VÝBĚRNÉ LESY Z POHLEDU MEZINÁRODNÍCH ZKUŠENOSTÍ
Lubomír Šálek
Lesní hospodářství se nachází v procesu hledání a ověřování nových cest, zejména v hospodářské úpravě lesů. Jejím úkolem je najít životaschopný kompromis mezi všemi funkcemi lesů. Jednou z cest je uplatnění výběrného způsobu a kontrolní metody jako nástroje pro rozhodování lesních hospodářů. I proto se na podzim roku 2001 ve Švýcarském Curychu konala týdenní konference věnovaná problematice nestejnověkých lesů, zejména jejich historii a současnému stavu v podmínkách střední Evropy.
Organizátoři (Swiss Federal Institute of Technology ETH) kladli důraz především na praktické poznávání různých výběrných lesů v Německu, Francii a Švýcarsku. Proto prezentace a panelová diskuse zaujímaly pouze menší část konference, větší prostor patřil exkurzím. Jako zástupce Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů jsem se zúčastnil konference s příspěvkem do panelové diskuse. V prvé řadě je nutno zdůraznit, že pojem nestejnověké lesy zahrnuje širší výklad než jen lesy výběrné (jednotlivě či skupinově v rámci porostu). Např. v jiných podmínkách může nestejnověký les zahrnovat vyrovnaný systém pasečného hospodářství - holoseče do 1 ha (Britská Kolumbie, Kanada), který byl označen jako skupinovitý výběr. Záleží tedy na měřítku, jakým způsob hospodaření posuzujeme. Nemusí se to týkat jen rozsáhlých boreálních lesů, skupinovitý výběr např. v dubových porostech zahrnuje holoseče o průměrné rozloze 0,4 ha. Důležité je, aby v rámci určité oblasti (porost, les) byly zastoupeny všechny tloušťkové třídy a produkce dříví byla vyrovnaná.
ZÁKLADNÍ PRINCIPY
Před uvedením příkladů využití výběrného způsobu v lesním hospodářství, bych rád zdůraznil dvě zásadní fakta, která jeho uplatnění ovlivňují. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že výběrný způsob hospodaření není stabilně zastoupen v podmínkách přirozených lesů. Je pouze jednou, a to poměrně krátkou fází dorůstání. Vyžaduje totiž rozvolněný zápoj a jeho udržování je výsledkem nepřetržitých lidských zásahů do porostu. Jakmile přestaneme udržovat rozvolněný zápoj, vytvoří se jednolitý zápoj dominantních stromů znemožňující dorůstání dalších tloušťkových tříd. U přirozených lesů je to fáze optima. Nelze tedy v žádném případě tvrdit, že výběrný způsob, zejména jednotlivý výběr, je metodou blížící se přirozenému vývoji lesa, jak mnohdy, zejména environmentalisté hlásají, ale naopak, vyžaduje stálé lidské zásahy do porostů. Za druhé je nezbytné využít pro tvorbu výběrných lesů ty dřeviny, které tento systém snášejí, tedy stínsnášející dřeviny, v našich podmínkách se jedná o dvě: smrk a především jedli. I buk, obecně považovaný za stínsnášející dřevinu, je méně tolerantní k dlouhodobému (desetiletí) zástinu. To znamená, že tento způsob je výhodný pouze v 5. jedlobukovém či 6. smrkobukovém lvs (podle různých přednesených prezentací), v našich podmínkách především v 5. lvs nebo tam, kde je dostatečně zastoupena jedle.
PŘÍKLADY POROSTŮ S DOMINANCÍ JEHLIČNATÝCH DŘEVIN
Německo
Navštívili jsme oblast Schwarzwaldu, lesy poblíž Todtmoosu, kde 45 % lesů má charakter nestejnověkých lesů s těmito charakteristikami: zastoupení všech hlavních dřevin (buk, jedle, smrk), zastoupení všech tloušťkových a výškových tříd, přirozená obnova jedle. Přírodní podmínky zde charakterizují mírně kyselé půdy v nadmořské výšce 800-900 m n. m. a průměrné srážky okolo 1000 mm ročně. Ne všechna kritéria byla striktně dodržena, např. podíl buku se uměle zvyšuje podporou náletu a pěstební péčí o současné zastoupení buku. Cílem lesních hospodářů je nepravidelná struktura dosažitelná skupinovitým výběrem a produkce silných sortimentů, zejména jedle a smrku. Produkce bukového dřeva hraje podružnou roli, k buku se přistupuje jako k meliorační dřevině a dřevině výchovné pro smrk a jedli.
