AKTUALITY ZE SVĚTA

NOVÝ ZÁKON PRO PODPORU OBNOVITELNÉ ENERGIE

V Německu byl dne 25. 2. 2000 přijat zákon pro podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Zákon je označován za průlom, za základní kámen energetické politiky budoucnosti bez atomové energie, formující národní strategii ochrany klimatu; 21. století má být stoletím obnovitelných energií. Přijatý zákon je považován za významný milník na této cestě a za úspěch zákonodárců. Nejbližším cílem je podíl obnovitelných energií na výrobě elektrického proudu do roku 2010 nejméně zdvojnásobit. Přijatý zákon nahrazuje podobně orientovaný zákon z roku 1991, který způsobil velký boom ve využívání větrné energie do té míry, že na konci roku 1999 byl instalován výkon více jak 4000 MW větrné energie, zajišťující již 2 % spotřeby elektrického proudu.

Nový zákon dává impuls pro vyšší využívání také dalších obnovitelných zdrojů energie, jmenovitě biomasy, sluneční a geotermální energie. Pod jeho působením se mají stát investice do využívání obnovitelných zdrojů na liberalizovaném trhu s energií zcela atraktivní. Hlavním nástrojem zákona pro podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie jsou příspěvky ke skutečně vyprodukované energii, diferencovaně vázané na druh energie, výkonnost zařízení, u větrné energie i na jeho geografické umístění. Zákon stanovuje také postupnou degresi výše příspěvku, zohledňující očekávaný pokles nákladů. Tak kupř. elektrický proud z biomasy (pevná biomasa, bioplyn, rostlinné oleje) bude podle velikosti zařízení (<500kW, <5MW, <20MW) dotován sazbou 20, 18 a 17 Pf/kWh při roční degresi pouhé 1 %. Geotermální energie bude dotována podle velikosti zařízení 14-17,5 Pf/kWh, vodní energie 13-15 Pf/kWh, větrná energie 13,5-17,4 Pf/kWh v závislosti na geografické poloze (pobřeží, vnitrozemí). Vysoká podpora je určena pro fotovoltaickou energii - 99 Pf/kWh. Je však orientována na úhradu nákladů a s roční degresí od roku 2002 ve výši 5 %. Spolu s využitím programu “100 000 střech” a jiných opatření, lze v tomto případě dosáhnout plného pokrytí nákladů. Z hlediska lesního hospodářství je důležitým poznatkem to, že zákon staví do popředí využití biomasy, kam patří také dřevní surovina.

Podle Energie Pflanzen 1/2000, šve

DAŇ Z EMISE CO2?

Ani nejopatrnější vědečtí pracovníci dnes již nepopírají vliv vysokých emisí CO2 na globální oteplování klimatu v důsledku narůstajícího skleníkového efektu. Bývalý rakouský ministr životního prostředí se proto v duchu závěrů světové konference o problémech životního prostředí v Kjóto zasadil o ambiciózní redukci těchto emisí, která by vysoce překračovala průměr předpokládaný ve státech Evropské unie. Vývoj dal za pravdu skeptikům, kteří tak rychlou redukci označili za hospodářsky neúnosnou. Cíle stanoveného v Kjóto by podle nich mohlo Rakousko dosáhnout jen kompenzací - tím, že by nesplnění limitů vykoupilo složením miliardových částek, určených na ekologické projekty v rozvojových zemích. Při dnešní napjatosti státního rozpočtu by to znamenalo zvýšení daní. Ale pro koho? I v tomto případě by se mělo postupovat podle zásady, že škodu hradí její původce: daň by měly platit podniky, které se podílejí na nadprodukci CO2. K nim rozhodně nepatří zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství. Lesní hospodářství naopak nabízí pro novou politiku zachování klimatu drobné příspěvky, zejména vyšší využití biomasy v zájmu nižšího spalování fosilních paliv.

Österreichische Forstzeitung, 5/2000, Čk

DOPLNĚK VÝZBROJE PROTI LESNÍM POŽÁRŮM

Lesnické učiliště v Mittendorfu, Štýrsko, uspořádalo 16. května t. r. seminář o moderní technice boje proti lesním požárům. Mimo jiné byl předveden dosud málo rozšířený systém plastových hasicích hadic firmy LODER & WÜRFEL značky 2 RS, které jsou naplněny vodou a opatřeny trhavinou. Pokládají se v bezpečné vzdálenosti před frontou požáru, a odpálí se teprve, když se k nim požár přiblíží. Explozí jemně rozprášená voda rázem uhasí čelo požáru a současně ochladí hořlavý materiál, který je v jejím dosahu. Tento způsob se zatím používá jen v některých evropských zemích, rozšířen je v Austrálii.

