VÝSLEDKY ÚROVŇOVÉ A PODÚROVŇOVÉ VÝCHOVY BOROVÉHO POROSTU
Ing. Luděk Chroust, CSc.
Před čtyřiceti padesáti lety, podobně jako dnes, stáli lesníci před problémem, jak přeměnit a převést smrkové a borové monokultury na porosty, které by vyhovovaly moderním představám o trvale produktivním, přírodním podmínkám odpovídajícím a společnosti sloužícím lese. Součástí tohoto problému byla a je i otázka, zda úrovňová výchova je takovou pěstební technikou, která v řetězci dalších pěstebních opatření k řešení základního problému napomáhá. Protože tato otázka se týkala zejména borových porostů, které se Hugo Konias snažil přeměnit na smíšené (Konias 1952), byl v roce 1957 založen Výzkumnou stanicí Opočno (VÚLHM) ve 27leté borové tyčkovině probírkový experiment, jehož cílem bylo zjistit jaký vliv má na vývoj a růst porostu úrovňová výchova ve srovnání s výchovou podúrovňovou. Výsledky pokusu jsou po 40 letech více než aktuální.
GENEZE POKUSU
Porost z přirozené okrajové obnovy se nachází v borové oblasti štěrkopískových teras na území tehdejšího lesního závodu Opočno v nad-mořské výšce 260 m n. m., kde se roční srážky pohybují okolo 648 mm a průměrná teplota okolo 8,2 °C (borové doubravy 1 M). V době založení pokusu a před prvními probírkami měla tyčkovina hustotu 7 až 8 tis.ks.ha-1 a výčetní tloušťky se pohybovaly od 1 do 16 cm. Tloušťka středního stromu byla 6,6Ī2,7 cm a výška 10,9Ī0,7 m. Nejvyšší stromy dosahovaly 13,5 m. Podle množství a síly pařízků byla ve stadiu nastávající tyčkoviny provedena velmi slabá prořezávka. Proto hustota porostu byla třikrát větší než udávají Růstové tabulky ČR (RT). Pokus spočívá ve sledování vývoje a růstu porostu na třech dílcích o velikosti 0,18 ha, z nichž na jednom se realizuje úrovňová výchova s cílovými stromy (dílec D), na dalších dvou podúrovňová výchova střední (dílec B) a silnější intenzity (dílec C).
Na dílci s úrovňovou výchovou se před první probírkou pozitivním výběrem vytypovalo 850 stromů.ha-1, tzv. stromů nadějných (Schädelin 1942), které se vyznačovaly rovným kmínkem, přiměřeně velkou, jehlancovitou korunou s jemným ovětvením a hladkou borkou (podle tehdejší teorie se znaky stadiálního mládí, Nestěrov 1951). Převážně se jednalo o stromy úrovňové, ale i vrůstavé. Následně byly viditelně a trvale označeny bílým proužkem. Teprve potom proběhla probírka, která spočívala v uvolnění označených stromů v korunovém prostoru. Po 10 letech byly revidovány nadějné stromy, neboť některé z nich se nevyvíjely podle představ. Jejich počet byl zredukován na 200 ks.ha-1.
Na dílcích B a C se odstraňovaly podúrovňové stromy příslušných stromových tříd. To znamená, že na dílci B se vytěžily stromy páté, čtvrté, případně i třetí stromové třídy, na dílci C stromy páté, čtvrté, třetí, případně i první třídy tak, aby se vytvořil horizontální zápoj jako protějšek k zápoji na dílci D.
PRŮBĚH POKUSU A VÝSLEDKY
První probírka husté tyčkoviny byla z obavy o narušení stability rozdělena na dvě fáze opakované po dvou letech. Na dílci s úrovňovou výchovou se v první fázi vytěžilo 480 stromů.ha-1 s průměrnou výčetní tloušťkou 9,6Ī3,2 cm, výškou 11,5Ī1,7 m a objemem 47Ī32 dm3. Jednalo se pųevážně o stromy úrovňové a předrůstavé, které ohrožovaly stromy nadějné. Celkem bylo vytěženo 22,5 m3, z toho na nehroubí připadlo necelé 1 %. Hustota porostu klesla na 5740Ī829 ks. V druhé fázi se rovněž zasahovalo do úrovně, ale také se vytěžily stromy suché, usychající a stromy staticky narušené, které se lámaly a ohýbaly pod mokrým sněhem v důsledku narušení zápoje v okolí vyvolenců. V této druhé fázi bylo vytěženo 2015 stromů, z nichž 27 % bylo odumírajících. Průměrná tloušťka vytěžených stromů byla 4,4 cm a celkový objem 15,9 m3. Počet stromů tak ve věku 30 let klesl na 3725 ks.ha-1, výčetní kruhová základna klesla z výchozích 24,4 m2 na 17,8 m2 a zásoba ze 113 m3 na 81 m3.
