NĚKTERÉ PRIORITY A CÍLE NOVÉHO MINISTRA A MŽP V LESNICTVÍ
Michal Třeštík
- Kde vidíte příčiny častého opakování povodní v poslední době?
Zabránit přírodním katastrofám nejde. Nejsme schopni ovlivnit postup tlakových níží nebo úhrn srážek. Frekvence extrémních jevů, jako jsou sucha či povodně, se bude podle vědců kvůli změnám klimatu zvyšovat.
- Lze těmto extrémním jevům předcházet?
Opatření musí mít dva rozměry. Globální spočívá v tom, že se budeme snažit, aby se například naplňovaly závěry z Kjóta o omezení emisí skleníkových plynů a zabránili tak globálním klimatickým změnám v dlouhodobém horizontu. Druhý rozměr spočívá především v lepší péči o naši krajinu.
- Jakým způsobem lze zlepšit retenční schopnost krajiny?
Například ovlivněním skladby lesů na horách. Nejvíce vody lesy zadržují, když jejich složení je přírodě blízké (o kapacitě přirozeného lesa informuje Úlehlova kniha Napojme prameny, rozdíly mezi jednotlivými typy lesa charakterizuje např. Valtýni). Dalším opatřením v horských oblastech je obnova trvalých travních porostů. Nutná je také obnova přirozených vodních toků. Upravenost naší vodní sítě je v ČR jedna z největších v Evropě. Tisíce vodních toků, i těch drobných, jsou zatrubněné a svedené do kanálů, takže voda rychle steče. Jedna část péče o krajinu tedy spočívá v co největším zadržení vody a ve zpomalení toků, další opatření spočívá v ochraně proti negativním dopadům přímo v nivách. Jasně se ukázalo, že přehrady, tedy čistě technická řešení, by měla být až někde na konci. Efektivnějším opatřením je výstavba poldrů (ohrázovaných prostorů), kde je možné neškodně zachytit milióny kubíků vody. Oproti výstavbě stále vyšších hrází, která nic neřeší, se lépe ukazují mobilní hráze.
- Jaký poměr listnáčů a jehličnanů v ČR vidíte jako optimální?
Cíl pro nejbližší období stanoví Státní program ochrany přírody a krajiny. Podle něj by se mělo v obnovovaných lesních porostech dosáhnout 44 % melioračních a zpevňujících dřevin (MZD). Až takového poměru dosáhneme, budu spokojen. Za velký problém považuji přemnožení spárkaté zvěře, která bohužel mladé listnáče doslova spásá.
- Vyhláška č. 83/1996 Sb. však pro většinu hospodářských souborů stanovuje hranici kolem 25 % MZD. Jakým způsobem hodláte dosáhnout 44% podílu a jak se k tomuto procentu došlo?
Má-li být skladba lesů vyvážená a má-li se akcentovat vodoochranná a retenční funkce lesů, bude potřeba postupně začít pracovat na úpravách příslušné vyhlášky. Pro jednotlivé typy lesa a vegetační stupně je potřeba rozpracovat a konkretizovat příslušné ukazatele.
- Jak vysvětlíte vlastníkovi lesa, že má sázet či při výchově podporovat větší podíl listnatých dřevin, když vidí, že v současné době má velké problémy s odbytem a s cenou listnatých sortimentů? Myslíte si, že podpora výsadby MZD je dostatečným opatřením?
Zvyšování podílu listnatých stromů není jen záležitostí okamžitého odbytu dřeva. Přírodě blízké lesy jsou odolnější a odpovědný vlastník si časem uvědomí, že přírodě blízké hospodaření je i v jeho zájmu. Současnou podporu výsadby MZD proto považuji za dostatečnou. Ve zvláště chráněných územích (ZCHÚ) a v oblastech poškozených imisemi je navíc možno získat i prostředky ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP).
- Je využití dřeva (jako obnovitelné suroviny nezvyšující podíl CO2 v ovzduší) v ČR podle Vás dostatečné?
Prostor pro širší využití dřeva jako jednoho z obnovitelných zdrojů u nás bezesporu je všude tam, kde může nahradit neobnovitelné zdroje. To byl i důvod, proč nad jarním seminářem na Stavebním veletrhu v Brně, který se věnoval právě intenzivnějšímu využití dřeva pro stavební účely, přijal záštitu ministr životního prostředí.
