HOSPODAŘENÍ V LUŽNÍCH LESÍCH JIŽNÍ MORAVY
Redakce
Mezinárodní sympozium o hospodaření v lužních lesích jižní Moravy uspořádaly ve dnech 13.-16. května na zámku v Židlochovicích s. p. Lesy ČR ve spolupráci s odvětvím lesního hospodářství ministerstva zemědělství, Lesnickou a dřevařskou fakultou MZLU Brno a výzkumnou skupinou IUFRO 8.01 Ecosystems. Lesy ČR, s. p., spravují prostřednictvím přímo řízeného LZ Židlochovice největší část lužních lesů na území ČR. Jedná se o zcela unikátní komplex společenstev v aluviích řek Moravy a Dyje se specifickými požadavky na hospodaření. Hospodaření v oblasti Soutoku je praktickou ukázkou lesnického pojetí ochrany přírody a zároveň ukázkou území pro připravované vyhlášení nové biosférické rezervace.
V souvislosti s realizací rozsáhlých revitalizačních opatření v lužních lesích na dolních tocích Dyje a Moravy zahájených na počátku 90. let vznikla potřeba jejich dílčího vyhodnocení a definování nových priorit. Stejně tak je nutná další diskuse o metodách a cílech hospodaření v této oblasti. To bylo důvodem pořádání a cílem sympozia, jehož odborný program se soustředil do čtyř tematických okruhů: 1. lesnické hospodaření v lužních lesích, 2. změny vodního režimu v lesích jižní Moravy - program revitalizace, 3. zahraniční zkušenosti s hospodařením v lužních lesích a s jejich revitalizací, 4. ochrana a zachování biodiverzity lužních lesů. Sympozium zahájili Ing. Jiří Oliva, generální ředitel s. p. LČR, Ing. Jaromír Vašíček, CSc., ředitel odboru státní správy lesů a myslivosti MZe, a Doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc., děkan Lesnické a dřevařské fakulty MZLU Brno.
VÝČET REFERÁTŮ
V I. bloku jednání (Lesní hospodářství a revitalizace v lužních lesích na LZ Židlochovice) zazněly tyto referáty: Průběh a zhodnocení revitalizace lužních lesů na LZ Židlochovice (J. Vašíček), Hospodaření v lužních lesích LZ Židlochovice (J. Vybíral), Revitalizace dolních toků Moravy a Dyje z pohledu správce toků (V. Košacký), Biologické aspekty revitalizace v lužních lesích na LZ Židlochovice (P. Forejtek), Historie hospodaření v lužních lesích na LZ Židlochovice (M. Hríb), Stav lužního lesa na polesí Lanžhot jako výchozí faktor jeho hospodářského využití (V. Kučera).
Ve II. bloku jednání byli účastníci seznámeni se zahraničními zkušenostmi s hospodařením v lužních lesích. Zazněly zde tyto referáty: Trvale udržitelný rozvoj a lesní hospodářství (P. Toma, SR), Stav lužních lesů v inundačním území Dunaje na Slovensku (J. Oszlányi, SR), Ekologická významnost a zranitelnost lesních ekosystémů aluvia Moravy na Slovensku (F. Kubíček, SR), Lužní lesy na slovenské straně řeky Moravy (D. Valachovič, SR), Antropogenní změny a hospodaření v rakouských lužních lesích (H. Hager, Rakousko), Hospodaření s porosty dubu letního v různých přírodních podmínkách Chorvatska (S. Matič, Chorvatsko), Vztah mezi porostními prvky v lesích dubu letního a růstovými tabulkami v Chorvatsku (M. Božič, Chorvatsko).
Po vystoupení zahraničních hostů pokračoval II. blok domácí částí věnovanou obecně hospodaření v lužních lesích. Zazněly zde tyto referáty: Topolové hospodářství v lužních lesích (V. Čížek), Výsledky inventarizace genových zdrojů a využití vybraných listnatých dřevin v lesích LZ Židlochovice (L. Čížková), Hospodaření v drobných lesních částech v zemědělské krajině lužních oblastí (J. Simon), Klasifikace a hodnocení funkcí lužních lesů jako podklad pro jejich obhospodařování (I. Vyskot, P. Kupec, J. Schneider, F. Špaček).
Třetí blok byl věnován konkrétním příkladům zahraničních zkušeností s hospodařením v lužních lesích. Zazněly zde tyto referáty: Problematika pěstování topolů v lužních společenstvech (L. Varga, SR), Proces přirozené obnovy v lužním lese řeky Labe (R. Küßner, Německo), Minulost, současnost a možná budoucnost hospodaření v Kamčijském lese (S. Jurukov, G. Kostov, R. Gelezov, G. Ratailov, Bulharsko), Přírůst dospělých stromů a semenáčků dubu letního ve vztahu k přírodním podmínkám v Murském a Krakowském lese (T. Levanič, M. Čater, Slovinsko).
