BUDE VYHLÁŠEN ROK BUKOVÝCH KOTLÍKŮ?

Eduard Průša

V roce 1955 začal Lesprojekt s rozčleňováním porostů k obnově. Účelem bylo řešení obnovy rozlehlých stejnověkých smrkových monokultur tak, aby nepodléhaly plošným kalamitám a aby se mohlo ustoupit od holosečného hospodářského způsobu.

Princip spočíval ve vytvoření těžebně i obnovně menších samostatných porostních částí, které by byly nezávislé na okolí a umožňovaly tak porostní hospodářství, jež se razilo v hospodářské úpravě lesů již ve 30. letech. Prostředkem byly hlavně odluky a rozluky, které se realizovaly pomocí náseků buď naholo, nebo clonně. Snahou bylo začít s těmito zásahy přibližně od 50-60 let věku porostu tak, aby se nové porostní okraje mohly ještě zpevnit. Tak vznikaly předpoklady pro maloplošné pasečné hospodářství. Na úzkých násecích již byly příznivé podmínky pro obnovu lesa díky částečnému bočnímu zástinu a vlivu mikroklimatu vlastního porostu. Vznikly tak podmínky i pro přirozenou obnovu - někde i na násecích při slabém nástupu buřeně

- hlavně však v porostním okraji. Porostní okraje byly více prosvětlovány, často se využívalo i klínů pro hlubší obnovu. Uvnitř porostní části, tzv. pracovního pole, byly zakládány kotlíky, tj. malé, holé kruhovité plošky, obvykle na výšku stromu (s plochou 3-5 arů), které tvořily předsunutou linii tak, aby po vzájemném propojení (přibližně za 20-30 let) vytvořily další výchozí linii pro obnovu. Tyto kotlíky byly převážně vysázeny bukem. Jejich hlavním smyslem bylo vnášet původní dřevinu - buk jako dřevinu s příznivými biologický vlastnostmi a schopností podporovat tvorbu příznivé humusové formy a na minerálních půdách i jako dřevinu zpevňující.

ZAČÁTKY A KONCE KOTLÍKŮ

Díky taxaci lesů a postupující názorové změně v lesním hospodářství se tento způsob velmi rozšířil a realizoval na mnoha celcích. Tyto směry daly v šedesátých letech podnět k tzv. “podrostnímu” (maloplošnému pasečnému) hospodářskému způsobu, který výrazně pozměnil skladbu a částečně i výstavbu našich lesů - až do r. 1978. Je to dobře patrné z porostních map, kde jsou tyto prvky zřetelné (převážně II. věková třída) s převahou buku. Přestože se v tomto období postupovalo více méně schematicky, výsledky byly překvapivě dobré, zejména na kyselých a svěžích kategoriích od druhého (buko-dubového) do šestého (smrko-bukového) lesního vegetačního stupně. Na některých LHC, kde pracovali osvícení lesní hospodáři, navazovala na rozšířené kotlíky a okraje i hojná přirozená obnova. Tak vznikly dnes tzv. “vzorové objekty”.

Během 20 let holosečného hospodářství (1978-1996 - vyhláška č. 13/1978 Sb.) bylo podrostní hospodářství zastaveno a v těsné blízkosti zajištěných bukových kotlíků se realizovaly holoseče. Tím byly kotlíky často kácením a přibližováním zcela zničeny. O bukové kotlíky se většinou nikdo nestaral, nebyly rozšiřovány a prořezávány, okolí se neprosvětlovalo. Tak většina z nich trčí jako vytáhlé, slabé, přehoustlé hloučky v komínech zapojených porostů (často kolem 10 m i více vysoké) bez zájmu lesníků. Od kolegů taxátorů však vím, že jejich ošetření opakovaně předepisovali v lesním hospodářském plánu. Tyto úkoly nebyly zřejmě předmětem kontrol LHP.

ZÁVĚR

Je paradoxem, že se snažíme opět o přírodě bližší lesy vysazováním melioračních a zpevňujících dřevin, abychom dosáhli větší druhové rozmanitosti lesních ekosystémů. Jak je možné, že necháváme postupně odumírat tyto již hotové a pracné počátky našich nynějších proklamací? Vždyť je tu jedinečná příležitost zachránit pro budoucnost alespoň několik mateřských stromů, které by byly zárukou rozšíření buku buď přímo přirozenou obnovou, nebo alespoň zdrojem bukového semene při obnově další generace smíšeného lesa, přírodě bližšího, ekologicky a ekonomicky dlouhodobě příznivějšího. Proto navrhuji vyhlásit rok (nebo i několik let) záchrany bukových kotlíků už proto, co stály nákladů a námahy lesníků.

Adresa autora:
Ing. Eduard Průša, CSc.
U Kavalírky 2, 150 00 Praha 5