- Proč MŽP a ekologické organizace preferují více obnovitelné zdroje energie (OZE) jako větrné, solární aj. než energetické využití dřeva?
Rozhodně se nedá tvrdit, že ministerstvo energetické využívání dřeva opomíjí. Vždy záleží na konkrétních podmínkách i kvalitě projektu. SFŽP přispěl na vybudování řady lokálních, ale i centrálních zdrojů tepla, ve kterých se topí dřevní štěpkou (např. Hartmanice na Šumavě). Nemáme nic ani proti zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin na vhodných plochách. Musí ale být založen životaschopný systém a stanovena jasná pravidla s odpovídající koncovkou.
- Budete prosazovat přehodnocení cílu Státního programu tak, aby se podíl OZE zvýšil významněji?
ČR se v energetické politice zavázala do roku 2010 zvýšit podíl OZE na celkové spotřebě primárních energetických zdrojů na 6 %. Pochopitelně by bylo lepší, kdyby tento podíl byl vyšší. Také proto jsme zařadili programového prohlášení vlády vypracování zákona o podpoře OZE. Rád bych otevřel vážnou diskusi nejdříve mezi odbornou veřejností a potom na úrovni vlády a parlamentu o podpoře soukromých investic do této sféry (např. dát podnikatelům garanci za výkupní ceny elektřiny z OZE přímo zákonem).
- Jednou z Vašich priorit je ekologická daňová reforma. Jak by měla vypadat a jak se promítne v oboru lesnictví a možnostech využití dřeva?
Ekologická daňová reforma je zatím ve fázi příprav, a proto je obtížné hodnotit její promítnutí do lesnictví. Za důležité ale považuji, že se k ní svým programovým prohlášením přihlásila celá vláda - nebude proto tak snadné odložit její realizaci.
- Jaké jsou Vaše představy, které budete ve vládě prosazovat?
Daňová reforma v Evropské unii (EU), která je nám v tomto ohledu vzorem, je založena za zlevnění lidské práce a na zdražení surovin a energií. To bude mít pozitivní dopady na životní prostředí a na zaměstnanost. V konečném dopadu bude taková reforma fiskálně neutrální.
- Jakým způsobem budete podporovat vznik plantáží rychlerostoucích dřevin či ostatní biomasy a v kterých dotačních titulech SFŽP vidíte prioritu?
V rámci Státního programu na podporu úspor energie a využití OZE existuje určité rozdělení kompetencí. Podporu pěstování energetické biomasy má na starosti MZe (má na to dokonce dva dotační tituly), na MŽP připadla podpora investic do zařízení na využívání OZE. Já za svou osobní prioritu v dotačních titulech SFŽP považuji krajinotvorné programy. Ty pomáhají obnovovat řadu základních funkcí krajiny, tedy i její schopnost zadržovat vodu. S tím jsem přišel do úřadu, ještě než přišly povodně. Doufám, že se nebude opakovat zkušenost z moravských záplav. V roce 1998 byly prostředky do těchto programů navýšeny, ale jak voda opadla a města opět zkrásněla, prostředky začaly slábnout.
- Nemělo by MŽP či ekologické organizace zdůrazňovat, že kácení zdravých stromů není “drancování”, ale naopak využití našeho nejdostupnějšího obnovitelného zdroje? Zatím jsem svědky spíše opačného přístupu.
MŽP se nikdy nestavělo paušálně proti kácení stromů. Je ale přirozené, že v nejcennějších územích jsou preferovány především jiné funkce lesa, než je produkce dřeva. V hospodářských lesích důsledně prosazujeme, aby péče o lesy byla v souladu se státní politikou životního prostředí a státní lesnickou politikou. Naším cílem je, aby se postupně ve všech lesích hospodařilo způsobem, který by byl přírodě blízký a maximálně šetrný. To mimo jiné znamená návrat lesů k jejich přirozené druhové skladbě. Odpovědný vlastník si časem uvědomí, že prosazování zásad přírodě blízkého hospodaření je především v jeho zájmu. Podrostní či výběrné způsoby hospodaření totiž podstatně snižují náklady na následnou pěstební činnost, omezují riziko nahodilých těžeb i nebezpečí degradace lesních půd. MŽP tento přístup aktivně propaguje - příkladem může být série seminářů, věnovaná přírodě blízkému hospodaření, kterou odbor ochrany lesa uspořádal vloni ve spolupráci s LČR na Klokočné.
