ÚLOHA LESNÍKA V BOJI PROTI VĚTRNÝM A SNĚHOVÝM KALAMITÁM

Ing. Alois Indruch

Na konci 90. let vichry a částečně sníh nečekaně zle poškodily lesy v severovýchodní části Bílých Karpat. Vinou chybných hospodářských zásahů, bohužel z neznalosti ekologického pojetí pěstění lesů, byly postiženy listnaté vysoce hodnotné porosty v souborech lesních typů 4B, 4D, 4S, tedy svěží bučiny se zastoupením dřevin buk 10, javor +, a obohacené bučiny se zastoupením buku, javoru klenu a mléče, jasanu, jilmu, lípy, třešně, olše černé a j. Tedy porosty s nejvyšší nadějnou hodnotou lesa v době sklizně, jaké jsem na západ od Bílých Karpat v našich i alpských zemích dosud neviděl. Způsobené škody jsou natolik závažné, že je zapotřebí odhalit příčiny jejich vzniku pro vyvarování se dalších podobných pohrom.

I když se jedná o hlubokokořenící listnaté dřeviny zvyšující stabilitu lesa, nelze s nimi nakládat bezstarostně, zvláště na zdejších bohatých stanovištích, na hlubokých lesních půdách na nejúrodnějším půdním typu eutrofní hnědozemi i na středně úrodné mezotrofní hnědozemi a k tomu ve členité bělokarpatské hornatině. To, co se stalo, je patrné z obrázku. Jedná se o hřebenový porost 436 B13 na mírném západním svahu se zastoupením dřevin: bk 7, db 2, jlm, lp, sm 1, v čase před těžebním zásahem téměř s čistým půdním krytem, jen se sporadickým zmlazením listnáčů nahoře ve hřebenové části.

Nutno dále uvést, že v sousedství se nachází významný mýtní porost 436 D13, dnes chráněný přírodní výtvor, pokrývající celý táhlý západní svah hory Okrouhlé s vrcholkovou kótou zvanou Lípa, dominantou nad Vlárským průsmykem. Porost byl péčí významných lesníků navržen a uznán jako chráněný lesnický objekt pro málo vídaný a zachovalý lesní typ 3J lipová javořina III a IV se zastoupením dřevin: bk 4, lp 3, jv 2, jlm 1, dub +, s ukázkou elitních mohutných kmenů lípy, jilmu ale hlavně javoru klenu, pro vynikající rezonanční vlastnosti nadmíru v minulosti vyhledávanému.

Jakmile přecházejí stráně Okrouhlé na JZ, J, JV expozice, okupují lesní půdu původní společenstva buko-dubová, SLT 2D (db 6, bk 2, lp 1, jv 1, hb) ve věku nad 110 let opět s vynikající formou kmenů, hlavně dubu. Jak vidno z vypsaného, jedná se zde vesměs jen o původní lesní ekosystémy v biologické, ale dynamické rovnováze, v nichž lze vidět cíl tvorby lesa, který by měl být dnes pro lesníky vyspělých evropských zemí již zákonitý.

Porost 436 B13 byl předepsán podle LHP k likvidaci. Lesní hospodář (dnes již mezi námi není) řešil těžební předpis holosečí (i přes důrazné varování s poukazem na sílu západních a severních větrů pronikajících průsmykem jako hrozivá vzdušná peřej) a obnovu umělou výsadbou chráněnou oplocením.

Výsekem pevných proti větru odolných okrajových stromů byly obnaženy a vystaveny vichrům nové porostní stěny. Dvě letní bouře doprovázené vichřicí vyvrátily do základů celý porost i malou část vedlejšího chráněného lesa. Vyvrácením hřebenových dubů a buků se tak otevřela vrata pro průnik vichrů do dosud v klidovém závětří, či za hradbou hřebenových mohutných stromů, se vyvíjejícího nesmírně hodnotného smíšeného listnatého porostu ve věku 60 let, tj. ve věku prudkého růstu, ale i zranitelnosti či nižší stability. Vichřice vyvrátila v horní hřebenové části kupř. 100 i více stromů, které povalily hlouběji v prudkém svahu již lavinovitě tisíc a více jedinců. Porost 437 B6 byl poškozen na ploše 4-5 ha tak, že zakmenění kleslo na 0,5 a v dolní polovině porostu až na úroveň výstavků, zatímco porosty nalevo i napravo od prolámaných vrat zůstaly zcela nepoškozeny.

