OBHOSPODAŘOVÁNÍ MALÝCH LESNÍCH MAJETKŮ - I.
Doc. Ing. Zdeněk Bluďovský, DrSc. - Lesy města Rokycany
Zabezpečení žádoucí odborné úrovně hospodaření a dodržování platných legislativních předpisů v malých lesních majetcích (malolesích) patří k nejzávažnějším a zároveň i k nejnaléhavějším problémům současné lesnické politiky České republiky. Proto se chceme v sérii článků zamyslet nad možnostmi jeho řešení. Nejedná se při tom o vynášení konečných soudů či definitivních stanovisek. V diskusi chceme posoudit různé, mnohdy i kontroverzní názory, s nimiž se při úvahách o složité problematice malolesů setkáváme, konfrontovat současnou situaci s historií, která dnešnímu stavu předcházela a připomenout některá, ne vždy jednoznačně přijímaná doporučení. Ačkoliv bývají nedostatky hospodaření v malých lesních celcích soukromých vlastníků a obcí mnohdy značně zveličovány, nelze nepřiznat, že právě v těchto kategoriích lesů se s nesprávnými a nežádoucími postupy obhospodařování setkáváme nejčastěji.
Nedostatky v hospodaření malolesů pramení nejen z přerušení tradičního vlastnického vztahu k lesnímu majetku nebo dokonce z přílišné ziskuchtivosti současných vlastníků, ale z velké části jsou vyvolávány neznalostí odborné lesnické problematiky, nedostatečnou informovaností o postupech hospodaření v lese, o povinnostech, které s vlastnictvím lesa souvisí, o možnostech racionálního zhodnocení produkce surového dříví.
Nízká úroveň odborných znalostí vlastníků malolesů je pak někdy zneužívána nezodpovědnými podnikateli k poškozování jejich ekonomických zájmů nepřiměřeným snížením prodejní ceny vytěženého dříví, k požadování přemrštěných cen za dodavatelsky a ne vždy kvalitně prováděné práce, ke znehodnocení lesního majetku nadměrnými a neodborně prováděnými těžbami, k narušení veřejně prospěšných funkcí lesů a k poškozením, která mohou vyústit až v nedodržení závazných ustanovení lesního a jiných zákonů. Není jistě náhodou, že mnozí zkušení lesníci (viz např. Ing. Šimerda v LP 5/2000) varují vlastníky malých lesů před prodejem lesních porostů na stojato.
Má-li být komplexně zabezpečeno trvale udržitelné, vyrovnané obhospodařování všech lesů, trvalá existence zdravých lesů, které na optimální úrovni plní celý souhrn ekonomických, ekologických i sociálních funkcí, je zřejmé, že nemůže být opomíjeno hospodaření v tak významné kategorii lesních majetků, jakými jsou malé soukromé a obecní lesy. Z těchto důvodů jsou otázky, spojené s možnostmi zvýšení odborné úrovně správy malolesů, zařazeny mezi nejdůležitější programy odvětvových koncepcí (nejnověji v Koncepci státní lesnické politiky na období před vstupem České republiky do Evropské unie). Postup realizace odvětvových koncepčních záměrů je konkretizován v permanentně upřesňovaném Národním lesnickém programu MZe. Také aktuální verze Národního lesnického programu obsahuje rozpracování námětů na zvýšení odborné úrovně hospodaření v soukromých a obecních malolesích. Aktuálnost řešení je zvýšena také tím, že v závěrečné fázi dopracování je návrh novely lesního zákona č. 289/1995 Sb. Není tajemstvím, že jedním z motivů, jímž byla zdůvodňována potřeba novely, byly nedostatky v hospodaření malolesů.
Již v úvodní části příspěvku je nutno uvést, že při vyhledávání možností ovlivňování vlastníků malolesů ze strany státu a jeho orgánů, by se mělo preferovat poradenství, odborná pomoc a dobrovolná motivace, vyplývající z přirozených zájmů zodpovědného vlastníka a ekonomická podpora činností, jejichž veřejně prospěšné výsledky a důsledky jsou neopomenutelné. Sankční opatření a postihy vlastníků, jejichž rozšíření někteří účastníci diskuse o novele lesního zákona prosazují, jsou obvykle méně účinné a navíc administrativně značně náročné. Jejich význam by neměl být přeceňován. Ke zvýšení účinnosti opatření, jejichž smyslem je zvýšení odborné úrovně správy malolesů a posílení zodpovědnosti vlastníků za stav a využívání jejich lesních majetků, není zásadní změna lesního zákona nejnaléhavějším opatřením. Většinu z nich lze v podstatě realizovat úpravou příslušných provádějících předpisů, které na znění závazných ustanovení lesního zákona navazují. Nejdříve si ale musíme vyjasnit, co pod pojmem “malolesy” vlastně rozumíme.