Österreichische Forstzeitung, 5/2000, Čk

ÚSPĚŠNÁ SPOLUPRÁCE MAJITELŮ MALOLESŮ

Téměř ve všech rakouských spolkových zemích se již řadu let úspěšně rozvíjejí různé formy spolupráce majitelů malých lesů - svazy (Waldverbnde), společenstva (Waldwirtschaftsgemeinschaften) a družstva (Kooperationen, Genossenschaften). Jako první vznikl již v r. 1964 hornorakouský svaz majitelů lesů, který má dnes 17 700 členů. Od té doby se myšlenka sdružování postupně rozšířila do většiny spolkových zemí. Hlavním účelem byla zprvu především podpora společného odbytu dřeva a výrobků ze dřeva. V Tyrolích se založení lesního společenstva teprve připravuje. Naráží na neochotu některých majitelů pil, kteří považují svou pozici při jednání s individuálními vlastníky lesa za výhodnější. Situaci lapidárně vyjádřil jeden z tyrolských “lesozemědělců” takto: “Nezaložíme-li společenstvo, budeme stát proti ‚slonu‘ pilařského průmyslu jako hejno komárů. Podaří-li se ho založit, dorosteme aspoň do velikosti myši, ale ani pak se nás průmysl nemusí bát.” Ve Štýrsku byl Svaz majitelů lesů založen před deseti lety a má dnes 9500 členů. Dříve se tu v lesích osamocených majitelů nevytěžil ani ekvivalent přírůstu a bylo mnoho nedodělků ve výchově předmýtních porostů. Nyní jsou již obtíže s odbytem dříví překonány - jen kulatiny bylo v loňském roce prodáno 370 000 m3 a celkové množství dřeva dodaného na trh vzrostlo o 24 %. Předpokládá se další nárůst, vzdor konkurenci dřeva pocházejícího z oblastí postižených orkány. Kooperaci totiž považují majitelé lesů také za obranu proti “obdobím bouří a sucha na trhu”. Novým prvkem jsou také družstevní výtopny spalující různorodou biomasu, především dřevěné štěpky, které úspěšně zásobují své zákazníky teplem (např. družstvo Lienz ve východních Tyrolích).

Spolupráce postupně překračuje pouhé úsilí o společný odbyt a zaměřuje se také na zlepšování produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů. Vznikají střediska služeb pro malolesy (v moderním pojetí např. při svazu zemědělských majitelů lesů v Salcburku). Od r. 1994 proto přibývá počet kooperujících malolesů, které byly ve své kategorii vyznamenány za vzorné hospodaření státní cenou. Jejich postavení se tak postupně zlepšuje nejen vůči pilařům, ale také vůči státní správě, pro kterou jsou všechny formy sdružení významným partnerem. Využívají toho k uplatnění aktuálních požadavků - ať již jde o dotace na stavbu a údržbu lesních komunikací, nebo o společnou ochranu proti škůdcům lesních porostů, nebo - což v poslední době zvlášť vystupuje do popředí - o regulaci stavů lovné zvěře.