CHYBNÁ ROZHODNUTÍ

Obnova porostu 436 B13, zvláště při tak stanovištně vhodném zastoupení dřevin, měla být provedena zásadně přirozeným zmlazením. Doba obnovní je třicetiletá (podle druhů dřevin může být kratší i podstatně delší), tedy dostatečně dlouhá pro nekonfliktní, ale plně harmonický vývoj se sousedními mladými porosty. Postup obnovy měl být řízen od hřebene proti směru západních větrů. Domnívám se, že uplatňování zásad lesního hospodářství blízkého přírodě zajišťující trvalou produkci i trvalost mimoprodukčních funkcí lesa by mělo být již plně bráno na vědomí všemi lesními hospodáři (i revírníky) a zařizovateli. Neznalost tohoto ekologického lesnického pojetí nemůže být více omluvou, jestliže kromě výuky na lesnických školách je plně osvětlováno v aktualitách našeho odborného tisku, na odborných exkurzích, konferencích.

Jen zopakuji, že lesní hospodářství blízké přírodě bezvýhradně upouští od holých sečí, uznává pouze přirozenou obnovu lesa, vyžaduje vysokou strukturalizaci a biodiverzitu ve všech lesních typech, nepřipouští neúnosné škody zvěří a nešetrný těžební provoz a požaduje vysoce kvalifikovaný lesní personál. Lesní hospodářství blízké přírodě se musí bezvýhradně uplatňovat v CHKO, v genových základnách, v porostech uznaných pro sběr osiva i v porostech s významnou kvalitou. Pojetí lesního hospodářství blízkého přírodě by se mělo do praxe zavádět prostřednictvím LHP (ten byl dříve pro lesního hospodáře zákonem), který by měl být vypracován pracovníkem HÚL za tvůrčí spoluúčasti fundovaného lesního hospodáře s úsilím o uplatnění nejmodernějších vědeckých směrů ve tvorbě lesa v praxi. Nebo si přejeme návrat do 18. a 19. století k holosečným praktikám při zavádění smrkového a borového plantážnictví? Proč v Bílých Karpatech při obnově původních lesních ekosystémů je holoseč pomístně až razantně zaváděna?

EKONOMICKÉ VYHODNOCENÍ

1. Obnažení půdy holosečí znamená rychlý rozklad humusu, nástup pasekové vegetace, narušení vodního režimu, únik živin, čili je to tvrdý negativní zásah do složitých vztahů v ekosystému, což vše se v konečném důsledku projeví ve sníženém výnosu z podstatně nižší dřevní produkce.

2. Náklady na zcela zbytečnou umělou obnovu jsou v plné výši hospodářskou ztrátou.

3. Obdobnou ztrátou jsou náklady vynaložené na ochranu kultur proti buřeni.

4. Kolosální ztráty na zisku z podstatně nižší dřevní produkce v kalamitou poškozeném porostu 437 B6. Jakmile zakmenění 1,0 kleslo po kalamitě na hodnotu 0,5 až 0,1, pak z toho lze střízlivě usoudit, že rovněž počáteční zásoba před polomem cca 420 m3/ha klesla o plné 2/3, tj. o 280 m3/ha, což podle dalších výpočtů bude přibližně i konečná ztráta na možné docílené zásobě na 1 ha v době obmýtí, nepočítaje snížených výnosů z těžeb předmýtních.

Při skutečnosti, že se bude jednat o podstatně nižší produkci nejcennějších sortimentů buku, javoru, jasanu, jilmu, pak k dnešnímu dni lze uvažovat minimální ztrátu ve výši: 280 m3/ha x 2000 Kč = 560 000 Kč x 4 (poškozených ha) = 2,24 mil. Kč (myšlena cena u P).

OPATŘENÍ

Zbytky porostu, byť by se jednalo i o výstavky, nemohou být domýceny, zakmenění a zápoj se budou postupně zvyšovat, jen v místech nejhůře prolámaných bude potřebná podsadba. Je tu možno počítat i s přirozenou obnovou hlavně cenných tvrdých listnáčů (javoru, jasanu, jilmu, ale i lípy, kterou bude nutno neprodleně oplotit, jelikož na takto čerstvou paseku se vždy plně soustřeďuje spárkatá zvěř).

