80 LET LESNICKÉHO VÝZKUMU V ČESKÝCH ZEMÍCH
Ing. Jarmila Cikánková - VÚLHM Jíloviště – Strnady
Na podzim loňského roku uplynulo 80. let od založení prvního lesnického výzkumného ústavu v českých zemích. V tomto a v příštím čísle Lesnické práce připomeneme historii lesnického výzkumu u nás.
Za oficiální počátek organizovaného lesnického výzkumu v českých zemích se považuje 31. říjen 1921. Tehdy Ministerstvo zemědělství zřídilo svým rozhodnutím první oddělení Výzkumného ústavu lesnického v Praze. Počátky lesnického výzkumu jsou však mnohem staršího data. Lesní hospodářství se již v 19. století bouřlivě rozvíjelo v celé Evropě a je všeobecně známé, že české lesnictví patřilo k nejvyspělejším. Prvním lesnickým výzkumným ústavem, rozvíjejícím svou činnost i v českých zemích, se stalo Císařské a královské lesní výzkumné ředitelství, které sídlilo od roku 1875 v Mariabrunnu u Vídně.
LESNICKÝ VÝZKUM V NOVÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE
Se vznikem samostatné Československé republiky se otevřela i nová kapitola vývoje českého lesnického výzkumu a lesnictví vůbec. Dřívější organizace lesnického výzkumu se rozpadla. Nepřekvapuje tedy, že požadavek na vybudování vlastní výzkumné organizace zazněl z řad českých lesníků hned v prvních měsících existence nového státu. První oficiální návrh představil dr. Ing. Karel Šiman, aktivní funkcionář Jednoty českých lesníků zemí Koruny české a od roku 1919 přednosta oddělení XIV Ministerstva zemědělství - státní lesní služby dohlédací s titulem ministerského rady. Učinil tak dne 2. března 1919 v Brně na zvláštní anketě o zvýšení zemědělské a lesní produkce a o organizaci zemědělského výzkumnictví na Moravě. Ve svém referátu přednesl ucelený návrh koncepce budování lesnického výzkumu v Československu. Jeho návrh předpokládal zřízení čtyř samostatných lesnických výzkumných ústavů, a to zvlášť pro Čechy, Moravu a Slezsko, západní a střední Slovensko, východní Slovensko a Podkarpatskou Rus, které měly být podle potřeby doplněny pokusnými stanicemi na krajské či nižší úrovni.
Státní administrativa nově vzniklé republiky však nepovažovala zřízení lesnického výzkumného ústavu za prioritu. Situace se změnila až na sklonku roku 1921. V té době totiž vrcholila rozsáhlá mnišková kalamita, která zasáhla české země na konci války. Dne 31. října 1921 byl doc. PhDr. Julius Miloš Komárek, který se již od roku 1920 zabýval výzkumem biologie mnišky na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, pověřen založením a vedením první lesnické výzkumné organizace na území nově vzniklé Československé republiky. Tato instituce se v pověřovacím dopise nazývala Výzkumný ústav lesnický - oddělení pro ochranu lesů. Později se v souvislosti s dalším vývojem organizace lesnického výzkumu přejmenovala a vešla ve známost jako Výzkumný ústav ochrany lesů.
Základním úkolem nově zřízeného oddělení byl nepochybně boj proti mnišce. Výsledky mnohaletého výzkumu J. M. Komárek a jeho spolupracovníci zveřejnili v práci s názvem Mnišková kalamita v letech 1917 - 1927, které se dostalo mezinárodního uznání. V oboru entomologie se ústav zabýval také otázkami biologie dalších hmyzích škůdců. V oboru fytopatologie se věnoval hlavně výzkumu boje proti sypavce. Od počátku třicátých let obrátil pozornost také na šířící se grafiózu jilmu. Na konci třicátých let prováděl průzkum zdravotního stavu karpatských lesů. Mimořádně vysokou úroveň měla poradenská činnost v oboru.
Za samostatnou kapitolu považujeme organizaci mysliveckého výzkumu. Na konferenci státních výzkumných ústavů lesnických v Praze v roce 1929 K. Šiman přednesl návrh na vybudování výzkumného ústavu pro myslivost. Dílčí myslivecký výzkum však až do roku 1931 prováděl Ústav ochrany lesa, kdy vznikl zvláštní referát pro myslivost. Teprve ve zprávě o činnosti za rok 1935 se poprvé objevil název Ústav pro ochranu lesů a myslivost. Samostatný ústav myslivosti však v rámci meziválečné organizace lesnických výzkumných ústavů nevznikl.