Österreichische Forstzeitung 5/200, s. 6-7, 12-13, 26-27, 31, Čk

CHILE FORESTAL 10, 11/1999

Nejvíce v současné době chilská lesnická veřejnost diskutuje o pěstování a ochraně původních přirozených lesů a plantážním pěstování orientovaném na vysoce produkční dřeviny, především Pinus radiata a Eucalyptus spp. V článku “V rozmanitosti je úspěch” jsou prezentovány výsledky dlouhodobého testování dřevin, které by se velmi dobře mohly uplatnit v pěstování chilských lesů. Jedná se o tyto dřeviny: Acer pseudoplatanus, Alnus glutinosa, Alnus rubra, Gevuina avellana, Castanea sativa, Prunus avium, Prunus serotina, Fraxinus excelsior, Greviloa robusta, Liquidambar styraciflua, Juglans regia, Juglans nigra, Pinus pinea, Quercus falcata, Nothofagus alessandrii a Liriodendron tulipifera. Velká pozornost je v současné době věnována dřevině pocházející z Číny pavlovnii plstnaté (Paulownia tomentosa), která je i u nás pro svoji všeobecnou estetickou hodnotu často pěstována v parcích. V jižních oblastech Chile jsou všechny předpoklady pro její pěstování ve velkém. Jako dřevina rychlerostoucí již v šesti letech za optimálních podmínek může dosáhnout průměr 30-40 cm a hmotu 0,5 m3. Pro kaštanově hnědé zbarvení dřeva je vyhledávaná na obklady, dýhy, nábytek a hudební nástroje. Lehké dřevo se využívá k výrobě větroňů, obalů atd. Buničina ze dřeva pavlovnie je vysoce kvalitní a používá se na výrobu speciálních druhů papíru.

Stejná pozornost jako ochraně původních porostů je trvale věnována i problematice ochrany půd proti erozi. V každém čísle Chile Forestal je technická příloha konstrukce nějakého zařízení k ochraně půd. Mimo jiné je doporučována, zejména pro malé vlastníky pozemků, stavba ochranných protierozních hrází budovaných z ojetých pneumatik. V našich podmínkách by se takovéto využití dostalo do rozporu s ochranou životního prostředí. Na podkladu podrobného technického plánku je výstavba hráze v podstatě velmi jednoduchá. Pneumatiky se ve spodní vrstvě ukotví dřevěnými kůly a po uložení každé vrstvy jsou naplněny půdou, která se musí dobře upěchovat. Horní poslední vrstva je zpevněna drátem.

Za období leden-září 1999 byl realizován vývoz dřeva a výrobků z něho za 1,43 mld. USD, což je zhruba o 30 % vyšší ve srovnání s rokem 1998. Podle teritorií největší objem obchodu byl s Asií (518,6 mil. USD, z toho Japonsko 37,6 %, Čína 18 %, Jižní Korea 14,9 %, Tchajwan 11,1 %, ostatní 18,3 %), Střední a Severní Amerika (404,2 mil. USD, z toho USA 91,2 %, Mexiko 4,2 %, ostatní 4,6 %), Evropa (266,3 mil. USD, z toho Belgie 26,6 %, Itálie 25,6 %, Španělsko 12,6 %, Německo 10,1 %, ostatní 25,1 %, Jižní Amerika (242,9 mil. USD, z toho Argentina 31,3 %, Peru 18,1 %, Brazílie 13,9 %, Kolumbie 11,4 %, ostatní 25,3 %). Rozhodující objem vývozu představovala celulóza (561 mil. USD) a stavební řezivo (130,2 mil. USD).

Z rozborů lesů Jižní Ameriky vyplývá, že v roce 1995 zaujímaly 63 % plochy kontinentu, tj. 956 mil. ha. Z toho plocha půd degradovaných představuje 306 mil. ha a plocha sekundárních lesů 165 mil. ha. Do roku 1995 bylo zalesněno 7,8 mil. ha lesa, ročně se zalesňuje mezi 261-373 tis. ha. Podíl na lesnatosti Země je 28,1 % a 41 % z celkové biomasy lesů připadá na lesy Jižní Ameriky. Na světové produkci kulatiny se podílejí 13 %.