VÝCHOVA LESA

Dalším okruhem lesnického konání v boji proti abiotickým škodám v listnatých porostech je správná výchova lesa. Na přiloženém snímku lze vidět jednu z několika kalamitních ploch ve zdejších bučinách ve věku 60 let, čili opět v přechodu do druhé poloviny doby obmýtí, v době nejvyšší možné zranitelnosti. Zde se nelze jednoduše zbavovat zodpovědnosti a svalovat vinu za tento stav jen na prokletý vítr. Takovou omluvu lze připustit při větrných kalamitách, jakých jsme v poslední době v Evropě svědky, kde doslova větrné uragány ničí vše, co jim stojí v cestě, porosty mýtní i mladé. Zde se však jedná pouze a jen o určité porosty postižené vždy následujícího roku po provedené probírce, přesně ohraničené, zatímco za touto hranicí je již vše v naprostém pořádku. Za své celoživotní praxe na jedné lesní správě ve výchově porostů listnatých a jejich směsí jsem nikdy kalamity tohoto druhu nepoznal. Zavinění spatřuji pouze v chybné výchově lesa vedoucí k destabilizaci i vzorových porostů. Výchova listnatých porostů musí být prováděna na ekologických principech. Jakýkoliv hrubý zásah do života lesa je více či méně pro lesní ekosystém zhoubný. Záhy, mírně a často vyslovovali ekologické pravidlo výchovy nejvýznamnější učitelé tvorby lesa, které si vykládám takto:

Záhy

Znamená vždy včasný nástup do porostu k dalšímu vyznačení výchovného zásahu, aby optimální vývoj nadějných či jakostních jedinců nebyl zbrzděn tvrdým konkurenčním bojem o nadzemní i půdní prostor.

Často

Výchovný interval je časově podle stáří porostu rozdílně dlouhý od tří let po první prořezávce až do deseti let v konci dospívání porostů. Je to tak proto, že v mlazinách z přirozené obnovy při počtu 25-30 tis. jedinců/ha před první prořezávkou se rozvolněný zápoj výsekem mladičkých jedinců s malým průměrem korunek v korunové úrovni prudce a v kratší době vyplňuje. S narůstajícím věkem a tedy i průměrem korun je zápoj rovněž více narušován, s čímž souvisí délka pěstebního intervalu. Tato je rovněž ovlivňována i úrodností půdy tak, že čím úrodnější je stanoviště, tím rychlejší je růst dřevin, proto i kratší výchovné mezidobí.

K provedenému výchovnému zásahu je nutno přistupovat v čase, kdy dochází k plnému zápoji, aby se předešlo omezování patřičného vývoje korun. Popsaným včasným přístupem k výchově lesa narůstají stromy s rovnoměrnou šíří letokruhů, na řezu nelze vyčíst údobí živoření stromu. Včasné nástupy k výchovným zásahům a nutná narušení zápoje umožňují rovněž existenci a vývoj vedlejšího porostu či podúrovňové složky, která vytváří s úrovňovými stromy vertikální zápoj, zastiňuje půdu a chrání ji před zabuřeněním, je zárukou optimální humifikace, udržuje vysokou vlhkost půdy i porostního ovzduší, způsobuje přirozené vyvětvování úrovňových stromů a tak nárůst dlouhých hladkých kmenů budoucích elitních stromů. Je tedy podúroveň vytvářející vhodnou potřebnou prostorovou strukturu v lesních ekosystémech nepostradatelnou.

Mírně

Chápu jako rozumně. Lesní porost je společenstvo stromů s rozdílnou genetickou hodnotou. Snahou lesního hospodáře je podporovat jedince s vyšší kvalitou kmene a koruny i s vyšší přírůstovou potencí. Proto při každém výchovném zásahu jsem byl veden snahou uplatnit výběr škodících jedinců, kteří překáží ve vývoji tvarově kvalitnějších a druhově hodnotnějších sousedů nátlakem na jejich korunu, a to jak v úrovni, tak i v podúrovňové složce. Po takovém zásahu zůstávají v porostu jedinci, kteří si vzájemně po několik příštích roků v dynamickém vzrůstu nepřekáží.

