RAŠELINIŠTĚ V ČESKÉ REPUBLICE

{mosimage}RNDr. Václav Skuhravý, CSc.

Rašeliniště jsou nejpůvodnější složkou lesních ekosystémů u nás. Jsou tak významná, že by jim měla být věnována daleko větší pozornost. I ony jsou totiž sekundární lidskou činností značně ohroženy. Zaujímají v České republice plochu jen okolo 25 000 ha. Téměř polovina z toho leží v jižních Čechách. Zhruba stejný rozsah mají rašeliniště společně v západních a severních Čechách a zbytek patří zbývajícím českým krajům. (Na Moravě leží Rejvízské rašeliniště.) Zatímco výměra rašeliništ zůstává na stejné úrovni, stoupla výměra lesů v České republice od roku 1920 z cca 2,3 mil. ha na 2,6 mil. hektarů v roce 1996.

Téměř polovina rašelinišť byla vyhlášena státními přírodními rezervacemi. Těžba rašeliny probíhá jen na několika vybraných místech pro balneologické či speciální zemědělské účely. Přesto by však k svému kulturnímu a ekologickému významu měla by být ještě asi čtvrtina rašelinišť rezervacemi prohlášena. Rašeliniště přirůstají ročně o jeden milimetr, a tak sondy v nich až do hloubky 10 m dávají možnost nahlédnout do pokryvu našeho území až do doby před deseti tisíci lety. Pylová zrna dřevin zůstávají zachována a množství pylu jednotlivých dřevin podává obraz o pokryvu území v minulých dobách.

Rašeliniště jsou kryta křovinnou borovicí, klečí nebo stromovitou borovicí blatkou nebo jinými dřevinami (ta poslední je studována málo.) Rozprostírají se u nás převážně na Šumavě, kde v horských částech převažuje kleč a v nižších částech kleč s borovicí blatkou. Druhá rozsáhlá oblast leží v Třeboňské pánvi, jež se právě výskytem rašelinišť liší od Budějovické pánve. Zde se vyskytuje pouze borovice blatka. V Českém lese leží zcela opomíjené rašeliniště Farské bažiny s blatkou. Několik rašelinišť s blatkou - Tajga, Paterák a další leží v Slavkovském lese. V Krušných horách je skupina rašelinišť s klečí kolem řeky Rolavy a pak známá Božídarská rašeliniště s Mrtvým rybníkem a Novodomským rašeliništěm. Několik malých rašelinišť, kdysi obklopených lesy, leží v Jizerských horách, kde je spíše známo rašeliniště Malá Jizerka; všechny kryté klečí. V Krkonoších je známé Úpské a Pančavské rašeliniště kryté klečí, z Českomoravské vysočiny rašeliniště Padrtiny u Velkého Dářka a konečně z Jeseníků dvojrašeliniště Rejvíz.

Zdálo by se, že vyhlášením rašelinišť bylo učiněno vše pro to, aby tyto ekosystémy nebyly ovlivňovány, ale bohužel tomu tak není. Člověk výrazně ovlivňuje rašeliniště sekundárně svojí činností. Působí spadem těžkých a jiných kovů, zapříčiňuje vznik kyselých dešťů, a tím ovlivňuje jak hlavní dřeviny rašelinišť - kleč a blatku, tak rostlinný kryt rašelinišť. To má za následek i změny v druhovém složení živočišných společenstev. Podívejme se na několik zjištěných fakt.

OBSAH TĚŽKÝCH KOVŮ A BIOGENNÍCH PRVKŮ V JEHLICÍCH KLEČE A BLATKY

Na hlavních a nejvýznamnějších našich rašeliništích v různých částech Čech byl sledován obsah sedmnácti prvků v jehlicích. Byly to hlavní biogenní prvky Ca, Mg, K, Na a pak řada těžkých kovů jako CU, B, S, Mn, Fe, Zn, Mo, Ni, Se, Ag, Hg, As, Pb a další (BREWER, SKUHRAVÝ, HRUBÍK, 1974, SKUHRAVÝ, BREWER, 1992). Mezi jednotlivými rašeliništi byly zjištěny značné rozdíly. Jako příklad lze uvést arsen, selen a rtuť. Výrazně nízké hodnoty těchto prvků jsou na jihočeských rašeliništích, kdežto v severní půli našeho území jsou hodnoty vysoké. Z dosažených výsledků je také zřetelně vidět, jak stoupají hodnoty prvků ve starších ročnících jehlic, protože jsou podstatně déle vystaveny nepříznivým vlivům okolí.