Hubert Čížek

ZPRACOVÁNÍ POLOMOVÉHO DŘÍVÍ PO VĚTRNÉM ORKÁNU LOTHAR

První informace o polomech, které v lesním hospodářství západní Evropy způsobil o Vánocích 1999 větrný orkán Lothar, ukázaly na mimořádný rozsah katastrofy v jednotlivých zemích. Nyní se informace posunují již do oblasti zpracování kalamitního dříví. Jeho těžba má svá specifika, přináší oproti běžným těžebním postupům nové technologické problémy. Velmi účinným pomocníkem při zpracování kalamitního dříví se staly moderní jednodrapákové harvestory zavěšené na hydromanipulátoru. Poprve byly v Německu použity při rozsáhlých polomech z roku 1990 a staly se základem následného výrazného posunu technického rozvoje běžné těžby dříví uplynulého desetiletí. Vznikl tak postupně velký potenciál strojů a znalostí, které jsou k dispozici pro vysoce mechanizované postupy zpracování kalamitního dříví v současné době. Technologické poznatky z počátku 90. let byly vyhodnoceny a dokumentovány a jsou dnes s výhodou využívány. Oproti dosud převládajícímu nasazování harvestorů ve standardních probírkách je při zpracování polomů nutno vnímat určité rozdíly, z nichž jsou to zejména: větší rozptyl v dimenzích zpracovávaných kmenů, kdy silnější kmeny, přesahující technické parametry harvestoru si vyžádají spolupráci dřevorubce s JMP pro oddělení kmene od pařezu; výložník a harvestor jsou používány k rozebírání a uvolňování závalů a tak se tažná síla výložníku a posuvná síla válců harvestoru stávají důležitým omezujícím faktorem. Pro současné polomy v jižních částech Německa, s vyšší hmotnatostí kmenů, přicházejí proto v úvahu hlavně těžší typy harvestorů. Pro pomocnou účast dřevorubce s JMP hovoří i skutečnost, že zvednutý kořenový talíř vývratů často brání operátorovi ve výhledu na místo oddělovacího řezu a také to, že místo tohoto řezu bývá překryto zeminou uvolněnou ze zvednuté části kořenového talíře, což vede k rychlému otupování řezacího řetězu. Vhodné řešení se spatřuje v pracovní rotaci dvou operátorů znalých vedle obsluhy harvestoru i motomanuální práce s JMP. Účast pomocného dřevorubce je však předmětem rozporných názorů a diskusích až po doporučování striktního zákazu pobytu jiné osoby v bezpečnostní zóně harvestoru, která činí 2 délky těženého stromu. Zkušenosti z polomů z roku 1990 ukazují na možnost vysokých reálných výkonů harvestorů. Tak kupř. u těžkého typu harvestoru lze dosáhnout při hmotnatosti kmene 1 m3 a při výrobě krátkých sortimentů, s přítomností pomocného dřevorubce, výkonnosti 20-25 m3 za hodinu práce stroje. Jsou zkušenosti a jsou používány postupy s využitím harvestorů i při technologii výroby dlouhého dříví.

Jsou ovšem i rozsáhlé oblasti, kde dimenze stromů event. svažitost terénu přesahují možnosti harvestorů. Tak kupř. v oblasti Lesního úřadu Gengenbach, kde na obhospodařované ploše 6500 ha padlo 700 000 m3 dřeva, leží 80 % polomového dříví v terénech pro harvestory již nesjízdných. Jde z velké části o silné dříví jedle, douglasky, smrku, ale také buku a dubu, tedy bez rozdílu všeho, co bylo v cestě ničivému větru. Průměrná hmotnatost činí více jak 2 m3, v některých místech dub až 4 m3, jednotlivé douglasky 15-20 m3. Ležící kmeny vykazují často velké vnitřní pnutí, které při klasickém motomanuálním postupu ohrožuje bezpečnost dřevorubců a vede k velkým ztrátám na dřevě. V těchto podmínkách se s úspěchem uplatňuje práce dvoučlenné skupiny dřevorubců s JMP s podporou stavebního bagru na pásovém podvozku, vybaveného lesnickým drapákem. Pomocí bagru se uvolní napětí kmenů, nebo se kmeny jistí a následně se přemístí na vhodné místo pro jejich odvětvení. V jednodušších terénech se uplatňuje práce vícečlenných skupin dřevorubců s podporou bagru a se začleněním přibližovacího traktoru se silným dvoububnovým navijákem. V terénech, které nejsou sjízdné ani pro pásový podvozek, se počítá s uplatněním lesních lanovek.

Rozsáhlá kalamita a nasazení moderní mechanizace podnikatelů, přemístěných do kritických oblastí z celého Německa, povede k rychlému postupu při zpracování kalamitního dříví. To na jedné straně přispěje k záchraně kvality dřevní hmoty a k omezení šíření škůdců. Na druhé straně však povede k zahlcení trhu se dřevem i kapacit dřevozpracovatelského průmyslu. Určitým řešením je budování dočasných mokrých skladů. Snad největší z nich je v této chvíli patrně již v provozu v oblasti výše zmíněného Gengenbachu. Na ploše 40 ha původně zemědělské půdy je po sejmutí 20 tis. m3 ornice zpevněno více jak 9 km vnitřních komunikací pro nákladní automobily se spotřebou 42 tis. tun štěrku. Při výšce hrání 4 m pojme sklad 250 tis. m3 dříví. Předpokládá se přísun a vykládka 30 nákladních automobilů denně. Postřik plného skladu si vyžádá 130 m3 vody za hodinu, odebírané z blízkého průmyslového kanálu pomocí 4 pump po 100 kW příkonu. Po ukončení funkce skladu má plocha sloužit pro uvažované průmyslové centrum.

