NÁVRH NĚKTERÝCH PRINCIPŮ LESNICKÉ POLITIKY ČR

Jan Mičánek

Důvodem pro zveřejnění některých myšlenek na internetu (www.silvarium.cz) a nyní i na stránkách Lesnické práce je moje snaha iniciovat diskusi o lesnicko-dřevařské politice v ČR. Několik posledních let mám pocit, že se potřebné změny a reformy v našem resortu zastavily. Současný stav považuji za neudržitelný, neboť doložitelně vede k plíživé ztrátě naší konkurenceschopnosti. Jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas zahájit širokou debatu o prioritách lesnické politiky v ČR a pokusit se formulovat nové myšlenky a programy. Následující text má být pokusem o vyvolání této diskuse. Doufám, že mezi Vámi najdu ty, kteří mají podobný pohled na svět a kteří mají také chuť, sílu a invenci s našimi věcmi něco dělat. Samozřejmě přivítám i názory těch, kteří se na uvedené problémy dívají jinak.

Od roku 1990, kdy došlo ke zrušení “Ministerstva lesního a vodního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu” s delimitací na MZe, MPO a MŽP, byla problematika lesů postupně na MZe upozaděna a stala se především prostorem pro MŽP. Ministři zemědělství přistupovali k lesnickým problémům způsobem “dejte mně pokoj a já ho dám vám”. Ucelenou lesnickou politiku nemá žádná parlamentní strana, a pokud vůbec je v odborných (zemědělských a enviromentalistických) stranických strukturách zastoupena, reprezentují ji lidé většinou odborně nezpůsobilí.

NĚKOLIK ÚVODNÍCH KONSTATOVÁNÍ

- Všechny lesy v ČR vysázel člověk. Lesy jsou součástí kulturní krajiny a slouží člověku produkcí dřeva a mnoha dalšími užitky.

- Lesy u nás vznikly na konkrétních pozemcích rozhodnutím lidí v závislosti na bonitě půdy a aktuální potřebě ploch určených k produkci potravin. Jejich celková výměra se v historii měnila oběma směry.

- Řádně a odpovědně obhospodařovaný lesní majetek určený k produkci dřeva, tedy hospodářský les, plní všechny “ostatní” funkce (půdoochranné, vodohospodářské, ekologicko-stabilizační, rekreační a zdravotní).

- Všichni odpovědní vlastníci lesa, kterých je naprostá většina, již po staletí usilují o trvalý výnos ze svého majetku (vesměs formou desetiletých “hospodářských plánů”). Neříkají tomu “trvale udržitelný rozvoj”, ale chovají se tak.

- Nejdůležitějšími faktory úspěšné péče o lesní majetek jsou dlouhodobost, odpovědnost a “selský rozum”.

- Lesy a lesní hospodářství byly, jsou a budou součástí životního stylu českého venkova. Vytvářejí prostor pro hospodářské aktivity, pracovní příležitosti i místo pro odpočinek.

- Lidé se vždy rádi obklopovali dřevem a výrobky ze dřeva. Dřevo nelze ničím nahradit. Dřevo je “nejekologičtější” materiál, protože se jako jediný přirozeně obnovuje, a to bez dodatečných zátěží životního prostředí. Abychom získali dřevo, musíme však kácet stromy!

- Lesy v ČR nejsou jen prostorem pro houbaře, jsou především nedílnou součástí lesního a dřevařského průmyslu.

- Lesy jsou v pořádku tam, kde jsou bohatí občané (neboť mají vysokou spotřebu výrobků ze dřeva s velkou přidanou hodnotou), bohatí vlastníci lesů (neboť jen tak jsou schopni krýt vysoké náklady obnovy a ochrany lesů) a bohatý stát (neboť jen takový si může dovolit chránit lesy legislativou a dotacemi, např. na snížení emisí atp.). Jen v ekonomicky úspěšných zemích jsou hospodářské lesy v dobrém stavu.

- Lesy samy o sobě lesníky nepotřebují. Lesníky potřebují vlastníci lesa.

- Zákony o lesích a o ochraně přírody jsou v ČR dnes jedny z nejpřísnějších v Evropě a výrazně omezují vlastníky lesa bez náhrady za tato omezení.