Hodnoty se liší nejen mezi různými rašeliništi, tedy polohou rašelinišť ke zdrojům znečištění, ale i na témže rašeliništi v rozmezí více let. Měl jsem materiál jehlic z Jezerní slatě na Šumavě z roku 1966 a 1986 - tedy z období po 20 letech. Srovnání ukázalo, že hodnoty železa, mědi, zinku, arsenu a boru stouply v tohoročních jehlicích kleče za 20 let 2-3x.

KYSELOST VOD

V posledních 30 letech se zvýšila kyselost vod v horské oblasti Šumavy - zvláště na horní Vltavě a Vydře. Na Šumavě bylo v roce 1998 provedeno sledování pH na 30 rašeliništích od Povydří po Lipenské jezero. Podle velikosti rašelinišť bylo měření provedeno na 2-8 místech každého rašeliniště, dále v jeho lesním a travnatém okolí. Pak v potůčcích kolem rašelinišť a v potocích studované oblasi. Výjimečné hodnoty pH byly 2,8, většina dat z rašelinišť kolísala od 3,0 do 3,95. Obdobná měření byla provedena na krušnohorských rašeliništích. V jižních Čechách, např. na Červeném blatu u Šalmanovic je na okrajích, kde blatky hynou, pH jen 2,8-3,1. Již ve vzdálenosti 50 m od této hranice je stav příznivější - pH 4,6-5,6. Stejné poměry jsou i na dalším jihočeském rašeliništi Žofinka (Skuhravý, Huderová, 1994).

ZTRÁTA JEHLIC

Nejvýraznější změna se však projevuje na počtu ročníků výhonků, jež jsou kryty jehlicemi (Skuhravý, 1990). Před 40-50 lety měly kleče a blatky 9-11 ročníků krytých jehlicemi. Píše se o tom ve všech kompendiích. Dnes se tento počet výrazně snížil. Jen výjimečně nacházíme sedm ročníků, nejběžnější počet je pět, ale často nacházíme i ročníků méně. Na Rokytské slati mají staré větve jen čtyři ročníky jehlic a mladé pět. Na některých krušnohorských rašeliništích jsou jen tři ročníky pokryté jehlicemi a na nejvíce postiženém rašeliništi - Novodomském, se nacházejí jen dva ročníky, takže kleč má tvar košťat. Zatímco před 20 lety nebylo v porostu kleče vidět dále než do 3 m, zvětšil se nyní průhled na 10-15 m. Pronikání světla do porostů kleče umožňuje, že se výrazně rozšiřují třtiny, které udusí dříve kolem kmínků kleče rostoucí rostliny, čímž se značně snižuje i diverzita rostlin. Ta pak sekundárně ovlivňuje i počet v rašeliništi žijících druhů. Každé rašeliniště je samo o sobě svébytným ekosystémem. Pro zjednodušení si můžeme česká rašeliniště rozdělit do dvou skupin - šumavská a jihočeská na jedné straně a na druhé straně ostatní, nacházející se v severozápadních a severovýchodních horách ČR.

ŠUMAVSKÁ RAŠELINIŠTĚ

Jedinečnost šumavských rašelinišť spočívá v tom, že na poměrně malém území leží velký počet rašelinišť (téměř 200). Známý francouzský rostlinný fytocenolog prof. Noirfalise řadí na základě toho Šumavu k Alpám. Na poměrně malou vzdálenost od sebe se vyskytují rašeliniště v různých nadmořských výškách od 700 do 1100 m n. m. Jsou pokryta jednak klečí, jednak blatkou. Klečí od 700 do 1100 m, blatkou od 700-850 m n. m. Mají četná rašelinná jezírka, jako např. na Tříjezerní slati nebo na Chalupské slati, kde je největší rašelinné jezírko v ČR. Byl u nich nalezen např. i nový druh bejlomorky vyvíjející se v hálkách na bazi jehlic kleče a blatky (Skuhravá, Skuhravý, 1998). Na šumavských rašeliništích bylo nalezeno dále několik zoogeograficky zajímavých severských druhů motýlů (Spitzer, Jaroš - 1997). I když i tato rašeliniště jsou ovlivněna nepříznivými faktory, je tento vliv zatím menší než na jiných rašeliništích.

