměl snižovat počet zaměstnanců, jestliže všechny provozy budou vycházet ziskové. Spíš se snažíme hledat další podnikatelské aktivity, abychom pracovní místa udrželi nebo ještě rozšířili.

Kolik pořežete dříví?

Pilařský provoz není velký, ale produkované řezivo je kvalitní a jde dobře na odbyt. Na pile pracuje 18 zaměstnanců. Vloni jsme pořezali asi 7000 m3, letos by to mělo být minimálně 7500 m3. Řežeme to, co si přejí zákazníci. Zpracováváme listnatou i jehličnatou kulatinu, stejnou jakou dodáváme na každou jinou pilu. Také v našem účetnictví jde na pilu dřevo za ty ceny, za které ho dodáváme jinam. Nekalkulujeme s nějakou fázovou cenou. Zrovna tak se vedoucímu pily účtuje doprava a ostatní náklady. Takže on se opravdu snaží dříví co nejlépe zpeněžit, prodat piliny a odřezky, aby zisk byl co nejlepší.

Na čem jste založili svoji obchodní politiku?

Obchodní politika je založená na nutnosti obchodovat s těmi partnery, kteří platí. Za rok 1999 nemáme žádné pohledávky. Řadu pohledávek z předchozí doby se nám podařilo vydobýt a zlikvidovat. Máme nějaké pohledávky úplně nedobytné, ale ty jsou z let 1993-4. Jakmile se objeví vážné potíže s placením, okamžitě zastavíme dodávky. Když přijde nový odběratel, musí zaplatit hotově aspoň zálohu.

Do čeho chcete investovat?

Musím zdůraznit, že pro roky 1999-2000 je stanoveno toto rozdělení zisku: 40 % se dává na investice, 50 % jde na účet vlastníka, z kterého on potom financuje rozsáhlé opravy dobříšského zámku, a 10 % se rozděluje jako odměna mezi zaměstnance.

V současné době neuvažujeme o příliš velkém rozšíření pilařského provozu, ale chceme ho udržet a trochu modernizovat. Vidíme v tom příležitost jak zaměstnat lidi, zajistit kvalitní řezivo pro místní podnikatele a přispět tak k rozvoji regionu. Ale spíš se soustřeďujeme na manipulační sklad, v němž vidíme možnost, jak lépe zpeněžit naše dřevo. Vloni jsme zde rozšířili manipulační plochy a řadu ploch zpevnili. Kromě vlastní manipulace a dodávek dřeva zde však máme výrobu palisád, při níž zpracováváme slabší dříví. V roce 1998 jsme jich vyrobili a prodali asi 2000 m3, za loňský rok jsme výrobu zvedli na 3000 m3 a také letos jich chceme vyrobit minimálně 3000 m3. Palisády dodáváme do Holandska, což pro nás představuje lukrativní obchod.

Před uzavřením máme desetiletou smlouvu na částečné opracování akátu, tj. odkornění a zdrsnění povrchu, pro jednoho zákazníka v Německu. To představuje další pracovní příležitosti. Akát se nakoupí na Slovensku, v Maďarsku, na jižní Moravě nebo někde jinde, doveze se k nám, my jej opracujeme a pošleme do Německa.

A co rybníky?

Jak už jsem říkal, máme dohromady 400 ha rybníků. Rybniční hospodářství je ziskové, i když vloni zisk nebyl velký. To mělo několik důvodů: odbyt ryb nebyl dobrý, protože odpadly tradiční trhy, např. v Jugoslávii, a někteří západní odběratelé spekulovali s cenou, ale nakonec se ryby podařilo prodat; také jsme opravili hráz jednoho velkého rybníka na Dobříši, což stálo 750 000 tis. Kč, a ztratili jsme tak jednu chovnou sezónu. V rybnících chováme převážně kapra a vedlejší druhy jako marénu, amura, lína. Práci kolem rybníků zajišťuje trvale 11 pracovníků (2 THP a 9 lidí v kategorii D). V průběhu výlovu, tj. v říjnu a listopadu, zaměstnáváme brigádníky, kterých je mnohem více.

Jaké množství prací v lese děláte vlastními lidmi?

V pěstební činnosti je to většina prací (90 %), pouze v jarním období na zalesňování nebo ožínání si najímáme brigádníky. Těžbu provádíme asi z 50 % vlastními lidmi a z 50 % si najímáme živnostníky. V přibližování převažuje práce soukromých podnikatelů. Odvoz dřeva si minimálně ze 2/3 zajišťujeme sami, máme 2 odvozní soupravy (Tatry), jedna z nich je úplně nová, kupovali jsme ji loni před vánoci, druhá je asi tři roky stará. Na doplnění používáme služeb firmy LESOSPOL, takže jim živíme jedno auto téměř celý rok.

Pěstební činnost má výrazně charakter sezónní. Pokud lidi zaměstnáváte trvale, jak se vyrovnáte s tím, že pro ně v zimě nemáte práci?

