JARO V MALOLESÍCH

Zdeněk Kadlus

Rozhodně nelze říci, že by se les v kterémkoli ročním období obešel bez pozornosti a péče se strany svého majitele, i když se jejich zaměření může sezónně měnit. Na jaře vystupuje do popředí zakládání porostů - nové generace lesa.

Ve většině případů bude vlastník malolesa těžit mýtně zralé porosty pravděpodobně holosečně a sazenice kupovat v některé obchodní školce, pokud ovšem nenechá tuto starost dodavatelské firmě. Že by si sám sazenice pěstoval, asi nepřichází v úvahu, ale může ve vhodných podmínkách využívat přirozenou obnovu alespoň jako doplněk umělé, případně uplatnit síji nebo vysazovat náletové semenáčky.

OBNOVA LESA

Představa, že “lesní stromek umí zasadit každý”, sama o sobě nestačí. Tím založení nové generace nezačíná, ale ani nekončí. Vlastní výsadbě předchází i následuje řada rozhodnutí a úkonů, které až ve vzájemné vazbě, při níž nesmí být žádný článek opomenut, mohou přinést požadovaný výsledek. Platí-li to pro obnovu umělou, ať již sadbou či někdy i síjí, nelze to přehlížet ani při obnově přirozené, většinou nasemeněním, v některých případech i výmladností. V prvé řadě je třeba vycházet z daných přírodních podmínek. Jejich rozmanitost je vyjádřena tzv. lesními typy a jejich soubory. Ty jsou pak seskupeny podle příbuznosti, vyplývající z výškové polohy a půdních poměrů, především obsahu živin a režimu půdní vlhkosti, dále pak reliéfu terénu a geologického podkladu, do hospodářských souborů a podsouborů. Ty jsou vodítkem pro volbu druhové skladby při porostních obnovách. Ta není striktně stanovena, ale “Hospodářská doporučení”, která jsou rozpracováním vyhlášek k platnému zákonu o lesích, připouštějí volbu vždy mezi několika variantami. Bližší informace pro daný lesní majetek poskytne - i v dalším - příslušný lesní hospodář.

Původ reprodukčního materiálu

Dalším důležitým bodem je původ reprodukčního materiálu, použitého k obnově i zalesňování. Pod tímto pojmem je zahrnut jednak jeho zdroj, jednak podmínky, ve kterých se nachází. Jako zdroj slouží uznané porosty, případně i jednotlivé stromy nadprůměrné hodnoty k tomu cíli uznané. Jako kritéria hodnoty slouží výše a kvalita produkce, zdravotní stav, odolnost vůči škodlivým činitelům apod., posuzované se zřetelem na dané podmínky. V tomto směru se dává přednost místním zdrojům. Pokud nejsou k dispozici, je přípustný přesun odjinud. Výškově je to jeden lesní vegetační stupeň. Ten nepřímo udává teplotní poměry, jejich průměr a délku vegetační doby. Prostorově je rámcem přenosu přírodní lesní oblast, a pokud ani ta nestačí, je přípustný přenos mezi dalšími lesními oblastmi, a to uvnitř hercynské oblasti a uvnitř moravské části karpatské oblasti; u buku je možný přesun z karpatské oblasti do hercynské. U smrku, borovice a modřínu, dřevin nejvíce postižených v minulosti používáním reprodukčního materiálu nevhodného původu, je nutno respektovat semenářské oblasti. Ve všech těchto případech platí již zmíněné zásady výškového posunu, až na osmý a devátý vegetační stupeň, kde se však zpravidla malolesy nenacházejí.

PĚSTOVÁNÍ SADEBNÍHO MATERIÁLU

Je třeba alespoň stručně upozornit na některé změny v technologických postupech pěstování sadebního materiálu a jeho tříděním i na zkušenosti s jeho uplatněním. Podle nově zaváděné normy pro třídění, z které v současné době vycházejí Lesy České republiky, se upouští od dělení na dvě výškové třídy a přechází se na větší počet znaků. Určujícím kritériem třídy je průměr kořenového krčku, tvořícího přechod mezi nadzemní a podzemní částí, samostatně pro jednotlivé dřeviny. Pro každou třídu je uvedeno rozpětí výšek nadzemní části (překročení horní hranice ukazuje na nevhodnou technologii), poměr nadzemní a kořenové části (zde se hodnotí i podíl jemných kořenů a délka kůlového kořene - nemá být větší než přípustná maximální délka). Pokud bude vlastník malolesa při osobní přejímce materiálu nebo při kontrole dodavatelské firmy požadovat uvedené znaky, může počítat s vyšší ujímavostí, ovšem za předpokladu, že budou splněny další náležitosti.

Obalovaná sadba

V některých případech, zejména na extrémních a exponovaných stanovištích, se mohou uplatnit krytokořenné semenáčky a sazenice. Ty vylučují nebo alespoň omezují tzv. šok z přesazení a umožňují výsadbu i mimo jarní sezónu, kromě letních přísušků. Důležitá je volba obalu - vhodné jsou prorůstavé, např. rašelinocelulózové kelímky (RCK); řada neprorůstavých obalů je méně vhodná až nevhodná. Ukázalo se totiž, že sazenice nepřekoná deformaci kořenů, vzniklou v průběhu předpěstování (u listnáčů s kůlovým kořenem a z jehličnanů u borovice). Odrůstající kultury pak ztrácejí stabilitu, a to i tehdy, když byl neprorůstavý obal před výsadbou odstraněn, a začínají se vyvracet. Většinou však budou vlastníci malolesů dávat přednost prostokořennému sadebnímu materiálu. Ten ovšem musí být důsledně chráněn před ztrátou vlhkosti od vyzvednutí ve školce, během přepravy a “založením” před výsadbou, ale i během výsadby. (Podrobněji o obalech pro pěstování sadebního materiálu viz LP 5/2001 str. 202-204, o deformacích kořenového systému viz LP 4/2001 str. 155 /poznámka redakce/)