ZASTOUPENÍ A ÚLOHA MALOLESŮ
Názory na vymezení kategorie malolesů se s postupem doby vyvíjely. Horní hranice jejich výměry obvykle kolísala mezi 50-250 ha (někdy se v rámci kategorie malolesů ještě vyčleňuje subkategorie “drobných lesů” do výměry 5-10 ha.) Původně se za malolesy považovaly vlastnické celky o výměře do 250 ha. Hranice 250 ha měla oporu v zákonech o pozemkové reformě z roku 1919, podle níž měly být zabrány soukromé lesní velkostatky, jestliže jejich výměra přesahovala právě oněch 250 ha. Hranice 50 ha vychází ze zákona č. 38/1928 Sb., o zatímní ochraně lesů, v němž byly lesy o výměře menší než 50 ha vyjmuty z povinnosti hospodařit podle schválených lesních hospodářských plánů. Plocha 50 ha se stala po 2. světové válce nejvýše přípustnou výměrou půdy, která mohla zůstat v soukromém vlastnictví jednotlivce podle ústavy z roku 1960.
Hranici 50 ha stanoví i současné znění lesního zákona č. 289/1995 Sb. při určení povinnosti hospodařit podle vlastního lesního hospodářského plánu. Pro zjištění stavu lesa a pro výkon státní správy lesů se pro všechny lesy o výměře menší než 50 ha ve vlastnictví fyzických a právnických osob, pokud pro ně není zpracováván plán (hospodařit podle plánu mohou i právnické a fyzické osoby vlastnící méně než 50 ha lesa), zpracovávají tzv. lesní hospodářské osnovy.
Návrh novely lesního zákona ve variantě zpracované MZe zvyšuje hranici pro určení povinnosti hospodařit podle lesních hospodářských plánů na 200 ha s tím, že se tak současně rozšiřuje okruh fyzických a právnických osob vlastnících lesy, pro které budou bezúplatně zpracovávány lesní hospodářské osnovy. Růst objemu dotačních prostředků na zpracování osnov bude zřejmě kompenzován snížením požadavků na dotační podporu vyhotovení lesních hospodářských plánů. Více prostředků si v této souvislosti vyžádá i posun hranice pro bezplatný výkon odborného lesního hospodáře ze současných 50 ha na 200 ha. Protože se jedná o opatření, kterými se podstatně rozšiřuje okruh malolesů, jejichž hospodaření je podporováno ze státních prostředků, aniž byl tento krok podrobněji komentován (zdůvodněn) ve věcném záměru novely zákona, bude zřejmě jeho realizace záviset od porovnání předpokládaného věcného efektu s objemem prostředků, které bude nutné vynaložit. Z uvedených důvodů není v tomto příspěvku dále komentováno.
Lesní zákon č. 289/1995 Sb. zná ovšem také výše zmíněnou kategorii “drobných lesů”, třebaže ji takto bezprostředně nenazývá. Za drobné lesy můžeme ve smyslu tohoto zákona považovat lesní majetky o výměře do 3 ha, pro které je závazná a nepřekročitelná celková výše těžeb stanovená v lesní hospodářské osnově, zatímco pro majetky nad 3 ha je závazný také podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Do kategorie “malolesů” lze také zařadit lesní majetky, které je podle záměrů státní lesnické politiky žádoucí sdružovat. Současná dotační praxe lesního hospodářství podporuje sdružování vlastníků, přičemž ale příspěvek může získat jen sdružený majetek, jehož výměra je menší než 300 ha.
Celková výměra soukromých a obecních lesů nepřesahujících 50 ha se v současné době odhaduje na cca 500 000 ha, což představuje asi 20 % z celkové výměry lesů (cca 150 000 majitelů). Stačí uvést jen těchto několik údajů aby bylo zřejmé, jak významným problémem je zajištění odborného hospodaření v malolesích a jakou měrou může úroveň hospodaření v malolesích ovlivnit celkovou úroveň lesnického odvětví v naší vlasti. Současný stav ovšem navazuje na historii vývoje majetkových vztahů lesního hospodářství v nedávné i vzdálenější minulosti.
Podle šetření býv. Státního úřadu statistického připadalo v roce 1930 z celkové výměry lesů 2 354 539 ha na soukromé a obecní lesní majetky o rozloze menší než 50 ha 532 345 ha, tj. 22,6 %. V roce 1934, kdy se celková výměra lesů téměř nezměnila, byla v tehdejších zemích České a Moravskoslezské vykázána téměř stejná výměra lesních celků menších než 50 ha - 547 300 ha. Údaje o velikostní struktuře lesních majetků v prvních poválečných letech - před rokem 1948 - bohužel nemáme k dispozici. Také současný stav by zasluhoval podrobnější rozbor. Ačkoliv v původní předválečné výměře malolesů jsou zastoupeny i malé lesní majetky německých obyvatel, které po jejich odsunu z velké části připadly státu, je dnes rozloha malolesů jen o málo menší než před válkou. Ať je ale vysvětlení jakékoliv, zůstává skutečností, že malolesy představovaly a dosud představují velmi významnou a značně specifickou kategorii lesů v České republice a že státní lesnická politika se musí problémy, které při jejich obhospodařování vznikají, velmi vážně a soustavně zabývat. Všechno nasvědčuje tomu, že to zřejmě nebude jednoduchá záležitost.
