ŽDÍREC NAD DOUBRAVOU - NEJVĚTŠÍ PILA V ČESKÉ REPUBLICE

STORA ENSO - STORA ENSO TIMBER - CENTRAL EUROPEAN TIMBER

Jan Řezáč

V minulém čísle Lesnické práce jsme přinesli základní informace o světové dvojce v pořezu řeziva firmě STORA ENSO TIMBER, dceřiné společnosti světového dřevozpracujícího koncernu STORA ENSO. Dnes se podrobněji podíváme na jeho podniky ve střední Evropě a především na pilu ve Ždírci nad Doubravou. Druhou českou pilu, která patří do tohoto uskupení, Planou u Mariánských Lázní, představíme v dalším čísle LP.

Středoevropskou divizi STORA ENSO TIMBER tvoří dřevozpracující podniky, které patřily do r. 1998 pod firmu Holzindustrie Schweighofer, již vlastnila rodina Schweighoferů. V r. 1998 tato firma fúzovala s dřevařskými divizemi finského koncernu ENSO a švédského STORA do společnosti STORA ENSO TIMBER, v níž vlastní soukromá nadace Schweighofer 26,5 % a STORA ENSO 73,5 %.

První zmínka o rodině Schweighoferů se datuje k roku 1642, kdy v Brandu v kraji Waldviertel, jedné z nejlesnatějších částí Rakouska, vlastnili mlýn, pilu a cihelnu. Zdejší pila se stala zárodkem pozdější firmy Holzindustrie Schweighofer. Její vzestup začíná v r. 1956, kdy rodinný podnik se třemi zaměstnanci a pořezem 600 m3 kulatiny ročně přebírají František a Marie Schweighoferovi. Za 20 let se jim podaří zvýšit pořez kulatiny 100x. Počátkem 80. let, výstavbou nového závodu v Ybbsu (1984), začíná expanze firmy Holzindustrie Schweighofer. V roce 1991 je postaven závod v Sollenau, 1995 kupuje firma pilu ve Ždírci nad Doubravou, 1997 v Plané u M. Lázní a v Bad St. Leonhard.

BRAND

Je dnes centrálou středoevropské divize STORA ENSO TIMBER. Areál podniku má velikost 17 ha a je zde zaměstnáno okolo 195 dělníků a 70 THP, přičemž asi 40 zaměstnanců zastává ústřední funkce pro všechny závody divize. Ročně vyrábí 260 000 m3 jehličnatého řeziva (smrk, jedle, borovice, a modřín), spotřeba kulatiny činí 480 000 m3; kapacita sušáren je více než 230 000 m3 a kapacita hoblování 150 000 m3. Zásobování energií je vyřešeno dvěma spalovnami kůry.

YBBS

Největší závod divize leží nedaleko proslulé vinařské oblasti Rakouska “Wachau” ve městě Ybbs na Dunaji. Vyznačuje se příznivou strategickou polohou, optimálním dopravním připojením na železnici i silnici, a především vlastním dunajským přístavem. V závodě se vyrábí asi 500 000 m3 řeziva ročně (spotřeba kulatiny 930 000 m3), pracuje zde asi 290 zaměstnanců. Zpracovává se zásadně jen smrk a jedle (někdy douglaska a modřín). Řeže se ve dvou směnách na 3 profilových linkách. Řezivo se třídí na 4 třídících zařízeních rychlosti až 190 taktů za minutu. Před ukládáním do hrání se může zboží průběžně impregnovat jako ochrana proti zamodrání. Pro sušení je k dispozici 24 sušících komor s kapacitou okolo 420 000 m3 ročně. Dvě hoblovací linky vyrábějí ve třísměnném provozu ročně asi 250 000 m3 hotového hoblovaného zboží.

SOLLENAU

Leží asi 40 km jižně od Vídně. Vlastní vlečka a bezprostřední blízkost dálnice zaručují vynikající infrastrukturu. Okolo 200 dělníků, pracujících ve třísměnném provozu, a asi 30 THP ročně vyrobí 300 000 m3 řeziva (spotřeba kulatiny 500 000 m3). Zpracovává se výhradně jehličnatá kulatina, v první řadě smrk, borovice, modřín a douglaska. Výrobky se mohou dodávat ve vysušeném stavu (kapacita sušení je 250 000 m3/rok), ale také hoblované (kapacita hoblování činí 200 000 m3/rok).