BUDOVÁNÍ DALŠÍCH PRACOVIŠŤ
Jakmile J. M. Komárek a Ministerstvo zemědělství zajistili fungování oddělení ochrany lesa, obrátila se pozornost k urychlenému budování dalších pracovišť. Vždyť např. problémy s poklesem produktivity lesních půd a její acidifikací vyžadovaly neodkladné řešení. První výzkumy v tomto směru započali dr. Ing. Antonín Němec a dr. Ing. Karel Kvapil ve Státním výzkumném ústavu pro produkci rostlinnou v Praze. Dne 6. prosince 1922 byl A. Němec jmenován přednostou biochemického ústavu (oddělení) Státních výzkumných ústavů lesnických v Praze. Tento ústav se stal velmi brzy jedním z nejaktivnějších a také nejuznávanějších pracovišť doma i v zahraničí. K již vytyčeným základním úkolům přibyly další, týkající se biologie a fyzikálních vlastností lesních půd, studium humusu a jeho rozkladu. Poradenská činnost ústavu se soustředila především na propagaci melioračních a rekultivačních zásahů na lesních půdách.
Lesnické ústavy v Brně
Z politických a z praktických důvodů měla další pracoviště lesnického výzkumu najít umístění v Brně. V únoru 1923 na konferenci výzkumných ústavů lesnických, K. Šiman předložil ke schválení novou, či spíše podrobněji rozpracovanou koncepci organizace výzkumu. Podle tohoto návrhu měly vzniknout tři samostatné výzkumné ústavy lesnické, a to v Praze, v Brně a v Banské Štiavnici, každý s několika odděleními. Současně s budováním výzkumných ústavů se plánoval vznik šesti výzkumných stanic.
Dne 12. prosince 1923 vznikly lesnické ústavy v Brně. Zařízením a vedením Ústavu lesnické ekonomiky byl pověřen prof. dr. Ing. Rudolf Haša. Vedení Ústavu pro pěstění lesů přijal prof. Ing. Josef Konšel. Ústav pro pěstění lesů se ujal řešení úkolů z oboru biologie lesních dřevin, bioklimatologie a výzkumu přírůstu. Významným datem v historii ústavu je 12. listopad 1925, kdy byl Ing. Gustav Vincent pověřen zařízením laboratoře pro kontrolu semenářských metod. Kontrolní a poradenská činnost ústavu se zaměřila hlavně na kontrolu jakosti lesního osiva.Ústav lesnické ekonomie vedený R. Hašou zaměřil svou činnost na otázky hospodářského zřízení lesního, čili hospodářské úpravy lesů. Od roku 1925 k Ústavu lesnické ekonomiky patřila také Pokusná stanice geodetická a fotogrammetrická vedená prof. dr. Ing. Aloisem Tichým.
Lesnický výzkum na Slovensku
Banská Štiavnica byla tradičním centrem lesnického školství a výzkumu. V koncepci, předložené v roce 1923, se v Banské Štiavnici plánovalo zřízení biologického ústavu, který skutečně začal vyvíjet svou činnost již v tomto roce, avšak po odborné stránce se až do roku 1936 podřizoval brněnskému Ústavu pěstění lesů. K ústavu patřila i výzkumná stanice v Kysihýblu. Ředitelem ústavu pod názvem Ústav pre lesnícku biológiu byl v roce 1936 jmenován dr. Ing. Bohuslav Polanský. Výzkumná činnost ústavu se rozšířila o pokusy v oboru obnovy a výchovy lesních porostů a školkařské pokusy. Po roce 1936 vyvíjel ústav také poradenskou činnost v oboru pěstění lesa.
Jako druhý měl v Banské Štiavnici vzniknout Ústav pre ťažbu lesnú a technológiu dreva. Tento ústav vznikl v roce 1924, ale sídlil až do 15. listopadu 1929 v Praze. K tomuto datu se přestěhoval do Banské Štiavnice. Ředitelem ústavu se stal od jeho založení dr. Ing. Vladimír Hruban. Odborná činnost ústavu se soustředila na sledování a hodnocení kvality bukového dřeva, pokusnou těžbu pryskyřice, studium hniloby dřeva a pokusy s impregnací dřeva i živých stromů. Na konci třicátých let ústav zahájil přípravné práce k výzkumům v oblasti lesního dopravnictví. Slibně se rozvíjející činnost obou ústavů přerušily události let 1938 a 1939.
Posledním z ústavů, pokud jde o datum založení, nikoli pokud jde o důležitost, byl Ústav pro lesnickou politiku a správovědu. S jeho ustavením počítal K. Šiman již v roce 1923, vážnější práce na jeho založení začaly v roce 1928. K očekávanému rozvinutí odborné činnosti Ústavu lesnické politiky a správovědy došlo až na jaře roku 1933. Funkci přednosty ústavu si ponechal K. Šiman, jeho zástupcem ve funkci komisaře byl jmenován dr. Ing. Václav Weingartl. Základním úkolem ústavu bylo studium minimalizace důsledků hospodářské krize na lesní hospodářství.
