NĚKOLIK POZNÁMEK K OBCHODU S DŘÍVÍM
Ing. Marek Netolička - Městské lesy Valašské Meziříčí
Ve svém příspěvku bych se chtěl dotknout několika oblastí, které mají podle mého soudu znatelný vliv na odbyt dřevní hmoty u soukromých a obecních lesních majetků. Kvalitní odbyt dřevní hmoty je “krví” rozvoje lesního majetku, za předpokladu proporcionálního užívání zisků, dosažených právě z prodeje dřevní hmoty. Za hlavní podmínky pro dosažení dobrého odbytu a tím i příjmů lesního majetku, lze považovat zejména: 1. vypěstování kvalitního dříví, 2. dobrou dopravní síť, 3. dobré odbytové poměry. K těmto podmínkám lze dále přičíst také obchodní zdatnost vlastníka, či jeho správce lesního majetku.
VYPĚSTOVÁNÍ KVALITNÍHO DŘÍVÍ
Je nesporným faktem posledních let, že se zvýrazňuje význam racionálně a efektivně vkládané energie do obhospodařování lesů, neboť při nepatrném růstu cen dříví, je právě zde prostor pro udržení určité rentability lesního majetku. Povzbuzující je zjištění, že ony jemnější způsoby obhospodařování lesa jsou také ekonomicky stejně či spíše méně nákladnější než pasečné hospodaření. Toto se také v konečném efektu projeví v celkovém výsledku hospodaření lesního majetku. Je pouze věcí vlastníků, aby měli “šťastnou ruku” při výběru svého odborného lesního hospodáře a také aby mu uměli naslouchat.
DOPRAVNÍ SÍŤ
Správná hustota lesní dopravní sítě vede ke snížení výrobních nákladů na přibližování vytěžené dřevní hmoty, a tím i pozitivnímu ovlivnění výsledků hospodaření. Zejména v dnešní době je tato otázka velmi aktuální, neboť obecní a městské lesní majetky dosud marně čekají na převedení lesních cest ve svých lesích z majetku s. p. LČR do majetku měst a obcí. Avšak po téměř 7 letech marného snažení se podařilo SVOLu prosadit novelu zákona 172/91 Sb. o navrácení historického majetku měst a obcí, která by mimo jiné tento problém měla řešit.
ODBYTOVÉ POMĚRY
V první řadě pozici malých lesních majetků na trhu se dřevem významně ovlivňuje monopol státních lesů, které zaujímají 65 % z celkové výměry lesů v Česku. Je tedy logické, že prvořadým předmětem zájmu dřevozpracujících podniků jsou lesní akciové společnosti, obchodující s dřívím vytěženým ve státních lesích. Tyto společnosti nabízejí zákazníkům dodávky velkého množství dřevní hmoty, rovnoměrně rozložené v čase. Jsou schopny dřevní hmotu manipulovat na lépe zpeněžitelné výřezy a také expedovat po železnici. Proti těmto společnostem nemají drobní či střední vlastníci lesa šanci samostatně v obchodu uspět.
Dřevozpracující podniky také nic nenutí k tomu, aby objížděly a nakupovaly dříví po desítkách kubíků u jednotlivých vlastníků. Zde je navíc limitujícím faktorem pro část domácích dřevozpracujících podniků jejich schopnost či spíše neschopnost dostát svým finančním závazkům. Což je další překážkou v jejich obchodu s malými majetky. Tímto se zde ovšem vytváří prostor pro překupníky se dřevem, přičemž o obchodních metodách určité části z nich lze mít jisté pochybnosti. Dokladem použitých metod je urychlené přijetí tzv. “malé novely” lesního zákona, která se sankčními postihy snaží zamezit těžbám, jež jsou v rozporu se zákonem. Toto je ovšem pouze částečné řešení problému. Domnívám se, že stát by neměl jen sankcemi vyžadovat plnění legislativních předpisů, ale zejména by měl poradenskou a osvětovou činností vlastníka lesa vést k tomu, aby on sám chtěl hospodařit na svém majetku takovým způsobem, který je ve shodě se zákony. Zde má stát vůči vlastníkům značný dluh, zejména v oblastech s velkou majetkovou roztříštěností. Myslím si, že by zde stát mohl podporovat zřizování informačních center - jakýchsi osvětových hájenek - kde by vlastník lesa získal přehled o cenách dřeva, cenách za práce, o sortimentech dříví, jak provádět pěstební zásahy, jak aplikovat chemické prostředky apod. Rovněž by tyto centra mohly sloužit pro doplňkovou výuku škol a zájmových organizací.
