SROVNÁNÍ PRODUKČNÍCH PARAMETRŮ LESA VÝBĚRNÉHO A LESA VĚKOVÝCH TŘÍD V PODMÍNKÁCH ČESKÝCH ZEMÍ

Vilém Podrázský, W. Keith Moser

Les výběrný je považován za jednu z alternativ k současnému hlavnímu typu - lesu věkových tříd obnovovaném holosečně. Třebaže v našich podmínkách v dohledné době nebude zcela jistě alternativou převažující či plošně významnou, může být podle poznatků výzkumu a zkušeností některých praktiků zajímavou protiváhou poměrně nákladného a ekologicky labilního hlavního směru pěstování lesů.

V našich poměrech není mnoho porostů či lesních částí obhospodařovaných výběrným způsobem. Zachovaly se většinou díky zájmu a zkušenostem několika praktiků, kteří věřili ve výhodnost tohoto typu hospodaření. Ještě menší je v současné době výzkumná pozornost, věnovaná výběrnému lesnímu hospodářství. Výzkum dnes představuje pouze torza dřívějších výzkumných kapacit a výzkumných ploch. K dispozici jsou údaje z výzkumných ploch VS Opočno a ŠLP Křtiny LDF MZLU v Brně, v prvním případě zejména ze staršího období (do 70. let). Jejich opětné posouzení poskytuje podnětné argumenty v diskusi o vhodnosti či nevhodnosti tohoto způsobu hospodaření v nejrůznějších stanovištních podmínkách.

VYUŽITÍ VÝBĚRNÉHO ZPŮSOBU V PRAXI

Většímu využití výběrného způsobu v praxi brání několik objektivních i subjektivních faktorů. Od přírodních podmínek, považovaných většinou za nepříznivé, po nechuť věnovat se náročnějším způsobům pěstování lesa, spojených s větší mírou odbornosti, ale i rizika neúspěchu. Větší nároky jsou kladeny na lesnické technologie, kázeň personálu, lesních dělníků i na organizace HÚL. V tomto příspěvku bychom se chtěli věnovat pouze faktorům produkčním. Často se argumentuje, že uplatnění výběrného způsobu je možné jen v určitých stanovištních podmínkách, je příliš nákladné a může mít za důsledek i produkční ztráty. Tyto poznatky jsou udávány i v učebnicích, jako je např. Nauka o produkci autorů Šebíka a Poláka (Bratislava, Príroda 1990, str. 262 - 280). Zde je citován i Assmann, který dokládá přinejmenším produkční vyrovnanost výběrného a stejnověkého lesa, a to za optimálních růstových podmínek horských poloh v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

VÝSLEDKY VÝZKUMU

Ve stejné učebnici autor uvádí, že údaje z dřívějšího Československa nejsou téměř dostupné. Dokumentuje pouze několik spekulativních srovnání obou způsobů, většinou s neutrálním výsledkem, popř. dokládajících výhodnost stejnověkého lesa. Přitom jsou zcela opomíjeny výsledky dlouhodobého výzkumu v českých zemích, věnovanému produkční stránce výběrného způsobu hospodaření. Tyto výsledky, které shrnuje např. F. Šach v časopise Lesnictví-Forestry (42, 1996, č. 10, str. 481 - 486), je důležité nejdříve znovu shrnout, než budou k dispozici údaje z obnovovaných nebo nově zakládaných výzkumných ploch (např. LF ČZU v Praze).

Jak dokládají výsledky dosavadního českého (a slovenského) výzkumu, je produkce výběrně obhospodařovaných porostů většinou výrazně vyšší. V případě výraznějšího uplatnění tohoto hospodářského způsobu pak lze počítat s větším uplatněním tlustších sortimentů a nižší intenzitou výchovných zásahů, které z ekonomického hlediska negativně ovlivňují efektivnost lesního provozu. Mají navíc výrazně klesnout i jednotkové náklady na těžbu a dopravu dříví a tím i poškození lesních půd. Poškození nárostů a spodních etáží při těžbě a dopravě by při správně provedených operacích rovněž nemělo hrát závažnou roli, neboť většina těchto jedinců je v každém případě úmyslně a ještě častěji samovolně vyloučena během vývoje porostu.