Škodícím jedincem označujeme takový strom, který omezuje vzrůst kvalitnějšího souseda předrůstavostí, rozpínavostí, zaléhavostí, s točitým vzrůstem a nadpočetností, za kterou se považuje husté seskupení velmi mladých nadějných jedinců, jak je vidno ze stísněných korun, pak škodícími jsou zde početně přebyteční jedinci, po jejichž odstranění dosáhneme optimálního vývoje skupiny dokonalým prostorovým rozmístěním nejvhodnějších stromů v požadované hustotě. Kritériem pro označení jedince k výseku je tedy jeho škodlivá činnost, ne pouhá netvárnost či špatný zdravotní stav stromu (proto upouštíme od pojmů pozitivní a negativní výběr). Netvárný jedinec může mít v porostu dočasně výchovné opodstatnění, např. je-li mlazina řidší, nelze více tento stav zhoršovat, ale musí se počkat na potřebné zahuštění v průběhu dalšího vývoje mlaziny. Jindy se setkáváme v mlazině se seskupením více vidličnatých boučků, kdy všechny najednou vyseknout nelze.

Při opakovaných výchovných zásazích ubývá zákonitě tvarově nežádoucích jedinců, kteří se dříve nebo později projeví ve vzrůstové konkurenci škodlivě a pak je ve vhodnou dobu odstraňujeme touto nenásilnou přirozenou vývojovou cestou. Tak se dosahuje dokonalých kvalitních proměn porostu a zároveň zlepšení porostního prostředí a stability.

Husté mlaziny jsou výhodou, neboť selektivním výběrem lze vypěstovat velmi hodnotný porost se zastoupením až 90 i více procent elitních stromů v době sklizně. Při výchově listnatých porostů nelze diktovat silný nebo slabý výchovný zásah, intenzitu zásahu v nastíněném pojetí určuje počet škodících jedinců v době jeho provádění. Na každé: “proč jsem označil strom k výseku”, je možná jediná odpověď: “protože tak či onak škodí”, jiný důvod neexistuje. Jednorázovým výsekem nejsilnějších jedinců, kteří přece zastávají roli pevných opor porostu, můžeme právě umožnit větrné polomy.

Při výchově mlazin s cílem podpory pestré druhové skladby (biodiverzity) nechť je brán ochranářský zřetel na únosnou přítomnost dřevin ekonomicky méně významných, více známých pod názvem plevelných (bříza, osika, jeřáb, jíva, líska a jiné keře), o to více ve stadiích obnovy lesa, kdy jejich význam je mnohdy nezastupitelný. V řídkých mlazinách mohou být i dřevinami vhodnými pro dočasný zápoj s cílovými dřevinami a byl by nerozum tyto naplno vysekat, obnažit půdu a tak způsobit její zabuřenění a cílové dřeviny v řídkém rozestavení dovolit narůstat do rozvětvených korun. Nelze opomenout i význam měkkých listnáčů a keřů v okraji porostů či podél cest pro potřebu zvěři a tak mnohdy touto biologickou cestou chránit cílovou dřevinu.

Může vzniknout domněnka, že porosty, pěstované výběrem škodících jedinců, vyrůstají ve značné hustotě a přeštíhlení, proto jsem sestavil přiloženou tabulku.

porost	věk	počet jedinců			poznámka
		v úrovni	v podúrovni	celkem
426 F1	9	18 722	9092	27 514	před první prořezávkou
429 B2	19	3160	3050	6210	po poslední prořezávce
439 A6	56	565	520	1085	po poslední probírce
-	120	150 + konečný počet mýtních stromů na ha

Na předloženém přehledu je patrno, že vlastně porost hlavní - úrovňový - je po celý život ve volnějším rozestavení, čímž má vytvořeny podmínky k dynamickému vývoji, neboť nehladoví a nežízní dík přítomnosti porostu vedlejšího - podúrovňového.

ZABUŘENĚNÍ MLADÝCH POROSTŮ

Zabuřenění mladých porostů lze považovat za další druh enormních škod způsobených v posledních letech hrubými intenzivními výchovnými zásahy. Je to vlastně opět kalamita, jen bez větrných vývratů a s poněkud menší finanční ztrátou. Stane se tak kupř. i pro naplnění těžebního předpisu LHP jedním zásahem, byť i v prvním roce decennia. Pro pěstitele je však rozhodující stav porostu a pokud nenaplní těžební předpis ekologicky vedeným pěstebním zásahem, má pak ještě dostatek času plánovanou výtěž naplnit.