Poslední IV. blok se zabýval výzkumem lužních lesů. Zazněly zde tyto referáty: Výzkum biomu lužního lesa v ČR - výsledky a perspektivy (E. Klimo), Struktura, vývoj a management porostů tvrdého luhu v PR Dubno (V. Podrázský), Dynamika vývoje pralesovitých porostů lužního lesa (T. Vrška), Odběr podzemní vody v lužní oblasti CHOPAV Kvartér Moravy (R. Bagar), Vliv revitalizačních opatření na vodní režim luhu (P. Hadaš, A. Prax), Půdní poměry zaplavovaného a nezaplavovaného luhu (J. Kulhavý, B. Grunda, M. Betušová), Vliv umělého povodňování na synuzii podrostu lužního lesa (P. Maděra), Růstová odezva dubu a jasanu na změněné podmínky vodního režimu geobiocénu lužního lesa (L. Úradníček), Změny epigeonu v závislosti na změně vodního režimu (H. Fojtová, J. Chytil), Odumřelé dřevo v lužních lesích - násobitel biodiverzity či semeniště lesních škůdců? (J. Schlaghamerský), Revitalizace a ryby v záplavovém území a lužních lesích dolního toku Dyje (K. Halačka, V. Horák), Ichtyofauna dolního toku Dyje a přilehlého aluvia s lužními lesy (S. Lusk), Elektrodiagnostika zdravotního stavu stromů a lesů (V. Rajda).
Pro značné tematické rozpětí sympozia v dalším textu pouze připomeneme průběh revitalizace lužních lesů na LZ Židlochovice, jak je ve svém referátu shrnul a zhodnotil Ing. J. Vašíček, CSc.
PRŮBĚH A ZHODNOCENÍ REVITALIZACE LUŽNÍCH LESŮ NA LZ ŽIDLOCHOVICE
Když se rozhlédneme po typicky české krajině, uvidíme střídající se pole, louky a lesy, najdeme zde rybníky, potoky a řeky. Vesnice s červenými střechami spojují klikatící se cesty. Na venkově lze stále ještě najít boží muka, prastaré stromy a roztroušenou zeleň. Kdybychom se mohli podívat do rodokmenů většiny z nás, zjistíme, že převážně pocházíme z vesnice. Snad právě proto máme k české krajině blízký vztah. Vždy, když se vracíme z ciziny, uvědomujeme si místo, kde máme kořeny, kde se cítíme doma. Všimněme si toho, že naše krajina je oblá, má obroušené hrany, působí klidně a vyrovnaně. Tento stav je výsledkem práce mnoha generací našich předků, kteří zde žili, pracovali a zároveň ji přetvářeli v krajinu kulturní. Dlouhodobé působení přírody a dlouhodobé působení člověka, který v ní hospodaří, je podstatou jejího současného stavu.
Zemědělci, lesníci, vodohospodáři, architekti a stavitelé po tisíciletí vnášeli do krajiny aktivní prvky, vnášeli do ní energii, která se jim vracela v podobě užitků, jež jim dovolily přežít. Zachování tvářnosti naší kulturní krajiny předpokládá hospodaření člověka v ní. Princip trvale udržitelného rozvoje dává zásadní parametry pro toto obhospodařování. Přitom princip trvalosti se prolíná všemi zásadními dokumenty, které se týkají lesnické politiky našeho státu.
Tématem sympozia jsou lužní lesy, které jsou naším druhově nejbohatším lesním ekosystémem. Při pohledu do historie zjistíme, že obhospodařování lesů, včetně lesů lužních, bylo podstatně intenzivnější a také stav lesních porostů byl odlišný od stavu současného. Ve veřejnosti je poměrně málo známým údajem, že před 125 lety bylo na území dnešní ČR přibližně o 400 000 ha lesů méně. V minulosti při zemědělském obhospodařování zůstal les pouze tam, kde půdu nebylo možné zemědělsky využít. Les sloužil především jako zásobárna stavebního dříví a paliva. Z velké části šlo o les výmladkový, který byl velmi intenzivně využíván, tj. s obmýtím 7 let.
V ČR činí výměra lužních stanovišť přibližně 33 000 ha porostní půdy. Současná dřevinná skladba se oproti původní skladbě příliš nezměnila, je však posunuta ve prospěch tvrdých listnáčů. LZ Židlochovice obhospodařuje celkem 22 500 ha lesů, z toho 10 000 ha lužních lesů. Po dokončení regulačních prací na řece Moravě a Dyji se začaly projevovat závažné příznaky chřadnutí lužních lesů s enormním nárůstem nahodilých těžeb. Důvod chřadnutí spočíval v poklesu průměrné hladiny spodní vody o 0,5 m a v lokalitách s čerpáním pitné vody až o 1,5 m, výjimečně i více. Pro zachování lužních ekosystémů s cílem dosažení vyváženého stavu bylo rozhodnuto, že je naprosto nezbytné stabilizovat hydrologické poměry.
