LISTÁRNA

Vážení čtenáři,

dovolíme si reagovat na tomto místě na otázku Ing. A. Indrucha z následujícího dopisu: ”Koho je vlastně Lesnická práce tribunou?” Lesnická práce je, a i za bývalého šéfredaktora Ing. J. Kozla byla tribunou všech lesníků a dalších lidí se zájmem o lesnictví a životní prostředí, kteří posílají do redakce své věcné příspěvky se svými poznatky, zkušenostmi či názory.

Redakce

K DISKUZI O CESTÁCH V NAŠEM LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ PRO ÚSPĚCH NA TRŽNÍM BOJIŠTI

Dovoluji si předem vyslovit naprostý nesouhlas s obsahy úvodníků bývalého šéfredaktora v Lesnické práci (autor cituje úryvky úvodníků z LP 2/2002 o zbytečných výdajích na ochranu lesních porostů proti zvěři, z LP3/2002 o problémech s odbytem tlustého dříví a jeho hnilobě, z LP 5/2002 o zkušenostech s výchovou lesních porostů v zahraničí a z LP 6/2002 o produktivitě lesní výroby u nás a v zahraničí, pozn. redakce)

Tak opravdu nevím, koho je vlastně Lesnická práce tribunou? Co vedlo šéfredaktora k návratu pojetí tvorby lesa z osmnáctého století, kdy se prosadila nešťastná německá “škola čistého výnosu z lesa” založená na plantážnické formě pěstování monokultur smrku a borovice, či byl podnícen výzvou generálního ředitele LČR k diskusi, jak zvyšovat produktivitu práce v lesním hospodářství (LH), aby dopady levného slabého smrkového dříví ze severských zemí, hlavně ze Švédska, nebyly v budoucnu zhoubné pro naše LH.

Není zapotřebí mít tolik obav. Vycházím při tom z osobního kréda: “Přísné ekologické pojetí pěstění lesů je jedinou zárukou nejvyšší dřevní produkce a ekonomiky při plném uplatňování jejich celospolečenského významu.”

Důkladně jsem poznal původní přirozená lesní společenstva v Bílých Karpatech a v nich prožil jako lesní hospodář a fořt všechna svá služební léta. Přirozená společenstva se zde v polohách od 250 do 750 m n. m. vyznačují:

1. vhodnou prostorovou strukturou a přirozenou biodiverzitou, různou dle lesních typů,

2. absolutní autoreprodukcí, což je přirozená obnova lesa zcela oproštěná od nákladů na školkařství, na umělou výsadbu, na ochranu kultur proti buřeni a převážně i proti zvěři (les se pěstoval pouze “sekerou”).

Z takto zadarmo založených porostů vyrůstají vysoce lukrativní smíšené lesy, které při dokonalé výchově vykazují již v 6. věkovém stupni u četných jedinců výčetní tloušťku 50 - 60 cm i více (pokud pěstitel přichází v pravý čas s výchovným zásahem, protože včasný zásah podněcuje maximálně výškový a tloušťkový přírůst, čili výnos z lesa v nejkratším čase). Dokonale vytvarované porosty, které mám před očima s délkou hladkých kmenů 15 - 20 m, dávají již v době dospívání, ale hlavně v době sklizně 50 - 60 % z celkové zásoby kulatinu první jakostní třídy (dýhovinu) dubu, bezjaderného buku, jasanu, klenu, jilmu, ptáčnice, lípy, modřínu, jedle a smrku, zatímco porosty ve výchově zanedbané s velkým počtem živořících hladových jedinců na 1 ha jsou totálním hospodářským, resp. ekonomickým propadem.

A právě nejkvalitnější sortiment v dřevinách zde jmenovaných představuje pádnou konkurenci na trhu se švédským smrkem a tím směrem je třeba se ubírat.

