LESNICKÉ HOSPODAŘENÍ V OBOŘE PONĚŠICE

Ing. Zdeněk Vaněk - revír Poněšice, Lesy České republiky, s. p., LS Hluboká nad Vltavou

Zájmy člověka jako myslivce a lesního hospodáře byly odjakživa v rozporu. V minulosti byl tento rozpor řešen různě, pokud však převládnul jeden zájem nad druhým, docházelo ke škodám ať už na lese, nebo na zvěři. O škodách zvěří, zvláště jelení, na lesních porostech, jejich příčinách a důsledcích bylo již napsáno mnoho. Přesto chci právě o této oblasti podat informaci proto, že praxe prokázala možnost souladu obou zájmů, a to dokonce v podmínkách oborního chovu, konkrétně v oboře Poněšice.

CHARAKTERISTIKA REVÍRU A OBORY

Obora Poněšice plošně zaujímá 75 % stejnojmenného revíru, který je součástí Lesní správy Hluboká nad Vltavou. Nachází se severně od Hluboké n. Vlt. na pravém břehu řeky Vltavy. Obora byla založena rodem Schwarzenbergů v roce 1853 a její rozloha je 1801 ha. V současnosti je zde kvalitní chov jelena evropského, atakující bodovými hodnotami rekordní hodnoty v ČR (1999 - 238,24 b. CIC), jarní kmenové stavy byly určeny na 120 ks. Většina revíru spadá do PLO 10 - Středočeská pahorkatina, nadmořská výška je v rozmezí 385-570 m n. m, převažuje 3. a 4. LVS. V oboře i na revíru převažují živná stanoviště (81,32 %). Zastoupení dřevin na revíru a v oboře je uvedeno v přiložené tabulce. Z tabulky je zřejmé, že v oboře Poněšice jsou základní předpoklady k vytvoření a udržení vysoké úživnosti. K tomu je potřeba dodat, že se v oboře nachází 82 ha kvalitně a intenzivně obhospodařované zemědělské půdy, především luk. Dále je zde založeno 42 ha tzv. oborně pastevního lesa, kdy porosty jsou zakládány z plodonosných dřevin v rozvolněném sponu (cca 10x10 m) za účelem co největší fruktifikace.

PROBLÉMOVÉ OBLASTI

Základním problémem je samozřejmě již zmiňovaný rozpor mezi mysliveckým a lesnickým hospodařením. Nejtransparentnějším projevem tohoto rozporu jsou škody zvěří. Škody zvěří na lesních porostech se projevovaly ve větší nebo menší míře již od založení obory. K vyvrcholení rozsahu těchto škod došlo v 80. letech tohoto století, kdy škody okusem limitovaly vznik a vývoj přirozené obnovy a škody loupáním zapříčinily devastaci prakticky všech nezaplocených odrůstajících kultur. K těmto škodám docházelo především na smrku, ale ve velkém rozsahu i na buku a ostatních listnatých dřevinách.

Další oblastí, ve které došlo ke kumulaci problémů, je střet dvou mimoprodukčních funkcí lesa. Konkrétně byla, díky existenci kvalitních zralých porostů, vyhlášena v oboře “genová základna” jako opatření k záchraně a reprodukci genofondu lesních dřevin. Rozloha genové základny byla v době vyhlášení cca 1240 ha a týkala se prakticky všech hospodářsky významných lesních dřevin (SM, DB, BK, LP, JVK, JS).

K předchozímu popisu situace je nutné dodat, že při obnově porostů převládnul holosečný způsob s následnou umělou obnovou. Až do roku 1992 bylo holosečně obnovováno okolo 20 ha ročně. Vzniklé holiny byly oplocovány a zalesňovány uměle, především smrkem. Docházelo tak k úbytku volné plochy. K 1. 1. 2000 se na revíru Poněšice nacházelo 234 oplocenky, zabírajících celkem 175 ha a s celkovým obvodem 78 km! Oplocení je navíc v oboře nutné udržet nejen do doby zajištění kultury, ale do doby, kdy lze na cílové stromy instalovat mechanickou individuální ochranu, tedy nejméně 15-20 let.

Na základě rozsahu škod zvěří a uvedených rozporů byla při obnově LHP v roce 1990 nastolena otázka další existence obory. Jednání probíhala až do poloviny roku 1994, kdy na základě poznání, že se vznikem LČR došlo k významnému posunu v chápání vztahu les - zvěř v oboře Poněšice, bylo rozhodnuto o podmíněném zachování obory.

