PŘIPOMÍNKY SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ OBECNÍCH A SOUKROMÝCH LESŮ K NÁVRHU VĚCNÉHO ZÁMĚRU NOVELY LESNÍHO ZÁKO

Za výkonný výbor SVOL: Ing. František Kučera, předseda

Výkonný výbor SVOL obdržel v listopadu 1999 k připomínkám návrh věcného záměru novely lesního zákona, zpracovaný v alternativách ministerstvem zemědělství a ministerstvem životního prostředí. Velmi jsme uvítali, že je nám již v tomto počátečním stadiu prací na novele lesního zákona umožněno se k záměrům ministerstev vyjádřit. Doufáme, že i v dalších etapách práce na novele tohoto zákona budeme mít možnost v rámci konstruktivní spolupráce hájit a prosazovat zájmy a práva vlastníků lesa, zajištěná Listinou základních práv a svobod a ústavou naší republiky. Jsme přesvědčeni, že při dobré vůli lze sladit zájmy orgánů státní správy a vlastníků lesa a společně zpracovat a předložit zákonodárcům návrh novely, která bude zajišťovat veškeré společenské požadavky na lesy kladené a současně respektovat práva jejich vlastníků.

K předloženému věcnému záměru novely považujeme za nutné připomenout, že výkonný výbor SVOL jako představitel vlastníků obecních a soukromých lesů opakovaně zdůrazňoval, že neshledává naléhavou potřebu novelizace lesního zákona. Domníváme se, že necelé čtyři roky platnosti zákona 289/95 Sb. o lesích není dostatečně dlouhá doba k tomu, aby mohlo být seriózně rozhodnuto, která ustanovení vyžadují změny a kam mají tyto změny směřovat. Proto nesouhlasíme se zdůvodněním potřeby novely zákona o lesích, především pak s argumentací o negativních zkušenostech vlastníků lesů a odborných lesních hospodářů.

Máme rovněž zásadní námitky proti stati “Zhodnocení stávající právní úpravy”, kde jsou zcela neadekvátně paušalizovány případy nedostatečného zájmu vlastníků o restituovaný lesní majetek a přeceňován rozsah a dopady nepovolených těžeb. Tyto těžby včetně krádeží dřeva nastojato nedosahují ani 1 % celkové těžby dřeva ČR a nelze tudíž hovořit o devastaci lesů!

Podobně i argumentace o neplnění úkolů v obnově a ochraně lesa je zcela nekonkrétní a nedůvěryhodná, týká-li se několika desítek či stovek vlastníků drobných lesů, kteří opožděně zpracovali kalamitní či kůrovcovou těžbu nebo vzniklou holinu včas nezalesnili, jsou důsledky těchto prohřešků proti ustanovením §§ 31 a 32 zákona o lesích zcela zanedbatelné ve srovnání s kůrovcovou kalamitou v Národním parku Šumava, kde zásluhou nekvalifikovaného minulého vedení a “ochránců přírody” k devastaci lesa skutečně došlo.

Pokud jde o stať zmiňující se o neefektivně vynaložených nákladech na vyhotovení LHO, problematice OPRL i dalších závazných ukazatelů LHP (minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin a rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let), konstatujeme, že námitky proti těmto ustanovením SVOL marně a opakovaně uplatňoval již během tvorby zákona 289/1995.

Konečně za velmi nešťastné bychom považovali obecně rozšiřovat zmocňovací ustanovení k vydání prováděcích předpisů. Dosavadní praxe totiž ukazuje, že prováděcí vyhlášky vesměs vedou ke zpřísnění ustanovení lesního zákona a rozšíření pravomocí orgánů státní správy, což je nejen nežádoucí z pohledu vlastníka lesa, ale i v rozporu s ustanovením Listiny základních práv a svobod. K vlastnímu textu návrhu věcného záměru novely připomínáme:

HLAVA PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ

Neshledáváme potřebu zpřesňovat použité pojmy: lesní zákon není názvoslovnou normou, pro kvalifikovaného lesníka není potřeba podrobného vysvětlování, co je holá seč, meliorační dřevina, zajištěná kultura apod.

Pokud jde o zařazování lesů do kategorií lesů ochranných a lesů zvláštního určení (§§ 7 a 8 zákona o lesích), lze je provádět pouze se souhlasem vlastníka lesa. Případné rozhodnutí orgánu státní správy o zařazení lesa do některé z uvedených kategorií bez souhlasu vlastníka nutno považovat za zcela výjimečné opatření, které je přípustné jen v případech zákonem konkrétně definovaných.

