K ODUMÍRÁNÍ MLADÝCH MODŘÍNŮ V ROCE 2001
František Soukup, Vítězslava Pešková, Jan Liška, Petr Kapitola
Prosychání a odumírání mladých modřínů vzbuzuje pozornost lesníků v České republice již dlouhou dobu. K tomuto jevu dochází v našich lesích opakovaně v nepravidelných víceletých intervalech. Charakter poškození bývá obdobný: odumření jednotlivých větévek nebo částí koruny, popř. i celé koruny, a to při zachování funkčního, na první pohled nepoškozeného kořenového systému; přízemní patra větví (do výše bylinné a travinné vegetace) jsou velmi často nepoškozena. V porostu mohou být poškozeny modříny někdy jen jednotlivě, jindy je jich naopak napadena většina. Obvykle lze vypozorovat i ohniskovitý charakter rozšíření prosychajících až odumírajících modřínů, což nasvědčuje spoluúčasti biotických škodlivých činitelů na tomto procesu.
Z HISTORIE
Již před 65 lety popisuje Barchánek (1936) v časopise Československý les náhlé odumírání modřínů, jejichž jehlice byly masivně napadeny houbou Mycosphaerella laricina. Autor si zde všímal i dalších faktorů, které se podle jeho názoru na odumírání modřínů rovněž výrazně podílely, a sice stanovištních podmínek a použitých pěstebních opatření.
Velkou pozornost věnoval studiu houbových chorob a hmyzích škůdců modřínu A. Příhoda v 50. letech 20. století. V časopise Les (1955, 1957) zmiňuje dvě choroby, které způsobily značné škody na modřínech. První byla choroba jehličí, způsobená houbou Meria laricis, která se objevila na sazenicích ve školkách, v mlazinách, ale i v porostech první a druhé věkové třídy a projevovala se žloutnutím, hnědnutím a opadáváním jehličí. Rozvoj choroby podporovalo deštivé a vlhké počasí. První zprávy o této houbě byly již z roku 1903, kdy ji sbíral u Vysokého Mýta F. Bubák. Druhou pohromou bylo zasychání vrcholů modřínů i celých stromků způsobené houbou Cytospora kunzei, která jinak žije jako saprofyt na odumřelých větvích, v roce 1955 se však objevila jako parazit na živých modřínech. V tomtéž roce se na modřínech v nadměrném množství vyskytovala i mšice Sacchiphantes (= Chermes) viridis. Drobné ranky způsobené sáním této mšice podle názoru autora umožnily nákazu jinak zdravých stromků.
V 70. letech informovali v časopise Lesnická práce o místy až kalamitním odumírání mladých modřínových kultur Hašek, Jančařík a Příhoda (1974). Příčiny odumírání však tehdy nebyly zcela uspokojivě a vyčerpávajícím způsobem objasněny. K další vlně odumírání modřínů došlo počátkem 90. let. Příznaky napadení podrobně popsal ve svém příspěvku Jančařík (Lesnická práce 1993, připojena obrazová tabule). Soukup a Šrůtka (1995) ve svém článku, publikovaném rovněž v Lesnické práci, hodnotili na základě rozboru hlášení z provozu rozšíření tohoto poškození na území České republiky a zabývali se i hodnocením role jednotlivých potenciálních škodlivých činitelů při této kalamitě. Vylišit jednoznačně rozhodující příčiny odumírání se však nepodařilo. Donaubauer (1992) jako rozhodující příčinu vzniku obdobné kalamity v Rakousku označil oslabení modřínu extrémním průběhem počasí.
FYTOPATOLOGICKÉ ASPEKTY CHŘADNUTÍ
Na jaře r. 2001 znovu propuklo zatím poslední, místy až kalamitní odumírání modřínových kultur a mlazin. Obdobně jako při poslední kalamitě byly postiženy především mladé modříny, maximálně do 15 - 20 let věku (jen zcela výjimečně jsme pozorovali obdobné příznaky poškození na stromech vyššího věku). Příznaky poškození byly v podstatě shodné jako při kalamitě v 90. letech. Na jaře docházelo k zaschnutí (zhnědnutí) čerstvě, ne vždy však úplně vyrašeného jehličí a následně i celých větévek. V postižených porostech bylo možné nalézt v těsném sousedství stromy zdánlivě zcela zdravé, stromy s pouze jednotlivými odumřelými větévkami a na druhé straně silně zasažené jedince, kterým zůstalo živých (zelených) naopak pouze několik málo větévek v přeslenech těsně nad zemí. Na odumřelých větévkách, větvích, popř. slabších partiích kmínků (do 10 cm v průměru) bylo patrné nekrotizované kambiální pletivo (pod “vpadlou” kůrou), na kůře na povrchu podélné praskliny, nezřídka i s náznaky rakovinných zduření, velmi často doprovázené výrony pryskyřice.
