EKONOMICKÉ DOPADY ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY NA VLASTNÍKA LESA

Doc. Ing. Luděk Šišák, CSc., Ing. Vladimír Zdražil - Lesnická fakulta ČZU Praha

Podle Zásad státní lesnické politiky představuje les objekt veřejného zájmu a tento zájem by měl být zajišťován ve všech formách vlastnictví lesa. Přitom k prioritním veřejně prospěšným funkcím lesa patří tzv. funkce “krajinotvorná” a uchování jedinečnosti a druhové pestrosti přírody, tj. biodiverzity, spojené s tzv. funkcí “přírodoochrannou”. Jednou z hlavních funkcí je obnova a udržování stabilních lesních ekosystémů. K tomu do značné míry u nás slouží vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES), zajišťujícího uchování části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny.

Vymezení ÚSES může znamenat často vyšší než běžné omezení vlastníka lesa. Znamená pro něj mnohdy vznik produkčních škod a ztrát, vícenákladů, mimořádných nákladů a ušlého zisku. V tom případě je nutno, aby byly škody plynoucí vlastníkům lesa ze zařazení jejich lesních majetků do ÚSES společností hrazeny. S předstihem by měly být vícenáklady a ztráty kalkulovány tak, aby bylo možno s příslušnými částkami uvažovat ve finančních zdrojích.

Poměrně velkým problémem v rámci ÚSES je stanovení rozsahu činností, které by měly být v rámci ÚSES v souvislosti s lesem a zalesněním realizovány. Názory na druh a počet opatření a činností se značně různí - od těch, které se přiklánějí k prakticky přirozenému sukcesnímu vývoji až po ty, které uvažují s rozsáhlým zalesněním a intenzivnější péčí o lesní porosty tak, aby byly plněny cíle a účely ÚSES v co nejkratší době. V podstatě dosud chybí dostatečně jednoznačné vymezení a následně tzv. “zařízení” jednotlivých segmentů ÚSES, což objektivně ztěžuje reálnost odhadu objemu mimořádných nákladů, vícenákladů a ztrát.

Pokud jde o vlastní lesní hospodářství, přichází v úvahu zejména kalkulace vícenákladů v obnově lesa do fáze zajištěné lesní kultury, plynoucích z rozdílné dřevinné skladby mezi běžným stavem v lesích hospodářských a stavem v ÚSES, kdy jedním z požadavků je maximální přiblížení se přirozené dřevinné skladbě. Kalkulovány by měly být alespoň také ztráty z prodloužené obmýtní doby, což je rovněž častým požadavkem v ÚSES.

KALKULACE JEDNOTKOVÝCH VÍCENÁKLADŮ PŘI OBNOVĚ LESA

Jednotkové vícenáklady byly kalkulovány na katedře ekonomiky a řízení lesního hospodářství lesnické fakulty ČZU v Praze na bázi rozdílu kalkulovaných výrobních cen zajištěného mladého lesního porostu do 7 let věku, včetně prvního výchovného zásahu, při zastoupení dřevin blízkém přirozenému a obdobném současnému.

Při zastoupení dřevin v obnově obdobném přirozenému zastoupení, a při 10% podílu přirozené obnovy (Zpráva o stavu lesního hospodářství České republiky, 1997) byla uvedená jednotková cena v průměru ČR v roce 1999 kalkulována na úrovni 215,4 tis. Kč. To by byl mimo jiné v podstatě mimořádný náklad na založení lesního segmentu prvním zalesněním a na přeměnu a rekonstrukci případného nevyhovujícího mladšího lesního porostu v rámci ÚSES v průměru ČR.

Při zastoupení dřevin v obnově, obdobném současnému, při 10% podílu přirozené obnovy, by byla jednotková cena kalkulována v průměru ČR v roce 1999 na úrovni 168,6 tis. Kč. Znamená to, že cena obnovy lesa o dřevinné skladbě obdobné přirozenému zastoupení dřevin je o 27,8 % vyšší. Rozdíl obou hodnot, j. 46,8 tis. Kč, reprezentuje vícenáklady při obnově lesa podle potřeb v rámci ÚSES tak, jak byly uvedeny výše, oproti běžnému hospodářství. Tyto vícenáklady by měly být v průměru ČR hrazeny při obnově lesních porostů v nadregionálních a regionálních ÚSES. V případě legislativního řešení konkrétních případů odškodnění je nutno počítat uvedené vícenáklady detailně podle zastoupení dřevin.

