HODNOCENÍ STAVU LESA VE ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍCH PŘI ZHOTOVOVÁNÍ LHP

Jaroslav Simon a Antonín Buček

Popisy porostů (obecně zhodnocení stavu lesa) ve zvláště chráněných územích (z pozice Zákona č. 114/1992 Sb.) jsou jednoznačně nejcennější částí lesního hospodářského plánu (LHP).

Vycházíme z následujících okolností:

- Pro každé zvláště chráněné území (ZCHÚ) je, nebo by alespoň měl být, stanoven diferencovaně cíl ochrany, který sice může být různý (např. od ochrany druhu a přírodního prvku až po vytvoření cílové druhové a prostorové skladby), ale pro vytvoření strategie hospodaření k jeho dosažení je nutné širší spektrum informací o stavu lesa s maximální přesností.

- Stanovení hospodářských opatření musí z takových informací vycházet. Dosažení cíle je často složité a postavené na citlivých technologiích, nepřesnost a nižší objektivnost vstupů může celý záměr znehodnotit.

To co nám (zejména v současném legislativním prostředí) vyhovuje pro majetky mimo ZCHÚ (s některými výjimkami v podstatě bez ohledu na kategorizaci lesů), nevyhovuje pro území se zvláštním statutem ochrany, zejména v kontextu současného pohledu na rozvoj a management lesního přírodního prostředí. To si můžeme snadno ověřit při nahlédnutí do některých, zejména starších LHP. Jaké aspekty by tedy bylo třeba řešit, případně zlepšit?

KLASIFIKACE PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ JAKO ZÁKLAD PRO CÍLOVÝ MANAGEMENT

Klasifikace přírodního prostředí ve své praktické podobě - typologickém systému - je nejdůležitějším základem pro optimalizaci managementu ve všech jeho složkách. Pakliže není zcela korektní, mohou závěry pro zmíněný management být i zavádějící. To se logicky může stát vzhledem ke kapacitě specialistů a krátkému časovému intervalu zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL), z kterých se typologické podklady zpravidla přebírají. Domníváme se, že není nutné diskutovat o vhodnosti stávajícího systému pro řešení managementu v ZCHÚ s ohledem na jemnější, speciálně cílené hospodaření. V současné době je však nutné upozornit na dva integrační aspekty, které se mohou projevit:

- Lesní typ pro porost, resp. porostní skupinu, bývá uveden jako převažující. To může způsobit při aplikaci rámcového plánování v plánování podrobné setření rozdílů mezi z hlediska přírodního prostředí odlišnými částmi.

- Fragmentární, mozaikovité rozmístěné typy malých výměr, které patří v těchto územích často k nejcennějším, bývají v rámcovém plánování zpravidla integrovány do nejbližšího hospodářského souboru, čímž jejich specifika prakticky mizí.

Při práci v terénu by proto bylo vhodné klasifikaci přírodního prostředí ověřovat.

VLASTNÍ ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA

Základním problémem je integrace v rámci popisu jednotlivých částí porostů, resp. porostních skupin. Jde zejména o integraci:

- plošně omezených částí,

- věku,

- zastoupení dřevin,

a odvozeně logicky středních dendrometrických veličin. Uvedené záležitosti spolu úzce souvisí.

1. Plošná integrace

Z pozice Vyhlášky MZe č. 84/1996 Sb. je pro vylišení skupin či etáží stanoven limit 0,04 ha. Toto je z pozice maloplošných CHÚ, případně zejména I. zóny ochrany velkoplošných CHÚ, s odhledem na stupně přirozenosti porostů příliš hrubé vylišení. Např. plošně omezené části porostů s přirozenou skladbou tvoří jádro pro stanovení cílového managementu. Je zřejmé, že zde by plošné omezení nemělo být, technologii podchycení v LHP by se jistě podařilo dořešit. Uvedené skutečnosti týkající se výměry logicky platí i pro části nepůvodních, případně stanovištně zcela nevhodných dřevin v porostech blížících se cílové představě.

2. Integrace částí s odlišnou věkovou strukturou

V návaznosti na zmíněný legislativní předpis lze konstatovat, že stanovení středního věku (plošně vážený průměr částí různého věku různověkých porostů) je v ZCHÚ velmi diskutabilní. Specifikace pojmu různověký porost je problematická. Lze asi připustit, že v běžné taxační praxi bývá často pojem různověkosti posuzován na základě odlišnosti základních dendrometrických dat. Tím zejména u nestejnorodých a rozsáhlejších porostů typologicky, ale např.i orograficky nejednotných dochází k chybám a ke snížení využitelnosti stanovených charakteristik.

3. Integrace části s odlišnou dřevinnou skladbou

Jde zejména o integrace do jedné popisové jednotky plošně málo zastoupených částí s odlišnou dřevinnou skladbou (pod 0,04 ha), integrace části se stejnou skladbou dřevin, ale často výrazně odlišným zastoupením. To může být zvlášť významné tehdy, kdy se s některou aktuálně zastoupenou dřevinou v rámci cíle ochrany nepočítá. Rovněž kalkulace zastoupení dřevin daná procentickým podílem redukovaných ploch jednotlivých dřevin hlavního porostu (Vyhláška MZe č. 84/1996) je obtížně akceptovatelná. Při jejím vymezení je využíváno produkční hledisko, které zde není prioritní.