Na rozdíl od poslední kalamity z 90. let minulého století byla téměř na všech vzorcích Lesní ochrannou službou odebraných nebo jí zaslaných prokázána přítomnost patogenních hub, potenciálně schopných se významně podílet na odumírání modřínů. Mezi zjištěnými houbami zcela jednoznačně dominovala Nectria sp., a sice její anamorfa Fusarium subglutinans (determinoval dr. K. Prášil z PřF UK v Praze). Tato houba je kosmopolitně rozšířena a je významným patogenem - působí onemocnění tracheomykózního charakteru řady jehličnanů. V současné době je předmětem intenzivního studia (viz např. Dwinell, Fraedrich a Adams 2000). Masivní výskyt této houby jsme zjistili ve vyšetřovaných vzorcích pocházejících z 12 lokalit (celkem bylo podrobněji zkoumáno 13 lokalit s výskytem poškození v okresech na mapce vyznačených žlutě).
Na některých studovaných vzorcích byla zjištěna jako jediný houbový patogen - někdy však byla doprovázena ještě dalšími potenciálními houbovými parazity (ve 3 případech jsme nalezli houbu z rodu Valsa (resp. její anamorfu Cytospora), 4x Phomopsis, 1x Phoma a možná dost překvapivě rovněž pouze 1x brvenku modřínovou (Lachnellula willkommii). Pouze ojedinělý nález této houby u nás je sice poněkud v protikladu se situací v Rakousku (Tomiczek, Krehan 1999) či se zjištěními z poslední obdobné kalamity na Slovensku (Zúbrik, Kunca, Leontovyč, Varínsky 2001) - podobně jako naši slovenští kolegové jsme však rovněž nezjistili žádné poškození kořenových systémů odumírajících modřínů dřevokaznými houbami (Armillaria, Heterobasidion) ani výskyt sypavkovitých hub na jehličí či dalších potenciálních původců tracheomykózních onemocnění, kromě již zmiňovaného Fusarium subglutinans.
Všechny výše zmiňované houby lze charakterizovat jako příležitostné parazity, schopné vážně ohrozit teprve oslabené hostitelské dřeviny. Zůstává proto otázkou, co oslabilo modříny na řadě lokalit natolik, že nedokázaly vzdorovat infekci houbových patogenů. Za rozhodující faktory v tomto směru považujeme z abiotických činitelů především nepříznivý průběh počasí v r. 2000 (extrémní posun vegetačního období až do prosince, ve spojení s vláhovým deficitem) a částečně také na jaře 2001.
ENTOMOLOGICKÉ ASPEKTY CHŘADNUTÍ
Ze živočišných škodlivých činitelů sehrálo rozhodující úlohu oslabení modřínů sáním mšic z čeledi korovnicovitých (Adelgidae), jak dokládají naše orientační sledování i poznatky lesního provozu. Na významnou negativní roli savého hmyzu upozorňuje ostatně již většina dřívějších prací.
Rok 2000 byl obecně příznivý pro vývoj a přemnožení korovnic na modřínu (především korovnice zelené - Sacchiphantes viridis, v menší míře také korovnice pupenové - Adelges laricis). Ve spojení s prodloužením vegetačního období během dlouhého a teplého podzimu vedlo silné napadení korovnicemi k výraznému oslabení modřínů. Je možno předpokládat, že u napadených stromů došlo přitom k významnému poškození povrchových pletiv (vstupní brána pro houbové infekce) a ke snížení jejich mrazuvzdornosti. Jako mortalitní stresor pak nastoupily v jarním období r. 2001 houbové infekce, jak je zmíněno výše. Silně poškozené a odumírající jedince zcela druhotně kolonizoval také podkorní hmyz. Z nejdůležitější skupiny - kůrovcovitých (Scolytidae) - byly ve vzorcích zjištěny nepříliš četně celkem tři druhy (Orthotomicus suturalis, Ips cembrae, Crypturgus pusillus). Jiný hmyz (popř. členovci či živočichové obecně) se na vzorcích nacházeli již sporadicky a jako významnější původci poškození podle našeho názoru nepřicházejí do úvahy (několik druhů Lepidopter, bejlomorka Dasyneura laricis a další).
Závažný negativní vliv sání korovnic se pokusíme doložit uvedením výsledků pozorování ze dvou oddělených lokalit. V prvním případě se jedná o orientační šetření provedené pracovníky LOS na Lesní správě Orlík n. Vlt. (Karel Schwarzenberg) na ploše dvou silně poškozených porostů (Středočeská pahorkatina, okres Písek, lokalita Varvažov). V porostech bylo namátkově vybráno vždy 50 stromů a hodnocena přítomnost poškození ve vztahu k příznakům výskytu korovnice zelené, která na kůře kmenů a silnějších větví vytváří bělavé chomáčky až povlaky voskových vláken. Ze souboru 100 stromků byly na 43 jedincích zaznamenány příznaky prosychání a odumírání různé intenzity; z těchto 43 jedinců bylo 33 silně napadeno korovnicemi (tj. plných 77 %). Zbylých 57 stromků příznaky poškození nevykazovalo a z nich pouze na 9 jedincích byly přítomny korovnice (17 %). Výsledky ukazuje graf.