Celý systém revitalizací, do něhož bylo investováno 65,3 mil. Kč, byl vybudován za spolupráce odborníků ze souvisejících vědních a hospodářských oborů, jako jsou botanika, dendrologie, fyziologie dřevin, entomologie, ichtyologie, vodohospodářství, ochrana přírody atd. Podle jednotlivých polesí vypadá dnes stav revitalizací takto:
Na polesí Soutok bylo v letech 1990-1999 provedeno čištění a úprava původně odvodňovacích kanálů a říčních ramen, včetně bývalého koryta řek, obnovila se síť 97 km kanálů s 25 stavidlovými objekty, 1 sklopným stavidlem a 84 propustky. V r. 1996 bylo vybudováno zařízení na Košarských loukách - Enkláda, které umožňuje fytofilním druhům ryb tření na aluviálních loukách. V letech 1998-1999 byl realizován projekt obnovy a údržby Košarských luk.
Na polesí Horní les byl v letech 1991-1996 vybudován zavodňovací systém v prostoru mezi Břeclaví a Lednicí, kterým může být ovlivňováno 633 ha lesa a asi 150 ha zemědělských ploch. Celková délka zavodňovacích kanálů je 21,6 km, jejich vodní hladina činí 6,5 ha. Stálé tůně při provozní výšce hladiny představují 9,6 ha. Připočteme-li 4 ha periodických tůní, pak při plném zvodnění dosahuje souhrnná vodní plocha 20 ha. V letech 1991-1996 byl realizován projekt Phare s názvem Herdy, v při němž byl obnoven lesní kanál v délce 3,2 km, vybudovány 2 propustky se stavidly a 4 menší stavítka. Výsledkem je možnost ovlivnit zavodněním asi 80-100 ha lesa v lesním komplexu Herdy.
Na polesí Tvrdonice byla v letech 1996-1999 obnovena síť lesních kanálů o délce 19,4 km a vybudováno 18 stavidel, s možností ovlivnit vodou 2100 ha lužního lesa.
Na polesí Židlochovice se v letech 1995-1999 uskutečnila revitalizace Rumunské bažantnice, byl obnoven mokřad o rozloze 6 ha a vodní plochy o celkové výměře 10,6 ha. Dále byl revitalizován Knížecí les a obnoven Nosislavský mokřad tím, že se vyčistily kanály na říčce Šatava (2,5 km) a upravena plocha podmáčených mokřadů.
Na polesí Velký Dvůr se v letech 1994-1996 provedla revitalizace Mušovského lesa tím, že bylo obnoveno 4,9 km kanálů a vybudováno 10 propustků. Stejně tak se revitalizoval Plačkův les, kde bylo obnoveno a vybudováno 1,5 km lesních kanálů, postaveno 6 stavidel, obnoveny mokřady a tůně.
Jestliže shrneme plošný rozsah revitalizačního díla, tak dnes je možné vodou ovlivňovat asi 4000 ha lužního lesa. Hlavním motivem záchrany tohoto území byl výskyt unikátních společenstev lužního lesa a jeho ohrožení činností člověka. Za významné lze považovat i to, že obhospodařování lesů a současně jejich ochrana se tímto způsobem péče nedostávají do konfliktu, neboť každé obhospodařování lesů by v sobě mělo zahrnovat i maximální ohled na přírodu. Tento ohled se musí stát přirozenou součástí každého využívání přírody. Míra dočasného a nedevastujícího poškození by měla být vymezena odborníky. Jinými slovy efektivita a ekonomické parametry by neměly být získávány na úkor stavu přírody, stavu lesa.
ZÁVĚR
Sympozium přijalo tyto závěry:
1. Během sympozia byl zdůrazněn význam lužních lesů jako významný fenomén v evropském lesnictví z hlediska jejich funkcí: produkce, biodiverzita, zdroj pitné vody, klimatická oáza, ochrana vodních toků, rekreace.
2. Konference přinesla nové informace o vývoji změn lesního prostředí lužních lesů a jejich odezvy na tyto změny v rámci Evropy.
3. Adaptace ekosystému lužního lesa na tyto změny vyžaduje aktivní přístup lesníků formou revitalizačních projektů. Na příkladu LZ Židlochovice je možné konstatovat pozitivní výsledky těchto projektů.
4. Vedle monitorování změn vlivem regulace vodního režimu (změna hladiny podpovrchové vody, umělé povodňování) se doporučuje rozšířit o monitorování ekologických důsledků odběrů pitné vody.
5. Obecně se jeví nutné postupně realizovat novou orientaci lesního hospodaření blízké přírodě v lužních lesích ve spolupráci institucí lesní správa - ochrana přírody - vědecké instituce.
6. Účastníci sympozia vysoce oceňují iniciativu s. p. LČR, LZ Židlochovice, v organizování tohoto sympozia a doporučují organizovat obdobné setkání v budoucnu. Vzhledem k tomu, že lužní lesy se vyskytují často na hranicích dvou a více států, se takováto spolupráce jeví jako zvláště naléhavá.
7. Přednesené příspěvky budou vyhodnoceny a poslouží jako dobrý základ pro další orientaci praktických opatření, monitorování a vědeckého výzkumu.