- Konkrétně na Klokočné by však respektováním přírodních procesů (agresivní SM zmlazení) bez umělých zásahů lesníků vznikla převážně nepůvodní SM monokultura. Tady je vidět rozdílnost přístupů, někde se snažíte přírodním procesům zabránit (např. zachování xerotermních luk či pastvin), jinde podporujete rozpad společenstev ovlivněných či vytvořených člověkem (např. horské smrčiny v 1. zónách NP).
Xerotermní louky či pastviny představují sice stanoviště nepůvodní, ale velmi cenné z hlediska biodiverzity. Pokud je chceme zachovat, je potřeba pravidelných zásahů. Oproti tomu horská smrčina je příkladem přírodního porostu na přírodním stanovišti - a tady je naším cílem právě ochrana přírodních procesů. Tam, kde skladba a struktura porostu dává naději, že přírodní procesy budou fungovat, je tím nejlepším opatřením nulový management. Je potřeba si na začátku stanovit cíl ochrany území - jestli je pro nás důležitý proces, nebo stav.
- Naprostá většina stanovišť, která jsou předmětem ochrany v CHÚ a NP, však byla do nynějšího stavu přivedena současným způsobem hospodaření.
Souhlasím s Vámi, že naprostá většina stanovišť v ČR byla do současného stavu přivedena činností člověka. Otázka je, zda je tento stav z hlediska ochrany přírody žádoucí. U řady stanovišť se antropogenní činností výrazně zvýšila jak biologická rozmanitost, tak i ekologická stabilita. Je ale také celá škála stanovišť degradovaných a potom takových, kde se opuštěním od stávajících lidských aktivit může jak biodiverzita, tak i stabilita zvýšit. Z tohoto hlediska tedy rozpad nekvalitního či degradovaného společenstva - při zvážení všech okolností - může být velmi pozitivním jevem.
- Zvyšování obmýtí způsobuje menší efektivnost dalšího všestranného využití dřeva. Pily nemají zájem o tlusté dříví, možnosti jeho zpracování neustále klesají. Přizpůsobí MŽP svou politiku těmto okolnostem?
Naším cílem je především zvyšovat stabilitu lesa a jeho odolnost. To, že dřevařský průmysl a provozovatelé pil nejsou zatím ochotni či schopni se přizpůsobovat produkčním schopnostem našich lesů, opravdu není starostí MŽP.
- Pokud ale MŽP spoluvytváří legislativní prostředí, které omezuje práva vlastníků, mělo by se zajímat o dopady jím navržených opatření. Dřevozpracující průmysl v budoucnu může nahradit naše dodávky dovozem.
Nevidím důvod, proč by se právě vzhledem k dlouhodobosti produkčního cyklu lesa nemohl dřevařský průmysl přizpůsobit. Zkušenosti ze zahraničí - například Bádenska-Württemberska - dokumentují, že dřevařský průmysl je schopen změny akceptovat.
- Jak se dají ocenit funkce lesa? Prakticky jediné příjmy vlastníků lesa jsou z prodeje dříví. Každý les plní mimoprodukční funkce, navíc ze zákona vyplývají pro vlastníky mnohá omezení s nakládáním s jeho majetkem. Jak hodláte řešit otázku kompenzací za tato omezení? Podporujete současné členění kategorií lesa?
Již několik let pracujeme společně s LDF MZLU v Brně na metodice, která by umožňovala kvalitní hodnocení a kvantifikaci funkcí lesů. Tato nová metoda je podle usnesení Nejvyššího soudu využívána pro stanovení ekologické újmy na lesích při nezákonných těžbách.
Funkce lesa nemůžeme hodnotit pouze podle okamžité poptávky, ale pouze podle schopnosti ekosystému tyto funkce dlouhodobě produkovat. Tento systém by měl být základem pro prosazení zásad polyfunkčního obhospodařování lesů, které by měly zabezpečit optimální poměr plnění všech funkcí lesními ekosystémy i v rámci běžného obhospodařování. Současný systém kategorizace nepovažujeme za vyhovující, protože lesy jsou do něj zařazovány, aniž bychom znali jejich schopnost danou funkci plnit. Jsme připravení navrhnout jeho změnu a s tím související úpravy dotační politiky.
