POŠKOZENÍ BÁZE KMÍNKŮ SAZENIC NEVHODNOU APLIKACÍ HERBICIDŮ
Libor Jankovský
Používáni pesticidů je běžnou součástí hospodaření v lesích. V řadě případů, jako je ochrana sazenic před sypavkami, je použití pesticidů nenahraditelné. Nutno však konstatovat, že v jiných případech ochrany má lesník k dispozici několik řešení, jejichž výběr podléhá především technologickým, ekonomickým, environmentálním, ale i sociálním kritériím.
Všechny pesticidy uváděné na trh podléhají striktním a především drahým schvalovacím řízením podle platné legislativy, při kterém musí být mj. doložena nezávadnost přípravků pro rostlinný materiál, včely, ryby, zvěř apod. Přípravky schválené pro použití v lesnictví pak podléhají dalším omezením, včetně technologie aplikace.
MOŽNOSTI POŠKOZENÍ SAZENIC PESTICIDY
Příznaky poškození pesticidy mohou být pozorovány i v případech, kdy je dodržena předepsaná technologie. Příčinou je většinou kombinace vedlejších nepříznivých, vesměs klimatických faktorů. Přípravky jsou testovány zpravidla za ideálního počasí, které jsou však při aplikaci v přirozeném prostředí těžko opakovatelné. Pro aplikaci je zásadní především teplota, vlhkost vzduchu i půdního prostředí, pohyb vzduchu a rovněž intenzita slunečního záření.
Z praktické zkušenosti je u řady přípravků, především fungicidů, známo že “pálí”, tedy dochází k poškození pletiv asimilačního aparátu účinnou látkou přípravku, případně jejím nosičem či obsaženým aditivem. Z hlediska poškození jsou při použití v lese problematické zvláště herbicidy. Důvodem je fyziologická podobnost ošetřovaných dřevin a hubených plevelů. Obecně je známo, že k nejcitlivějším dřevinám patří spolu s některými listnáči modřín, který reaguje i na poměrně malé koncentrace přípravků. Přesto i u borovice, která je naopak považována za tolerantní vůči herbicidům, byly pozorovány výrazné deformace růstu. Typickým projevem je metlovitost, proliferace, odumření terminálu apod.
POŠKOZENÍ BÁZE KMÍNKŮ
V roce 2001 a 2002 bylo na několika místech pozorováno poškození kultur a zaškolkovaných sazenic smrku, buku a jedle. Ve všech případech byly pozorovány prakticky shodné příznaky. U smrku a jedle to bylo žloutnutí jehlic a poruchy rašení následované chřadnutím a odumřením. U poškozených buků pak byla nápadná redukce asimilačního aparátu, zmenšení čepelí listů až úplná defoliace. Hlavní příčinou poškození bylo zúžení až zaškrcení kmínku nad kořenovým krčkem, provázené odumřením kambia v délce cca 5 cm. Nad místem nekrotizovaných pletiv se vytvořila zduřenina tvořená lýkem i částečně zdřevnatělým posledním letokruhem. Tento příznak vzniká narušením asimilačního proudu v sítkovicích, kdy jsou asimiláty ukládány nad nekrózou. Kořenový systém všech poškozených sazenic byl silně redukován, vesměs byl již odumřelý. Pouze jednotlivě byla u některých sazenic pozorována aktivizace václavek Armillaria spp., které vytvářely pod kůrou bílá syrrocia jako reakce na odumření pletiv. Pouze na jedné z jedlí byla rovněž zjištěna Pestalotia hartigii, která je uváděna jako původce zaškrcování semenáčků a sazenic. Tyto organismy spíše sekundárně reagovaly na odumření hostitele. V žádném případě je není možno považovat za původce pozorovaného poškození.
APLIKACE HERBICIDU CASARON G
Společným znakem všech sledovaných případů byla aplikace herbicidu Casaron G. Na obdobných neošetřených plochách sazenice poškozeny nebyly. Herbicid Casaron G byl uveden jako registrovaný přípravek v Seznamu povolených přípravků na ochranu lesa pro rok 2001. Jeho povolené použití je omezeno pouze pro zaškolkované sazenice a síje, a to pouze časně na jaře před vyrašením a pro výsadby listnáčů na jednoděložnou a dvouděložnou buřeň. Pro výsadby jehličnanů nebylo použití schváleno. Použití je navíc možné pouze na jaře před vyrašením. Casaron G je určen v lesnictví spíše pro výjimečné aplikace v kulturách, které mají dostatečně vyvinutý kořenový systém. Není vhodný k ošetření sazenic ve školkách a v čerstvých výsadbách tak, jak tomu bylo v šetřených případech.
PŘÍČINY POŠKOZENÍ
Za příčinu poškození je možno považovat aplikaci herbicidu v kombinaci s nevhodným počasím. Primární iritace pletiv herbicidem je zvýrazněna působením horka, kdy povrch půdy i povrchová pletiva kmínku, dosud mikroklimaticky chráněná buření, jsou náhle odstíněna a přehřívají se. Důsledkem je pak pozorovaná nekrotizace pletiv.
Obdobná poškození jsou vesměs přičítána právě působení horka (Nef L. et Perrin 1999, str. 79, Damaging agents in European Forest nurseries. Practical Handbook. EU Office for Official Publication of the European Communities. Pp 352). Ve sledovaných případech pak zásadní roli sehrála nevhodná aplikace herbicidu. Na poškození herbicidem poukazoval i odumřelý kořenový systém sazenic. Nápadný byl nepoměr mezi podzemní a nadzemní částí sazenic. Kořenový systém navíc nejevil známky prokořenění substrátu po výsadbě. I to je možno přičíst na vrub nevhodné aplikaci Casaronu G, resp. nedodržení předepsaných postupů a maximálních dávek. Obdobného poškození sazenic bylo pokusně dosaženo rovněž použitím několikanásobné dávky herbicidu (Krejčíř, R. - ústní sdělení).
ZÁVĚR
Přestože je buřeň z hlediska výsadeb a zajištění kultur nežádoucí, je nutno přiznat některé její pozitivní efekty, především úpravu mikroklimatu v okolí sazenic. V případě prostého mechanického vyžínání navíc povrch půdy i bázi kmínků chrání mulč z rostlinných zbytků. Naopak při aplikaci herbicidů dojde k náhlé změně mikroklimatických podmínek v důsledku odumření rostlinného krytu. Nedodržením technologických postupů pak může dojít k pozorovanému poškození, které je umocněno působením klimatickými vlivy.
Při volbě technologie odstranění buřeně je vhodné zohlednit vedle ekonomických aspektů rovněž riziko vzniku poškození. Lze očekávat, že v budoucnosti vzroste v souvislosti s častými klimatickými extrémy význam přiměřeného bylinného krytu pro obnovu - umělou i přirozenou. Cílem boje s buření v blízké budoucnosti by tedy neměla být úplná likvidace veškerých bylin, ale potlačení jejich růstu za minimálních nákladů a biologických rizik. Možným trendem v této oblasti může být i jakási regulace druhové skladby bylinného patra pasek.
Seznam použité literatury je k dispozici u autora
Adresa autora:
Dr. Ing. Libor Jankovský
Ústav ochrany lesů a myslivosti
Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně
Zemědělská 3, 613 00 Brno