Hospodářská úprava je na bázi inventarizace stálých ploch. Průměrná zásoba byla 500 m3/ha a plánovaná decennální těžba 140 m3. Průměrný objem těžených kmenů byl v minulém zásahu u smrku 2,3 m3, u jedle 6,0 m3 a u buku 1,0 m3. Zde je vidět úsilí o produkci tlustých sortimentů. Z vlastního pozorování letokruhů na čerstvých pařezích vyplynulo, že jedle zde roste od mládí pravidelně, tedy v podmínkách rozvolněného zápoje. Nemá tak stlačené letokruhy v mládí, jako u některých našich výběrných lesů. I když věk hraje ve výběrných lesích jen okrajovou roli, přesto je důležitý jako jeden z faktorů rentability. Průměrný věk těžených jedlí se pohybuje mezi 120-140 roky.
Vlastní těžební zásah je kombinací práce dřevorubce a těžkého harvestoru (Königstiger), jejich nasazení na jednom místě se odvíjí od přírodních podmínek a zásahu (jednotlivý strom či skupina stromů). Těžební práce se řeší zakázkou u soukromé firmy, správci lesů vyznačují stromy a kontrolují práci z hlediska zajištění bezeškodné těžby a přibližování. Kmeny se krátí na výřezy o max. délce 5 m, což také přispívá k menším škodám na porostech.
Důležitým kritériem pro udržení výběrného lesa je zajištění přirozené obnovy, pro kterou je vysoce rizikový faktor poškození zvěří. V této oblasti dosáhli tzv. únosných stavů zvěře, což není žádné číslo, ale empiricky udržovaný takový stav zvěře (žije zde srnčí zvěř), kdy nedochází k poškozování. Z diskuse vyplynulo, že tento ideální stav (zvěř je v počtech, kdy neškodí) se dá zajistit především v režijních honitbách. Tyto honitby zahrnují zhruba polovinu lesů státních, druhá polovina se pronajímá. V režijních honitbách jednotliví správci (revírník) přímo odpovídají za udržování stavů zvěře na bezeškodné úrovni. Bezeškodná úroveň znamená řádné odrůstání dostatečného počtu jedinců všech dřevin, nejedná se opět o čísla, ale empirické pozorování stavu lesa.
Švýcarsko
Vrcholem exkurzí byla návštěva jednotlivě výběrných lesů v oblasti Švýcarské Jury, kanton NeuchČtel, les Couvet, kde se takto hospodaří přes 120 let a kde hospodařil jeden z hlavních propagátorů výběrného lesa, Henry Biolley. Nejednalo se jen o exkurzi do výběrných lesů, ale měli jsme možnost i srovnání intenzivně obhospodařovaného výběrného porostu s porostem, kde se vůbec nezasahovalo asi 70 let. Žádná přednáška nemůže nahradit takové praktické srovnání. Porosty zde rostou na bohatých půdách s vápencovým podložím (rendzina) v nad-mořské výšce od 760 - 1020 m n. m, průměrné srážky činí 1290 mm/rok. Cílem Biolleyho a jeho pokračovatelů bylo dosáhnout průměrné zásoby 350 m3/ha, stálé produkce a vyrovnaného poměru mezi tenkým, středním a tlustým dřívím. Toho se mělo dosáhnout empiricky s kontrolou stavu lesa periodickými inventarizacemi (kontrolní metoda). Těžilo se průměrně 70 m3/ha jednou za 7 let. Na základě poslední inventarizace se nyní musí zvýšit intenzita těžby, protože roste zásoba (500 m3/ha). V sousedství se nachází les v majetku rodiny Wepflerových, kde se přibližně 70 let netěžilo. Zápoj se přirozeně uzavřel a les je nyní ve stádiu optima. Dominantní dřevinou v obou porostech je jedle bělokorá. Srovnání obou porostů ukazuje tabulka 1.
Tenké dříví u bezzásahového lesa tvoří převážně velmi nekvalitní buk rostoucí rozptýleně v porostu. Porost je ve formě “katedrály”, nejvyšší jedle dosahuje 54 m, ale nabízí se otázka, co dále. Zatím je ve fázi optima, problém nastane v přechodu do fáze rozpadu, tedy v hospodářském lese do fáze nutné těžby. Srovnání obou porostů jasně ukazuje, že les výběrný je dílem lidských zásahů a vyžaduje stálou údržbu. Na druhé straně je to jeden z nejlepších způsobů pro pěstování jedle.