STRUKTURA MALOLESŮ
Nejvíce malých lesních celků je v soukromém vlastnictví. Na majetcích menších než 1 hektar hospodaří 77,1 %, na majetcích o výměře 1,1-2 ha 11,6 %, na majetcích o výměře 2,1-5 ha 8,2 %, na majetcích o výměře 5,1-10 ha 2 % a na majetcích o výměře 10,1-50 ha 0,8 % soukromých vlastníků. Soukromé lesy, jejichž výměra překračuje 50 ha patří jen 0,3 % z celkového počtu vlastníků. Průměrná velikost lesních majetků soukromých vlastníků je v současné době cca 3 ha. Z našeho přehledu je zřejmé, že tak nízký průměr ovlivňuje především extrémně vysoký podíl vlastníků majetků, menších než 1 ha.
Velikostní struktura lesních pozemků ve vlastnictví obcí je podstatně příznivější než struktura lesních pozemků v majetku fyzických osob. Obce hospodařící na majetcích menších než 1 hektar se vyskytují velice zřídka. Největší podíl obcí vlastnících lesy - 52,4 % z celkového počtu případů má lesy o výměře menší než 10 ha. Lesy o výměře 11-50 ha vlastní 26,4 % obcí. Lesní majetky o rozloze převyšujících 50 ha patří 21,2 % obcí. Průměrná rozloha obecních lesních majetků je 78 ha.
Z věcného hlediska není výměra lesního majetku jediným kritériem pro jeho zařazení do kategorie malolesů. Rozhodující je především jeho schopnost samostatné hospodářské existence, schopnost dlouhodobé tvorby zdrojů pokrývajících nejnaléhavější reprodukční potřeby. Mnoho při tom závisí především na stavu příslušného hospodářského celku, na věkové, druhové a kvalitativní skladbě lesních porostů. Přesto, z ryze praktických důvodů a vědomi si nutnosti respektovat vliv rozmanitosti přírodních a provozně ekonomických podmínek i působení vnějších mimopodnikových faktorů na hospodářskou svébytnost konkrétního lesního majetku, budeme v dalším i za malolesy považovat hospodářské celky o výměře menší než 50 ha.
POZNÁMKY K EKONOMICE
V malém lesním celku ovšem nemůžeme požadovat, aby jeho struktura odpovídala nebo se blížila uspořádání klasického normálního lesa s jeho normálním zastoupením věkových tříd, normální zásobou, normálním přírůstem atd. Aniž bychom se pouštěli do složitých a náročných úvah o hospodářské úpravě malých lesních celků, připomeňme jen, že i vlastník malého lesního majetku má někdy možnost zajistit do jisté míry ekonomicky stabilní (trvalé) hospodaření ve svém lese. Může např. rozložit obnovní těžby stanovené těžebním předpisem do delšího časového intervalu (prodloužit obnovní dobu) nad rámec daný dobou obmýtí a v této souvislosti dislokovat prostředky, získávané prodejem vytěženého dříví do více let. Nezanedbatelnou úlohu při financování reprodukce lesů, v nichž dochází k nerovnoměrné tvorbě finančních prostředků (což je právě u malolesů velmi časté) může sehrát využívání rezervního fondu na pěstební práce. Rezervní fond umožňuje překlenout období, v nichž dochází ke střídání období s velmi rozdílnou úrovní rentability.
Informace o hospodaření malolesů jsou velmi skromné. Statisticky nejsou v členění podle velikostních skupin sledovány ani elementární údaje o stavu malolesů. Dokonce ani údaje o hospodaření obecních a soukromých lesů, uvěřejňované každoročně ministerstvem zemědělství ve zprávách o stavu lesního hospodářství, nezahrnují informace o hospodaření malolesů. Uvádí se v nich výsledky hospodaření majetků o výměře přes 200 ha. Nutno ovšem přiznat, že shrnutí ekonomických výsledků malolesů je z nejrůznějších důvodů téměř neproveditelné. Metodika evidence hospodaření malých vlastníků lesa je značně různorodá, což prakticky znemožňuje sumarizaci výsledků. Různorodé jsou i výsledky jednotlivých majetků v důsledku obvykle jednostranného působení provozně-ekonomických faktorů. Z těchto i jiných důvodů a zejména proto, abychom mohli objektivně posoudit současnou problematiku malolesů, bude žádoucí se hospodařením menších majetků teoreticky i prakticky hlouběji zabývat. Zatím není taková analýza k dispozici.
Vysokým zastoupením malých lesních majetků není Česká republika v evropském kontextu žádnou výjimkou. Velký podíl soukromých a obecních malých lesních majetků je charakteristický téměř pro všechny lesnicky významné evropské státy. Tyto země, zejména tam, kde plynulý majetkový vývoj nebyl v předchozích desetiletích výrazněji přerušen, mají bohaté, tradiční zkušenosti s používáním různých forem podpory hospodaření malolesů zejména při zvyšování odborné úrovně jejich správy. Bude užitečné se s těmito poznatky podrobně a hlavně konkrétně seznámit, posoudit jejich účinnost s ohledem na konkrétní podmínky, v nichž jsou uplatňovány a, shledáme-li to účelným, využít je v naší hospodářské praxi.