Druhý případ představují údaje získané pracovníky LS Pelhřimov (LČR), kde bylo v minulých letech každoročně prováděno v omezeném rozsahu ošetřování proti korovnicím. Výše prezentované výsledky se týkají revírů Johanka, Černovice a Drážďany (SZ okraj Českomoravské vrchoviny, převážně okres Pelhřimov), kde bylo v podzimním období r. 2000 a v jarním období r. 2001 uskutečněno pozemní ošetření vybraných porostů či porostních skupin. Výsledky srovnání ošetřených a neošetřených ploch jsou uvedeny v tabulce. Jak je z obou případů patrné, predispoziční vliv korovnic rozhodně není možno podceňovat. Přestože jde o údaje pouze ze dvou oblastí, navíc získané metodicky rozdílnými způsoby, lze říci, že v zásadě potvrzují předchozí literární poznatky, kde však uvedení konkrétních výsledků (experimentální podložení) většinou chybí.
Není naším cílem, aby se tyto řádky staly podnětem k rozsáhlému uplatňování chemické obrany proti korovnicím v mladších modřínových porostech za účelem zamezení vzniku popisovaného poškození. Jednak by v takovém případě bylo nejdříve nezbytné provést skutečně reprezentativní pokusy na větším počtu co nejrozmanitějších lokalit, které by jednoznačně prokázaly obecnou kardinální roli korovnic, resp. spojitost jejich nadměrného výskytu s propuknutím předmětného prosychání a odumírání. Na druhé straně by ani prokázání takové spojitosti situaci zcela neřešilo, neboť současný rozsah výskytu mladých modřínových porostů, nepravidelnost a náhlost vzniku poškození a značná náročnost provádění obranných opatření celou záležitost neobyčejně znesnadňují. Lze tedy říci, že možnosti obrany především spočívají v lesopěstebních opatřeních, v odstraňování a asanaci masivně poškozených jedinců, směřující k zamezení dalšího šíření nákazy a v selektivním přístupu k obranným opatřením proti korovnicím prostřednictvím pozemních zásahů. Záležitosti spojené s možností aplikace fungistatických přípravků podrobně hodnotí ve svém příspěvku v Lesnické práci Jankovský (1997).
ZÁVĚR
V současnosti je již takřka pravidlem hodnotit podobná poškození (chřadnutí a odumírání) jako tzv. multikauzální záležitost, při níž se uplatňuje celé spektrum více či méně zřejmých negativních faktorů a činitelů, navzájem provázaných a navíc s různou proporcionalitou časovou a místní. U popisovaného poškození modřínů považujeme za prokázané, že rozhodující roli sehrávají tzv. biotičtí škodliví činitelé, především zmiňované patogenní houby ve vazbě na oslabení stromů povětrnostními vlivy a sáním korovnic. Dále je nutno se vyjádřit k otázce výskytu poškození v loňském a letošním roce. V připojené mapce jsou uvedeny okresy, na jejichž území bylo v roce 2001 zaznamenáno prosychání a odumírání mladých modřínů. Celkem jde o téměř polovinu okresů, rozmístěných převážně v pahorkatinných, podhorských a horských oblastech. Rozsah poškození v loňském roce se odhaduje na několik set hektarů redukované plochy. Nejvíce byl postižen kraj Vysočina, Královéhradecký a Zlínský, naopak poškození nebylo doposud hlášeno z kraje Ústeckého. Je tedy patrné, že výskyt poškození byl značně nerovnoměrný (podobně jako v letech 1992-96). Jaké projevy je možno očekávat v roce letošním? Pro několik posledních kalamit u nás i v okolních zemích bylo charakteristické, že jak vcelku náhle vznikly, tak také, v podstatě z roku na rok, ustoupily. Pokud budeme usuzovat z této analogie, můžeme očekávat příznivý vývoj, tedy podstatně nižší rozsah poškození ve srovnání s loňským rokem (obecně nižší výskyt savého hmyzu v podzimním období 2001 tomu zatím také nasvědčuje).
Autoři děkují zvláště pracovníkům Lesní správy Pelhřimov (LČR), jmenovitě Ing. Rudolfu Švecovi, za nezištné poskytnutí podrobných údajů; dále Ing. Karlu Kovářovi z Lesní správy Orlík n. Vlt. (Karel Schwarzenberg) za spolupráci při terénním šetření a všem ostatním, kteří Lesní ochranné službě VÚLHM poslali vzorky k vyšetření nebo hlášení o výskytu poškození.
Adresa autorů:
František Soukup, Vítězslava Pešková,
Jan Liška, Petr Kapitola
VÚLHM Jíloviště-Strnady
156 04 Praha 5 - Zbraslav