LESNICKY VÝZNAMNÉ KOROVNICE

Ing. Petr Kapitola, VÚLHM Jíloviště – Strnady

Korovnice - mšice z čeledi korovnicovití (Adelgidae) - představují v našich podmínkách nejvýznamnější skupinu savého hmyzu vyskytujícího se na jehličnatých dřevinách. Svou přítomnost často prozrazují nápadnými a charakteristickými příznaky, jako jsou bílé chomáčky až povlaky vylučovaných voskových vláken, tvorba hálek či deformace jehličí a výhonů. Hojný výskyt korovnic nemusí vždy znamenat pro napadenou dřevinu velké nebezpečí; škodlivostí se značně liší jak jednotlivé jejich druhy, tak různé generace daného druhu. Celkově u nás trpí poškozením korovnicemi nejvíce jedle a modřín, dále douglaska, smrk a nejméně borovice lesní.

SMRK

Hálky na smrcích a s nimi spojené střídání hostitelských dřevin patří k nejtypičtějším životním projevům této nesmírně zajímavé skupiny hmyzu. Na smrku ztepilém vytváří pupenové hálky jednak korovnice pupenová (Adelges laricis Vall.) a k. zelená (Sacchiphantes viridis Ratz.), jednak k. smrková (Sacchiphantes abietis L.) a korovnice Adelges tardus (Dreyf.). První dva druhy prodělávají úplný, dvouletý generační cyklus, ve kterém střídají hostitelské dřeviny - smrk a modřín. Na každém z hostitelů trvá část cyklu (zjednodušeně řečeno) jeden rok, od léta do léta. V tomto období okřídlení jedinci migrují na druhého hostitele; ze smrku migruje to pokolení, které se vyvinulo v hálkách. Tyto druhy a Adelges tardus mají cyklus jednoletý, neúplný, omezený pouze na smrk; po otevření hálek zůstávají okřídlení jedinci na rodném stromě nebo přelétají na sousední smrky. Nadměrné množství hálek je nežádoucí ve školkách a výsadbách a samozřejmě tam, kde se smrky pěstují pro okrasné účely. Škodlivější bývají zástupci rodu Sacchiphantes, hlavně proto, že jejich hálky často působí deformace terminálních výhonů.

MODŘÍN

Poškození jehličí modřínů korovnicemi je známé každému lesníkovi. Způsobují jej zmíněná korovnice pupenová a k. zelená. V úvahu přichází i korovnice Sacchiphantes segregis Steffan, vázaná pouze na modřín, jejíž výskyt na našem území nebyl zřejmě dosud potvrzen, ale je pravděpodobný vzhledem k výskytu v sousedních zemích. Dva prvně jmenované druhy se vyskytují často velmi početně až masově v modřínových kulturách a mlazinách. Sají jak na kůře, tak na jehlicích, kde je jejich přítomnost nejnápadnější, neboť následkem sání se jehlice obvykle kolénkovitě ohýbají a postupně žloutnou a rezavějí. Ani silné napadení nemusí být pro modříny nebezpečné díky dobré regenerační schopnosti; dosud není známo, že by samy korovnice mohly způsobit jejich odumření.

Nelze však pochybovat o tom, že intenzivní sání mšic oslabuje modříny a negativně ovlivňuje jejich zdravotní stav. Ten se kriticky zhoršil počátkem 90. let, kdy v řadě oblastí došlo k vážnému chřadnutí modřínových kultur a mlazin. Za jeho příčinu se považuje komplex abiotických a biotických faktorů, přičemž podíl jednotlivých faktorů na poškození byl v různých oblastech rozdílný. Přibližně ve stejné době bylo zaznamenáno abnormální přemnožení k. pupenové a zelené. Lze se však domnívat, že dotyčné mšice nepatří k primárním faktorům tehdejšího onemocnění; nasvědčoval tomu jak charakter poškození (např. usychání jednotlivých větví), tak skutečnost, že ne vždy se usychání vyskytovalo současně s přemnoženými korovnicemi a naopak. V roce 1999 byl na řadě míst naší republiky opět pozorován zvýšený výskyt těchto mšic na modřínech.

Všechny dále uvedené druhy korovnic prodělávají buď neúplný cyklus na jiné dřevině než na smrku, nebo úplný cyklus, v němž jsou hálky vytvářeny na cizokrajných smrcích.