Podnět k zařazení může kromě vlastníka lesa dát jen ten státní orgán, který může garantovat úhradu ekonomických důsledků změny kategorizace. Princip úhrady ekonomických důsledků změny kategorizace je neopomenutelný. V tomto smyslu je nutno doplnit ustanovení zmíněných paragrafů. Zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení je natolik vážným zásahem do vlastnických práv, že musí být zákonem zcela jednoznačně vymezeno a nelze ho nahradit rezortním prováděcím předpisem.

Mimo předložený text návrhu novely navrhujeme rozšíření § 4 nakládání s lesy v majetku státu - o odstavec, který by umožnil resp. usnadnil výměnu příp. do určité výměry i prodej státního lesa za účelem arondace lesních majetků. Jde o oboustranně prospěšné a mnohde nutné úpravy hranic, které současné předpisy (především cenové a daňové) prakticky neumožňují.

HLAVA DRUHÁ - ZACHOVÁNÍ LESŮ

Plná a komplexní zodpovědnost vlastníka lesa za hospodaření na jeho majetku se nesnižuje ani v případě nájmu, podnájmu či výpůjčky. Státní správa nemůže zasahovat do těchto procesů a není důvodu k tomu, aby se o ně zajímala, bude-li zodpovědnost vlastníka za hospodaření důsledně vyžadována (§ 12 odst. 2).

Odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa i omezení jejich využívání (§§ 13-16) může být státní správou schváleno jen tehdy, souhlasí-li s ním vlastník lesa, nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu výjimečné případy veřejného zájmu hodné zřetele je nutno konkrétně definovat. Při odnětí ve veřejném zájmu přísluší vlastníkovi lesa náhrada za vzniklou újmu.

HLAVA TŘETÍ - OBECNÉ UŽÍVÁNÍ LESŮ

Zásadně nesouhlasíme s tvrzením, že “povolování výjimek ze zákazu výkonu některých činností v lesích vlastníkem lesa je jedním z nejproblematičtějších ustanovení lesního zákona” a se záměrem přenést toto oprávnění do kompetence orgánů státní správy lesů! Převážná většina těchto činností, obecně zakázaných § 20, svým charakterem jednoznačně souvisí s právem vlastnickým (vyzvedávat semenáčky, těžit stromy a keře, sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, jezdit a stát s motorovými vozidly, vstupovat do oplocených míst a do porostů, kde se pracuje, tábořit mimo vyhrazená místa atd.). Pokud si nehledají orgány státní správy lesů další náplň činnosti, nevidíme jediný důvod, proč by nemělo být majiteli lesa ponecháno právo povolovat ve svém lese činnosti, které jsou při volném přístupu veřejnosti do lesů zakázány.

HLAVA ČTVRTÁ - PŘEDPOKLADY TRVALE UDRŽITELNÉHO HOSPODAŘENÍ V LESE

Plně podporujeme stanoviska a návrhy ministerstva zemědělství na úpravu §§ 23-25, které přibližují naše právní předpisy o hospodářské úpravě lesů podobným ustanovením v zemích EU. Varianty ministerstva životního prostředí na řešení hospodářské úpravy lesů a další rozšíření její náplně a závaznosti (stanovení základních rozhodnutí pro další využívání lesů v oblastních plánech rozvoje lesů, nařízení jednotného třístupňového rozdělení lesů, pro všechny lesy zpracovávat lesní hospodářské plány, slučovat majetky do sdružených lesních hospodářských celků atd.) považujeme za nostalgické vzpomínky na doby minulé, které zcela přehlížejí základní vlastnická práva i účelné využívání omezených prostředků státní pokladny.

V této souvislosti doporučujeme, aby celkové pojetí hospodářské úpravy lesů bylo podrobeno široké diskusi z pohledu LHP jako nástroje vlastníka lesa a naše předpisy porovnány s obdobnými v sousedních zemích Evropské unie. Pokud jde o oblastní plány rozvoje lesů (§ 23), mohou mít pouze doporučující metodickou funkci, druhotně je lze využít jako podkladu pro poskytování státních příspěvků a dotací. Z hlediska vztahu oblastního a jiného plánování k soukromému či společenskému vlastnictví lesů nemohou být považovány za nástroj státní politiky ani za nástroj územního plánování.

Z hlediska práva vlastníka disponovat svým lesním majetkem i z hlediska využití odborné kvalifikace při samostatném rozhodování odborných lesních hospodářů je žádoucí omezit výčet závazných ustanovení LHP na ukazatel “maximální celková výše těžeb”. Obě další závazná ustanovení (minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu a minimální rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let) nejen že výše uvedená práva a odbornou samostatnost významně omezují, ale navíc jsou obě málo efektivní a podporují formální přístup k hospodaření v lese.

