FUNKCE LESA A PROBLÉMY KOLEM JEJICH OCEŇOVÁNÍ
Vladislav Ferkl
V únorovém čísle Lesnické práce byla otištěna reportáž o semináři “Oceňování celospolečenských funkcí lesa” konaném dne 15. ledna 2002 na Lesnické fakultě ČZU v Praze. Pokud je cílem zveřejňovaných informací vzbudit u čtenářů pozornost a zájem o popisovanou záležitost, pak se to autorovi, podle mně dostupných ohlasů, podařilo měrou vrchovatou.
Z pozice České unie soudních znalců v lesním hospodářství (ČUSZLH) to byl v krátké době již druhý seminář na toto téma. První z nich se uskutečnil dne 22. srpna 2001 na zámku Loket a plně se věnoval seznámení členů ČUSZLH s metodou “Kvantifikace a kvantitativního hodnocení celospolečenských funkcí lesů ČR jako podkladu pro jejich oceňování”, zpracovanou kolektivem prof. Vyskota z Lesnické fakulty MZLU Brno na základě zadání odboru ochrany lesa MŽP. Metodu představil osobně její autor - prof. Vyskot - a konstruktivní diskuse spolu s pozitivním hodnocením prezentovaného postupu ujistila autory i zadavatele o naléhavosti tématu a správnosti jeho řešení.
SEMINÁŘ NA SUCHDOLE
Proto jsem očekával, že program druhého semináře, pořádaného rovněž ČUSZLH na stejné téma, bude věnován jiné alternativní metodě řešení tohoto problému tak, aby názory, pojetí a sledované cíle jednotlivých autorů mohly být porovnávány, hodnoceny a využity k postupnému formulování společného optimálního řešení. Bohužel jsem se ve svém očekávání zásadním způsobem zmýlil a může mi být slabou útěchou, že jsem nebyl se svým chybným úsudkem zdaleka sám. Ani autoři předmětné metody nepředpokládali, že i na druhém semináři bude jedinou programovou náplní stejná metoda jako na semináři prvém, jen s výrazně opačným hodnocením ze strany přibližně poloviny přítomných.
Domnívám se, že k mé špatné předpovědi náplně semináře přispěla chyba organizátorů, kteří mimo široce navozeného tématu “Oceňování celospolečenských funkcí lesa” nevymezili podrobnějším programem akce její obsah. Byla-li tentokrát skutečným záměrem organizátorů soustředěná, předem připravená kritika práce Lesnické fakulty MZLU v Brně, s cílem zásadním způsobem odmítnout výsledky mnohaleté systematické práce autorského kolektivu, a to v některých vystoupeních způsobem ne nepodobným inkvizičním soudům s požadavkem toto učení zamítnout a odvolat, měl být program v tomto směru předem náležitě avizován. Věřím, že v takovém případě by si autoři inkriminované práce nenechali své odsouzení ujít a na seminář s takovýmto programem by se dostavili v kompletní sestavě.
ŘEŠENÍ NALÉHAVÝCH PROBLÉMŮ
Nemám v úmyslu se v tomto článku zabývat výkladem či obhajobou předmětné metody, to nesporně udělají a již nejméně na třiceti celodenních informacích a několika článcích v odborném tisku (viz např. Lesnická práce č. 1/01, nebo seminář na Klokočné v září loňského roku pro více než 130 účastníků) udělali sami autoři. Chci především připomenout, že řešení problémů, kterými se práce zabývá, je mimořádně naléhavé mj. i pro účinnou ochranu lesa před nezákonnými těžbami a neodpovědným zacházením s lesem ze strany některých majitelů a především některých těžebních firem. Jsem přesvědčen, že dnes si již nikdo nedovolí tento jev nadále podceňovat a považovat jej za bezvýznamný. Při zmíněném nerespektování zákona a bezohlednosti zacházení s národním bohatstvím nelze připustit bez-trestnost takovéhoto počínání jen proto, že nebudeme schopni posoudit a prokázat pachatelům míru jejich trestné činnosti.
I z tohoto hlediska, vedle řady dalších argumentů, považuji prezentování předmětné metody ze strany redakce LP jako “metodu minimálně spornou” za velmi neuvážené. Za situace, kdy jako jediná existující a účinně provozně využitelná metoda dokáže pachatelům nastavit zrcadlo a exaktním způsobem kvantifikovat míru způsobené škody na lese jako základní složce životního prostředí, je možné a zodpovědné buď uvedený způsob akceptovat, nebo zároveň ke konkrétním námitkám konstruktivně uplatnit řešení lepší. Pouhé odsouzení, bez uvedení vhodnějšího, stejně komplexního a provozně využitelného řešení, je za dané situace nepřijatelně málo.
Ke zpochybnění metody je ve zveřejněné reportáži využita i část z mého diskusního vystoupení. Kdyby autor článku nezveřejnil jen půl, ale celou větu, v které jsem se snažil přítomné informovat o tom, že na základě zadání odboru ochrany lesa MŽP budou řešitelé v letošním roce pokračovat v dopracování “metody kvantifikace funkcí lesa” o nadstavbovou, dodatečně uplatněnou kapitolu “odvození faktoru společenské naléhavosti funkcí lesa”, nemohl by, myslím, dost dobře tuto informaci považovat za “překvapující a velmi znepokojivou”. Práce na tomto výzkumném úkolu prochází běžným systémem oponentur a kontrolních akcí.
ZÁVĚR
V závěru této reakce na zveřejněnou reportáž a na samotný průběh semináře z 15. ledna 2002 na LF ČZU bych rád zdůraznil, že smyslem práce řešitelů (LF MZLU Brno) ani zadavatelů (OOL MŽP) zdaleka není jen její uplatnění v oceňování újmy na životním prostředí při hodnocení nezákonností v lese. To je spíš jen jeden z předem nepředpokládaných výstupů z vyvíjené metodiky, svědčící o naléhavosti řešeného úkolu a schopnosti jejího provozního uplatnění. Záměry zadavatelů i řešitelů jsou daleko širší, promítající se do nové koncepce a objektivizace kategorizace lesů, skutečného naplnění proklamací o polyfunkčním obhospodařování lesů, povýšení pozice lesnictví v rámci národního hospodářství, vytvoření předpokladů k hodnotnějšímu, přírodě bližšímu obhospodařování lesa apod. Jsem přesvědčen, že celému nesmírně obtížnému řešení zmíněných úkolů by velmi prospělo, kdyby ze strany oponentů bylo věnováno stejné úsilí konstruktivnímu přístupu k tvorbě alternativní, plně provozně využitelné metody, která by umožnila vzájemné porovnání a volbu optimálního řešení uvedených problémů. Pro mě osobně bylo největším přínosem vzpomínaného semináře, že doc. Ing. Luděk Šišák CSc. z LF ČZU ve svém vystoupení předložení takovéto metody (“do několika dnů”) přislíbil.
Adresa autora:
Ing. Vladislav Ferkl
MŽP - Odbor ochrany lesa
Vršovická 65, 100 10 Praha 10