Podřizování tvorby lesa velké mechanizaci je nemyslitelné. Makromechanizace je užitečná jen tehdy, je-li v rukou rozumných lidí, kteří ví, jak ji využít. Mohu uvádět konkrétní příklady toho, jak v době totality podnikové ředitelství severomoravského kraje nakoupilo kácecí stroje, které pak byly nasazovány pro nekompromisní plnění předepsaných úkolů na těžbu smrku na nezákonně velkých holosečích v příznivých terénních podmínkách (rovinky v podhůří), nakonec s dodatečně v LHP zapsaným zdůvodněním: těžba nahodilá - imisní škody (které zde nikdy nebyly).

Samotný náklad na výrobu 1 m3 dříví nemluví celkem o ničem, vždyť je zcela přirozené, že v podmínkách severských zemí v rovinatém terénu s převládajícími monokulturami (převážně smrkovými) jsou podmínky pro nasazování harvestorů jedinečné. V našich pohraničních horách je nahrazujeme hlavně lanovkami, v alpských zemích dokonce i helikoptérou. Snaha o vyrovnávání nízkých nákladů na těžební činnost v severských zemích snižováním rozpočtu na ostatní lesnickou činnost (např. úmyslné zanedbávání výchovných zásahů) by nebylo tou správnou cestou.

Vídal jsem v Bavorsku v soukromých lesích nesmírně přehoustlé smrkové a borové tyčkoviny z přirozených obnov, dosud bez výchovného zásahu (50 000 a více jedinců/ha), které větrem polehly jako pšenice po bouři nebo byly rozlámané. Pak zbývala jen nákladná rekonstrukce. Radou k výchově lesa posloužil hlas z provozu Ing. Dušan Utinek ve svém dokonalém vyjádření “Les nebo houšť”. Byl jsem v Německu opět u soukromých lesů často svědkem vytěžení kulatiny z pokácených stromů, jejíž cena alespoň pokryla výrobní náklady, zatímco vršková sukatá kulatina zůstala ležet nepovšimnuta (u smrku bez ohledu na kůrovce), či byla k dispozici pro samovýrobce (to by mohlo být jistým řešením).

Domnívám se rovněž, že pro zvyšování produktivity práce v těžební činnosti pokulhává vývoj menší lesnické mechanizace šité pro naše poměry, která by umožnila realizaci vysoce účelných technologií (např. přibližování dříví ve členitém terénu ve smíšených předmýtních porostech jako náhrada LPV-20 malotraktorem s neseným navijákem).

“Smrk - to jsou peníze”, říká tvrdě německý sedlák a přitom stojí na podmáčené ohromné kalamitní holině v podunajské nížině na stanovištích lužního lesa, která se opět zalesňuje smrkem, protože i zde jsou sazenice smrku zdaleka nejlevnější (dotace u lesů byly zrušeny) a na více nemá.

Je známo, jak uvádí prof. Křístek, že acidita lesních půd v západní Evropě a hlavně v SRN, měřena sycením bázemi, dostoupila do té míry, že sycení bázemi z potřebných 30 % pokleslo pod 15 %. Dřeviny pak trpí stresem, což značně snižuje jejich vitalitu, a podléhají všem druhům kalamit. Není možno se nadále dopouštět odchylek od přírodních lesů, které tak nepříznivě působí na lesní půdu, aby nedošlo k ekologickému kolapsu.

Když píši tyto řádky, dostává se mně do rukou poslední číslo LP, kde lze vyčíst u vybraných ukazatelů hospodaření LČR pokles výkonů v r. 2001 oproti roku 1995 u probírek o 16 126 ha a u prořezávek o 4 672 ha. Tento trvalý pokles spočívá v nadiktovaném snížení četnosti zásahů bez ohledu na biologickou nutnost, na pěstební cíle, na budoucí ekonomickou ztrátu v důsledku snížení přírůstku. Lze tedy konstatovat, že výuka o výchově lesa na lesnických školách není platná pro dnešní praxi v lese.

Ing. Alois Indruch
Štěpán 130
763 34 Brumov-Bylnice