NEJČASTĚJŠÍ KŮROVCOVITÍ NA SMRKU NA ŠUMAVĚ
RNDr. Jiří Zelený - Entomologický ústav AV ČR České Budějovice
V centrální části Šumavy, zejména v polesí Modrava, je už řadu let přemnožen kůrovec lýkožrout smrkový (Ips typographus). Přemnožení je věnována velká pozornost jak mezi lesnickou veřejností, kde se mluví o “kůrovcové kalamitě”, tak i ve sdělovacích prostředcích, kde jsou nejčastěji pracovníci Správy národního parku obviňováni z neoprávněného kácení stromů v I. a II. zóně tohoto chráněného území.
Od roku 1998 se zabýváme některými otázkami biologie lýkožrouta smrkového, ale i dalšími kůrovci, kteří jsou součástí taxocenozy (společenstvo jednoho taxonu) kůrovců na smrku v Národním parku Šumava. O kůrovci v Národním parku Šumava píše podrobně Zatloukal (1998). O přemnožení dalšího druhu kůrovce Polygraphus poligraphus (L.) v roce 1999 píše Zahradník (1999) a Zelený a Doležal (2000). Studiu kůrovců na Šumavě, v území s nejpřísnější formou územní ochrany, se věnujeme jako nezbytné složce smrkových porostů zajišťující koloběh živin v ekosystému a ve smyslu jak je uvádí Pfeffer (1993).
SLEDOVANÉ LOKALITY
Výzkum kůrovců probíhá na okraji II. zóny hraničící s I. zónou a v II. zóně parku v položených lapacích stromech přímo na stanovišti a ve vzorcích napadených stromů, kde kůrovci vylézají ve fotoeklektorech. Vzorky jsou odebírány z míst, kde gradace probíhá už několik let a z míst latentního výskytu kůrovce Ips typographus. Je sledován i výskyt kůrovců ve standardních feromonových lapačích s odparníkem Pheagr-IT určeného k odchytu lýkožrouta smrkového. Byly kontrolovány i smrkové kmeny z polomů na skládkách v II. zóně Národního parku. Je zjišťováno jak kvalitativní tak i kvantitativní zastoupení jednotlivých druhů, protože s měnícími se podmínkami dochází zejména ke kvantitativním změnám v populacích kůrovců, a to je jistě vhodné vědět v hospodářských lesích, ale samozřejmě i ve smrčinách Národního parku.
ZJIŠTĚNÍ KŮROVCI
V letech 1998 - 2000 byly v polesí Modrava zjištěny tyto druhy kůrovců: Hylurgops glabratus (Zetterstedt) - lýkohub velký, H. palliatusPolygraphus poligraphus (Linnaeus) - lýkohub matný, Crypturgus pusillus (Gylllenhal) - skrytohlod malý, Dryocoetes hectographus Reitter - kůrovec horský, Pitiogenes chalcographus (Linnaeus) - lýkožrout lesklý, P. conjunctus (Reitter) - lýkožrout klečový, Ips amitinus (Einchhoff) - lýkožrout menší, I. typographus (Linnaeus) - lýkožrout smrkový, Xyloterus lineatus (Olivier) - dřevokaz čárkovaný a dřevokaz Xyloterus laeve Eggers. (Gyllenhal) - lýkohub obecný,
Na území Národního parku jsou si všechny uvedené druhy jako takové rovnocenné. Jejich ekologický význam však může být různý, záleží do značné míry na jejich kvantitativním zastoupení. V hospodářských lesích a v nepůvodních smrkových stejnověkých monokulturách Národního parku je uváděn jako nejvýznamnější druh lýkožrout smrkový.
ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ
Kvantitativní zastoupení druhů bylo v odebraných vzorcích různé. Pro určitou orientaci uvádím počet některých druhů ze Šumavy 1998, 1999, z Černé hory na Šumavě 00/5, 00/7 (vzorky odebrány 10. 5. 2000) a z Krkonoš (30. 5. 2000) z oblasti Špindlerova mlýna 00/22 (viz tabulka). Z tabulky je patrné jak se lišilo zastoupení kůrovců v jednotlivých vzorcích i rozdíly v jednotlivých letech i rozdíl mezi Šumavou a Krkonošemi. Na Šumavě nebyl v roce 1998 v našich vzorcích zachycen lýkohub P. poligraphus a v roce 1999 zde byl velmi hojný a častý byl i v roce 2000. Lýkožrout P. chalcographus nebyl v odebraných vzorcích příliš častý, běžný byl však ve feromonových lapačích. Z malých druhů kůrovců zde však nebyl jako jediný druh. Byl zde zastoupen i lýkohub P. poligraphus a také druh lýkožrout P. conjuctus, který se zde v roce 2000 vyskytoval už od května. Zajímavé bylo i zastoupení kůrovců ve feromonových lapačích - např. 21. 6. 2000 na Rokytecké slati, kde bylo asi 600 exemplářů lýkožrouta smrkového, byly i 4 exempláře lýkožrouta P. chalcographus a 55 exemplářů lýkožrouta P. conjuctus. 2. 8. 2000 bylo na Černé hoře na Šumavě ve 4 lapačích asi 200 jedinců lýkožrouta smrkového a 39 jedinců lýkožrouta P. chalcographus a 796 jedinců lýkožrouta P. conjunctus. Výskyt tohoto druhu možná lépe vysvětlí usychání některých keřů kleče v uvedené oblasti než tvrzení o “škodlivém” napadení kleče lýkožroutem smrkovým. K zajímavým nálezům patří i nález dvou exemplářů druhu Xyloterus laeve 22. 6. 2000 (det. M. Knížek), kdy jde o první nález tohoto druhu na Šumavě i v Čechách.
ZÁVĚR
Úplné zpracování materiálu z odebraných vzorků jistě odhalí výskyt i dalších druhů kůrovců. U lýkožrouta smrkového (Ips typographus) se vyvinuly v roce 1998 dvě generace, v roce 1999 byla druhá generace jen částečná a v roce 2000 prakticky všichni jedinci první generace přešli do přezimování vlivem velmi nízkých teplot v červenci.
Za umožnění výzkumu v Národním parku Šumava děkuji pracovníkům Správy parku
zejména Ing. V. Zatloukalovi a panu V. Valečkovi z Lesní správy SNPŠ. Za determinaci některých druhů a revizi vlastních určení kůrovců děkuji Ing. M. Knížkovi z VÚLHM v Jílovišti-Strnadech.
Literatura
Pfeffer A., 1993: Kůrovci v přírodních rezervacích. Lesnická práce 72 (5): 150-151.
Zahradník P., 1999: Přemnožení lýkohuba matného. Lesnická práce 78 (7): 324.
Zatloukal V., 1998: Historické a současné příčiny kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava. Silva Gabreta 2: 327 - 357.
Zelený J., Doležal P., 2000: Někteří kůrovci (Scolytidae, Coleoptera) a jejich bioregulátoři na smrku na Šumavě.
Monitoring, výzkum a management ekosystémů Národního parku Šumava. Sborník z celostátní konference. Kostelec nad Černými lesy 27. - 28. 11. 2000: 61 - 63.
Děkuji Grantové agentuře AV ČR za finanční podporu (grant číslo K 6005114).
Entomologický ústav AV ČR
Branišovská 31
370 05 České Budějovice