NĚKOLIK ČÍSEL CHARAKTERIZUJÍCÍCH SOUČASNÝ STAV LH ČR

Celková rozloha lesů dosáhla 2,639 mil. hektarů (přes 33,5 % území ČR) a stále roste. 97 % lesů je hospodářsky využitelných díky dovednosti našich předků a přírodě. Tento podíl je nejvyšší v Evropě! Většina lesů je ve vlastnictví státu (61,5 %), v soukromém vlastnictví je 23,0 % a ve vlastnictví obcí 15,5 %.

Těžba dřeva dlouhodobě roste a v roce 2000 dosáhla 14,4 mil m3, tj. průměrně 5,5 m3 z hektaru lesa. Roční přírůst je však mnohem vyšší, cca 7 m3 z hektaru lesa. Lesničtí odborníci se shodují, že těžitelný objem dřeva se pohybuje v současné době okolo 17 - 18 milionů m3 ročně, aniž by se snižovala produkční schopnost lesů.

Za posledních deset let se významně zlepšily některé parametry zdravotního a hospodářského stavu lesa v ČR. Omezením emitentů škodlivin znečisťujících ovzduší došlo k významnému poklesu poškozování lesů. “Exhalační” těžby se snížily na 16 % výchozího stavu (1990 - 358 000 m3, 2000 - 56 000 m3). Zlepšující se trend nadále pokračuje.

Zlepšil se významně stav lesa ve všech parametrech (čistota lesa, škody všeho druhu). Nahodilé (kalamitní) těžby klesly z 57,5 % v roce 1990 na 13,8 % v roce 2000.

Zásoby dřeva v lesích dramaticky stoupají. Od roku 1950 se zdvojnásobily. Za posledních deset let (1990 - 2000) se zvýšily zásoby dřeva v lesích ČR o 66 milionů m3 (z 564 milionů m3 v roce 1990 na 630,5 milionu m3 v roce 2000, tedy téměř o 12 %).

HOSPODÁŘSKÉ VÝSLEDKY LESNICKO- DŘEVAŘSKÉHO KOMPLEXU (LDK) SE ZHORŠUJÍ

Přesto, že vlastníci lesa v ČR mají nadprůměrně dobré podmínky pro podnikání (díky zeměpisné poloze, konfiguraci terénu a vynikající odborné péči generací předchůdců), dochází postupně k alarmujícímu zhoršování konkurenceschopnosti vůči evropským lesnicky významným zemím. Hlavní příčiny tohoto stavu vidím v:

- nesmyslném legislativním a správním omezení vlastníků lesa, s dopady do jejich nákladů,

- nedokončené transformaci (reformě) způsobu obhospodařování státních lesů,

- neefektivní správě velké části obecních, ale i soukromých lesních majetků,

- slabém domácím trhu, a tím i velmi podprůměrné spotřebě výrobků ze dřeva v ČR,

- technologické zaostalosti lesního hospodářství,

- nízkých investicích do českého pilařského průmyslu,

- nekvalitním managementu v LDK,

- nízké produktivitě práce, zastaralých metodách evidencí a účetní komunikace a vysokých režijních nákladech,

- aktuálním kursu koruny vůči euru (vzhledem k silné závislosti LDK na exportu končí 70 - 80 % dřeva v různých stupních zpracování v zahraničí, bez kompenzace dovozů),

- aktuálně klesajících evropských cen řeziva.

CO JE TŘEBA UDĚLAT?

Legislativa

1. Připravit novelu zákona o lesích a zákona o ochraně přírody a krajiny. Odstranit zejména ustanovení, která bez náhrady souvisejících nákladů omezují neodůvodněně vlastníky lesů (velikost paseky, doba obmýtí, povinné meliorační dřeviny, zákaz pronájmu státních lesů atd.). Totéž platí pro navazující vyhlášky.

Například zvyšování obmýtí omezuje celkovou výši těžby dřeva na majetku a tím nejen celkovou produkci, ale i kvalitu této produkce, která se ve vyšším věku zhoršuje. Navyšováním průměrného věku porostů se také zvyšuje riziko ohrožení lesů přírodními kalamitami.

2. Zastavit přímé i nepřímé omezování hospodářského využívání lesů, k němuž směřují vládní i nevládní instituce ochrany životního prostředí, přírody a krajiny zejména prostřednictvím rozšiřování plochy zvláště chráněných území (ZCHÚ) a ztotožňováním prostého porušení zákona o lesích nebo o ochraně přírody, případně vlastnických práv, se škodou na životním prostředí, navíc často iracionálně oceňovanou.