Pokud by byly dané vícenáklady kalkulovány na základě nákladů, odvozených pro zajištěnou kulturu o věku 5 let podle aktuální vyhlášky Ministerstva financí (MF) 127/1999, pak by náklady na obnovu lesa se zastoupením lesních dřevin blízkém současnému dosahovaly v průměru za ČR výše 155,2 tis. Kč a náklady na obnovu lesa s dřevinnou skladbou obdobnou přirozené by se pohybovaly na úrovni 220,9 tis. Kč, tzn. byly by dokonce o 42,3 % vyšší. Vícenáklady na obnovu lesa podle potřeb ÚSES by dosahovaly v průměru ČR 65,7 tis. Kč/ha.

JEDNOTKOVÁ ZTRÁTA DŮCHODU Z PRODLOUŽENÍ OBMÝTNÍ DOBY

K ekonomickým ztrátám majitelů či nájemců lesa dojde rovněž v důsledku eventuálního prodloužení obmýtní doby. V lesních porostech začleněných do ÚSES se mnohdy předpokládá prodloužení obmýtí k maximálním hranicím. Je pravdou, že podle lesního zákona je možné rámcově realizovat mýtní těžbu již od 80 let věku lesního porostu. Avšak stávající reálná situace při současném zastoupení dřevin a legislativně hospodářských poměrech je taková, že s okamžitou mýtní těžbou všech porostních skupin nad 80 let věku v rámci ČR nelze prakticky uvažovat.

Průměrná délka obmýtní doby se v současném období pohybuje v ČR kolem 115 let, v hospodářských lesích je nižší a výrazněji je diferencována podle jednotlivých dřevin. Za dané situace a při stávajícím zastoupení dřevin je možno v běžném lesním hospodářství uvažovat s uvedeným obmýtím rovněž na ploše ÚSES v rámci ČR. Avšak při předpokládaném prodloužení obmýtí k maximálním hranicím lze za současného stavu a při určitém zjednodušení dospět k průměrné prodloužené délce obmýtí, kalkulované v rámci ČR, přibližně na úrovni 130 let.

Vlastní kalkulace vychází z průměrného posunutí obmýtní doby o 15 let, k maximálním hranicím podle jednotlivých hlavních dřevin, legislativně zakotveným ve vyhlášce MF 127/1999 (např. smrk a borovice 120 let, buk 140 let, dub 160 let). Nejednalo by se tedy o hypotetické, teoretické, prodloužení obmýtí u smrku např. o 40 let, tj. od věku 80 let do věku 120 let, protože reálně v současné době řada věkových stupňů nekončí v 80 letech, ale pokračuje až do maximálních obmýtí a dokonce je překračuje.

Ztráta z prodloužení obmýtní doby je kalkulována jako rozdíl důchodu z těžby mýtního porostu, realizovaného při obmýtí pro jednotlivé dřeviny v průměru o 15 let kratším oproti maximálnímu obmýtí ve vyhlášce MF 127/1999. Vlastní důchod je kalkulován jako rozdíl tržeb z mýtní těžby a těžebních a následných obnovních nákladů do zajištění kultury.

Jestliže v konkrétních rámcových kalkulacích vyjdeme z vyhlášky MF 127/1999, pak při stávajícím zastoupení dřevin a při jejich průměrném bonitním stupni v ČR je hodnota důchodu v maximálním obmýtí v průměru podle jednotlivých hlavních dřevin na úrovni 442,3 tis. Kč/ha a při průměrném obmýtí o 15 let kratším se hodnota důchodu pohybuje na úrovni 394,3 tis. Kč, ale bez vlivu faktoru času.