Zkušenosti s těžbou tak velkého množství kalamitního dříví, jaké zanechal po sobě větrný orkán Lothar a v podmínkách, kdy lze uplatnit nejmodernější mechanizační prostředky, budou velmi cenné a jistě neuniknou pozornosti našich specialistů, velkých vlastníků i obhospodařovatelů lesa.

Podle Forstmaschinen Profi 1 a 2/2000, šve

DOPRAVA - HLAVNÍ PROBLÉM ŠVÝCARSKA PŘI ZPRACOVÁNÍ VĚTRNÉ KALAMITY

Do konce dubna dopravili Švýcarské spolkové dráhy (SBB) přes 400 tis. tun kalamitní hmoty (téměř 8 tis. vagónů), tj. o 100 tis. tun více než v normálních letech. (Rozsah kalamity se odhaduje na 12 mil. m3, což je trojnásobek roční těžby.) Čtyři pětiny kulatiny směřovaly do zahraničí: 155 tis. tun do Itálie, 140 tis. tun do Rakouska. Do Rakouska šlo počátkem května denně 6-8 vlaků, koncem května se má dosáhnout maxima - 10 vlaků denně. V té době má být k dispozici na 1300 vagónů. Švýcarské dráhy si svůj vozový park bezprostředně po katastrofě začaly doplňovat výpomocí ze zahraničí. Majitelé lesů odhadují, že je asi 6 mil. tun dřeva připraveno k odvozu, ale dopravní smlouvy jsou uzavřeny jen na 1,3 mil. tun. Apeluje se proto na majitele lesů, aby tempo zpracování kalamity přizpůsobili dopravním možnostem, neboť ani silniční doprava toto množství nezvládne.

Holzkurier 18/2000, Proch

Podle názoru pilařů by mohlo dojít k poškození trhu. Argumentují tím, že jediná chyba při ošetření skladovaného dřeva vodou stačí k tomu, aby během 2-3 dnů zčervenalo nebo zmodralo a znehodnotilo se do té míry, že by jej pilařský průmysl nemohl plnohodnotně zužitkovat.

Holzkurier 20/2000, Proch

ÚSPĚŠNÝ ROK RAKOUSKÝCH SPOLKOVÝCH LESŮ, a. s.

V roce 1999 se zisk zvýšil proti předchozímu roku o 50 % - na více než 300 mil. ATS, při obratu 2 mld. ATS. Polovina zisku se odvádí státu. Pracovníci obdrželi jako bonus jeden měsíční plat navíc. Pro letošní rok se počítá s omezením těžeb z 1,9 mil. m3 na 1,4 mil. m3, aby se nezahltil trh se dřevem po orkánu Lothar. V souvislosti s tím se očekává snížení zisku na 100-150 mil. ATS. Rozvinou se proto prostřednictvím internetu činnosti v obchodu s vodou a s myslivostí.