V roce 2000 se ve velkoplošných a maloplošných ZCHÚ nacházelo asi 700 tisíc hektarů lesů, tj. 26.5 % celkové výměry lesů.

3. Novelizovat přístup k podpoře lesního hospodářství ze státního rozpočtu. Nahradit státní podporu obsahově vágních, tzv. mimoprodukčních funkcí lesů, státní objednávkou smluvně definovaných výkonů (státní zakázkou) a relativně i absolutně zvýšit rozsah podpory podnikatelských aktivit vlastníků lesa a podnikatelů v lesním hospodářství.

Nominální výše státní podpory lesního hospodářství sice dosahuje částky 1,1 miliardy Kč, ale finanční příspěvky pro vlastníky lesa a podnikatele v lesním hospodářství na zalesnění, zajištění a výchovu porostů včetně obnovy lesů postižených imisemi a na úhradu úroků z úvěrů z toho činí jen 253 mil. Kč. Dalších 101 mil. Kč připadá na letecké vápnění a hnojení a leteckou protipožární a hasičskou službu. Zbytek (788 mil. Kč) souvisí s náklady vyvolanými státní lesnickou a státní ekologickou politikou (údaje z roku 2000).

Po zrušení samostatného ministerstva lesů v roce 1990 všichni ministři zemědělství omezovali lesnickou kapitolu rozpočtu ve prospěch zemědělců.

4. Upravit legislativu tak, aby vlastníci lesa mohli prodávat dřevo “nastojato” a aby vlastníci pozemku mohli těžit i z ostatních zdrojů pozemku - písek, štěrk, kámen, vodu apod.

5. Zvážit takovou úpravu legislativy, která by umožnila účetní a daňové oddělení lesních porostů od pozemků (např. při převodu vlastnictví). Na porosty je možno pohlížet jako na zásoby, nikoliv jako na součást nemovitosti. Při současné úpravě není nabyvateli lesa umožněno pořizovací cenu dřeva účtovat do nákladů a jako součást pozemku ji nelze ani odepisovat.

6. Návrhy zákonů o národních parcích, pokud nějaké “nedej bůh” budou předloženy, je třeba předkládat ke schválení současně s jejich plány péče, aby všem vlastníkům pozemků byla již z návrhu zákona jasná výše omezení nakládání s jejich majetkem. Dosud tomu tak nebylo.

7. Výrazně posílit práva vlastníka pozemku vůči výkonu práva myslivosti. Tímto krokem je třeba dosáhnout výrazného snížení škod způsobovaných zvěří, jinými slovy dosáhnout zásadního snížení stavů jelena evropského, jelena siky a muflona mimo obory.

Státní správa

1. Sloučit Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM) s Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) a zcela přeformulovat jejich zadání tak, aby tato instituce mimo jiné vytvořila státní informační servis pro vlastníky lesa, podnikatele LDK i širokou veřejnost. Výstupy z uvedených institucí dnes neodpovídají jejich rozpočtům (VÚLHM 75 mil. Kč ročně, ÚHÚL 147 mil. Kč ročně, rozpočet 2001).

2. Převést výkon státní správy v národních parcích z MŽP na MZe. Jedná se o odstranění naprosté anomálie, kdy jeden resort (MŽP) vykonává jak státní správu, tak kontrolu této správy (vrchní státní dozor).

3. Převést výkon státní správy dřevozpracujícího průmyslu z MPO na MZe. Zemědělský zpracovatelský průmysl tvoří v rámci resortu (výrobního komplexu) s prvovýrobci také jeden celek. Současný stav je poznamenán tím, že “levá neví, co dělá pravá”. Lesní hospodářství a dřevozpracující průmysl nejsou schopny v rámci státní správy tvořit a prosazovat společné projekty.

Lesy České republiky s. p. (LČR s. p.)

(v současnosti obhospodařují 1,396 mil. ha lesa)

K dokončení transformace lesního hospodářství ČR je třeba změnit právní formu podniku obhospodařujícího státní lesy. Změna právní formy této instituce v akciovou společnost vlastněnou státem proběhla v mnoha lesnicky významných evropských zemích (Rakousko, Švédsko, Maďarsko, Norsko atp.) a v dalších se připravuje. EU právní formu státní podnik nezná.

