ZA PROFESOREM DOUDOU

Prof. Ivan Roček

Dne 17. 10. 2002 zemřel ve věku jedenadevadesáti let v Těchorázku u Pelhřimova prof. Ing. Dr. Václav Douda, CSc., Dr.h.c. Odešel vynikající lesník, dlouholetý vysokoškolský učitel, výzkumný pracovník a nezapomenutelný a vážený kolega.

Václav Douda se narodil dne 11. 9. 1911 ve Skrýchově v okrese Tábor. Tam také chodil do dvoutřídní obecné školy, pak pokračoval v reálném gymnáziu v Táboře, kde roku 1931 maturoval. V roce 1936 skončil studia na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství (VŠZLI) v Praze, obor lesní inženýrství a krátce pracoval v taxačním oddělení Vrchní správy státních lesů na Křivoklátě, kde již před tím praktikoval jako student. Po dvouleté prezenční vojenské službě (1936 - 1938) nastoupil jako odborný asistent do Ústavu lesní těžby a mechanické technologie dřeva na VŠZLI, kde působil až do uzavření českých vysokých škol nacisty.

Během druhé světové války pracoval nejdříve jako ministerský komisař na Ministerstvu zemědělství, pak ve Svazu lesních společenstev jako odborný lesní hospodář (nejdříve v Pelhřimově a pak ve Velkém Meziříčí). Po válce se na krátkou dobu vrátil na lesnickou fakultu, kde předložil v roce 1946 doktorskou disertační práci “Zákonitost tvorby reakčního dřeva jehličnanů”. Práci úspěšně obhájil a byl jmenován doktorem technických věd.

Další aktivní práce, odborné i vědecké zaměření prof. Doudy bylo orientováno na problematiku mechanizace v lesním hospodářství. Po 2. světové válce se lesní hospodářství bouřlivě měnilo. Nastupující mechanizace začala nástupem motorových pil a snahou o maximální racionalizaci práce nejen při těžbě dřeva. Prof. Douda patřil k prvním českým lesníkům, kteří se touto problematikou zabývali jak na úrovni vědecké a odborné, tak přímo i při prosazování těchto změn v praxi. V roce 1946 přešel do Výzkumných ústavů lesnických v Praze. V roce 1950 byl jmenován lesním radou Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi - Strnadech. V letech 1952 až 1954 pracoval jako vedoucí pražské výzkumné stanice Výzkumného ústavu mechanizace lesního průmyslu v Oravském Podzámku. Z této doby pochází řada odborných publikací prof. Doudy zaměřených na normalizaci ručního nářadí, organizaci výroby - těžby dříví, využití řetězových pil a jiných mechanizačních prostředků.

Od roku 1952 se stává prof. Douda stálým členem komise pro druhou státní zkoušku na lesnických fakultách (LF) v Praze, Brně a ve Zvolenu a od roku 1954 i členem komise pro udělování vědeckých hodností na těchto třech fakultách. V roce 1954 přešel z výzkumu jako docent na pražskou LF. Hned na počátku svého pedagogického působení vydal vůbec první vysokoškolská česká skripta “Mechanizační prostředky lesnické” a je autorem částí o mechanizaci prací v lese první celostátní dvoudílné vysokoškolské učebnice “Lesní těžba”. Pedagogicky výrazně ovlivnil stovky studentů LF. Po roce 1964 přešel prof. Douda do Vědeckého lesnického ústavu do Kostelce nad Černými lesy a i tam se dále věnoval pedagogické činnosti v dálkovém studiu pro posluchače brněnské LF a zvolenské Drevárské fakulty. V nelehkých 50. a dalších letech stál prof. Douda vždy mimo veškeré politické dění a soustředil se na odbornou práci. Během tohoto období ještě více zintenzívnil svou výzkumnou činnost, zaměřuje se na problematiku manipulačních skladů a v poslední době svého aktivního působení na vysoké škole se zabýval nepříznivým vlivem techniky na lesy v různých etapách vývoje, věnoval pozornost erozi půd jako následku nesprávného použití mechanizačních prostředků a přispěl k řešení integrovaného lesního hospodářství. Ještě v roce 1994 vydává publikaci “Technika v lesích minulosti, přítomnosti i budoucnosti”.

Jeho publikační činnost čítá hodně přes 200 titulů. Bibliografie obsahuje práce pedagogické (20), vědecké (80), odborné (80) a řadu další nejrůznějších sdělení.

V roce 1986 odchází prof. Douda na zasloužilý odpočinek a roku 1990 byl rehabilitován, protože v roce 1976 mu byla z politických důvodů zamítnuta obhajoba již oponované doktorské práce (DrSc). V roce 1992 byl prof. Doudovi udělen čestný doktorát ČZU v Praze.

S prof. Doudou odchází vysokoškolský učitel, který po získání provozních i výzkumných zkušeností významně přispěl ke vzniku zcela nové disciplíny - Lesnické mechanizace. Jeho vztah ke spolupracovníkům byl mimořádně vřelý a přátelský, byl velmi vážený pro své široké a hluboké znalosti a zájmy, které daleko přesahovaly lesní hospodářství. Kromě techniky měl i nevšední znalosti v oblasti kultury a mimořádný všeobecný přehled. I po odchodu na odpočinek neztratil zájem o současné dění v lesním hospodářství a pozorně všechny změny sledoval.

Odchází také souputník a pamětník několika generací lesníků, aktivní svědek změn v lesním hospodářství od doby před 2. světovou válkou až po 21. století, odchází část lesnické historie. Bude nám chybět jeho porozumění a elán, který mu vydržel do posledních dnů jeho tak nezištného, plodného a dlouhého života plného přátelství a porozumění.