Holzkurier 18/2000, Proch

STÁVKA VE FINSKÉM CELULÓZOPAPÍRENSKÉM PRŮMYSLU SKONČILA PO 10 DNECH DOHODOU

Finsko postihla letos na jaře řada stávek v různých oborech. Stávka v celulózopapírenském průmyslu trvala od 10. do 20. dubna. Pracovníci požadovali zvýšení mezd v letošním roce o 6,7 % a v příštím roce o 5,7 %, žádné propouštění a zkrácení roční pracovní doby o jeden týden. Po mimořádně tvrdých jednáních se dospělo k dohodě na zvýšení mezd o 3,1 % a na zvláštním příplatku na konci roku, a to v závislosti na hospodářské situaci koncernů. S omezováním počtu pracovníků se dosáhlo souhlasu s tím, že se o něm bude jednat od případu k případu. Stávka měla původně obsáhnout všechny obory lesního a celulózopapírenského průmyslu. Pily byly postiženy jen částečně. Podle Svazu lesního průmyslu muselo několik pil zastavit provoz kvůli nedostatku skladů na štěpky. Určité problémy měly kromě velkých koncernů také malé a střední papírenské podniky, kde napjatá situace má trvalejší charakter. V lesním hospodářství bude mít stávka operátorů harvestorů, která proběhla brzy na jaře, v zásobování kulatinou důsledky až do podzimu, neboť se nevyužilo k těžbě chladných měsíců, kdy jsou přístupné bažinaté terény. Také stávka ve finské dopravě, do níž se zapojili přístavní dělníci, po 6 dnech skončila. Dělníci souhlasili se zvýšením mezd o 4,9 %. Jarní stávky mají ekonomické důsledky nejen pro podniky, ale i pro celé národní hospodářství. Např. papírenský koncern Stora Enso počítá se ztrátou v obratu 100 mil. EUR a UPM se 60 mil. EUR. Nepříznivý vliv na celulózopapírenský průmysl měly rovněž stávky v chemickém průmyslu, který je důležitým dodavatelem potřebných chemikálií. V národním hospodářství jen samotná stávka v papírenském průmyslu sníží růst HDP z 5 % na 4,7 %. Stávka v dopravě blokovala denně zboží v hodnotě 200 mil. EUR, jeden den stávky v papírenském průmyslu stál 25 mil. EUR.

Holzkurier 17/2000, Proch

SMĚŘUJE SVĚTOVÝ TRH SE DŘEVEM K JEDNOTNÝM CENÁM?

Tuto otázku položil M. Westin ze Svazu švédských exportérů dřeva (SWEA) v březnu t.r. na semináři v Portlandu (USA), kam byl pozván, aby seznámil severoamerické kolegy se švédským dřevařským průmyslem. Druhým přizvaným hostem byl M. Angel ze světového lesnického institutu v Chile. Švédští experti, kteří sledují vývoj cen nejdůležitějších sortimentů dřeva na evropském a americkém trhu, zaznamenávají od roku 1997 nápadně shodný vývoj, takže se vnucuje otázka, zda trh se dřevem nesměřuje k jednotným světovým cenám. Další trend, který Švédové registrují, je výrazné snižování dřeva na skladech ve srovnání s produkcí. Obchod se tak zřejmě pokouší pružněji reagovat na tendence trhu.

Na semináři se ukázalo, že pilaři z USA a Kanady jsou znepokojeni růstem exportu řeziva z Evropy, Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu do USA. Celkový podíl sice zatím není velký, ale psychologicky velmi působí tempo jeho růstu a zejména prognózy jeho vývoje. M. Westin proto diplomaticky zdůraznil, že hlavním trhem je pro Švédsko Evropa a především střední Evropa, kam švédský export dřeva míří již 100 let. Největší množství dřeva se zatím uplatňovalo na opravy a rekonstrukce domů. V poslední době se zvyšuje zájem o dřevo na stavbu rodinných domků a na vícebytové stavby. Japonsko a celý pacifický prostor nabyl pro Švédsko na významu až v 90. letech. V roce 1997 exportovalo Švédsko do Japonska 600 tis. m3. V současné době kryje podle Westina 6 % jeho importu. USA začaly být pro Švédsko zajímavé až v roce 1996, kdy nakupovaly měsíčně 400 m3. V polovině minulého roku to bylo již 9 tis. m3 měsíčně. Kanadští exportéři by se podle Westina měli zajímat spíše o příčiny poklesu jejich vývozu do Evropy, především do Velké Británie. V roce 1991 tam dosahoval kanadský export 350 tis. m3 a v roce 1999 jen 50 tis. m3. Tyto dodávky postupně převzaly pobaltské státy, zejména Litva. Jako hlavní problém obchodu se dřevem však Westin označuje expanzi náhradních materiálů, které v Evropě i v USA získávají velmi rychle na významu. Skandinávské země si proto stanovily cíl zvýšení roční spotřeby dřeva na jednoho obyvatele ve střední Evropě na 0,25 m3. Nordic Timber Counsil hodlá tento záměr podpořit v příštích třech letech částkou 10 mil. USD.