AUKCE CENNÝCH SORTIMENTŮ
Pro český trh se dřevem jsou charakteristické některé anomálie. Paradoxem je např. to, že vlastníci lesa, kterým se podaří vymanipulovat obvzlášť cenné sortimenty méně zastoupených dřevin, nemají možnost zhodnotit je standardními formami prodeje, např. aukcemi. Důvod, proč nemohou tuto formu realizovat, je ten, že zájemci o cenné výřezy tyto nakoupí buď v zahraničí (běžně např. u polských státních lesů), nebo u našich akciových společností, ovšem zatříděné do běžných sortimentních tříd, s předem danou cenou. Je značně diskutabilní, zda při absenci aukčního modelu prodeje cenných sortimentů u monopolního vlastníka bude zájem odběratelů účastnit se “několikakubíkových” aukcí, pořádaných u malých lesních majetků. Smutné je, že tento model prodeje dřevní hmoty, který bezesporu zajišťuje maximální zpeněžení, není v našich krajích používán.
OBCHODNÍ ZDATNOST
Velkou, ale nedoceněnou roli při obchodování dříví hraje také obchodní zdatnost vlastníka, či jeho správce majetku. Jak praví rčení: obchodníkem se musí člověk narodit, to nelze naučit. I když odborní lesní hospodáři jsou poměrně dobře orientovaní v obchodování dříví, samotní vlastníci často tápou a jsou plně odkázáni na své hospodáře. Zda je to pro ně, tedy pro vlastníky dobré, ať posoudí oni sami. Chtěl bych v této souvislosti poukázat jen na ten fakt, že přístup k aktuálním cenám dříví není pro běžného občana jednoduchý. Zatímco v období první republiky fungovaly v Československu čtyři dřevařské burzy (v Praze, Olomouci, Bratislavě a Brně), dnes nefunguje žádná. Zatímco za první republiky si mohl vlastník lesa předplatit Úřední kurzovní list dřevařské burzy - vycházející týdně, každý čtvrtek - dnes získáte “aktuální” ceny dříví s měsíčním zpožděním. Myslím si, že by ministerstvo zemědělství mělo iniciovat vytvoření takového informačního systému o cenách dříví, který by byl aktuální a zejména běžně přístupný. Určitě by to pomohlo vlastníkům lesa při jednáních s některými obchodníky se dřevem, kteří právě staví na neznalosti cen. V konečném důsledku na to doplácí jen les.
KRÁDEŽE DŘÍVÍ
Poslední poznámku považuji za nutné věnovat jevu, který se zejména v posledních letech začíná více a více rozmáhat, a tím jsou krádeže dříví v lese, a to jak stojících stromů, tak i sortimentů připravených na odvozním místě. Pro ilustraci jen v měsících únoru a březnu letošního roku bylo na okrese Vsetín ukradeno dříví v celkové hodnotě 170 000 Kč. Nemám bohužel údaje pro porovnání z loňského či předloňského roku, ale podle sdělení policie, má tato forma trestné činnosti vzestupný charakter. Naopak objasněnost je velice malá. Jak zabránit tomuto jevu? Přes cejchování jednotlivých vytěžených kmenů či včasný odvoz se jako nejúčinnější jeví budování závor na lesních cestách. A zde se jako v bludném kruhu dostávám k tomu, o čem jsem psal již výše, k vlastnictví lesních cest. K tomu, aby mohl být zaveden určitý režim na cestách, je nutné, aby byly tyto vlastnicky vázány na vlastníky přináležejících lesních pozemků.
ZÁVĚR
Závěrem bych si jen dovolil naznačit téma, které by mohlo být zajímavé pro střední, či spíše větší nestátní majetky, a tím je případná částečná privatizace státních lesů. Lze předpokládat, že při vstupu naší země do EU bude vůči monopolu státních lesů postupováno stejně, jako např. v zemích bývalé NDR, kde dnes stát vlastní např. v Sasku jen 48 % výměry lesů. Bylo by velice správné, aby částečná privatizace státních lesů proběhla zejména v těch oblastech, kde je určitá majetková rozdrobenost. Zde by mělo být v první řadě umožněno středním či spíše větším vlastníkům, navazujícím na státní les, aby si jej mohli přikoupit a řádně tak hospodařit na ekonomicky stabilnějším majetku. Tímto by se také posílila jejich pozice na trhu dřívím, což by mohlo přispět k jeho vyváženosti.
Poznámka: Příspěvek byl přednesen na odborném semináři Hospodaření v malém lese se zřetelem na obchod se dřívím na veletrhu Silva Regina v Brně dne 3. dubna 2000.