Naproti tomu na dílci B se středně silným podúrovňovým zásahem se vytěžilo v průběhu prvních dvou let nejprve 1780 stromů, podruhé 1537 stromů. Jejich průměrná výčetní tloušťka byla 4,4 cm a objem 15,9 dm3. Jednalo se o stromy nejnižších stromových a tloušťkových tříd, vč. souší. Celkový objem těžby činil 53 m3 hmoty kmenové a byl o 14,6 m3 vyšší než při úrovňovém zásahu. Počet stromů klesl na 2843 ks.ha-1, výčetní základna na 15,6 m2 a zásoba na 90 m3.
Na dílci C se nejdříve vytěžilo 1950 stromů, po dvou letech 1247 stromů. Jejich průměrná výčetní tloušťka byla 5,6 cm a objem 22,2 cm.
Celkem se vytěžilo 71 m3, tzn. o 18 m3 více než na dílci B a o 32 m3 než na dílci D.
Následná probírka se na všech dílcích opakovala již po pěti letech, další pak po 10 letech v intencích příslušných programů. Na počátku čtvrtého decennia, t.j. v 60 letech byly středem každého dílce vedeny vyklizovací linie o šířce 3 m za účelem zjištění jejich vlivu na další vývoj porostů (stabilita, přírůst).
TLOUŠŤKOVÝ PŘÍRŮST A VÝČETNÍ TLOUŠŤKA
Již v důsledku prvních zásahů se změnila výčetní tloušťka středního stromu a to tak, že po vytěžení nejslabších stromů se nejvíce zvětšila na dílci C, méně na dílci B a nejméně po úrovňovém zásahu na dílci D (viz tabulka 1), kde bylo rozpětí tloušťkových tříd největší (viz graf 1). Tyto rozdíly mají příčinu v tzv. nepravém přírůstu vyvolanému početním posunem. Vliv rozdílných zásahů na vlastní tloušťkový přírůst se projevil zejména po úrovňových zásazích jeho zvětšením. Ten byl již v prvním desetiletí o 7 % větší než u paralelního souboru stejně silných stromů na dílci C a o 12 % než na dílci B (viz tabulka 2). Přestože tloušťkový přírůst s věkem klesal, zvětšení na dílci D trvalo i v dalších obdobích. V posledním stouplo až na 25 % a 33 %. Protože však tento větší přírůst v absolutní míře představuje pouze 1,1 cm oproti dílci C a 2,8 cm oproti B za 40 let, zůstává tloušťka středního stromu úrovňově vychovávaného porostu i v 70 letech za oběma dílci vychovávanými podúrovňově. Malé zvětšení tloušťkového přírůstu úrovňově vychovávaných stromů je také příčinou, že po 40 letech se výčetní tloušťka 100 nejsilnějších stromů liší maximálně o 3 % (na dílci B 29,1Ī3,9cm, na C 29,8Ī3,8cm, na D 29,7Ī2,4cm). Bezvżznamné zvětšení tloušťkového přírůstu cílových stromů se také projevuje v tloušťkové struktuře, která se ani po 40 letech neposunula více k silnějším třídám než na dílcích B a C. V důsledku odumírání slabších a nižších stromů, šetřených za účelem vytvoření vertikálního zápoje, se původní levostranné rozdělení tloušťkové struktury změnilo na rozdělení symetrické.
VÝČETNÍ KRUHOVÁ ZÁKLADNA, ZÁSOBA A JEJICH PŘÍRŮST
Výchozí stav, na který byla výčetní kruhová základna upravena na počátku pokusu, byl na dílci B o 8 m2 nižší, na dílci D o 10 m2 a na dílci C o 11 m2 nižší, než udávají RT ČR (27,6 m2). Intenzita zásahů v tomto pořadí byla 21 %, 27 % a 31 %. Podobně tomu bylo i se zásobou hmoty kmenové, která byla v dílci B snížena z výchozích 142 m3 na 111 m3, v dílci D na 98,7 m3 a v dílci C na 96,5 m3, při čemž RT udávají pro 30 let 169 m3.
V prvé desetileté periodě (31 až 40 let) měl sice největší absolutní přírůst (11,4 m2 a 91,3 m3) porost po úrovňovém zásahu, ale z něj připadlo 2,5 m2 a 17,4 m3 na stromy v periodě uschlé. Podobně tomu bylo i na dílci B, takže největší přírůst na živých stromech měl porost C, ze kterého byly méně vitální stromy včas vytěženy. Přesto jeho kruhová základna po 10 letech dosáhla jen 25,7 m2 a zásoba 176 m3, zatímco na dílci B 29,1 m2 (196 m3) a na D 29,2 m2 (190 m3) (tabulky 3 a 4).