JEDLE

Korovnice kavkazská (Dreyfusia nordmannianae Eckst.), vyskytující se na jedlích v kulturách i školkách, je u nás bezesporu nejškodlivějším zástupcem celé čeledi. Přemnožuje se hlavně na slunných, teplých a suchých stanovištích. K významnému poškození dochází sáním mšic na jehlicích a kůře letorostů: jehlice se kroutí a zkracují, žloutnou a případně opadávají, výhonky zduřují. Při víceletém silném napadení výhony a postupně i celé stromky odumírají. Podobnými příznaky se vyznačuje napadení korovnicí Dreyfusia merkeri Eichh., ale její škodlivost je menší. K důležitým druhům žijícím na jedlích starších věkových tříd patří korovnice jedlová (Dreyfusia piceae Ratz.) a korovnice Dreyfusia schneideri Börn. Generace těchto mšic se vyvíjejí v podstatě jen na kůře kmenů a silných větví. Při silném napadení mohou být také jednou z příčin odumírání stromů.

DOUGLASKY

Na douglaskách škodí sáním na jehlicích korovnice douglasková (Gilletteella cooleyi Gill.). Následky poškození nebývají tak závažné jako u korovnice kavkazské na jedli.

BOROVICE

Na různých druzích borovice žijí zástupci rodu Pineus; na borovici lesní je běžná korovnice borová (Pineus pini Macq.), na vejmutovce korovnice vejmutovková (Pineus strobi Htg.), která je svými bílými voskovými povlaky na kůře kmene a větví obzvlášť nápadná. Zmíněné druhy většinou nepůsobí významná poškození.

OBRANA

Obrana proti korovnicím je obtížná. Jako první možnost přichází často v úvahu mechanická obrana, jako je odřezávání hálek před jejich rozevřením a výletem mšic, odstraňování nejvíce napadených sazenic, či prořezávka a likvidace nejvíce postižených stromků (hlavně u jedle). Přistoupíme-li k chemickému zásahu, je třeba mít na zřeteli řadu okolností, které mohou jeho účinnost podstatně snížit. Zde nanejvýš platí, že pro úspěšné použití obranných metod je důležité znát způsob života škůdce. Především, korovnice mohou být chráněny stěnami hálek nebo voskovými vlákny. Migrací se každoročně obnovuje napadení hostitelských dřevin.

Důležitá je skutečnost, že na rozdíl od většiny ostatních mšic se korovnicovití rozmnožují výlučně oviparně, tzn. kladou vajíčka. Část populace některých generací, přisáta na kůře, setrvává i ve vegetačním období v klidovém stavu - diapauze.

Hlavní nebezpečí představuje obvykle pokolení, které poškozuje jehlice. Obecně lze říci, že v tomto případě je pro postřik nejvhodnější doba krátce po vyrašení výhonků, kdy vylíhlé larvy, dosud nekryté voskovými vlákny, začínají sát na jehlicích. Přitom se dá snadno zjistit jejich početnost jak pro signalizaci zásahu, tak pro vyhodnocení jeho účinnosti. V některých případech se doporučují i jiné termíny, např. začátkem podzimu. Pokud má postřik zamezit tvorbě hálek, je třeba ho provést během září až října, popř. v době počátku rašení výhonků v následujícím roce. Podrobnější informace týkající se obrany proti jednotlivým druhům jsou obsaženy v publikaci “Praktické metody v ochraně lesa”, vydané v r. 1996 nakladatelstvím Silva Regina (kniha je stále k dispozici v redakci časopisu Lesnická práce). Při aplikaci insekticidních přípravků v lesních porostech a školkách je nutno postupovat podle “Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa”, který každoročně vydává MZe ČR.

Ze základních děl pojednávajících o korovnicovitých je třeba jmenovat alespoň kompendium “Die Forstschädlinge Europas”, 1. Band, Verlag Paul Parey. Na tomto místě je vhodné upozornit, že při studiu literatury se lze setkat s nejednotným latinským názvoslovím. Někteří autoři totiž dělí korovnicovité pouze do dvou rodů - Adelges a Pineus. Z praktických důvodů je zde použito u nás zažité rozdělení do více rodů