Po Kanadě je nyní hlavním dodavatelem dřeva do USA Brazílie (v roce 1999 650 tis. m3), a to nejen řeziva, ale ve stále větší míře výrobků s vyšším stupněm zpracování. Dvě třetiny bezsukého borového dřeva pocházejí nyní z jižní polokoule a z Mexika. Se státní podporou se v těchto zemích nyní zakládají velkoplošné plántáže - jen v Brazílii se ročně zakládá 2,5 mil. ha eukalyptových plantáží a 1,7 mil. ha borových (Pinus radiata). Počítá se s obmýtím 20-25 let a ročním přírůstem 35 m3/ha. Obdobně je tomu v Chile, kde se předpokládá, že v roce 2020 se bude těžit 20 mil. m3 pilařské borovice (v současnosti je to “jen” 13 mil. m3). Tento bouřlivý rozvoj je umožněn dobrými přírodními podmínkami, státní podporou a nízkými náklady.

Holzkurier 16/2000, Proch

PŘIPOMÍNKOVÁNÍ NĚMECKÉHO CERTIFIKAČNÍHO SYSTÉMU

Systém Pan European Forest Certification (PEFC - Panevropský systém certifikace lesů), rámec pro vzájemné uznávání národních certifikačních systémů, oznámil 19. května začátek oficiálního veřejného připomínkového období pro Německý certifikační systém lesů (připomínky bylo možné zasílat do 12. června). Systém je posuzován nezávislými konzultanty jmenovanými k posouzení shody s požadavky stanovenými Radou PEFC. Německý systém byl vytvořen za účelem podpory trvale udržitelného hospodaření v lesích Německa. Zároveň bylo při jeho tvorbě vzato v úvahu drobné vlastnictví lesů, kde více než milion lidí vlastní a hospodaří na průměrné výměře kolem 3,5 ha lesa.

Pan Henri Plauche-Gillon, předseda Rady Pan European Forest Certification (PEFCC) k tomu řekl: “Vyzývám všechny zájmové skupiny ke shlédnutí tohoto systému na Internetu (www.pefc.org) a zaslání jakýchkoliv připomínek přímo nezávislým poradcům.”

Současný průzkum mezi zástupci vlastníků lesů ukázal, že 7,5 mil. ha by mohlo být certifikováno podle Německého systému certifikace lesů během několika příštích let.

“To představuje významnou výměru lesů, řekl pan Plauche-Gillon, a jestliže bude tento systém přijat, potom mnoho dřevěných výrobků z těchto lesů bude mít přístup k logu PEFC. Zákazník kupující výrobky nesoucí toto logo bude podporovat a prosazovat trvale udržitelné hospodaření v lesích. Tyto výrobky budou pocházet z nezávisle certifikovaných lesů obhospodařovaných podle panevropských kritérií, indikátorů a Směrnice trvale udržitelného hospodaření na provozní úrovni. Tyto byly definovány v rámci helsinské a lisabonské Ministerské konference ochrany lesů v Evropě v letech 1993 a 1998.”

Pan Ben Gunneberg, Generální tajemník Rady PEFC, k tomu poznamenal: “PEFC věří, že všechny názory a připomínky budou vyslyšeny a nezávislí poradci byli požádáni, aby veškeré názory tohoto připomínkového řízení byly vzaty v úvahu. Jejich zpráva bude posouzena před konečným rozhodnutí národních orgánů o přijetí a uznání systému. Toto fórum reprezentuje účastnící se zájmové skupiny ve všech 14 členských zemí v celé Evropě. Systém PEFC roste od svého vzniku v červnu loňského roku velmi rychle. Toto je již čtvrtý systém, který je posuzován, a další žádosti z Rakouska a Francie jsou připravené. Toto posuzování je důležitým prvkem v transparentnosti a tvoří samotnou podstatu systému PEFC. Proto vyzývám všechny k využití příležitosti účastnit se tohoto procesu.”

Poradce: INDUFOR OY, Dr. Markku Simula,
Töölönkatu 15 E, FIN-00100 Helsinki, Finland,
tel: + 358 9 684 0110, fax: + 358 9 135 2552,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Žadatel: PEFC Germany e. V., c/o DFWR,
Munstereifeler Strasse 19, D-53359 Rheinbach, Germany,
tel: + 49 22 2623 50, fax: +49 22 2657 92,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Jaroslav Tymrák