LESNICKÉ PAMĚTNÍ KNIHY 2002
Libuše Jaklová
LČR s.p. a Národní zemědělské muzeum Praha uspořádaly seminář pod názvem “Lesnické pamětní knihy 2002”. Součástí semináře byla i výstava patnácti vybraných lesnických pamětních knih z 18., 19. a 20. století. Originály těchto knih zapůjčily z větší části státní oblastní a zemské archivy z celé ČR.
Pamětní kniha jest záznamní kniha vedená u obcí, ústavů, velkostatků, korporací neb i v rodině, do níž v časovém pořadu jsou zaznamenávány události, se vztahem k majiteli pamětní knihy důležité. Pro lesní majetek s dlouhodobou lhůtou výrobní jest vedení pamětní knihy velmi doporučitelné. (Naučný slovník lesnický, díl II, 1940).
Úvodní přednášku přednesl správní ředitel LČR Ing. Břetislav Jakubec. Ing. Miroslav Sloup, ředitel odboru tvorby lesa MZe ČR, hovořil o významu zaznamenávání historie lesnictví v lesnických pamětních knihách. O konkrétní přiblížení několika Schwarzenbergských pamětních knih z 2. pol. 19. stol. se podělili Ing. Jiří Hejda, ředitel ÚHÚL České Budějovice, Ing. Antonín Navrátil, ředitel ÚHÚL Olomouc, a Ing. František Maršík z ÚHÚL České Budějovice. Ing. Václav Kasal, ředitel Národního zemědělského muzea Ohrada, Hluboká nad Vltavou, hovořil o dokumentačním centru v muzeu na Ohradě. Ing. Antonín Hájek, CSc., ředitel Národního zemědělského muzea Praha, zmínil pozornost, která byla již v 16. stol. věnována lesnickým a mysliveckým sbírkám, a současný stav zachování těchto sbírek. Historik Ing. Antonín Nikendey seznámil autory pamětních knih nejen s překrásnou historií Hluboké nad Vltavou z pohledu lesníka, ale byl spolu s V. Kasalem i průvodcem lesnickými a mysliveckými sbírkami v muzeu na Ohradě. Organizační záležitosti při psaní pamětních knih zmínila v posledním příspěvku paní Libuše Jaklová, hlavní archivářka LČR. V programu semináře byla i exkurze ve Staré Oboře na LS Hluboká nad Vltavou, kterou provázel její oborník Ing. Vladimír Pauer.
Výtahy z jednotlivých referátů:
Současná situace ve vedení lesnických pamětních knih (B. Jakubec)
Za zásadní považuji, že myšlenka vést pamětní knihy podniku LČR byla přijata a že se ukázala jako smysluplná. Přijmout toto rozhodnutí nebylo vůbec tak jednoznačné, jak se dnes může jevit. Přes z pohledu historie nevýznamný čas, který od této doby uplynul, se pamětní knihy s koncentrovaným obsahem záznamů staly studnicí informací, ze kterých čerpají již mnozí z nás. Lidská paměť je mnohdy krátká a člověk se často až stydí, jak zapomíná. Jsem rád tomu, že právě pamětní knihy nejsou jen mrtvými díly pro budoucnost, ale že jsou používány jako aktuální pohotovostní zdroj vědění.
Význam zaznamenávání historie lesnictví v lesnických pamětních knihách (M. Sloup)
Měli bychom si uvědomit důležitost znalosti minulých poznatků a mít svoji lesnickou paměť. Zkušenost ukazuje, že nemáme možnost si ověřit naše poznatky okamžitě, ale musíme vycházet z poznatků minulých.
Význam dokumentované paměti je možné posoudit z celé řady případů:
- mnohdy nedoceněné jsou údaje historických průzkumů LHP (např. způsob pěstování odrostků dubu v borových nárostech v místních podmínkách, kdy dnes můžeme takové porosty posoudit ve více než 140ti letech a poznatky využít v pěstování lesů,
- údaje o exkurzích v minulosti nám ukazují nejen minulou odbornou úroveň, ale i společenský význam takových akcí,
- zpracovaná historie zalesnění centrální Šumavy nám ukazuje, jak diametrální rozdíl je mezi skutečností a uměleckým ztvárněním v případě spisovatele Klostermanna,
- zápisy z povodní v r. 1872 nám dovedou přiblížit obdobně katastrofální situaci, jaké jsme byli přítomni v letošním roce.