ŘEŠENÍ ZÁKLADNÍCH ROZPORŮ

Všechny výše uvedené důvody a problémy mě vedly, po mém nástupu do funkce revírníka v roce 1992, k zásadnímu rozhodnutí - změnit hospodářský způsob z holosečného na podrostní. Toto rozhodnutí se stalo jedním ze základních prvků celého komplexu opatření, směřujícího k jedinému cíli - uvést do souladu intenzivní oborní chov zvěře a lesnické hospodaření. Jednotlivé prvky tohoto komplexu se navzájem ovlivňují a prolínají a musí být neustále v rovnováze, aby nedošlo k selhání systému. Dovolím si ještě krátkou zmínku o stavech zvěře jako jednoho z rozhodujících faktorů. Skutečné stavy zvěře v oboře Poněšice jsou oproti normovaným vyšší. Při posuzování únosnosti stavů zvěře však dávám přednost postupu, kdy sleduji projevy zvěře, hlavně škody na lesních porostech. Pokud jako hospodář vytvořím takové podmínky, ve kterých zvěř nedělá škody, není důvod trvat na stavech určených v minulosti víceméně administrativně.

Tyto prvky komplexu opatření se pokusím stručně a přehledně popsat nejprve slovním výčtem, ale hlavně graficky (viz schéma na str. 311), aby byla zdůrazněna vzájemná provázanost a souvislosti:

a) rovnováha mezi stavy zvěře a úživností honitby:

- snížení stavů,

- vhodná věková skladba populace,

- vhodný poměr pohlaví,

- zvyšování úživnosti:

- podpora plodonosných dřevin,

- zakládání a rozvoj úživných ploch,

- doplňování živin a minerálů přikrmováním,

b) diferencované hospodaření:

- volba podrostního způsobu hospodaření,

- podpora druhové mnohotvárnosti,

- využití přirozené obnovy:

- přibližování se přirozené (původní) dřevinné skladbě,

- ekonomická výhodnost oproti umělé obnově,

- stabilita vznikajících porostů, bezpečnost produkce, ale i plně

- ostatních funkcí,

- další zvyšování úživnosti,

- odpadá nutnost oplocování - zvyšování výměry volné plochy,

- jistota původu vznikajících porostů,

c) omezení dalších negativních vlivů:

- omezení stresování zvěře:

- ustanovení klidových zón,

- ustanovení klidových období,

- soustřeďování pracovišť,

- zabránění úbytku volné plochy,

- volba vhodných způsobů lovu,

- časová pravidelnost přikrmování.

ZÁVĚR

Realizace a dodržování uvedeného komplexu opatření měly za následek zásadní posun v problematice lesnického hospodaření v oboře a to během relativně velice krátké doby - zhruba pěti let. Škody zvěří okusem a loupáním se dostaly hluboko pod mez hospodářského významu. Přirozená obnova se stala samozřejmou součástí hospodaření. Není nutné oplocování kultur vzniklých přirozenou obnovou, tím nedochází ke zmenšování volné plochy pro zvěř. Úživnost obory spolu s ostatními opatřeními tím narůstá. Nezanedbatelný je i ekonomický přínos změny hospodaření, protože náklady na vznik následných porostů a jejich ochranu jsou neporovnatelně nižší než u umělé obnovy.

V roce 1998 došlo v rámci plnění krátkodobých úkolů lesnické politiky LČR k vyhlášení tzv. demonstračního objektu LČR na revíru Poněšice. Tématem demonstračního objektu je: “Soulad mezi genovou základnou a oborním chovem zvěře”. Toto vyhlášení chápu jako vyvrcholení snah o prezentaci kladného vlivu změny hospodaření a je dokladem toho, že se na revíru Poněšice a hlavně v jeho oborní části daří plnit cíle trvale udržitelného hospodaření LČR - plnění všech funkcí lesa.

Tabulka: zastoupení dřevin na revíru a v oboře

dřevina	obora %	celkem %	celkem ha
SM	48,3	46,3	930
BO	1,8	2,7	55
JD	1,3	0,8	15
MD	1,1	1,9	39
DB	13,9	15,1	302
BK	28,4	24,8	492
LP	3,0	2,8	55
Ost. list.	2,2	5,1	98
Celkem jehličnaté	52,5	52,2	1037
Celkem listnaté	47,5	47,8	949