PODMÍNKY UPLATNĚNÍ VÝBĚRNÉHO ZPŮSOBU

U popisovaných příkladů jsou přírodní podmínky pro uplatnění výběrného hospodářského způsobu v řadě případů dosti netypické. Nadmořská výška ploch v českých zemích nepřesahuje 500 m n.m., průměrná roční teplota neklesá pod 6 °C a srážky nepřevyšují 700 mm ročně.

Podmínky pro uplatnění výběrného způsobu jsou tak zjevně mnohem širší, než se dosud v praxi uvažovalo. Míra jeho uplatnění závisí spíše na zájmu praktických lesníků a na stavu konkrétních lesních porostů. Ten může být skutečně takový, že na určitou dobu větší uplatnění jemnějších hospodářských způsobů vylučuje. To by ale nemělo překážet jejich využívání všude tam, kde je to pro lesního hospodáře výhodné.

SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČNÍMI VÝSLEDKY

Pokusíme se vysvětlit výše uvedený rozpor mezi výsledky získanými u nás a údaji zahraniční literatury. Jde v první řadě o metodiku. V našich podmínkách se vesměs srovnávají naměřené hodnoty v lesích s uplatňováním výběrného způsobu s tzv. tabulkovými (modelovými) hodnotami pro lesní porosty stejnověké. Přitom mohla být produkce stejnověkých porostů podhodnocena, i když hospodářské využití této biomasy je vždy pronikavě nižší než u výběrného způsobu. Nezanedbatelný podíl dendromasy je z těchto porostů vyloučen v obtížně zpeněžitelné podobě tenkého dříví, období maximálního růstu v nich splývá s obdobím silné selekce s velkými náklady a malými příjmy. I objemově (hmotově, hmotnostně) nižší produkce výběrného lesa může zajistit větší a stabilní finanční příjem a může představovat nižší náklady na jednotku vytěženého dříví. Ostatně to je hlavní důvod uplatnění tohoto způsobu u vlastníků, majících schopnosti a možnosti jeho aplikace.

V uváděných zahraničních (německých, švýcarských) pracích je při důkladnějším rozboru patrný základní rozpor vzhledem k českým poměrům. Hlavní důvod rozdílného hodnocení spočívá hlavně v tom, co se rozumí pod pojmem stejnověký porost či les věkových tříd. V našich podmínkách je to v naprosté většině porost obnovený holou sečí spolu s výsadbou následného porostu. Zřídka je možno počítat s podrostně obnoveným porostem s krátkou obnovní dobou (do 20 let). V praxi je dodnes často patrná tendence obnovit porost co nejrychleji a zmlazení co nejdříve uvolnit. V zájmu zmlazení je někdy vytěžen i porost daleko před svým produkčním optimem. Analýza uvedených zahraničních zdrojů však ukáže, že zde uvažované stejnověké porosty jsou podstatně odlišné. Věk těžených stromů ve výběrných i stejnověkých porostech je v řadě případů srovnatelný, tj. 150 - 200 let ve výběrných a až 180 ve stejnověkých. Obnovní doba je velice dlouhá a dosahuje až 50 let.

Porosty jsou výslovně obnovovány tzv. bádenskou sečí či skupinovou clonnou sečí. Nejedná se tedy o vlastní clonnou obnovu (něm. Schirmschlag), ale většinou o typ zvaný Femelschlag (Poleno: Lesnictví - Forestry, 1988, č. 12, str. 561 - 575). Při těchto postupech je pak možno maximálně využít produkce horní etáže nikoli uplatněním výběrného lesa a výběrného hospodářství, ale aplikací výběrných principů po většinu doby obmýtí.

Naskýtá se otázka, je-li pro tyto produkční rozdíly i teoretické, tj. ekologicko-produkční vysvětlení. Jakkoli se podobné pokusy v situaci absence výzkumných výsledků zdají být a v podstatě jsou spekulací, lze se o to pokusit.