OSTATNÍ RAŠELINIŠTĚ

Jedinečnost ostatních rašelinišť spočívá naopak v tom, že to jsou ostrůvky v jiných ekosystémech, nebo jen malé skupiny rašelinišť poblíž sebe. Jsou výrazně ovlivněna nepříznivými okolními vlivy v různých časových obdobích. Rašeliniště v severovýchodních Čechách trpí již po dobu 30-35 let emisemi. V některých svých částech byly rašeliny obklopeny loukami, jinde tvořily ochranu lesy, které zahynuly. Podobně je tomu v jizerských rašeliništích, kde však nepříznivé vlivy trvají kratší dobu - okolo 15 let, ale i za tuto dobu ztratila některá rašeliniště své okolní lesy. Máme u nás tedy celou sérii rašelinišť v různém ovlivnění nepříznivými faktory.

TAXONOMICKÉ POSTAVENÍ KLEČE A BLATKY

Závěrem je třeba se zmínit i o ne zcela dořešeném taxonomickém postavení borovice kleče a blatky. Při hodnocení taxonomické příslušnosti některých druhů jedlí a smrků na západě USA se ukázalo, že velký význam pro tato studia má obsah terpenů u různých druhů. Obdobná situace je i u kleče a blatky. V Krkonoších byl u deseti vedle sebe rostoucích keřů kleče na Úpské rašelině zjištěn odlišný obsah delta-3 karenu a myrcenu. Sedm keřů mělo vysoký obsah delta-3 karenu a nízký myrcenu, kdežto u tří keřů byly poměry zcela opačné (Vrkoč, Lukeš, Skuhravý, 1973). Pro srovnání byly zhodnoceny obsahy terpénů i na dalších rašeliništích:

Místo	Druh	Delta-3 karen	Myrcen
Tajga	Blatka	0	35,8
Farské bažiny	Blatka	3	23
Tetřeví slať	Kleč	29,5	5,8
Jezerní slať	Kleč	23,7	4,9
Borová Lada	Kleč	31,9	6,6
Velká Niva	Blatka	15,3	32
Krkonoše 1	Kleč	12,8-28,5	3,7
Krkonoše 1	Kleč	5,4	33,2
Jizerka	Kleč	7	28

Vcelku lze jednoznačně říci, že kleč má vysoký obsah delta-3 karenu a nízký myrcenu, kdežto blatka jeví opačný poměr. Kleč z Jizerky má však zřetelný charakter blatky a rovněž tak některé kleče z Úpské rašeliny. Krkonošský jev by bylo možno vysvětlit tím, že sem byla introdukována kleč z Alp, ale to bylo především v západní části Krkonoš na Pančické louce a okolí, kdežto kleč na Úpské rašelině je považována spíše za autochtonní. K budoucímu problému výzkumu terpénů u kleče a blatky by bylo potřeba provést srovnání i s klečemi alpskými.

ZÁVĚR

Važme si našich rašelinišť. Jsou to zbytky naší původní přírody. Jsou to lokality významné nejen pro sledování vývoje přírody na naší zemi, ale i plochy nesmírné estetické ceny. Svou zvláštní atmosférou musí zapůsobit na duši každého, kdo k nim přijde. Psali o nich básníci - např. V. Dyk. Výrazné jsou popisy rašelinišť z pomezí hranic Šumavy od K. Klostermana. Tehdy to byly prostory, kudy bylo možno jen stěží projít, a kde jen pašeráci znali své cesty. Srovnáním těchto popisů vidíme, jak se naše šumavská příroda výrazně změnila za období 100 let. Pro svůj jedinečný ekologický význam budou rašeliniště zařazována do každoročně vydávané publikace Lesy České republiky od roku 1999.