Faktor času, tzn. úroková míra, však musí být do kalkulace ztráty zahrnut, protože uvedená vyšší hodnota bude k dispozici pro vlastníka či správce lesa v průměru až o 15 let později. Jde o donucení vlastníka, příp. správce lesa realizovat výsledky výrobní činnosti o 15 let později. Vlastník či správce lesa nemůže tedy použít prostředky z realizace produkce pro financování výroby v lesním hospodářství v daném čase, ale až o řadu let později. Nemůže s nimi podnikat, přichází o úrok či rentu z těchto prostředků. Proto je nutno s faktorem času v kalkulacích odškodnění rozhodně počítat. Ušlý důchod - renta či úrok musí být nahrazen.

Protože finanční prostředky z realizace výsledku výroby bude mít postižený subjekt v lesním hospodářství až o řadu let později, je nutno zjistit současnou hodnotu uvedené budoucí hodnoty a rozdíl mezi dosažitelným výnosem v současnosti a současnou hodnotou dosažitelného výnosu v nuceně prodlouženém obmýtí nahradit. Odúročením hodnoty úrokovou mírou na úrovni tzv. lesní úrokové míry 2 % při stálých cenách (bez vlivu inflace) za období 15 let (odúročitel: 1/1,0215) dospějeme k současné hodnotě ztráty oproti dosud realizovanému důchodu v průměrné výši 65,4 tis. Kč/ha (pozn.: při úrokové míře 3 %, která rovněž přichází na takové období v úvahu, by ztráta činila již dokonce 110,2 tis. Kč/ha).

Z uvedené rámcové kalkulace vyplývá, že bude-li v mýtních porostech stávající průměrná doba obmýtí posunuta k maximální, která bude v průměru o 15 let delší, tzn. mýtní těžby budou odsunuty o 15 let, pak k danému roku se pohybuje příslušná průměrná ztráta důchodu z prodloužení obmýtní doby v ČR v období 1998-1999 kolem 65,4 tis. Kč/ha. Tato částka by měla být v průměru ČR po odpočtu průměrného daňového zatížení daného důchodu (které však není nijak vysoké) postiženým jednorázově hrazena k roku, kdy by běžně těžit mohli.

V případě legislativního řešení konkrétních případů odškodnění je nutno počítat uvedené odškodnění detailně podle jednotlivých vymezených skupin dřevin, bonit a období, na které jsou možné těžby odsouvány, a to podle výrazu:

Z = Dus - Dumax/1,0p(umax - us)

Ve výraze: Z - ztráta důchodu, D - důchod kalkulovaný jako rozdíl tržeb z mýtní těžby a těžebních a obnovních nákladů do zajištění kultury, umax - věk maximálního prodlouženého obmýtí, us - věk skutečného obmýtí, p - úroková míra v procentech.

Např. na úrovni ČR by při 15 letech odsunutí obmýtí a 2% úrokové míře ztráta pro smrk (průměrný bonitní stupeň 3,7) činila 75,2 tis. Kč/ha, pro borovici (b.s. 4,4) 26,9 tis. Kč/ha, dub (b.s. 4,5) 64,3 tis. Kč/ha a buk (b.s. 3,7) dokonce 96,4 tis. Kč/ha. Jestliže bychom však vzali v úvahu teoretickou, ale na mnoha majetcích i praktickou možnost pro majitele smýtit např. smrkové porosty již v 80 letech věku, ale obmýtí by bylo posunuto na 120 let (což není ještě doba zdaleka nejvzdálenější), tj. o 40 let, dosáhla by adekvátní ztráta a tudíž nutné odškodnění vlastníka, příp. správce lesa v případě smrku výše dokonce 111,9 tis. Kč/ha.

Uvedený problém odškodnění z nuceného prodloužení obmýtní doby je nutno vzít velmi vážně a legislativně jej vyjasnit a upravit. Jedná se o velmi vysoké ztráty, které při delším prodloužení obmýtní doby (zejména od hranice, kterou povoluje zákon č. 289/1995 Sb.) dosahují hodnot řádově 100 tis. Kč/ha. Jako jeden ze zdrojů krytí odškodnění přichází v úvahu Státní fond životního prostředí.