VYSVĚTLENÍ PRODUKČNÍCH ROZDÍLŮ

U holosečně obnovovaných porostů a porostů obnovených clonnou sečí s krátkou dobou obnovy vznikají jednovrstevné (jednoetážové) porosty s poměrně úzkou vrstvou fyziologicky aktivního asimilačního aparátu, zejména je-li zároveň uplatňován přístup maximální hustoty (slabé podúrovňové výchovné zásahy). Vysoká hustota porostu vede k vytvoření slabé, i když fotosynteticky maximálně aktivní vrstvy, ve které dochází k poměrně nehospodárnému využití zdrojů asimilace a je zde záhy dosaženo jejích limitů. Silné osvětlení vede k vytvoření adaptovaného asimilačního aparátu, stínícího účinně hlubší vrstvy. Rychle se vytvoří podmínky pro zastavení fotosyntézy - vodní deficit listů (jehličí), vyčerpání živin, přehřátí, fotoinhibice. V našich podmínkách se pak jako jeden z klíčových limitů primární produkce uvádí nízká rychlost výměny plynů mezi listem a ovzduším. Po vyčerpání oxidu uhličitého z prostoru listů a jeho bezprostředního okolí je pak další asimilace nemožná v důsledku jeho pomalé difúze z okolí vzdálenějšího. Pod touto přesvětlenou vrstvou se pak nachází asimilační orgány v situaci překročení světelného kompenzačního bodu, a tedy pasivní z hlediska asimilace (převažuje dýchání nad fotosyntézou).

Již jen změna přístupu a aplikace úrovňových zásahů namísto podúrovňových může vést ke zvýšení produkce lesního ekosystému v důsledku účasti většího objemu asimilačního aparátu na primární produkci a zároveň v důsledku snížení respiračních ztrát. Proto má pro zvýšení primární produkce a snížení respirace značný význam vytváření diferencovanějších struktur v korunové vrstvě. Podle častého mínění je požadavek maximální diferenciace struktury splněn právě v případě výběrného lesa s vertikálním zápojem. Tato porostní struktura spolu s přesunem maximálního přírůstu do pozdějšího období a na stromy s větším rozměrem má mít příznivý vliv na vyšší produkci lesního porostu (ekosystému).

Lze se však zeptat, zda neexistuje porostní struktura s ještě výhodnějšími parametry (především z hlediska produkce). Kromě evropských zdrojů se v tomto případě můžeme obrátit k pramenům původem z USA, z oblastí s podobnými klimatickými poměry.

SROVNÁNÍ EVROPSKÝCH A AMERICKÝCH MOŽNOSTÍ

Výběrnému způsobu hospodaření a ekologii lesa (včetně ekologie produkční) je v USA věnována značná pozornost (nepoměrně vyšší ve srovnání s Evropou, kde se většinou omezují prostředky na lesnický výzkum). V Evropě stoupá podíl nelesníků na řízení a ovlivňování lesa a zároveň roste podíl politického rozhodování na úkor odborného, tzn. lesnického či ekologického (ekologie ve významu struktury a funkce ekosystémů a nikoli ve významu vegetování jednotlivých druhů rostlin či živočichů). V zámořských poměrech tak o lesnictví, byť s jinou tradicí, můžeme uvažovat jako o plně exaktní vědě (soustavě věd). Nesmíme také zapomenout, že tyto výzkumy jsou často zajištěny odvětvím, nazývaným lesnická ekologie (forest ecology) a vlastní lesnictví (forestry) je omezováno na hospodářské - praktické využívání lesů, často exploatačního charakteru. To je také rozdíl s naší evropskou tradicí, zahrnující lesnictví jako praktický a komplexní vědecký obor zároveň. Naopak v našich podmínkách roste relativně podíl zkušeností, empirie, ale i spekulací a individuálních představ. Výsledky výzkumu nejsou často respektovány v plné šíři.

Analýza dosud disponibilních údajů pak dokládá jak možnost vytvoření těchto struktur, tak i podstatné odlišnosti evropských poměrů vzhledem k severoamerickým podmínkám. Většina severoamerických dřevin, označovaných za komerčně nejžádanější, je světlomilných, což omezuje využití clony a výběrného hospodaření. Navíc je zde vyjádřen ekonomický požadavek na dlouhý pěstební interval, v délce alespoň 20, ale pokud možno i více (30 - 40) let. To je podmíněno zejména velikostí obhospodařovaných celků a požadavky na snížení vkladů do pěstování. Maximálně se mají využít přírodní procesy a klesá závažnost plného využití produkce. I její velká část může zůstat komerčně nevyužita v lesích. Z našeho pohledu se jedná v řadě případů i o plýtvání surovinou, při rozlohách a hospodářských poměrech v USA však hospodařící organizace nemají jinou volbu (kromě extenzivních holosečí). Vedlejším produktem tohoto přístupu je pak “ekologizace” lesnictví.