Současná struktura podniku LČR je zatížena mnoha neefektivními řešeními, chová se jako typická státní instituce, má často politické priority, je relativně snadno omezována iracionálními požadavky politického vedení MZe, krajů, politických stran, lobby zaměstnanců apod. Zejména z těchto důvodů zatěžuje naprosto nepřiměřenými náklady celý LDK.

Současně s transformací LČR se nabízí též řešit problém zemědělských pozemků spravovaných Pozemkovým fondem, které zůstanou v majetku státu trvale. Převedení zemědělských pozemků z Pozemkového fondu na LČR a.s. by zásadním způsobem posílilo pozici nově založené společnosti. Významným argumentem pro toto řešení je předpoklad vzniku potřeby zalesnění značné části uvedených pozemků. Proto také bude třeba vypracovat projekt zalesnění zemědělské půdy v držení státu a tento projekt následně financovat a realizovat.

Velmi zajímavý může být projekt využití marginálních zemědělských pozemků prostřednictvím lignikultur.

- Postavení LČR a. s. lze řešit ve variantách:

- Akciová společnost zřízená za účelem spravování a obhospodařování státního majetku (službová, obslužná) s převedením majetku stávající infrastruktury státních lesů do základního jmění akciové společnosti. V této variantě zůstávají pozemky (tedy lesy) ve vlastnictví státu. Základní normou takto založené společnosti je zákon o založení a definice vztahu k vlastníkovi pozemků (státu). De facto jde o zákonem definovaný nájemní vztah.

- Akciová společnost, která vlastní vše včetně pozemků (tedy lesa), kde stát vlastní všechny (část) akcie nebo všechny (část) akcie vlastní jiné subjekty.

- Kombinace obou shora uvedených variant, kdy si stát ponechá ve vlastnictví strategické (základní) lesní pozemky a vše ostatní (větší část lesních, všechny pozemky Pozemkového fondu, vojenské lesy, celou infrastrukturu) vloží do společnosti. Tato varianta se jeví z mnoha důvodů jako nejvýhodnější.

Výhody navrhované transformace:

- Mezinárodně srozumitelná právní forma.

- Majetkově (na české poměry) velmi silný subjekt (může patřit mezi 10 největších v Evropě).

- Silná pozice při jednání s jakýmkoliv partnerem.

- Společnost řídící se obchodním zákoníkem (kromě zákona, kterým je zřízena, se řídí běžnými normami), s přesně definovanými odpovědnostmi a povinnostmi statutárních orgánů.

- Logická kontinuita při přechodu ze státního podniku (obdobné výkazy, způsoby účtování, právní vztahy atp.).

- Uvolnění z legislativy státní organizace.

-Ukončení tlaků k dalším “restitucím” z lesního majetku (církev 180 tisíc ha, sudetští Němci 800 - 900 tisíc ha). Akciemi v držení státu lze vypořádat jakékoliv požadavky (např. kraje, církev, fondy “usmíření” apod.).

- Kapitalizací tohoto majetku lze získat velké zdroje (500 - 700 miliard Kč).

- Další vlastníci mohou svoje lesy do a.s. vložit.

- Neexistuje žádný enviromentální věcný argument proti tomuto řešení.

- Do této a.s. lze vložit celý Pozemkový fond při zachování nástupnictví (nájemní vztahy apod.). Zejména předpokládá-li se, že až 1/3 pozemků z Pozemkového fondu se bude zalesňovat, zbytek se prodá.

- Nedojde k dalšímu nevýhodnému drobení majetků.

- LČR a.s. se může podílet na investicích do zpracovatelského průmyslu a tento sektor pozitivně ovlivnit.

Vojenské lesy a statky s. p. (VLS s. p.)

(celková výměra území ve správě vojenských lesů činí cca 165 tis. ha, z toho je lesa cca 127 tis. ha, VLS těží cca 600 tisíc m3 dřeva)

Je třeba provést komplexní reformu vojenských újezdů, jejichž největší částí jsou vojenské lesy. Vojenské lesy jsou v dnešní podobě pozůstatek komunistické éry a jsou jedinou velkou institucí, která nedoznala od roku 1989 změny. Z běžného užívání krajiny občany státu je takto vyjmuto území o rozloze cca pěti okresů. Obyvatelstvo z tohoto území bylo vyhnáno a území působí jako ghetto. Významnou část těchto pozemků dnes armáda vůbec nevyužívá! Přesto jsou stále spravovány ministerstvem obrany (MO).