Tito pracovníci, převážně ženy, mají smlouvu od 1. března do 15. prosince. Od 15. prosince do 1. března jsou na pracovním úřadě hlášeni jako nezaměstnaní a berou podporu. Na tomto jsme dohodnuti s pracovními úřady v Rokycanech a Hořovicích. Přitom neztrácejí žádnou z výhod, které naši zaměstnanci mají, bereme je, jako by nepřerušili zaměstnání, to znamená, že nemají žádnou ztrátu na deputátním palivu, na dovolené, na odměnách při životních výročích atd. Ještě jim dovezeme tiskopisy, pomůžeme jim je předem vyplnit a odvezeme je na pracovní úřad, aby se mohli zaevidovat. V případě, že se počasí zlepší dříve, tak je samozřejmě z pracovního úřadu odvoláme dříve.

Zkoušeli jste harvestorové technologie?

V letošním roce jsme harvestor využili prakticky poprvé. Udělali jsme s ním asi 1500 m3 předmýtních úmyslných těžeb. Práce nám provedla Lesní společnost Horní Blatná, a. s. Využili jsme to zejména proto, abychom trochu zvýšili konkurenci mezi živnostníky, a také jsme potřebovali vytřídit hmotu, kterou používáme pro výrobu palisád. Naše manipulační linky jsou zastaralé, s nedostatkem třídících míst a hmota vhodná pro výrobu palisád nám zde utíká. Když jsme zvyšovali výrobu palisád, museli jsme dříví i nakupovat. To by mělo při nasazení harvestoru částečně odpadnout. Počítáme z určitým objemem i v příštích letech, ale naší prioritou je investice do nové manipulační linky, kde by na třídění hmoty a rychlé reagování na požadavky zákazníka z hlediska výroby palisád byly rozhodně lepší podmínky.

Znamená to tedy, že veškeré vaše vytěžené dřevo jde přes manipulační sklad? V současné době se objevují úvahy, že manipulační sklady jsou neefektivní. Jaký je váš názor?

Záleží samozřejmě na konkrétních podmínkách a na kalkulaci, ale já jsem příznivcem manipulačních skladů a jsem přesvědčen, že dříví na nich lze opravdu dobře zhodnotit. My v lese vyrábíme tradičním způsobem, vyřezáváme kulatinu, kterou prodáváme po ose přímo odběratelům či naší pile, nebo ji navážíme na vagóny, protože část našich dodávek jde také na export, asi 8-10 000 m3 ročně. Tyče z větší části využíváme k výrobě palisád a viničních kůlů, popřípadě na oplocenky pro potřebu pěstební činnosti. Veškeré ostatní dříví dáváme na manipulační sklad a ještě se snažíme slabší dříví z probírek nakupovat. Takže přes manipulační sklad jde 35-40 000 m3 ročně.

Dnes často diskutovanou otázkou je vztah veřejnosti k lesům a lesníkům. Snažíte se aktivně ovlivňovat vztah lidí v regionu k lesnímu majetku Colloredo-Mannsfeldů?

Převážná většina zaměstnanců i soukromníků si uvědomila, že ten, kdo za firmu nebojuje nebo ji pomlouvá, nemůže u nás pracovat. Hlavní faktory, které v naší oblasti rozhodující mírou ovlivňují veřejné mínění v náš prospěch jsou podle mého názoru: situace firmy, její prezentace, výsledky hospodaření, stav lesa, plnění závazků, korektní vztahy s obchodními partnery, jistota zaměstnání, opravy i označení provozních budov, strojů a cest, nové uniformy, jednání a vystupování pracovníků. Obecní úřady informujeme o našich těžebních a pěstebních záměrech, opravách cest, budov a rybníků. Společně postupujeme proti neukázněným návštěvníkům lesa instalací závor na lesních cestách procházejících obecními i našimi majetky, společně se podílíme na likvidaci odpadků a černých skládek. Také se Správou CHKO Křivoklátsko jsme si ujasnili názory na ochranu přírody, zdůraznili oprávněné požadavky vlastníka a stanovili jsme si pravidla vzájemné komunikace. Postupně řešíme i dlouhodobý myslivecký problém, kterým jsou hranice honiteb. S mysliveckými sdruženími se pokoušíme stanovit pravidla sousedských vztahů, pozdější úpravy hranic, koordinaci lovů a vzájemnou důvěru. Myslivost byla vždy ovlivněna určitou závistí či podezíráním a zlomit tuto skutečnost je dlouhodobý proces. Společně s obecními úřady a mysliveckými sdruženími postupujeme při ochraně majetku proti krádežím dřeva, pytláctví zvěře a ryb. V regionálním tisku informujeme o dopadení zlodějů dřeva a pytláků včetně výsledků soudních řízení. Vycházíme vstříc požadavkům na uspořádání různých závodů a hromadných akcí na našem majetku, ale za dohodnutých podmínek a pouze v termínech, které nebrání našemu hospodaření, případně provozu myslivosti. V neposlední řadě sponzorujeme řadu nejrůznějších kulturních a sportovních akcí a oprav kulturních památek v naší oblasti.

Děkuji za rozhovor, Jan Řezáč