NOVÝ ZÁKON O MYSLIVOSTI JEN ZAČÁTEK!
Ing. Vladimír Krchov, Ph.D. - Lesy České republiky, s. p.
Velkou většinou schválila Poslanecká sněmovna 27. listopadu 2001 zákon o myslivosti, a to se všemi doplňky tak, jak je navrhnul Senát. Ze 189 přítomných hlasovali pro toto znění 134 poslanci, proti bylo 38. Prezident republiky nový myslivecký zákon podepsal 7. 12. 2001. Nyní bude zákon uveřejněn ve Sbírce zákonů a vstoupí v platnost 1. 7. 2002. (Plné znění zákona naleznou čtenáři v příloze lednového čísla Svět myslivosti, pozn. redakce.)
Jakékoliv hodnocení přijatého zákona je více než předčasné, přesto již dnes lze z jeho textu předjímat některé dopady na různé zájmové skupiny, jichž se zákon o myslivosti dotýká. Přitom je zřejmé, že stejný zákon budou v některých jeho částech odlišně vnímat vlastníci a uživatelé honebních pozemků, a to ještě rozdílně podle velikosti svých pozemků, dále ochránci přírody, pracovníci státní správy lesů, ochrany přírody i myslivosti, představitelé honebních společenstev, zemědělci, zástupci mysliveckých organizací, samotní myslivci a další. Všechny tyto skupiny nepochybně časem vyjádří své názory, avšak skutečný důkladný rozbor přinese až vlastní praxe uplatňování nového zákona o myslivosti.
LESNÍCI A ZÁKON O MYSLIVOSTI
Tvorbu zákona samozřejmě sledovali i lesníci, a je proto vhodné podívat se na zákon o myslivosti z jejich úhlu pohledu a současně s vědomím, že pro část z nich je kromě lesnictví součástí jejich povolání i výkon práva myslivosti. Jaké jsou hlavní přínosy, možnosti, ale i rizika právě pro ně, lze stručně shrnout do následujících bodů:
- zákon nezná pojem samostatná bažantnice; napříště může bažantnice nově vzniknout pouze jako součást honitby (§ 2 písm. k);
- pro orientaci v zákoně je důležité znát, že nově zavádí místo termínu “vlastník honitby” termín “držitel honitby” (§ 2 písm. m); uvedený termín po právní stránce nepochybně lépe vystihuje podstatu utváření honiteb;
- zákon vyjadřuje jasnou podporu a ochranu geograficky původním druhům zvěře (§ 3 odst. 1; § 56);
- skutečnost, že zákon deklaruje jako jeden z cílů chovu zvěře zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, lze hodnotit jako první krok správným směrem (§ 3 odst. 2); k tomu mají dopomoci i objektivnější podklady pro myslivecké plánování, které nově musí vycházet i ze stavu ekosystému zjištěného např. porovnáním kontrolních a srovnávacích ploch, tedy nikoliv z pouhého sčítání zvěře (§ 36 odst. 2, § 3 odst. 3);
- chov zvěře je možný v intervalu mezi minimálním (státem garantovaným) a normovaným stavem zvěře (§ 3 odst. 2); oba stavy jsou určovány orgánem státní správy;
- zákon obnovuje možnost vzniku a existence oblastí chovu na návrh držitelů honiteb, přičemž vytvoření oblasti nesmí vést ke zvýšení ekologické zátěže území (§ 3 odst. 3);
- je zakázáno vypouštět do honiteb zvěř a zvířata získaná křížením mezi druhy; úskalím tohoto ustanovení je, že by jeho přísné vyžadování mohlo vést i k znemožnění vypouštění bažanta do honiteb, resp. bažantnic (§ 5 odst. 1 písm. b);
- k vybudování a umístění mysliveckých zařízení je nutný předchozí souhlas vlastníka honebního pozemku (§ 9 odst. 2); toto ustanovení lze vyložit i tak, že je možné požadovat souhlas rovněž k umístění současného mysliveckého zařízení;