Takových a obdobných případů se dá uvádět velmi mnoho. Vždy nám na základě posouzení a vyhodnocení minulosti pomáhají pro pochopení současnosti a mají svůj významný podíl na rozhodování pro činnosti budoucí. A v tom vidím základní význam a potřebu dokumentovat i současnost pro potřeby budoucí.
Pamětní knihy v minulých stoletích a nyní, návaznost na LHP, zachycení skutečností v kapitole 5 (J. Hejda, A. Navrátil, F. Maršík)
Schwarzenbergské pamětní knihy z druhé poloviny 19. stol. jsou obsahově rozděleny na všeobecnou, lesnickou, mysliveckou, přírodní a personální část. Všeobecná část popisuje majetkové poměry oblasti, v níž revír leží, stav dopravních poměrů a plavebních tras, průhony pro dobytek, větrné smrště, silné mrazy, požáry, epidemie, popis lesnických budov, kostelů atd. Např. se dozvíme, že personál během sezóny hledal prameny a bystřiny vhodné jako zdroj vody pro zamýšlený plavební kanál; že v roce 1858 přišla stížnost kvůli kostelní louce; jakým způsobem budou podporovány děti zaměstnanců na studiích; že se ve dnech 10. - 12. 8. 1868 (tedy ještě před velkými polomy) konala lesnická exkurze do krásných lesů lesmistra Johna, její popis a seznam účastníků; seznámíme se se způsobem rozesílání služebních dopisů a oběžníků - kníže vydal oběžník, ten koloval po revírech, kde jej přepisovali do pamětní knihy (skutečně jsme jeden oběžník nalezli v pamětních knihách dvou revírů).
Lesnická část uvádí záznamy o kulturách, vylepšování, zaplocování, odvodňování, semenných rocích dřevin, sběru semene, zakládání semenišť apod. Nalezneme zde také oběžníky nebo pojednání o přednesu básně panu nadlesnímu.
Myslivecká část obsahuje myslivecká hlášení - raporty o odstřelu zvěře, výskyt vzácných druhů zvěře, lovecké příhody, problémy s pytláky. Podrobně je zachycen průběh jelení říje nebo průběh tetřevího toku. Zajímavé je, že v oblasti Zátoně se v hlášeních o odstřelu téměř neobjevuje vysoká zvěř - byla zde totiž v roce 1848 vysazena a pak dlouho šetřena. V sezóně 1871/72 se udává odstřel šesti orlů.
Přírodní část informuje o výskytu význačných stromů (svojí tloušťkou, výškou, událostí spojenou s vysazením), o škodách hmyzem, kroupami, zvěří.
Personální část zmiňuje nástup a ukončení služby, přeložení, služební postupy, úmrtí, úrazy, někdy i organizační změny jako sloučení revírů, vznik nových revírů apod. V některých knihách je uváděn i seznam návštěv, které se na revíru zastavily.
Porovnáním několika pamětních knih vychází najevo, že jde o dílo individuální, zápis je obrazem písaře. Zajímavé je, že se v těchto pamětních knihách v období 1868-1884 neobjevují podrobnější údaje o polomech - pouze malý odstavec o obrovských škodách v hrdých smrkových porostech.
Významnou částí pamětních knih je popis lesnických exkurzí a odborných pochůzek. Ty významnější často vycházely i samostatně tiskem.
Ukládání třetího originálního paré ročního pamětního záznamu v muzeu na Ohradě (V. Kasal)
Zemědělské muzeum Ohrada bylo v r. 1985 určeno jako dokumentační centrum pro zabezpečení komplexní dokumentace na úseku lesnictví, rybářství a myslivosti. Jednotlivým organizacím určeným zabezpečovat svojí dokumentaci byly zaslány osnovy k vedení “Pamětní knihy” (PK) a stanoven přesný harmonogram postupného zpracování a vedení těchto knih a jejich záznamů. Snahou bylo zpětně zdokumentovat časový úsek 1945 - 1984. Lesnická subkomise pro historii lesnictví se při své činnosti opírala hlavně o práci Ing. Františka Kotyzy, Ing. Emila Hoška, CSc. a některých pracovníků muzea. Pro popularizaci a plnění svého významu PK byly pro zpracovatele pořádány instruktáže, školení a přednášky (celkem 5 celorepublikových instruktáží).