Objevují se úvahy o zřízení dalších národních parků na území dnešních vojenských lesů. Lesy je třeba vyjmout ze správy MO a převést je na LČR a.s. Toto řešení samozřejmě vůbec nevylučuje využívání některých území pro výcvik vojsk.

Národní parky

(na jejich území se nachází 0,110 mil. ha lesa)

Národní parky na území ČR nemají opodstatnění. Celá ČR je změněnou kulturní krajinou s malými zbytky původní přírody. Nejkřiklavějším příkladem v tomto smyslu je Šumavský národní park (ŠUNAP). ŠUNAP byl zřízen usnesením vlády v roce 1990 (Pithartova vláda) bez jakéhokoliv projektu, který by alespoň rámcově říkal, proč park vzniká, jaký je cílový stav, kdy a jakým způsobem jej bude dosaženo. Úřednickým rozhodnutím se z hospodářské “plantáže na dřevo” udělala “příroda”. Těmto okolnostem odpovídají dnešní výsledky a katastrofální stav lesa. Náhlé ukončení lesnické péče vedlo například k bezprecedentní kůrovcové kalamitě, kterou se dodnes nepodařilo zvládnout. ŠUNAP je zřízen v hospodářských lesích, založených cíleně k produkci dřeva. Odstranění hospodářské péče o nepůvodní, uměle založené porosty (i Boubín je původně hospodářský les) povede k dalšímu pokračování devastace šumavských lesů.

Tragedií se stává skutečnost, že (podobně jako u VLS) se udržuje na rozsáhlém území dědictví komunistické éry, kdy odtud bylo vysídleno obyvatelstvo a zlikvidovány obce. Po roce 1989 se našlo opět dost těch, pro které je ŠUNAP nástrojem k uspokojení požadavku “sem smím jenom já!” (přesto, že to není moje).

Tak se cca 70 000 ha pozemků postupně mění v oblast bez lidí, bez normálního života a přirozených lidských aktivit. ŠUNAP je třeba zrušit, zbytky původní přírody ponechat v rezervacích a hospodářský les převést na LČR a.s.

Ostatní oblasti

- I v lesním hospodářství je třeba odmítnout snahy o zjevnou nebo skrytou přeměnu státu v soubor tzv. samosprávních, občanských a obdobných útvarů a institucí, prosazujících svoji suverenitu zejména v ekonomické (i majetkové) sféře, aniž by za svá rozhodnutí mohly (a chtěly) nést reálnou a konečnou zodpovědnost. Místo převodu státní lesní půdy do vlastnictví nebo užívání krajů je třeba realizovat v rámci LČR a.s. v souvislosti s předchozím odstavcem privatizaci části lesů ve vlastnictví státu do rukou fyzických a právnických podnikatelských subjektů v zájmu posílení tržního prostředí v lesnické a dřevařské výrobě. Lesních pozemků je v majetku státu příliš mnoho a stát svým chováním a dominantní pozicí deformuje prostředí na lesnickém trhu.

- Nepřipustit růst vlivu aparátu u tzv. státní správy lesů (SSL), např. rozšiřováním státního dohledu na lesy plánovaným “zestátněním” tzv. odborné správy lesů obligátním převodem výkonu funkce odborného lesního hospodáře (OLH) z privátních fyzických nebo právnických osob, zvolených vlastníkem lesa, na zaměstnance pověřených obecních úřadů.

- Jako účelné se jeví zajištění podpory zpracovatelů dřeva ze strany státu, například schválením výjimek na hmotnostní limity při dopravě dřeva (výkyvy způsobované vlhkostí dřeva), při energetickém využití dřevěných odpadů jako obnovitelného zdroje a podobně. Je třeba najít způsoby podpory spotřeby dřeva a dřevěných výrobků pro posílení domácího trhu.

- Bylo by vhodné vypracovat státní arondační program, který podpoří scelování lesních majetků a tím i efektivitu jejich obhospodařování.

Adresa autora: Ing. Jan Mičánek, LESS a.s.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.