Navrhujeme doplnit § 24 o zásadní ustanovení resp. veličinu, podle níž bude v LHP stanovena maximální výše těžeb (trvalost výnosu, vyrovnanost produkce, přírůst?) a dále doporučujeme zvážit, zda nemá být pro lesy společenstevní zachována povinnost hospodařit podle LHP již od dosud platné minimální výměry 50 ha. Rovněž návrh MZe na zjednodušení lesních hospodářských osnov a omezení obsahu na osnovy inventarizační považujeme za krok správným směrem, dosavadní praxe je plýtvání státními prostředky. Zůstává ještě otázkou, zda nemá být ustanovení o lesních inventarizačních osnovách zcela vypuštěno a zjištění stavu drobných lesů řešit v rámci inventarizace lesů (§ 28 les. zákona).

HLAVA PÁTÁ - HOSPODAŘENÍ V LESÍCH

Tvrzení, že novela lesního zákona by měla být zaměřena zejména na zapracování platných směrnic EU, týkajících se nakládání se semeny a sazenicemi, do českého právního řádu, je účelové a nepřesné. Tyto směrnice EU se týkají pouze obchodu s reprodukčním materiálem a nikoliv jeho výrobou a používáním.

Navrhujeme upravit znění § 31 odst. 6 tak, aby striktním příkazem zalesnění holin do 2 let nebylo omezeno využívání přirozené obnovy. Ustanovení “zalesnit holinu do 2 let a zajistit lesní porost do 7 let od jejího vzniku” je pozůstatkem holosečného hospodářství, kdy tyto lhůty byly také kontrolovatelné. V podrostní formě hospodářského způsobu pasečného a využívání maloplošných obnovních prvků a přirozené obnovy je účel, splnění i možnost kontroly těchto ustanovení velmi problematická. I z pohledu zásad přírodě blízkého hospodaření a vlivu na životní prostředí je stanovení lhůty 7 let na zajištění porostu diskutabilní. Opožděný vývoj kultur může být pouze určitou ztrátou pro vlastníka lesa, na životní prostředí nemá žádný vliv (určitě ne negativní).

Navrhovanou obecnou povinnost zpracovat kalamitní těžby do 30. června běžného roku lze akceptovat za předpokladu, že ustanovení bude rozvedeno a doplněno (např. že jde o kalamitu ze zimního období, která nepřekročila určitou výši - např. průměrný roční etát?)

Doporučujeme rovněž upravit znění § 33 odst. 4. striktní zákaz mýtní těžby úmyslné v porostech mladších 80 let je věcně nesmyslný (viz vyhláška MZe č. 83/96), doporučené obmýtí pařezin, akátových porostů i měkkých listnáčů je výrazně nižší! Zákaz mýtní těžby v porostech mladších 80 let je nutno alespoň omezit na les vysokokmenný.

Rozhodně nesouhlasíme s návrhem na skládání finanční jistiny na zalesnění!Argument o dobrých zahraničních zkušenostech se skládáním finanční jistoty na zalesnění v Rakousku je nepřesvědčivý, naše poznatky ze zahraničí dokazují opak. Přístup k zalesňování holin je zde výrazně volnější, zajištění kultur se nesleduje. Vlastník menšího lesa nebude mít tyto finanční prostředky před započetím těžby k dispozici a nepovažujeme za možné, aby byl zákonným ustanovením nucen si půjčovat na tuto jistinu v bance. Vedle toho případy nezákonných těžeb jistina nevyřeší, o provedených těžbách se v těchto případech orgán státní správy dozví až dodatečně.

Předpokládáme, že úprava § 35 odst. 1 jasně stanoví, kdo opatření meliorační a hrazení bystřin zaplatí - nikoliv vlastník lesa, ale ten subjekt, který má z tohoto opatření prospěch.

ODDÍL DRUHÝ - ODBORNÝ LESNÍ HOSPODÁŘ

V současné právní úpravě i v navrhované novele se nadále předpokládá, že “pro všechny lesy musí být určen odborný lesní hospodář, který zabezpečuje vlastníkovi lesa odbornou úroveň hospodaření”. Od určité výměry lesního majetku si odborného lesního hospodáře volí a jeho činnost hradí vlastník lesa, v lesích menší výměry (dosud 50 ha) platí činnost odborného lesního hospodáře stát. Při úvahách o stanovení náplně činnosti odborného lesního hospodáře a jeho povinností vůči vlastníkovi lesa a státní správě je nutno tyto dva případy důsledně rozlišit.