POROSTY S DOMINANCÍ LISTNATÝCH DŘEVIN
Zaznělo již při prezentacích i v panelové diskusi, že výběrný les ,zejména jednotlivě výběrný způsob, je obecně méně vhodný pro listnaté dřeviny. Při exkurzích jsme navštívili výběrné listnaté lesy ve Francii a Švýcarsku (Švýcarská Jura). Všeobecně lze konstatovat, že přírodní podmínky charakterizoval dostatek srážek a masivní zmlazování buku. Půdní podmínky byly různé od kyselých po živné půdy.
Francie
Ve Francii se jednalo o převody bývalých nekvalitních pařezin s výstavky. Prodloužením doby tvorby kmenů a zašetřením výstavků jako zdroje semene se stav lesa zlepšil, zejména z hlediska produkce. Ale i tak vznikly určité problémy. V zástinu se dominantně projevoval buk či habr, zatímco dub jako nosná ekonomická dřevina vyžadoval rychlé uvolnění a obnovu ve skupinách. Skupiny byly v průměru 0,3 ha. Vyžadovaly pěstební péči, zejména prořezávky ve prospěch dubu. Listnaté dřeviny vytvářejí krátký kmen a hluboce zavětvenou korunu, kterou navíc silně rozšiřují. Uvolnění jednotlivých stromů ve starších skupinách má za následek vytváření adventivních větví, kmenových výmladků, jež zhoršují kvalitu dřeva. Přesto jsou ve srovnání s pařezinou tyto lesy výrazně produktivnější. Otázkou zůstává jejich srovnání s podrostním hospodářským způsobem pomocí clonných sečí.
Švýcarsko
Tady jsme se setkali s poněkud modifikovaným nestejnověkým listnatým lesem tvořeným bukem a dubem. Nebyl to klasický výběrný les, ale les obhospodařovaný systémem nepravidelných clonných sečí s proměnlivou velikostí po-dle cílové dřeviny, pro buk do 0,1 ha, pro dub do 0,8 ha. Jinak se uvolňoval buk - pomaleji než u dubu. Zejména u dubu se tento systém silně blížil pasečnému způsobu. Tento obecní les (vlastníkem je skupina obcí) se zařizuje na základě kontrolní metody pravidelnými inventarizacemi. Inventarizuje se celý majetek, nikoliv tedy zkusné plochy, a to stromy od průměru 17,5 cm výše. Ty se rozdělují do tloušťkových tříd s intervalem 5 cm. Tenké dříví reprezentují 3 třídy (20, 25, 30), střední 4 třídy (35, 40, 45, 50) a tlusté dříví třídy od 55 cm výše. Mimo poměrů skupin tloušťkových tříd se sleduje i vrůst či přírůst do inventarizace, tedy objem dříví, jež vstoupilo do první tloušťkové třídy od poslední inventarizace. Tento údaj je velmi důležitý pro stanovení těžebního zásahu a udržení bohaté struktury. S intenzivnějšími zásahy vrůst stoupá, s nižšími klesá. Tento příklad ukazuje snahu o eliminaci nepříznivých vlivů výběrného lesa na výtěžnost zejména vysoce kvalitních sortimentů.
ZÁVĚR
Lze říci, že výběrný způsob má své přednosti a slabiny tak jako ostatní metody pěstění lesů. Z předností je nutno vyzvednout jeho schopnost pravidelné produkce kvalitních sortimentů jehličnatých dřevin (smrk a jedle), důležitost pro samotné udržení jedle v porostech, kvalitní mimoprodukční vlastnosti, zejména funkci rekreační pro návštěvníky z měst, kteří preferují vzhled lesa blížící se jejich představě panenského lesa. Tedy u jehličnatých porostů jedlobukového lvs převažují kladné vlastnosti výběrného způsobu. U listnatých porostů nižších lvs naopak převažují záporné vlastnosti, zejména co se týče kvality výsledné produkce. Ani mimoprodukční funkce neodpovídají vloženému úsilí, protože vždy je nutné si znovu a znovu opakovat, že výběrný les je dílem člověka a vyžaduje stálou údržbu, tedy vklad umu a financí. Při všech těchto příkladech, ať kladných či záporných, je nutné zajistit vlastní základ výběrného lesa, přirozenou obnovu, a tu lze zajistit pouze eliminací nepříznivých vlivů, zejména vysokých stavů spárkaté zvěře. Bez tohoto předpokladu se debaty o výběrných lesích stávají výrazně akademickými.
Sborník, podrobnější materiály k exkurzním plochám, grafy, fotografie, mapky, tabulky, jsou uloženy na pobočce ÚHÚL v Kroměříži a jsou k dispozici pro kopírování či nahlédnutí.
Adresa autora:
Ing. Lubomír Šálek
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Brandýs nad Labem
pobočka Kroměříž
Náměstí Míru 498, 767 07 Kroměříž
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.