Tak se stalo v porostu 443 A7, kde po provedení probírky ještě v témže roce narostla po pás netýkavka. V místech nejvyššího proředění se objevily ojedinělé vývraty, i když se porost nachází v klidovém závětrném pásmu. Jak obstojí takový zásah po stránce ekonomické?

K výpočtu škody použiji data z exkurzní plochy blízkého porostu 439 A7 ve věku 63 let, ve stejné nadm. výšce 500 m a stejného lesního typu, na ploše 1,23 ha po sedmiletém kontrolním období. Příkladný porost je ukázkou vynikající vzrůstové dynamiky - průměrný strom je 29,2 m vysoký s výčetní tloušťkou 32 cm. Celková produkce (přírůstek) P je vypočtena základní přírůstovou rovnicí (pojetí klasické kontrolní metody):

P = MF - MI + C, MF zásoba počáteční, MI zásoba konečná, C těžba

P = 525 - 442 + 60,75 = 143,75 m3

Průměrný roční přírůstek na 1 ha = 143,77 m3 : 1,23 ha : 7 roky (délka kontrolního období) = 16,69 m3 b. k. = 19,04 m3 s. k.

Porost 443 A7 po chybném výchovném zásahu vykazuje zakmenění v čistě listnaté části porostu v úrovni 0,7 pomístně i méně, takže porostní zásoba před zásahem poklesla nejméně o 1/3. Kdybychom v příkladném porostu 439 A7 snížili chybnou probírkou konečnou zásobu o 1/3 na 390 m3, klesla by tak pod počáteční zásobu MI (před 7 lety), k čemuž nikdy nesmí dojít a pochopitelně i přírůst ze snížené zásoby bude na konci dalšího kontrolního období podstatně nižší. Ztráta na ročním přírůstku na 1 ha by činila 6 m3 a bude to ztráta trvalá až do konce doby obmýtí, sice s narůstajícím ročním přírůstkem na 1 ha, ale s konečným poklesem na zásobě na 1 ha minimálně o 150 m3 v době sklizně.

Lesník provádí výchovu lesa na základě svých vědomostí a empirie, ale bez možnosti přesného ekonomického vyhodnocení svého počínání. Pro odborníka je vzhled porostu po vykonaném výchovném zásahu plně dostačující a proto zatravnatění mladých porostů je jedním z nejhorších hodnotitelských kritérií, neboť mimo obrovské ztráty na dřevní produkci znemožňuje realizaci přirozené obnovy narušením mikroklimatických i půdních podmínek a znemožňuje tak ekologickou trvalost a nepřetržitost funkcí lesa, což jsou jedny z hlavních zásad lesního hospodářství blízkého přírodě.

Výchovný zásah musí být předem lesním hospodářem (revírníkem) odborně vyznačen, dřevorubci disciplinovaně proveden, dříví bez nejmenších oděrků jakostních jedinců vyklizeno, to vše jako součást předem vypracované a nařízené technologie, pochopitelně v době zimní, kdy obavy z poškození porostu jsou vyloučeny. Provádění probírek v předjaří (ke konci března a v dubnu), kdy strom jde prudce do mízy a terén je po tání sněhu rozbahněný, je naprostý nerozum. Provozní škody nelze připustit, je rozumnější neposlušné pracovníky jednou provždy z lesa vykázat, než složitě vymáhat na výrobním subjektu náhrady za způsobené škody.

OMEZENÍ SNĚHOVÝCH POLOMŮ

Pokud se týká polomů dřevin nepůvodních, pak nechť si lesník říká: mea culpa. Pokud se jedná o původní listnatá společenstva lze konstatovat, že nejodolnější jsou jednoosé stromy se symetrickými jemně zavětvenými korunami, zatímco široké koruny se silnou haluzinou a tím více stromy vidličnaté jsou naopak sněhem přednostně lámány. Daleko nejnebezpečnější jsou výchovné zásahy na prudkých svazích, ale i více odborně a fyzicky náročné. Pěstitel musí podporovat stromy s vertikálním zápojem, nesmí trpět jedince zaléhavé, vidličnaté či se silně jednostrannými korunami, ale hlavně se musí obávat silnějšího proředění. Výchova porostů na svazích má proto velký význam v mlazinách, které nelze zanedbat či přistupovat k prořezávkám opožděně.

