POSLEDNÍ ODKAZ EDUARDA PRŮŠI
Eduard Průša
Tento příspěvek chtěl Ing. E. Průša, CSc. původně přednést osobně na semináři “Problematika lesnické typologie IV” v Kostelci n. Č. l. v lednu 2002. Bohužel již tehdy se u něj začala projevovat choroba, která jej připravila o život a tudíž předal rukopisy Ing. J. Vokounovi a doc. Ing. J. Vieweghovi, CSc., aby některý z nich jeho příspěvek přečetl. Pří-spěvek přednesl Ing. Jiří Vokoun, který tak mimoděk naposledy zastoupil svého dlouholetého přítele a tlumočil jeho myšlenky, s nimiž se také ztotožňoval. Pro uveřejnění ve sborníku z tohoto semináře chtěl Ing. Eduard Průša, CSc. příspěvek ještě “učesat”. Bohužel to však nestihl.
Jiří Viewegh
Vážení přátelé,
těšil jsem se na opětovné setkání s Vámi při příležitosti již čtvrtého typologického semináře. Je dobře, že se stal tradicí nejen mezi typology, ale u širší odborné veřejnosti. Děkuji za poctu,
že Sborník typologie III. je věnován mé osobě. Omlouvám se za to, že na Vás zírá “stařec z policejního alba”. Jste jedni z mála lesníků, kteří mají to štěstí, že mohou rozvíjet nejzajímavější výstupy široce pojatého průzkumu našich lesů, kterým je lesnická typologie. Ze zpětného pohledu pokládám tento gigantický průzkum a typologické mapování všech lesů za zázrak, vzhledem k tomu, za jakých podmínek se uskutečňoval. Je samozřejmé, že dílo má četné nedostatky, ale mimo místních “hrubek” při mapování, je to dílo obdivuhodné a dobře použitelné.
Je nutné si uvědomit, že výsledky typologie od svých počátků byly určeny jako pomůcka les-ním hospodářům pro jejich snazší orientaci v našich pestrých přírodních podmínkách se silně pozměněnou skladbou dřevin. To měla za úkol typologická mapa, která je rekonstrukční mapou přirozené skladby dřevin. Protože tuto práci dělali lesníci, kteří určité pěstební a hospodářské poznatky spojovali s lesním prostředím, bylo možno vytvořit rámcové hospodářské směrnice, diferencované podle prostředí. To je a musí zůstat jako hlavní dlouhodobý program lesnické typologie.
Typologický systém ÚHÚL vznikal z vlastních podkladů a výsledný Přehled lesních typů a jejich souborů v ČSR z roku 1971 s menšími doplňky platí dodnes. Systematickým sledováním půdních poměrů, bylinného a stromového patra v rámci daného klimatu postihl průzkum jejich vazby natolik, že bylo možno přiřazovat porosty s odlišnou dřevinou skladbou (s pozměněnou fytocenózou) do základní jednotky (lesního typu) jako porostní stádia. V nich lze důkladným studiem nalézt zbytky jednotlivých rostlinných druhů s velkou vypovídací schopností (indikátorů), které prokazují vazbu k základnímu lesnímu typu a stupeň odchylky od něj.
Soubor lesních typů (SLT) je základní jednotkou pro jakoukoliv další aplikaci (nejen lesnickou). Praxe ukázala, že jakékoliv jejich slučování je na škodu. Má-li typologie sloužit lesnímu hospodáři, jsou pak hospodářské soubory větších či menších “balíků” vždy v neprospěch lesa. To dokazuje “holosečná” vyhláška č. 13 z r. 1978 s 27 hospodářskými soubory a přibližně totožné cílové hospodářské soubory v “podrostní” vyhlášce č. 83/1996 Sb. Nejnověji pak cílová hospodářství (Plíva K. 2000) se 16 soubory. Tím např. cílové hospodářství č. 13 - SM (BK, JD), hospodářství na živných půdách, je totožné s květnatými bučinami podle geobotaniky, obsahují 3. - 6. lvs a kategorie S, B, H, D - tj. ve 3. lvs s vitálním dubem, v 6. lvs s vitálním smrkem a kategorii S - svěží (velmi příznivé pro přirozenou obnovu a stabilitu a kategorii D (hlinitá, obohacená) s obtížnou buření. Takové spojení je pro praxi naprosto nepoužitelné a zavádějící. Rovněž při přechodu souborů lesních typů (SLT) do skupin typů geobiocénů (STG) se slučuje kategorie K (kyselá), N (kamenitá) a I (uléhavá) do jednoho STG (AB3), rovněž tak kategorie S (svěží), F (svahová), H (hlinitá) do jednoho STG a kat. D (hlinitá, obohacená) a kat. A (acerózní, kamenitá) do STG (BC 3), což vylučuje použití v lesnictví.