- A otázka kompenzací?
Tuto otázku chceme na ministerstvu řešit. Je to v obecné rovině součástí koaliční smlouvy.
- Jak se díváte na možnost využití jiného modelu oceňování reprezentované doc. Šišákem z LF ČZU?
Hodnotu lesa nelze hodnotit pouze podle okamžité tržní ceny a opomíjet jeho význam pro budoucnost. Takový přístup odmítám.
- S naplněním Natury 2000 vzniknou další chráněná území (CHÚ). Dojde tak k dalšímu omezení vlastnických práv na dalších územích. Není těchto území již mnoho (vyhlašují se např. další území jako ÚSES apod.), a neztrácejí tak původní význam (měly by být chráněny jen nejcennější lokality a území)?
Představa, že by se formou ZCHÚ měly chránit jen ty nejcennější lokality, je principiálně zcela chybná. Ve vyspělém průmyslově zemědělském státě s tak vysokou hustotou osídlení a takovou historií obhospodařování a přeměňování území není možné chránit krajinu ideálně jako celek v takovém stupni, že by existence ZCHÚ byla nadbytečná. Naopak, tlak na přírodu a krajinu byl a je tak velký, že bez ZCHÚ není efektivní (ve smyslu udržitelného rozvoje a přežití člověka) ochrana přírody možná. Základem naší územní ochrany přírody je ovšem koncepce reprezentativnosti. Chráníme soustavu území, kde jednotlivé typy mají být reprezentativně zastoupeny z ekologického hlediska. Z tohoto pohledu naše soustava ZCHÚ, i když je početně i rozlohou velmi rozsáhlá, zdaleka není dobudována. Cílem ovšem není vyhlašování ZCHÚ za každou cenu. Dávno víme, že vyhlášení bez odpovídající aktivní ochrany (managementu) a bez konkrétních správců, jimiž dávno nemusí být jenom státní subjekty jako v minulosti, může být přímo kontraproduktivní.
- Z Vaší odpovědí jsem nepochopil, proč je představa o ochraně jen nejcennějších lokalit a území formou ZCHÚ chybná? Například v lesích platí poměrně přísný lesní zákon, který zajišťuje trvale udržitelný rozvoj území i bez dalších speciálních omezení.
Lesní zákon zajišťuje především trvale udržitelnou produkci dřeva i řadu dalších společenských funkcí lesa, ale v obecné rovině. Není koncipován tak, aby jeho cílem byla ochrana biodiverzity či různých geologických jevů. Proto je tu zákon o ochraně přírody a koneckonců ochrana přírody jako obor, aby z primárně ekologického hlediska tyto jevy posuzovala a na základě vědeckých poznatků se pokoušela vytvořit onu reprezentativní síť chráněných území, která zajistí trvalou udržitelnost nejen lesů, ale i dalších jevů.
- Vraťme se k Natuře 2000 (N2K).
V roce 1999, kdy se připravovala její koncepce, měla ČR na vybranou: buď vytvořit novou, separátní vrstvu dalších CHÚ, odtrženou od reálně existující, nebo maximálně integrovat požadavky evropské legislativy a vytvořit pokud možno jednotný systém, tedy model, který byl zvolen. Ani v tomto modelu se nevyhneme vyhlašování nových CHÚ - zejména proto, že podle evropské legislativy jsou vědecké principy při vymezování lokalit nadřazeny sociopolitickým i ekonomickým zájmům a Evropská komise má dostatek efektivních mechanismů, jak tuto zásadu ohlídat. My ovšem počítáme s jednou důležitou změnou oproti dosavadním zvyklostem: za újmu, reálně vzniklou vyhlášením lokalit soustavy N2K nebo nařízeným způsobem hospodaření, musí dotčeným osobám příslušet náhrada. Problémem však bude stanovit a odlišit skutečnou újmu od pokusu obohatit se na úkor státní pokladny. Situace vzniku újmy bude nutné definovat právním předpisem, není možné to ponechat na volné úvaze úředníků.
- Bude se muset změnit zákon č. 114/1992 Sb. v souvislosti s N2K a jak?