Státní pokusné stanice lesnické
Ve zmíněném roce 1933 se považovaly lesnické výzkumné ústavy za dobudované. Jejich síť postupně doplnily státní pokusné stanice lesnické, a to v následujícím pořadí: v roce 1925 vznikly výzkumné stanice v Písku a v Hranicích na Moravě, v roce 1926 v Zákupech, Jemnici a v Liptovském Hrádku a v roce 1927 přibyla stanice v Užhorodě. Každá z nich vykazovala ročně práce vykonané pro jednotlivé výzkumné ústavy. Pracovníky stanic byli téměř výlučně profesoři a další zaměstnanci místních středních lesnických škol. Stanice v Užhorodě, která v roce 1933 přesídlila do Svaljavy, se měla stát základnou pro budování lesnického výzkumu na Podkarpatské Rusi.
Dr. Ing. A. Zlatník, později také dr. F. Korsuň, pracovali především na pedologickém a typologickém průzkumu tamějších lesů. Jednotlivé výzkumné ústavy a pokusné stanice vystupovaly jako organizačně samostatné jednotky, podřízené přímo Ministerstvu zemědělství.
MEZIVÁLEČNÉ ÚSPĚCHY A OKUPACE
Lesnický výzkum dosáhl v období meziválečné Československé republiky pozoruhodných výsledků a práce výzkumníků získaly zaslouženou pozornost a ocenění nejen doma, ale také v zahraničí. Důkazem je nejen četná publikační činnost doma i v zahraničí, ale například také skutečnost, že na mezinárodním sjezdu výzkumných ústavů lesnických ve Stockholmu v roce 1929, kde obnovila svou činnost Mezinárodní unie lesnických výzkumných organizací (IUFRO), bylo Československo jedním z 33 států, které se podílely na opětovném založení organizace.
Rozbití Československa v březnu roku 1939 mělo fatální vliv také na organizaci a činnost lesnického výzkumnictví. Vysídlení občanů české národnosti z území tzv. Slovenského štátu se dotklo také českých výzkumníků, pracujících na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Z Banské Štiavnice odešli kromě jiných i ředitelé obou tamějších ústavů. Práce byla během válečných let ochromena, v bojích v roce 1945 navíc budovy ústavů i jejich inventář utrpěly značné škody.
Výzkumné ústavy v českých zemích se rovněž nuceně vyrovnávaly se vzniklou politickou situací. Po odtržení Slovenska v roce 1940 v Praze vznikl Ústav lesní těžby a technologie dřeva.
I v českých zemích se však výzkumná činnost v období okupace omezila na minimum. Skutečnost, že se během válečných let podařilo zachovat materiální vybavení pracovišť a většinu písemných dokumentů, lze v této souvislosti považovat za obdivuhodný úspěch. Tak se mohlo pokračovat v práci ihned po skončení války.
POVÁLEČNÉ OBDOBÍ
Záhy po obnovení státní samostatnosti se organizace lesnického výzkumu zásadně změnila. Původní výzkumné stanice zanikly v roce 1946. Ve stejném roce byly v Praze zřízeny další tři lesnické výzkumné ústavy, a to: Ústav lesní dendrologie a geobotaniky, jehož přednostou se stal doc. dr. Ing. Pravdomil Svoboda, dále Ústav pro myslivost s přednostou Ing. Jiřím Sekyrou a konečně Ústav pro lesní stavebnictví, dopravnictví, meliorace a hrazení bystřin. Jeho přednostou byl jmenován dr. Ing. O. Lhota. Společně s Ústavem lesní těžby a technologie dřeva, zřízeným za války, jehož přednostou byl dr. Ing. R. Ille, a třemi původními ústavy jich v Praze působilo již sedm. V Brně zůstaly oba předválečné ústavy: Ústav pro pěstění lesů a lesnickou biologii pod vedením G. Vincenta a Ústav pro lesnickou ekonomiku s přednostou Ing. Zdeňkem Obalilem. V roce 1947 byla z podnětu G. Vincenta založena v Kostelanech u Uherského Hradiště výzkumná stanice, specializovaná na šlechtění rychlerostoucích dřevin, především topolů a vrb. Nově prosazovaná koncepce jednoznačně směrovala lesnický výzkum k centralizaci. Za nejvýraznější krok v tomto směru můžeme považovat vytvoření Ředitelství státních výzkumných ústavů lesnických. Jeho prvním ředitelem se stal doc. dr. Ing. Bohuslav Mařan, dlouholetý pracovník Ústavu lesní biochemie a pedologie.Organizační oddělení slovenské části výzkumu za války se potvrdilo a dále prohloubilo. Postupně se v Banské Štiavnici budovaly další výzkumné ústavy. K původním dvěma přibyly v roce 1947 Ústav ochrany lesa a Ústav pro myslivost, v roce 1950 pak Ústav pedologický. V rámci nové koncepce budování lesnického výzkumu vznikly Státní pokusné lesy Výzkumných ústavů lesnických s cílem umožnit lesnickému výzkumu provádět dlouhodobé pokusy nezávisle na výnosové stránce lesa. V následujícím období překonal lesnický výzkum několik velmi výrazných reorganizací, které přímo souvisely s měnící se politickou a společenskou situací ve státě.
Druhý díl vyjde v Lesnické práci č. 2/2002