LAMCO

Firma Lamco, joint venture mezi Holzindustrie Schweighofer a Meiken (největším výrobcem lepených výrobků ze dřeva v Japonsku) se nachází rovněž v Sollenau. V r. 1997 se započalo s výrobou lepeného zboží a dnes se ročně vyrábí 100 000 m3 lepených výrobků, přičemž spoluprací s pilou je možno dosahovat značných výhod v nákladech. Holzindustrie Schweighofer má v Lamco účast 51 %. Pracuje zde 8 techniků a 25 dělníků.

BAD ST. LEONHARD

V Bad St. Leonhard v Korutanech, blízko u hranic se Slovinskem a Itálií se nachází nejjižněji položený závod divize. Zeměpisná blízkost k Itálii a husté zalesnění země vedly již před mnoha desetiletími k tomu, že se zde usadily pilařské závody. Také dnes patří pilařský průmysl k nejdůležitějším hospodářským odvětvím Korutan. Pilařský závod v Bad St. Leonhard byl založen již na počátku tohoto století. S ročním pořezem 460 000 m3 kulatiny (250 000 m3 řeziva) a se 107 zaměstnanci je největším pilařským závodem v Korutanech. Převážně se zpracovává smrk a jedle. Okolo 25 % kulatiny se dováží po železnici, 75 % nákladními auty. Devět sušících komor má kapacitu vysoušení 160 000 m3 ročně.

ŽDÍREC NAD DOUBRAVOU

Roku 1871, 1. července, byla ve Ždírci otevřena železnice. Tím byl položen základ pro expanzi průmyslu do tohoto odlehlého kraje na pomezí Českomoravské vysočiny a Železných hor, ale především základ pro využití bohatství zdejších lesů. Proto hned roku 1872 byla ve Ždírci postavena parní pila, která patřila k panství Žďár n. S., jehož vlastníkem byl rod Klam Gallasů. Rozsáhlé lesy, vzorově spravované lesním velkostatkem, poskytovaly dostatek suroviny, přesto na přelomu století začala být pila ztrátová a v r. 1904 se rozhodlo o jejím zavření. K obnovení provozu došlo až v r. 1917, kdy ji velkostatek pronajal firmě Löwy&Winterberg z Prahy. Roku 1930 byla na základě zákona o pozemkové reformě předána Lesnímu družstvu obcí v Přibyslavi, které ji pronajalo akciové společnosti Lesna z Prahy.

Po r. 1948 je pila znárodněna a začleněna do Východočeských dřevařských závodů. V 60. letech se začíná uvažovat o její zásadní modernizaci, k níž dochází za značných provozních potíží v letech 1968-1971. V letech 1977-1981 je postavena nová železniční vlečka. V r. 1979 zničil požár pilnici a část přilehlých hal, rekonstrukce byla provedena v neuvěřitelném termínu do konce téhož roku. V průběhu 80. a počátkem 90. let byla pila postupně modernizována. Kapacita pořezu měla činit 180 000 m3 kulatiny, nikdy jí však nebylo dosaženo, a to především v důsledku ne příliš šťastné kombinace kanadské čtyřpásové pily a rakouské technologie a potížím s využitím pořezové kapacity z důvodů nedostatku kulatiny. Maxima pořezu se dosáhlo v roce 1994, kdy se zpracovalo 104 000 m3 kulatiny.

V říjnu 1990 se pila delimitovala od Východočeských dřevařských závodů a 1. 11. 1990 byla zapsána do Obchodního rejstříku jako státní podnik Dřevozávody Ždírec n. D. Tehdy zde pracovalo 220 zaměstnanců, obrat činil 76,6 mil. Kčs a zisk 8,6 mil. Kčs. V roce 1992 vznikla ze státního podniku akciová společnost, která byla z větší části privatizována v kuponové privatizaci.

V novodobé historii pily je nejdůležitějším mezníkem rok 1995, kdy ji kupuje firma Holzindustrie Schweighofer. V roce 1996 dochází k její zásadní modernizaci, která zcela mění ekonomické i produkční parametry. Pila byla původně dimenzována na zpracování 500 000 m3 smrkové kulatiny, s roční produkcí 325 000 m3 řeziva, s výkonem sušáren 125 000 m3 a hoblárny 50 000 m3. V letošním roce by však mělo branou závodu projít 700 000 m3 kulatiny. V příštích letech by mohla kapacita ještě vzrůst, ale jen za předpokladu dalších investic. Dnes v pile pracuje 260 zaměstnanců. Hlavními trhy jsou Německo, Japonsko, Itálie, Rakousko. Současné hospodářské výsledky ukazují přiložené grafy - jde o přehled vývoje pořezu jehličnaté kulatiny, obratu, mezd a investic.

Abychom získali podrobnější informace o provozu, požádali jsme o rozhovor vedoucího závodu pana Pavla Urbana.