Výsledkem těchto snah je pak často přístup, který je označován jako skupinovitě výběrný způsob, ovšem při značném rozměru (do dvou porostních výšek) skupin. Konečná struktura, zejména v případě dřevin tolerujících stín a umožňující místo naholo vykácených skupin využít clonný přístup, pak připomíná již uvedený způsob označovaný jako skupinovitě clonná seč. Místo parametru tloušťkové struktury je opětovně zohledňován faktor věku a věkových tříd a dále pak vliv ekologického pojetí: je např. zohledňována distribuce asimilačního aparátu (leaf area allocation). Cílem je umístění přírůstu, umožňující maximální produkci.

Zjednodušeně to lze vyjádřit tak, že v “klasickém” výběrném lese je na místě jednoho vytěženého stromu řada disponibilních jedinců, avšak z nich je většina v rámci přirozeného výběru ztracena. Určitá a někdy i značná část zdrojů je využívána stromy, nepodílejícími se na produkci. Z nich je přírodními procesy velký podíl vyloučen a nevstupuje do využitelné produkce.

Výsledný systém je ale poměrně jednoduchý a umožňuje technologicky snadné udržování s minimem vstupů (“pouze těžit zralé stromy”). Podstata zmíněných odlišných systémů pak spočívá v tom, že místo jednoho vytěženého stromu je zajišťováno regulací prostředí jen minimum “náhradníků” a maximum produkčního prostoru je využito pro komerčně zužitkovatelnou produkci. Při dlouhé době obmýtí, obnovy a při využití výběrných principů pak může být výsledný efekt z hlediska kvantity produkce pozitivní vzhledem k výběrnému (jednotlivě výběrnému) lesu, z kvalitativního hlediska se mu může značně přiblížit.

VÝBĚRNÝ ZPŮSOB V NAŠICH PODMÍNKÁCH

Rozhodnutí o těchto úvahách by měl podat výzkum, pokud se jej podaří v potřebném rozsahu a kvalitě zajistit. Na překážku je v lesním hospodářství standardní dlouhodobost výzkumu. Dosavadní výsledky a poznatky však plně opravňují jeho význam pro zajištění funkčního a přitom zdravého (tj. mimo jiné i ekonomicky efektivního) lesního hospodářství. Velkou otázkou pak zůstává vztah mezi jednotlivými hospodářskými způsoby a produkcí lesních porostů v nejrůznějších stanovištních podmínkách. Větší efekt výběrného způsobu v našich polohách může být důsledkem i podstatně odlišných přírodních podmínek. Zatímco v optimálních švýcarských a německých poměrech se produkce obou sledovaných způsobů může blížit, je možno ve více ekologicky limitovaných polohách očekávat větší efekt způsobu lépe využívajícího zdrojů prostředí. Je možné samozřejmě spekulovat i naprosto opačným způsobem.

Na závěr tak lze shrnout dosavadní poznatky:

- jako nezbytný požadavek se jeví obnovení lesnického výzkumu, třeba na metodicky jednoduché úrovni (průměrka a výškoměr), ovšem cílevědomého, reprezentativního a soustavného, jinými slovy koncepčního a dlouhodobého,

- vzhledem k běžně využívanému hospodářskému způsobu pasečnému (holosečnému, podrostnímu s krátkou obnovní dobou) lze očekávat produkční převahu způsobu výběrného v širokém spektru stanovištních podmínek,

- kromě produkční převahy lze předpokládat i jeho výhody v oblasti ekologických a environmentálních funkcí lesů,

- lze předpokládat, že existuje možnost vytvoření porostních struktur lesa, spočívající na principech založených na věku porostů, s využitím výběrných principů a diferencovanější vertikální výstavbou, jež budou z produkčního hlediska výhodnější než “klasický” jednotlivě výběrný les.

Poznámka: Tento příspěvek vznikl díky grantové podpoře MŠMT v rámci řešení projektu MSM 414100006 - Lesní hospodářství v ekonomicky a ekologicky limitních podmínkách

Adresa autorů:

Doc. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Katedra pěstování lesů LF ČZU v Praze
Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol

Dr. Warren Keith Moser, Tall Timbers
Research Station, Tallahassee, Fl, Route 1,
BOX 678, 32312-9712 U.S.A.