Samozřejmě. Ani N2K, ani další povinnosti, dané evropskou legislativou, náš současný zákon o ochraně přírody a krajiny nemůže zajistit. Principiální rozdíl mezi N2K a naší dosavadní soustavou ZCHÚ lze shrnout ve dvou bodech: vyhlášení N2K je povinností členského státu EU (vyhlašování ZCHÚ bylo dosud jen možností státu) a výběr území je dán přesnými kritérii a pravidly (což v národní legislativě zatím nemělo obdoby). A potom je tu spousta dílčích povinností. V rámci povinnosti transpozice (převedení do našeho právního řádu) evropských směrnic se v návrhu novely zákona objevují i některé pasáže, které ve směrnicích nenajdeme. Principem transpozice je totiž zajištění všech povinností, které ze směrnic vyplývají, nikoli opsání těchto dokumentů. Návrh zákona, který je velmi obsáhlý, se bude ještě na podzim projednávat ve vládě a poté v parlamentu a vzhledem k tomu, že obsahuje i řadu pokrokových ustanovení (např. právě ve vztahu k náhradám za omezení a újmy), věřím, že bude přijat s pochopením.
- Můžete prozradit některá zmíněná pokroková ustanovení, která se dotknou lesníků?
U lokalit soustavy N2K se obecně předpokládá nutnost zabezpečení dvou typů činností: takových, kterých je nutné se zdržet, nebo je naopak povinně zabezpečit v případě, kdy taková činnost, ať kladná či záporná, má fatální význam pro uchování chráněného fenoménu. Druhým typem činností jsou takové, které mohou podstatně zlepšit stav předmětu ochrany, nemusí se však realizovat vždy a na celém území. V prvním případě jednoznačně bude vznikat újma a s ní i povinnost státu ji nahradit. Ve druhém případě půjde o typické činnosti fakultativní - a tady se otevře pole pro různé podpůrné fondy. Pokud jde o druhovou ochranu, evropské předpisy nás zavázaly k zavedení tzv. odchylek - specifických typů výjimek, umožňujících např. i u chráněných druhů realizovat tzv. ochranářský nebo i myslivecký management. Tam, kde takový management nedokáže zabránit škodám či kde naopak z důvodů ochrany určitých druhů či populací nebude možný, mělo by společně s aplikací ustanovení o odchylkách dojít i k náhradě škod. To se týká i některých druhů lovné zvěře, kde dnes vůbec nelze uplatnit ustanovení mysliveckého zákona o náhrady škod státem. Mohly by se tak v brzké budoucnosti vyřešit či podstatně redukovat problém kormoránů, volavek či několika shromaždišť husí. To vše samozřejmě vyžaduje vstřícnost poslanecké sněmovny, neboť při takto koncipované ochraně přírody podstatně vzrostou nároky na státní rozpočet.
- Budete podporovat vznik dalších NP a CHKO? Z jakého důvodu?
K vyhlášení určitého a asi již konečného počtu těchto velkoplošných ZCHÚ jsme přímo zavázáni programovým prohlášením vlády (téměř kopíruje v tomto bodě Státní program ochrany přírody a krajiny z roku 1998). Otázkou je, kdy k přípravě těchto území k vyhlášení dojde. Nyní je potřebné mít schválenou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny a poté splnit i některé povinnosti, vyplývající z evropské integrace. Nemělo by zřejmě smysl připravovat dnes k vyhlášení všechny CHKO, uvedené v programovém prohlášení vlády, když víme, že v průběhu dvou let budeme mít k dispozici kvalitativně nenahraditelné údaje právě v souvislosti s N2K, které nám umožní nové návrhy přizpůsobit bruselským povinnostem.
- Jaký máte názor na hospodaření a zonaci v NP Šumava? Neměl by NP, potažmo stát spíše přilákat do tohoto území vzhledem k unikátnímu krajinnému rázu vytvořeného člověkem zemědělce a živnostníky, než jim klást legislativní překážky?
Již nyní mohu říci, že bych chtěl přehodnotit zonaci v NP. To se koneckonců shoduje i se závěry Ramsarské poradní mise, která Šumavu navštívila loni v létě a doporučila, že by měla být 1. zóna složena pouze z malého počtu jednotlivých velkých ploch a nikoli z téměř 140 malých, jak je tomu dosud. Současné části 1. zóny je potřeba využít jako kondenzační jádra, na jejichž základě by měla postupně vzniknout plošně rozsáhlá 1. zóna s jasně deklarovaným bezzásahovým managementem.