Odkud nakupujete surovinu?

Nákupní oddělení sídlí ve Ždírci, ale zajišťuje nákup dříví jak pro Ždírec, tak pro Planou a částečně i pro rakouské pily. Pracuje zde 5 lidí. V Rakousku je pak jeden centrální koordinátor nákupu kulatiny pro celou divizi. Kulatinu nakupujeme především od českých dodavatelů. Pouze ve čtvrtém a prvním čtvrtletí, při tradičním výpadku na českém trhu, nahrazujeme chybějící dodávky malým množstvím z Ruska, řádově jde asi o 3 % z celkového množství. Kulatina je dodávána asi ze 70 % kamióny a 30 % po železnici a je tříděna do pěti jakostních tříd - A, B, C, Cx, FH. Dodávky tvoří ze 40 % výřezy a z 60 % dlouhá kulatina. Tento poměr se během roku mění podle možností dodavatelů. Naším cílem je, abychom nakupovali 100 % výřezů. V minulých letech jsme zpracovávali asi 5 % borovice. Od letošního roku předpokládáme 100 % pořezu smrku.

Rozmanipulované výřezy jsou dále odkorňovány a tříděny podle průměru, délky a dřeviny do 52 boxů. Délky jsme schopni vytřídit od 3 do 6 m. Minimální průměr, který se ve Ždírci řeže, je 17 cm na čepu, a maximální 43 cm na čepu. Všechny výřezy s tloušťkou na čepu pod 17 cm a nad 43 cm se dodávají do rakouských pil, kde se řežou na vhodnějších technologiích. Za den jsme schopni zpracovat 3 tis. m3 kulatiny, to představuje asi 100 kamiónů denně. Celý provoz pracuje na tři směny, pět dní v týdnu.

Jaké smlouvy uzavíráte s dodavateli?

Smlouvy s dodavateli se uzavírají čtvrtletně, a to jak s dodavateli malými od 5 m3, tak s těmi velkými, kteří dodávají 20 tis. m3. Chronickým problém každé české pily je rovnoměrnost a průběžnost dodávek. Částečně se s nerovnoměrností dodávek potýkají i v Rakousku. Každoročně se opakuje situace, kdy na konci prvního a ve druhém čtvrtletí je značný přebytek hmoty, ve třetím čtvrtletí začíná být nedostatek, který vrcholí ve čtvrtém a na začátku prvního čtvrtletí. Proto má každá pila v té době potíže s využitím pořezové kapacity a hledá lokality, kde lze kulatinu nakoupit.

Měla větrná kalamita v západní Evropě nějaký podstatný dopad na vaše nákupní ceny kulatiny?

Na ceny kulatiny v České republice to nějaký zásadní vliv nemělo, tudíž ani na cenové relace vyplácené naší firmou. Pouze v Plané to mělo jistý organizační efekt. Protože v kalamitních oblastech v Německu likvidují velké množství polomové hmoty a ostatní dodavatelé z nekalamitních oblastí přibrzdili dodávky, mohou v Plané zčásti obdržet k pořezu dřevo z kalamitních oblastí. Ovšem cenová výhodnost není pro Planou prakticky vůbec znatelná vzhledem k vyšším dopravním nákladům.

Znamená to tedy, že vaši dodavatelé dříví mohou předpokládat stabilitu cen i do budoucna?

Myslím si, že ano. Musím však zdůraznit, že v době, tj. v prvním a druhém čtvrtletí letošního roku, kdy ve Francii a Německu došlo ke značnému poklesu cen polomové kulatiny, StoraEnso Timber se zachovala vůči českým dodavatelům velmi korektně a dál od nich ve Ždírci nakupovala kulatinu prakticky za stabilní ceny, pouze s minimálním snížením, i když mohla část kulatiny nakoupit levněji v Německu.

Nemá nadbytek polomové kulatiny v Evropě vliv na ceny řeziva?

Samozřejmě, StoraEnso Timber se musí vypořádávat s obrovským poklesem cen řeziva na evropském trhu. Problém s cenou a odbytem řeziva řeší především hlavní prodejní oddělení společnosti, které sídlí v Brandu v Rakousku. Odtud je odbyt řízen na všech šesti závodech, z nichž každý je specializován na určitý výrobní segment, např. Ždírec je zaměřen na výrobu tzv. konstrukčního dřeva pro Německo a Rakousko. O to větší problémy však máme na rozdíl od Plané, která dodává hlavně na americký, australský a japonský trh.