4. Zjišťování taxačních dat

Taxační data pro popisovou jednotku jsou vyjádřena středními, resp. průměrnými hodnotami zjištěnými diferencovanými metodami. To bohužel představuje pouze omezenou informační bázi. Z hlediska speciálních managementů jsou daleko významnější otázky rozpětí hodnot a zastoupení v diferencovaně vytvořených třídách. Zásadní jsou údaje o struktuře, textuře a zdravotním stavu, kvantitativní hledisko je okrajové.

VÝZNAMNÉ DROBNÉ PŘÍRODNÍ A HISTORICKÉ PRVKY V LESÍCH

Významné drobné přírodní a historické prvky v krajině lze členit podle tvaru na plošné, liniové a bodové. Mezi maloplošné významné prvky v lesní krajině řadíme útvary s plochou obvykle menší než 0,04 ha, tedy s plochou menší než minimální výměra nejnižší kategorie prostorového členění lesa (porostní skupiny). Pokud je výměra významně větší je možné tyto útvary v prostorové úpravě lesa samostatně vymezit. Liniové prvky mají výrazně protáhlý tvar, jejich šířka obvykle nepřesahuje 10 m, na lesnických mapách je lze znázornit čarou, označit a v legendě specifikovat. Nejmenší prvky jsou bodové, s plochou nepřesahující 0,01 ha.

Výskyt drobných geologicky významných přírodních prvků v lesích je obvykle podmíněn kontrastním ekotopem, především výrazně odlišnými edafickými a hydrickými podmínkami. Vzhledem k omezenému prostoru se nejedná o plně vyvinuté biocenózy s charakteristickou dynamikou, ale o fragmenty biocenóz, umožňující existenci jen části druhového spektra odpovídajících společenstev. Některé nápadné a snadněji lokalizovatelné typy významných drobných přírodních prvků, náležející do extrémní řady, bývají vymezovány při typologickém mapování lesů jako samostatné lesní typy. Základní podmínkou dlouhodobé péče o drobné přírodní prvky je jejich evidence v lesnických mapách a stručná charakteristika v popisech lesních porostů v hospodářských knihách. Nejčastěji se vyskytují tyto typy geologicky významných drobných přírodních krajinných prvků, zasluhujících ochranu a zvýšenou péči:

- skalní útvary

- suťová pole a sutě

- strže

- mokřady

- potoční nivy

- lesostepní polanky

- lesní lemy a pláště

- staré stromy, aleje a stromořadí

Významným aspektem jsou i historické prvky (např. sakrální objekty a pomníky, hraniční a smírčí kameny atd.), které obecně v lesích zasluhují ochrany, formou speciálního managementu okolních porostů s odrazem v prostorové úpravě lesa.

POSTUP PŘI ZPRACOVÁNÍ LHP VE ZCHÚ

Uvedené poznámky k problematice, které se dotýkají jen některých specifik zpracování LHP ve ZCHÚ, jednoznačně podtrhují naše přesvědčení, že do budoucna není udržitelné pro tato území zpracovávat dva návazné, metodicky odlišné a často se překrývající materiály, jako je plán péče a LHP. Vzhledem k současné legislativě by bylo možné doporučit vytvoření tzv. přechodného období, kdy při zpracovávání LHP ve ZCHÚ (dle předchozí specifikace) by bylo možné postupovat podle následujícího schématu:

- Výchozím materiálem je ověřená typologická mapa, mapa přirozenosti lesních porostů a přesně specifikovaný cíl ochrany.

- Rozdělení lesa musí být kompromisem mezi běžně provozně uplatňovanými kritérii a ekologickými kritérii (přirozenost lesních porostů), musí být eliminovány výše uvedené integrace, naopak by bylo vhodné rozčlenit porosty dále na porostní prvky jako individuální prostorové rámce sozoekologických opatření (LACINA 1999). Praktickým vyústěním uvedeného by mohla být vrstva vložená do typologické mapy.

- Zjištění stavu lesa je vhodné na jedné straně zpracovávat dosud standardním způsobem (udržení kontinuity informací), na straně druhé je nutné zachytit distribuci hodnot biometrických veličin, stanovit kvantifikovatelné údaje o struktuře a textuře (zabývat se korunovými parametry lze jednoduše z leteckých snímků a využitím počítačové analýzy obrazu), kvantifikovatelně zhodnotit zdravotní stav pro porost hlavní i podružný. V případě strukturně bohatého lesa bude nutné oživit technologie, které se tvořily často před více než 100 lety. Také bude nutné opustit produkční hranici hroubí, s rezervou je nutné brát využití statistických metod, případně obecně generalizujících metod pro zjišťování porostních parametrů. V případě kalkulací hodnoty pro využití produkční funkce by se mělo vycházet z průměrných, nikoli středních hodnot.

- Jako vrstvu nad typologickou mapou, případně nad mapou přirozenosti lesních porostů zpracovat vylišení prvků ÚSES s přesnou specifikací požadovaného hospodaření, specifikace hospodářských opatření a managementu.

Uvedená záležitost jednoznačně vyžaduje dopracování a zpracování metodiky. Jsme ale toho názoru, že naznačuje cestu k získání exaktních podkladů pro management ve ZCHÚ, které bude možno postupně včlenit do jednoho plánovacího materiálu vyhovujícího všem stranám.

Adresa autorů
Prof. Ing. Jaroslav Simon, CSc.
vedoucí ústavu HÚL LDF MZLU
Ing. Antonín Buček, CSc.
Ústav lesnické botaniky,
dendrologie a typologie
Zemědělská 3, 613 00 Brno