- v zájmu ochrany zvěře jsou uživatelé lesních honiteb povinni pečovat o zakládání políček pro zvěř, na pozemcích, na kterých jim to jejich vlastník na jejich žádost písemně povolí (§ 11 odst. 1); přitom ze zkušenosti lze říci, že plány a záměry současných nájemců honiteb zůstaly v této oblasti spíše na papíru;
- uživatel honitby je povinen v době nouze zvěř řádně přikrmovat (§ 11 odst. 4); doba nouze opět není přesněji specifikována, přesto v souvislosti s ustanoveními § 2 písm. a), které hovoří o volně žijící zvěři jako součásti ekosystému, a dále ustanoveními výše zmíněného § 3, který stanovuje povinnost chovat zvěř v intervalu mezi minimálními a normovanými stavy, lze dovodit tu skutečnost, že přikrmování zvěře je nutné v případech, kdy hrozí přirozený úhyn do té míry, že by se skutečný stav zvěře dostal pod stav minimální, a tím by došlo k ohrožení existence populace zvěře;
- nepříjemná nedorozumění např. v horských oblastech, kde jediná lesní cesta zpřístupňuje více navazujících honiteb, může přinášet oprávnění myslivecké stráže zastavit a prohlížet v honitbě a na účelových komunikacích v honitbě dopravní prostředky včetně přepravovaných zavazadel, je-li důvodné podezření, že přepravují neoprávněně nabytou zvěř (§ 14 odst. 1 písm. b; § 14 odst. 3);
- orgán státní správy myslivosti prohlásí (nikoliv může prohlásit) za nehonební pozemky i pozemky jinak honební, má-li na tomto zájem jejich vlastník (§ 17 odst. 2);
- minimální výměra pro obory nově vznikající po 1. 7. 2002, tedy od doby platnosti nového zákona o myslivosti, je stanovena na 50 ha; do doby platnosti zákona lze očekávat větší snahy o uznání dnes oplocených aklimatizačních či jiných obůrek a farmových chovů nesplňujících novou zákonnou výměru za obory;
- svým ustanovením (§ 17 odst. 5) zákon v podstatě iniciuje změnu hranic a tím i výměr současných honiteb, uznaných podle dosavadních předpisů, když vlastníkům honebních pozemků ukládá utvářet honitby tak, aby lépe vyhovovaly chovu zvěře; honitba nesmí být např. úzkým pozemkovým pruhem, jehož šířka klesne pod 500 m, stejné ustanovení přímo ukládá povinnost bránit vzniku hranice honitby, kterou by tvořilo rozhraní lesních a zemědělských pozemků; v této souvislosti zákon zavádí i tzv. změnu honiteb vyrovnáním hranic nebo výměnou honebních pozemků, kterou navrhují držitelé honitby (§ 31 odst. 1, );
- v souvislosti s předešlou poznámkou nelze očekávat, že by ustanovení § 69 odst. 3, které ponechává v platnosti současné smlouvy o nájmu honiteb, bylo možné uplatnit v širší míře;
- při vytváření honiteb zákon dává dostatečný prostor dohodám mezi vlastníky a naopak oproti současně platnému zákonu omezuje možnosti orgánů státní při jejich zásazích do honiteb (§18 odst. 4);
- zákon velmi jasně a obsažně formuluje otázky založení, vzniku, členství, rozhodovacích pravomocí, majetku a zániku honebního společenstva (§ 19 až § 28); je zřejmé, že ze strany všech, tedy i zástupců lesních majetků, bude nutné věnovat honebním společenstvům výrazně větší pozornost než doposud, na druhou stranu lze očekávat zprůhlednění hospodaření honebních společenstev, takže počáteční vstupní náklady nutné na založení honebního společenstva by se měly v krátké době vrátit; současným honebním společenstvům ukládá lhůtu do 31. 3. 2003 pro uvedení jejich stanov do souladu s novým zákonem o myslivosti (69 odst. 2); lze předpokládat, že s ohledem na vznik v podstatě nových honiteb dojde spíše k zakládání nových honebních společenstev již podle nových předpisů;