Lesním organizacím byla ministerstvem určena povinnost nadále spolupracovat s muzeem a pokračovat ve vedení zápisů v pamětních knihách dle novelizované osnovy. Bohužel jsou v současnosti vedeny pamětní knihy pouze u všech státních lesů ČR, jež jsou spravovány LČR. Na Loveckém zámku Ohrada byla vyčleněna místnost, kde jsou archivovány jednotlivé pamětní knihy dle regionů a organizací.
Historie českého lesnictví v muzeích ČR (A. Hájek)
První lesnické a myslivecké muzeum založil v roce 1841 Jan Adolf kníže Schwarzenberg na Loveckém zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Je to nejstarší specializované muzeum v Evropě. Kromě mysliveckých sbírek v něm byly shromažďovány sbírky ornitologické, sbírka lesních semen, herbáře, ukázky domácích i cizokrajných dřev, zvláštností, sbírka lesních škůdců a odborná knihovna. Dlouho bylo toto muzeum jediné. Teprve počátkem 20. stol. dal generální ředitel liechtensteinských lesů Julius Wiehl příkaz všem podřízeným lesním úřadům, aby vyhradily jednu místnost pro lesnické a myslivecké sbírky, a zároveň jim uložil povinnost vést pamětní knihy (PK). Tato lesnická a myslivecká muzea na jednotlivých panstvích, stejně jako PK, zanikla po 1. pozemkové reformě. Sbírky se většinou ocitly v regionálních muzeích. Významnější exponáty byly soustředěny do lesnického a mysliveckého muzea v Úsově u Mohelnice, kde jsou uloženy dosud.
Lesnické muzeum vzniklo o něco později (1924), i když už při založení prvního českého lesnického spolku “Jednoty českých lesníků zemí koruny české” (1907) byl dán podnět ke vzniku lesnického a mysliveckého muzea, lesnického archivu a lesnické knihovny.
Kromě ústředí v Praze mělo muzeum pobočky v Opavě, Bratislavě a Brně. V letech 1937 - 39 byly sbírky umístěny v nově vybudované budově v Praze na Letné, odkud byly během okupace vystěhovány. Část pražských, brněnských a opavských sbírek byla během války zničena. Po ukončení války se sbírky soustředily do Prahy, ale v roce 1950 byla letenská budova přidělena jiným organizacím. Sbírky byly umístěny nejprve na zámku Konopiště a od roku 1961 na Loveckém zámku Ohrada. S převážně mysliveckými, ale i lesnickými sbírkami se můžeme setkat na celé řadě zámků, jako je například Konopiště, Lednice, Bítov, Křivoklát.
Chystá se také rozsáhlá expozice “Vývoj lesnictví”, na níž se podílejí LČR. Expozice bude instalována ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Psaní pamětních knih - organizační záležitosti (L. Jaklová)
Encyklopedické uspořádání každoročních záznamů usnadňuje vyhledávání informací a tím umožňuje okamžité využívání pamětních záznamů. V naší době, kdy dny jsou naplněny tak, že mnohdy nedokážeme ani dění postřehnout a nestíháme se nad událostmi dostatečně dlouho zamýšlet, je dobré zaznamenávat okamžité skutečnosti příliš nezkreslené časem a emocemi. V okamžiku událostí máme totiž trochu jiný náhled na věc než později. Pamětní knihu píšete systematicky podle platné osnovy od vzniku LČR. Na lesních správách a lesních závodech a oblastních správách toků je vedena jedna pamětní kniha vždy na dobu jednoho decennia ve třech originálních vyhotoveních.
Jedno uzavřené originální paré pamětní knihy se pak ukládá v hlavním archivu LČR v Hradci Králové, druhé se pravidelně po opravách zasílá k uložení do muzea na zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou a třetí ponechává na organizační jednotce spolu s deníkem - diářem průběžných chronologických záznamů.
Posledním rokem platnosti LHP se vždy pamětní kniha uzavírá. Závěrečné roční záznamy v jednotlivých kapitolách obsahují výsledky hospodaření s krátkým komentářem. V komentáři se uvádí změny, které ovlivnily plnění.
Aby byla zajištěna co nejdelší čitelnost tisku, měly by se všechny tři pamětní záznamy tisknout v originálním vyhotovení. Jedná se o historický text. Pamětní knihy mají být správně přepravovány kurýrem. Velmi dobrým oživením pamětní knihy jsou snímky a mapky.
S využitím sborníku přednášek připravila
Libuše Jaklová