V dalším decenniu (40 - 50) se přírůst živých stromů na podúrovňově vychovávaných dílcích zvětšil o 6 a 13 % na výčetní základně a o 17 a 23 % na objemu. Průměrný roční přírůst na těchto dvou dílcích stoupl na 9,0 m3 a 9,8 m3. Naproti tomu na dílci D se hmotový přírůst zvětšil jen o 8 % na 8,0 m3.rok-1 a na výčetní základně dokonce o 2 % poklesl. Přesto výčetní základna a zásoba v 50 letech zůstává nejmenší na dílci se silnější podúrovňovou probírkou.
Po probírce na všech dílcích s intenzitou 15 až 20 % v 50 letech se objemový přírůst opět na všech dílcích nepatrně zvětšil, zatímco na výčetní základně v důsledku přírůstové deprese v letech 1981 až 1987 poměrně výrazně (o 16 až 20 %) poklesl. Zásoba hmoty kmenové (vč. souší) se po deseti letech zvětšila na dílci B na 326 m3, na dílci C na 304 m3 a na dílci D na 308 m3. Ve všech případech zaostávala přibližně o 100 m3 za údajem RT ČR.
V poslední sledované periodě 60 až 70 let byly ve všech dílcích vykáceny vyklizovací linky o šířce 3 m. Mimo stromy na nich stojící byly vytěženy souše a usychající stromy. Intenzita zásahu byla největší na dílci B (21 %), v němž na linkách stálo nejvíce stromů, nejmenší (11 %) na nejřidším dílci C. V prvém případě se vytěžilo 68 m3, v druhém 29 m3. Intenzita na dílci D byla 14 % a vytěžilo se 47 m3. V důsledku tohoto posledního zásahu klesla zásoba nejvíce na dílci B až na 258 m3, méně na D (261 m3) a nejméně na dílci C (261 m3). Přesto a nebo právě proto byl přírůst v následujícím období opět největší na dílci C, nejmenší na dílci D.
V celkovém souhrnu sice dosáhl v období 30 až 70 let největšího absolutního přírůstu (včetně souší) porost na dílci se slabší podúrovňovou výchovou (388 m3), ale bylo v něm 28 m3 souší. Ještě větší množství suchých stromů (50 m3) připadlo na absolutní přírůst (375 m3) v porostu s úrovňovou výchovou. Protože v porostu se silnější podúrovňovou výchovou (dílec C) se stromy nižších tříd včas odstraňovaly, byl podíl suchých stromů malý (2,6 m3) a periodní přírůst na živých stromech byl o 17 m3 větší než na dílci B a o 53 m3 větší než na dílci D. Rozdíl mezi dílci v absolutním přírůstu (vč. souší) však představoval jen 8 a 13 m3 (viz tabulka 5).
Experiment založený před 40 lety za účelem zjištění zda úrovňová výchova v borových porostech vytváří lepší podmínky prostředí pro vývoj a růst cílových stromů a celého porostu než výchova úrovňová ukázal:
a) že nadějné stromy, pocházejí-li z třídy stromů vrůstavých, nezvětšují po uvolnění přírůst natolik, aby se staly definitivně stromy cílovými a to přesto, že byly uvolněny již ve stadiu tyčkovin;
b) že snaha po vytvoření výraznějšího vertikálního zápoje a spodní etáže je, jak konstatoval již před 50 lety Wiedemann (1948), v důsledku permanentního odumírání nižších stromových tříd marná;
c) že očekávané výraznější zvětšení přírůstu nadějných a cílových stromů, které by nahra-
dilo hmotu vytěžených stromů se nesplnilo. K tomu závěru dospěl také Dittmar (1991) a již dříve Assmann (1961) po zhodnocení dlouhodobých pozorování;
d) že přes jisté zvětšení tloušťkového přírůstu úrovňově vychovávaných stromů výčetní tloušťka 100 nejsilnějších stromů se v 70 letech od porostů podúrovňově vychovávaných lišila jen o 0,1 až 0,6 cm. Stejně malé rozdíly konstatoval i Dittmar (1991) ve 120letých borových porostech po 80 letech rozdílné výchovy;
e) že periodní hmotový přírůst byl za období 30 až 70 let o 36 m3 a 53 m3 menší než v porostech podúrovňově vychovávaných. K podobnému výsledku dospěl ve Švédsku Wiksten (1960).
ZÁVĚR
Výsledek pokusu a práce citovaných autorů ukázaly, že úrovňová výchova uvedeného typu není v borových porostech lepší, než výchova podúrovňová a že naopak při její aplikaci může docházet ke ztrátám na objemovém přírůstu.
Kontakt: Ing. Luděk Chroust, CSc.
Opočno 569, 517 73
tel.: 0443/641 920