Stinné dřeviny

Pokud vlastník plánuje obnovu stinných dřevin, jako je jedle a buk, a při podsadbách vůbec, měl by být použit pouze materiál vypěstovaný ve stínu, se stínomilným pletivem. Takový materiál je pěstován v tzv. okapových školkách, umístěných v jehličnatých porostech, o šířce nejvýše rovné výšce okolních stromů, o délce i přes sto metrů, orientovaných ve směru východ - západ, bočně zastíněných. Obdobně to platí pro výsadbu náletových semenáčků, vzniklých pod porostem nebo rovněž z boku chráněných.

OBNOVNÍ SEČ

Tím se dostáváme k velikosti obnovních sečí a jejich orientaci. Podle zákonných podmínek nesmí holina z mýtní těžby překročit rozlohu dvou hektarů a šířku větší, než je dvojnásobek obnovovaného porostu. V některých případech, jako jsou extrémní a exponované stanoviště, je přípustná šířka holé seče do jedné výšky porostu; tady se hovoří o “násečné formě”. Důležitá je při tom orientace. Paseky, přiléhající k východním až severním porostním stěnám, jsou chráněny před sluněním v poledních a popoledních hodinách, kterému jsou vystaveny holiny při jižních až západních okrajích mýceného porostu. Nutno dodat, že nejteplejší expozice je jihozápadní, protože tam se plně opírá slunce kolem čtrnácté hodiny středoevropského času, kdy denní teplota obvykle dosahuje svého maxima. Tam se hodí materiál se slunným pletivem, vypěstovaný v otevřených školkách o souvislé výměře do několika hektarů do několika desítek hektarů; zpravidla jde stejně o borovici a smrk.

VYZVEDÁVÁNÍ NÁLETU

Zásada výsadby náletových semenáčků v podmínkách blízkých prostředí jejich vzniku ještě sama o sobě nestačí, ať se jedná o boční zástin nebo zástin shora, spojený s bočním osvětlením, s účinností na jednu porostní výšku, spíše však do dvou třetin. Kromě toho je nutno počítat s tím, že kořenové systémy náletových jedinců jsou daleko méně vyvinuty než u jedinců vypěstovaných ve školkách. Navíc zejména u dubu může délka kůlového kořenu u jedno- až dvouletého semenáčku přesáhnout “povolenou” délku 15 až 20 cm. Nešetrným vyzvedáváním (vytrháváním) se zpravidla ochudí kořenový systém o důležité jemné kořínky. Proto je nutno semenáčky vyzvedávat opatrně, pomocí rýče nebo zahradnických vidlí, do hloubky 15 až 20 cm, při tloušťce krčku do 6 mm a hned vysazovat. Přitom nepoužívat semenáčky starší 5 let nebo vyšší než 40 cm. Pokud je kořenový systém poškozen jen zčásti, lze přetržené kořeny seříznout pomocí ostrého nože - řezná rána se hojí lépe než tržná. U smrku je vhodné používat semenáčky do 40 cm, vyzvednuté s “hroudou”, s “balíčkem” zeminy, která ovšem musí být dostatečně soudržná.

ZAKOŘEŇOVÁNÍ, VÝSEV ŽALUDŮ

Lze si vyzkoušet i zakořeňování, zejména u buku, čímž se po roce získá bohatší kořenový systém. Lze je uplatnit v porostní světlině, z boku chráněné, avšak s dostatečným přístupem srážek. Předem se připraví brázda dostatečně hluboká, do níž se vkládají přetříděné semenáčky, kořenový systém se řádně rozloží a zasype tak, aby byl zajištěn náležitý kontakt s půdou. Na jeden běžný metr brázdy, řádku, lze umístit až 100 jedinců, optimum je však 50 až 60. Ve školce je možno věnovat zakořeněným stromkům pochopitelně větší péči, ale bude-li vegetační období dostatečně bohaté na srážky, nemusí být výsledky špatné.

Pokud si vlastník na podzim nasbíral žaludy, může si vyzkoušet jejich výsev do misek, čtverců zhruba 30 x 30 cm nebo do pruhů nebo k pařezům mezi kořenové náběhy (na rovině ze severní strany, na svahu shora). Ve všech případech po stržení drnu nebo odstranění “hrabanky” - opadanky - aby žaludy přišly do minerální půdy a pak byly přikryty vrstvičkou humózní zeminy a opadanky. Příměsí dubu se tak mohou do budoucna zpevnit porosty jinak převažujícího smrku.

ZÁVĚR

Pokud se týká volby druhové skladby se zřetelem na daný hospodářský soubor a podsoubor včetně původu, třídy sadebního materiálu i sponu, poskytne potřebné informace příslušný lesní hospodář. A pro případ řešení dodavatelským způsobem jistě navíc doporučí spolehlivou firmu. A pokud se týká některých statí o použití náletových semenáčků včetně zakořeňování, nechť je vlastník malolesa bere jako námět pro vyzkoušení (může si tak “pohrát” ve volném čase), než by je uplatnil ve větším měřítku, nebo jako doplněk materiálu, získaného v některé z obchodních školek.

Adresa autora:
Ing. Zdeněk Kadlus, CSc.
Česká lesnická společnost při SLŠ Hranice
Jurikova 71, 753 01 Hranice