V prvním případě jde o smluvní vztah nebo pracovní poměr daný pracovní smlouvou mezi dvěma subjekty - do tohoto vztahu nelze vstupovat a ani zákonem, ani vyhláškou určovat práva či povinnosti lesního hospodáře! Stejně tak nemůže být vyžadována jeho součinnost s orgány státní správy lesů (tento problém byl již podrobně prodiskutován před pěti lety při tvorbě lesního zákona!). Snad by bylo možné pouze stanovit okruhy a míru spoluzodpovědnosti lesního hospodáře v případech zaviněných závažných porušení zákona o lesích vlastníkem. Tato ustanovení by však neměla snižovat odpovědnosti vlastníka lesa za hospodaření na vlastním majetku v souladu s předpisy lesního zákona.

Ve druhém případě, kdy odborného lesního hospodáře ustanovuje a platí stát, lze samozřejmě jeho povinnosti a práva vůči vlastníkům lesa i orgánům státní správy lesů vymezit (je otázkou zda zákonem či prováděcí vyhláškou). Bude-li mimo jiné tento státem placený hospodář pověřen hlásit orgánům státní správy zjištěné porušování zákonných ustanovení, stává se do značné míry dalším kontrolním orgánem. Doporučujeme proto k důkladné úvaze, zda by neměla být tato funkce (tj. státem placený lesní hospodář v lesích malých výměr) řešena současně s náplní činnosti nejnižších orgánů státní správy lesů, tak jak je tomu v řadě zemí EU, kde hlavní funkce orgánů státní správy lesů je v oblasti poradní činnosti!

Bude-li novelou změněna povinnost hospodařit podle LHP až od výměry 200 ha, bude stát hradit náklady na lesního hospodáře až do této výměry? Vyhláškou č. 102/96 stanovené sazby 160-280 Kč/ha/rok považujeme za neúměrně vysoké - při rozšíření počtu státem placených odborných lesních hospodářů i na majetky 50-200 ha velké by došlo k dalšímu značnému zatížení státní pokladny! V této souvislosti připomínáme, že je třeba problém odborného řízení malolesů zásadně řešit, současný stav považujeme za příliš nákladný, neefektivní a nadále neúnosný.

Lesní hospodářská evidence

Dosavadní ustanovení § 40 lesního zákona považujeme v zásadě za postačující, lze souhlasit se zpřesněním současné dikce (např. “povinnost vlastníka lesa vést evidenci těžby dřeva a provedeného zalesnění v jednotlivých porostech” a odst. /2/ doplnit o vzor jednotného sumarizačního tiskopisu s tím, že nepůjde o duplicitu statistických výkazů!

HLAVA ŠESTÁ - LICENCE

Výkonný výbor SVOL nesouhlasí se zavedením zkoušek pro odborné lesní hospodáře, doporučujeme však stanovit hranici, od které může tuto funkci vykonávat pouze absolvent vysoké školy lesnického směru (snad 1000 ha?), příp. i blíže specifikovat povinnou praxi. Současné znění zákona do jisté míry znevažuje význam vysokoškolského studia. Pokud by zkoušky byly zavedeny, je nutno diferencovat jejich náplň a získané oprávnění podle předchozího odborného vzdělání a velikosti lesního majetku. Současně se zkouškami pro odborné lesní hospodáře bychom považovali za nezbytné zavést státní zkoušky pro pracovníky státní správy lesů, jejichž pracovní náplň i kontrolní funkce vyžaduje nejméně stejnou kvalifikaci jako odborný lesní hospodář!

HLAVA SEDMÁ - PODPORA HOSPODAŘENÍ V LESÍCH

bez připomínek.

HLAVA OSMÁ - STÁTNÍ SPRÁVA LESŮ

Považujeme za naléhavé konečně vyřešit problematiku vrchního státního dozoru a odstranit současnou nejméně duplicitu kontrolní činnosti v lesích. Úkoly inspekce MŽP definovat pouze pro případy poškození nebo ohrožení životního prostředí, nikoli lesního hospodaření (k čemuž není ani personálně vybavena). Navrhujeme vypustit ze zákona o lesích § 50 a v uvedeném smyslu upravit a konkretizovat §§ 2 a 3 zákona č. 282/91 Sb. o České inspekci životního prostředí.

HLAVA DEVÁTÁ - SANKCE

Nesouhlasíme s navrhovaným oprávněním orgánů státní správy ukládat pokuty až do výše 2 mil. Kč. Natolik závažné porušení ustanovení lesního zákona je nutno považovat za trestný čin a stíhat soudně. Podobně i navrhované rozšíření pravomoci orgánů státní správy k rozhodnutí o zavedení nucené správy lesa ve všech případech, kdy “vlastník lesa neplní při hospodaření v lesích povinnosti stanovené lesním zákonem”, je nepřijatelným zásahem do vlastnických práv. I tento problém, pokud se vyskytne, je nutno řešit soudně.