Celá společnost musí pružně reagovat na výkyvy cen v Evropě, ale i na výkyvy cen v Americe, Japonsku či Austrálii. Proto naše obchodní oddělení podrobně sleduje hospodářskou situaci ve světě a snaží se minimalizovat negativní dopady opravdu nízkých cen řeziva v Evropě a hledá nové trhy, nové odběratele. V důsledku vrcholících příprav na letní olympiádu byl v 1. pololetí velmi zajímavý australský trh.

Prodáváte nějaké řezivo v České republice?

Prodej do ČR je velkým problémem a v současné době se pohybuje kolem 7 % z celkové produkce Ždírce. Samozřejmě bychom chtěli toto množství zvýšit. Ale je tu několik zásadních překážek. Hlavním důvodem, proč neprodáváme víc, je solventnost českých firem, dodržení platebních podmínek a schopnost uspět v systému pojištění našich pohledávek. Dále je to stav dřevařského průmyslu v ČR, především nedostatečná kapacita závodů na další zpracování řeziva, typu firem Wiesner-Hager, Binder, Kaufmann a Leitinger v Rakousku, nebo Bullinger a Wimmer v Německu. Tyto firmy produkují pevné stavební dřevo, tzv. KVH (prvky pro stavbu dřevěných domků), lepené vazníky, tzv. LB (použití hlavně jako prvky nosných konstrukcí) a laminované trámy (základní materiál pro zvlášť silné dřevěné konstrukce). V Evropě vzrůstá v současné době výrazně objem výroby těchto produktů. Bohužel, finální zpracování kvalitního dřeva je v České republice zatím v plenkách, proto jeho spotřeba je daleko menší než ve světě.

Před dvěma roky, když pila ve Ždírci zahajovala provoz pod vlajkou firmy Holzindustrie Schweighofer, panovala mezi dodavateli dříví určitá obava, že by se mohli dostat do příliš velké závislosti na této firmě jako velkém zpracovateli dříví ve střední Evropě. Proto se snažili své dodávky do určité míry diverzifikovat a držet tak při životě některé regionální, možná méně perspektivní pilařské provozy. Změnil se nějak výrazněji tento stav? Jakou strategii dnes StoraEnso Timber volí v ČR vůči dodavatelům dříví?

Myslím si, že ať už to dříve byla firma Holzindustrie Schweighofer nebo nyní StoraEnso Timber, tak vztah k českým dodavatelům byl a je na vysoké úrovni a snažíme se k nim být maximálně vstřícní. Lze stručně říci, že naší povinností je naplnit pořezovou kapacitu pily a naše nákupní cena se řídí evropskou cenou kulatiny. Abychom dostali kulatinu, musíme ji zaplatit. Důležitým faktorem, který každý zákazník v Čechách ocení, je platební morálka. Je o nás všeobecně známo, že platíme včas a pravidelně. Takže co se týče plateb, nemají zákazníci s námi žádné problémy.

Mimořádný důraz klademe na to, aby zákazník byl spokojen s naším servisem, tzn. kvalitou přejímky. Zpočátku se objevila nedůvěra k elektronickému měření kulatiny, což byl vlastně nový prvek na českém trhu, protože ždírecká pila byla jediná, která jej začala používat. Dnes je i v Plané. Nedůvěra plynula z toho, že po elektronickém měření dodávky neodpovídaly konsignovanému množství. Abychom předešli částečným nesrovnalostem, pozvali jsme zákazníka ke kontrole přejímky na našem závodě. Nejdříve jsme dodávku změřili ručně a následně elektronicky. Při srovnání obou výsledků zákazník viděl, že elektronické měření je opravdu objektivní a spolehlivé. Tímto způsobem jsme počáteční nedůvěru odbourali a myslím si, že i zákazníci se už dostatečně přesvědčili, že ve Ždírci i v Plané se přejímka hmoty a její ohodnocení děje naprosto objektivně a na vysoké úrovni.

Bude se ždírecká pila ještě nějak rozšiřovat?

Pro druhou půli letošního a začátek příštího roku je ve Ždírci připravována velká investice. Jedná se o rozšíření manipulace kulatiny, abychom byli opravdu schopni bez problémů přijmout námi naplánovanou roční kapacitu. V první etapě bude vybudována asfaltová plocha. V druhé etapě modernizována technologie. Již výše jsem uvedl, že zásadním problémem uplatnění našeho řeziva na českém trhu je nedostatečná kapacita jeho dalšího zpracování. Proto se plánuje, že ve Ždírci bude vybudován nový závod pro další zpracování řeziva. Mimo jiné pro region bude nová investice znamenat pracovní příležitost minimálně pro 40 nových zaměstnanců.

Děkuji za rozhovor, připravil Jan Řezáč