ZÁVĚR

Les jako významný činitel pro vytváření optimálního životního prostředí pro člověka je v evropských poměrech nemocný, značně ztratil podobu plně funkčního zdravého původního přírodního lesa a nyní se tvrdě potýkáme s nápravou chyb z minulosti. Problém řeší erudovaný lesník opírající se o výsledky vědy uplatňováním zásad lesního hospodářství blízkého přírodě.

Jsem přesvědčen, že LČR, s. p., nabraly v této lesnické činnosti správný směr, mezi lesníky se projevuje řada zanícených individualit a zbaveni starostí o dělníky, výrobní prostředky, náhradní díly, PHM atd., navíc vybaveni počítači, mobily, služebními auty, resp. příspěvky na použití vlastních aut, mají úžasný prostor k realizaci moderního způsobu lesního hospodářství. Osobností, na které leží tíha lesopěstebních úkolů, je dnes pravděpodobně revírník (jemuž radou i pomocníkem může být pracovník LS nebo samotný vedoucí) s předepsaným lesnickým vzděláním, služebně nejníže postavený technik u LČR, pochopitelně k tomu s přiměřeným platem.

Je proto velice důležité, aby iniciativní a progresivní revírník v roli lesního hospodáře byl u svých nadřízených váženou osobností a byl za prokazatelně výborné výsledky ve tvorbě lesa i mimořádně finančně ohodnocen, kupř. výrazně vyšším platem, než jaký má průměrný revírník. To proto, že vynikající lesník jako lesní hospodář má pro les cenu zlata a patřičně finančně ohodnocen je schopen zvládnout i větší než stávající revír. Jeho zásluhy o les jsou nesporně stejné jako, při vší úctě, představených LS, inspektorátů či referentů na generálním ředitelství. Finanční uspokojení může ustálit výborného lesníka na dlouhou dobu na jednom pracovišti, jedině tak pozná dokonale les a nechybuje, přitom pociťuje silné životní naplnění a uspokojení, byť pracuje v postavení společensky nižším, i když prožije polovinu života v gumových holínkách, zatímco jeho schopní kolegové odcházejí do vyšších funkcí, jiní často pro vidinu zlata les zrazují, právě jen pro lepší hmotné zajištění svých rodin. V tomto směru, jak mohu dokumentovat z dlouhodobého pobytu v zahraničí, je vynikající lesník, oproštěný od neproduktivní administrativy, mnohem lépe placen soukromým majitelem velkého lesa, který přesně ví, proč tak činí.

Z výčtu pracovní náplně pěstitele

Vyznačuje mýtní obnovní těžby se zaměřením na podrostní hospodářství, v jehličnatých monokulturách a v nevhodných směsích (md + bo + sm) na přeměnu druhového zastoupení dřevin, ve vyšších polohách se stínomilnými autochotonními dřevinami (bk, jv, jd, sm) na převod na les výběrný, vyznačuje předmýtní těžby i výchovné zásahy v mlazinách.

Vypracovává a vyznačuje technologické postupy u veškeré těžební činnosti a přísně kontroluje její průběh, aby nedocházelo k ničení přirozených obnov, odírání kůry zdravých stromů, k narušení půdního substrátu uvnitř porostu těžkými mechanismy, které se smí pohybovat jen po přibližovacích linkách, aby nedocházelo k ničení tvrdých lesních cest a svážnic atd. Správná kontrolní činnost předchází vzniku škod nekompromisním vykázáním otrlých pracovníků z lesní výroby. Proto je dobrý vzájemný styk a porozumění pěstitele a technika (lesníka) od výrobní společnosti, přece pořádek plodí přátelství.

Řídí stavby funkčních oplocenek, kontroluje ochrany kultur, vyznačuje porostní kostru při ochraně lesa proti loupání vysokou zvěří, kontroluje myslivecký provoz v pronajatých i režijních honitbách atd.

Na základě svých neocenitelných zkušeností je spolutvůrcem LHP.

Denní přítomnost v lese a s ní spjatá kontrolní činnost je zárukou radostné tvorby lesa blízkého přírodě. Je samozřejmostí, že za stav lesa jsou zodpovědni vedoucí LS, kteří si v rozdílných poměrech volí vlastní organizaci a dělbu pracovní činnosti na svěřené technické pracovníky. Tam, kde není erudované osobnosti k plnění jmenovaných úkolů, dochází k hospodářským bankrotům - ke kalamitám.