KALKULACE VÍCENÁKLADŮ A ZTRÁT NA ÚROVNI ČR PRO NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ ÚSES

Kromě jednotkových vícenákladů a ztrát je základem pro kalkulace odvození ploch lesa v ÚSES. Plochy lesa v ÚSES byly poměrně složitým způsobem identifikovány a vyjádřeny na Ústavu aplikované ekologie lesnické fakulty ČZU v Praze. Dosavadní digitalizované mapové podklady zapříčiňují určité nesrovnalosti a zkreslení. Důvodem jsou dosud nedostatečně zpracované databáze a digitalizované mapové podklady v rámci ČR.

Původně byly prvky ÚSES vymezeny na mapách v měřítku 1:500 000, potom byly takto velmi hrubé obrysy překreslovány do map v měřítku 1:200 000, dále do měřítka 1:50 000 a následně digitalizovány. Hranice ÚSES na digitalizovaných mapových podkladech jsou proto dosud nejisté. Navíc ještě nebyla dokončena zásadní revize ÚSES (původně až 1/3 ploch, přičemž se plochy podstatněji mění, a spíše se výměry snižují). Rovněž digitalizované mapy lesa, které byly pro řešení úkolu k dispozici, nejsou v současné době stále ještě v žádoucí míře objektivní. Digitalizované mapy lesa uvádějí často pouze vnější obrysy lesních komplexů, ne však vnitřní. Jejich výměru v ÚSES na úrovni ČR je třeba dále zpřesňovat. Přesto byly odvozeny a použity výměry, uvedené v tabulce 1.

Při zohlednění zjištěných výměr nadregionálních a regionálních ÚSES v ČR, průměrné roční plochy obnovy lesa (1/130 výměry lesních částí ÚSES v případě prodloužení průměrné obmýtní doby o 15 let, tj. na 130 let), průměrné roční plochy, na které dojde ke ztrátě důchodu z prodloužení obmýtní doby (1/115 výměry lesních částí ÚSES při stávajícím průměrném obmýtí 115 let) a vypočítaných jednotkových vícenákladů obnovy a jednotkových ztrát důchodu, vyjadřuje výsledné rámcové kalkulace průměrných ročních vícenákladů a ztrát v lesních částech nadregionálních a regionálních ÚSES ČR tabulka 2.

ZÁVĚR

Je nutno zdůraznit, že uvedené kalkulace platí pro uvažované výměry lesů v nadregionálních a regionálních biocentrech a biokoridorech. Je však nutno dále upřesnit existující databáze a tím i výměry. Rovněž tak platí dané kalkulace za předpokladu realizace záměrů tak, jak byly uvedeny. Ovšem i tyto předpokládané skutečnosti mohou doznat v budoucnu různých změn, a to jak v rozsahu obnovy a zakládání lesních porostů, tak v názorech na obmýtí a v technologiích. Z nich má největší význam poměr umělé a přirozené obnovy porostů. V každém případě se případná omezení jeví v ekonomické sféře tak závažná, že by bylo nutno začlenit uvedená území mezi lesy zvláštního určení a ekonomické škody závazně hradit jako službu lesního hospodářství společnosti.

Pozn.: Příspěvek byl připraven na základě řešení výzkumného úkolu “Vliv územních systémů ekologické stability krajiny na ekonomiku lesních majetků”, realizovaného na zakázku odboru státní správy lesů odvětví lesního hospodářství ministerstva zemědělství.

Tabulka 1: Výměry nadregionálních a regionálních ÚSES v ČR celkem a z toho lesa

ÚSES		výměra (ha)		lesnatost (%)
		celková	lesa
nadregionální	biocentra	224 491	165 467	73,71
	biokoridory	49 584	24 699	49,81
	úhrnem	274 076	190 166	63,38
regionální	biocentra	289 580	198 319	68,49
	biokoridory	297 640	144 939	48,70
	úhrnem	587 220	343 258	58,46
úhrnem ÚSES		861 296	533 424	61,93

Tabulka 2: Průměrné roční náklady a ztráty v mil. Kč v nadregionálních a regionálních ÚSES v ČR

Náklady a ztráty	mil. Kč
Obnova porostů (zajištěný porost) - vícenáklady	192,033
Prodloužení obmýtní doby - ztráta důchodu	303,356
Úhrnem nadregionální a regionální ÚSES v ČR	495,389