Široké rámce cílových hospodářských souborů (CHS) byly použity prof. Iljou Vyskotem pro “Potenciální funkci lesů České republiky” podle hospodářských souborů a porostních typů (MŽP 1999), kde po zohlednění produkce a hodnot ekologických funkcí lesa - vychází reálná hodnota (cena) lesa. Tato metodika se např. používá k odhadu náhrad za poškození lesa. Např. CHS 45 obsahuje 3. a 4. lvs a kategorie S, B, H, D. SLT 3S má 57 % relativní produkční potence (RPP), SLT 4 D má 80 % RPP, rozdíl v CHS 45 je 16 % (!!) RPP. CHS 55 obsahuje 4. a 5. lvs a kategorie S, B, H a D. SLT 5S má 62 % RPP, SLT 6D má 100 % RPP, rozdíl v CHS 55 je 38 % (!!!) RPP. Z těchto velkých rozdílů produkce v jednom cílovém hospodářském souboru vyplývá, že CHS pro výčet výše finanční náhrady nelze použít. Přijatelná cena je soubor lesních typů (SLT), i když víme, že i tento má jisté produkční rozpětí.
Soustava Natura 2000 vychází z geobotaniky a zachycuje všechny ekosystémy (i pozměněné) ve značné šíři. Katalog biotopů ČR dokládá jasný floristický (geobotanický) základ, kde zajímavá společenstva (např. podmáčená) jsou podrobně členěna, kdežto lesní společenstva zde uváděná (mapovací jednotky), zaujímají několik lvs a více kategorií. Např. Biotop L 5.1 - květnaté bučiny, kromě známého rozpětí 3. - 6. lvs a kategorií S, B, H, D je rozšířen o kategorie A, F, O, V, takže rozpětí dřevin je od habru po smrk. Naproti tomu bude-li tato soustava realizována, může v některých případech přinést vymapování lesních porostů nebo jejich částí, které mají přibližně přirozenou skladbu dřevin, což by mohla typologie využít jako prototypu některých lesních společenstev při zakládání paralelních ploch (pokud se tak již dávno nestalo). Je jisté, že na lesní půdě bude maximálně využito typologických map (mapovací jednotky) a porostních map s popisem porostů (zakreslený porost, dřevina, věk).
V minulém roce jsem velice uvítal ukázky vyhodnocení archivovaných typologických zápisníků počítačem, a to výstup základní a zkrácené fytocenologické tabulky. Před lety jsem se touto problematikou prokousával na koleně. Nejvyšší hodnotu mají paralelní plochy pod různými dřevinami (nemusejí být v těsném sousedství). V rámci lesního typu je nutno správně přiřadit porostní stádia, která se liší i pozměněnou fytocenózou. Někdy stádia vykazují posun kategorie (např. z B na S). Jejich vymapováním můžeme dostat podklady pro biologickou i chemickou melioraci. Zařazení typologického zápisu je náročná a zodpovědná práce, kterou mohou dělat jen typologové s velkým přehledem a praxí, nejlépe jeden v každé oblasti. U problematických zápisníků je vhodné zkoušet více variant, nebo je vyřadit. Vyhodnocení zápisového materiálu by bylo velkou satisfakcí lesnické typologie a konečně by ji postavilo na úroveň geobotaniky.
Neměl jsem možnost prostudovat žádný OPRL, nemám ani přístup k jeho výstupům. Vím však, že při revizi mapování byl v hercynské oblasti preferován 4. - bukový lvs, a to převážně na úkor 5. - jedlobukového lvs. V bukovém lvs je buk vitální a dává cenné sortimenty. V jedlových bučinách (nad 600 m n. m.) má malou vitalitu a dává nevalný sortiment. Obecně je třeba usilovat o to, aby všechny výzkumné práce a sdělení byly typologicky zařazeny. Až dosud se v typologických článcích a diskusích pojednává převážně o dřevinách jako takových bez vazby na stanoviště. Tak se např. vedou diskuse o borovici, výběrném lese apod. Je třeba vzbudit zájem výzkumných pracovníků, aby zakládali paralelní plochy na typologicky identických stanovištích. Lesníci v provozu by měli znát charakteristiky SLT, na nichž hospodaří, a dokázat si ověřit humusovou formu, posouzení horních půdních vrstev s velkou vypovídací schopností (ekologické skupiny rostlin - ESR).
Dnes je éra počítačů a převládá názor, že tato technika vyřeší mnohé naše problémy. Je doba mladých sebejistých pracovníků, kteří častokrát zkratovitě rozhodují o závažných problémech. Při řešení lesnické problematiky je třeba si připustit více rozvahy a skromnosti. Neboť jen tak lze úspěšně prosazovat zlepšení stavu našich lesů. K tomu Vám přeji mnoho pevné vůle, cílevědomosti a radosti z této práce.
Eduard Průša