Zemědělské využití a uplatňování živnostníků je možné především ve třetí zóně parku a na území obcí. Ekonomická srovnání z řady evropských zemí ukazují, že NP představují významnou podporu pro místní ekonomiku. Velkou rezervu ale vidím v rozvoji šetrné turistiky. Pro řadu turistů je totiž právě park důvodem, proč region navštívit. Ekoturismus je především mezi západoevropskými a americkými zákazníky stále populárnější. Představuje nejrychleji rostoucí odvětví turistiky. Výhodou ekoturismu rovněž je, že jej obvykle provozují lokální podnikatelé a zisky i daně zůstávají v místě.
- Není rozloha NP příliš velká?
Rozhodně si nemyslím, že by se měla plocha NP zmenšit. Byla vymezena dobře - řídí se koneckonců tím, kde máme unikátní přírodu. To, o čem se diskutovat má, je způsob, jak zabezpečit péči o NP.
- Jaké výhody by mělo Vámi již dříve navrhované založení obecně prospěšné společnosti (o.p.s.)?
Vznik o.p.s., tak jak jsem jej navrhoval, by například zajistil, aby kontrola v národním parku byla oddělena od hospodaření. Tedy aby o tom, kolik stromů se pokácí, rozhodoval někdo jiný (správa NP) než ten, kdo je pokácí (o.p.s.). Správa NP by byla odpovědná za státní správu (třeba povolování staveb či kácení), výzkum, odborné zázemí a kontrolu. O.p.s. by zajišťovala pro správu některé zakázky, například těžbu dřeva, sázení stromů nebo provoz informačních středisek. Ale jedná se o jednu z možných alternativ, o které je potřeba nadále diskutovat.
- Podporujete současné vedení NP? Jaká je podle Vás odpovědnost vedení NP na jedné a ekologických organizací na druhé straně za kůrovcovou kalamitu v NP?
Ústřední šumavský spor sleduji dlouhodobě a protože jsem si vědom, že jde o problém velmi složitý, rád bych si s hodnocením počkal na výsledky mise IUCN, která by k nám měla dorazit koncem září. Zúčastní se jí naši i mezinárodní experti, zástupci státní ochrany přírody i nevládních organizací.
- Jak si představujete rozdělení kompetencí týkajících se lesnictví mezi rezorty MŽP a MZe, příp. MO a MPO?
Již před časem jsem deklaroval, že bych rád více spolupracoval s hospodářskými resorty, především MZe. Chci také důsledněji pracovat s těmi nástroji - například s vrchním státním dozorem v lesích, které MŽP má.
Děkuji za rozhovor
Michal Třeštík
Tento rozhovor byl vzhledem k zaneprázdněnosti pana ministra a jeho cestě do Johannesburgu veden prostřednictvím e-mailu.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP)
- Vykonává vrchní státní dozor ve věcech životního prostředí, podle §50 lesního zákona dozírá, jak orgány státní správy, právnické a fyzické osoby dodržují ustanovení lesního zákona, předpisy vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jeho základě. Je oprávněno ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
- Ústřední orgán státní správy mimo jiné pro myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích (NP).
RNDr. Libor Ambrozek
- narozen 2. 8. 1966 v Hodoníně
- absolvent gymnázia v Hodoníně a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (systematická biologie; 1984 - 1989)
- pracoval jako přírodovědec v Masarykově muzeu Hodonín, od r. 1991 v úseku ochrany přírody na referátě životního prostředí OÚ v Hodoníně, v roce 1996 absolvoval stáž na MŽP, v r. 1996 zvolen do Poslanecké sněmovny PČR, kde byl do r. 1998 členem zemědělského výboru a od r. 1996 až do jmenování ministrem životního prostředí (2002) předseda podvýboru pro ochranu životního prostředí a krajiny
- v r. 1996 se stal členem a od r. 1998 předsedou Rady Státního fondu životního prostředí (SFŽP)
- je členem KDU-ČSL od r. 1990 a předsedou její ekologické odborné komise
- do jmenování ministrem předseda ČSOP