- za výrazný demokratizační krok vpřed lze považovat v honebních společenstvech zakotvení rozhodovacího principu “co hektar, to hlas” (§ odst. 3);
- zákon ukládá právnickým osobám, které hospodaří s majetkem státu nebo jej spravují, pronajímat honitby jen po provedení výběrového řízení (§ 32 odst. 4), přičemž jeho obsah řeší pouze rámcově a lze předpokládat, že praktická realizace tohoto ustanovení bude jistě předmětem rozsáhlé diskuse, a to i v návaznosti na ustanovení § 62 odst. 3;
- smlouvu o nájmu honitby již nadále nebude schvalovat orgán státní správy, avšak držitel honitby je povinen uzavřenou smlouvu zaslat orgánu státní správy myslivosti (§ 33 odst. 1);
- za pouze částečné uznání práv vlastníků lze považovat povinnost uživatele honitby předložit návrh plánu mysliveckého hospodaření držiteli honitby k vyjádření (36 odst. 3)
- se zájmem lze očekávat praktické plnění jedné z důležitých povinností mysliveckého hospodáře, které mu ukládá vyloučit z účasti na honu osoby, které jsou pod vlivem alkoholu (§ 35 odst. 3 písm. g);
- zákon stále ještě částečně omezuje lov zvěře, která není v honitbě normována, (§ 36 odst. 5);
- navození souladu s evropskými zvyklostmi přinese i částečné omezení našich myslivců, které spočívá v ustanovení (§ 45 odst. 1 písm. l), zakazujícím lovit zvěř z poloautomatických nebo automatických zbraní se zásobníkem schopným pojmout více než dva náboje; řešení lze vidět v pružné reakci výrobců a ve výhledovém používání menších zásobníků u těchto zbraní;
- rovněž za soulad s evropskými trendy lze považovat zákaz používání olověných brokových nábojů k lovu vodního ptactva (§ 45 odst. 1 písm. w);
- zákonné pojištění je v souvislosti s výkonem práva myslivosti stanoveno přesněji, a to v částkách 20 mil. Kč - ublížení na zdraví či následek smrti a 500 tis. Kč - škoda na věci (§ 48 odst. 1); v této souvislosti lze předpokládat, že více pojišťoven na našem trhu bude tento produkt nabízet, což ve svých důsledcích může pro myslivce přinést pouze výhody;
- dalším krokem proti pytláctví je ustanovení ukládající povinnost označení spárkaté zvěře ihned po ulovení či nalezení evidovanou nesnímatelnou plombou (§ 49 odst. 1);
- z pohledu lesníků zákon výrazně omezuje dosavadní možnost uplatnění škod způsobených zvěří, neboť v případě lesních kultur lze uplatňovat pouze škody vzniklé na terminálu, nikoliv na bočních výhonech (§ 54 odst. 2);
- dále zákon sice zachovává období, za nějž se škody vypočítávají (od 1. 7. do 30. 6.), ale zkracuje lhůtu pro jejich uplatnění z 30 na pouhých 20 dnů (§ 55 odst. 1 písm. b); institut rozhodčí komise zanikl a poškozený má jedinou možnost obrátit se přímo na soud, není-li škoda uhrazena po uplynutí 60 dnů od jejího vyčíslení;
- veškerá řízení podléhají správnímu řádu, není-li uvedeno v zákoně jinak (§ 65); tato zdánlivá samozřejmost byla doposud některými orgány státní správy myslivosti zpochybňována.
ZÁVĚR
S postupujícím časem a diskusí budou v zákoně o myslivosti nalézány nové a nové pohledy a souvislosti tak, jak je to vlastní českému prostředí a zvláště pak myslivecké obci. Zákon je samozřejmě základem, ale tvorba myslivecké legislativy nekončí. Mnohé je však otázkou prováděcích vyhlášek, pro jejichž zpracování bylo v § 69 zákonem zmocněno Ministerstvo zemědělství ČR. Nový zákon o myslivosti tedy teprve vykročil na svou cestu mysliveckou praxí.