BUDOU NADÁLE KLESAT CENY KULATINY A ŘEZIVA?
Michal Třeštík, Jan Klíma
Pavel Urban
- narozen v r. 1962 v Havlíčkově Brodě,
- absolvent Gymnázia v Chotěboři a SPŠ dřevařské v České Lípě
- po absolvování základní vojenské služby nastoupil rovnou do pily ve Ždírci nad Doubravou
- 1984-1995 - mistr, vrchní mistr (hranolovka, pila, adjustace, přidružená výroba)
- 1996 - 1997 - vedoucí výroby (po příchodu Geralda Schweighofera do Ždírce)
- od r. 1998 - vedoucí závodu
STORA ENSO TIMBER VE ZKRATCE
- roční čistá tržba 1 180 milionů eur
- 3 600 zaměstnanců v 9 evropských zemích
- 19 pil a 15 závodů na další zpracování umístěných v severní a střední Evropě
- kapacita 5,8 milionu m3 řeziva (2 mil. m3 tvoří výrobky s přidanou hodnotou)
- strategické skupiny výrobků: stavebnictví, truhlářství a distribuce
- hlavní trhy: Evropa, USA, Asie, severní Afrika
- jediným vlastníkem je Stora Enso
- roční spotřeba přibližně 10 mil. m3 kulatiny.
Získávání dřeva
Finsko
- spotřeba kulatiny činí 4,3 milionu m3 ročně
- 82 % nakoupeno ve Finsku, 18 % z okolních oblastí
- 8 % kulatiny pochází z vlastních lesů společnosti Stora Enso
Švédsko
- spotřeba kulatiny činí 2,1 milionu m3 ročně
- 93 % nakoupeno ve Švédsku, z nich 5 % pochází z vlastních lesů
- 7 % dovezeno převážně z Ruska
- všechna kulatina z našich vlastních lesů opatřena certifikací FSC
Rakousko
- spotřeba kulatiny činí 2,5 milionu m3 ročně
- 50 % nakoupeno v Rakousku, 50 % z Čech, Německa a dalších zemí
Česká republika
- spotřeba kulatiny činí 1,1 milionu m3 ročně
- převážně nakoupena v Čechách, částečně z Ruska, Ukrajiny a Německa
KLÍČOVÉ ÚDAJE PILY ŽDÍREC
Historie
- 1872 základní kámen ždírecké pily, první linka byl parní rámový katr
- 1978 požár pily
- 1989 modernizace pily, výměna technologie za moderní linky z Kanady a Rakouska
- 1995 Holzindustrie Schweighofer kupuje pilu Ždírec
- 1996 pořezová linka KOCKUMS CANCAR nahrazena pořezovou linkou LINCK
- 1998 Holzindustrie Schweighofer fúzuje s koncernem Stora Enso
- 2001 Stora Enso je 100% vlastníkem Stora Enso Timber
Výrobní kapacity závodu (údaje z r. 2001)
- Objem pořezu 648 155 m3
- Sušící kapacita 260.000 m3
- Kapacita hoblování 60.000 m3
- Kapacita skladu řeziva 15.000 m3
- Kapacita skladu v halách 7.500 m3
- Počet zaměstnanců 300
Hlavní trhy (r. 2001)
Německo 34 %, Rakousko 17 %, Itálie 19 %, Japonsko 13 %, ČR 7 %, USA 4 %
Distribuční kvalita (r. 2001)
KVH70 %, LB12 %, ostatní18 %
- Jaké jsou největší současné problémy dřevozpracujícího průmyslu?
Myslím, že jich je více a spíše neustále přibývají. Globalizace vstoupila podstatně i do našeho oboru. První krok v Evropě udělal Gerald Schweighofer, když fúzoval se Storou Enso a v loňském září prodal svůj zbytkový zůstatek 27 % akcií Stoře Enso, která se tak stala 100% vlastníkem koncernu. Dokáže tak pořezat 10 milionů m3 kulatiny za rok, a tím se stala největším evropským zpracovatelem.
Poslední 2 roky se potýkáme hlavně s poklesem cen řeziva v Evropě, což se projevuje hlavně u nás, na ždírecké pile, protože řežeme z 80-90 % pro evropský trh (klasické kvality jako je KVH, Leibinder a EBW). Daleko méně se tento pokles dotýká našich ostatních pil v Rakousku či v Plané, protože jsou více orientované na zámořský trh (Japonsko, Amerika, Austrálie, Anglie). Výkyv evropských cen je tolik nepostihl a např. japonské ceny se zatím drží na velmi slušné úrovni.
Pokles cen řeziva má několik důvodů. První příčinou je hospodářská situace v Evropě, zvlášť v Německu. Druhý důvod vidím ve vzniku dalších zpracovatelských kapacit (Rakousko, Německo). Objem výroby (hlavně u KVH) se v poslední době podstatně zvýšil. Obava z odbytu vedla k poklesu cen těchto produktů. Ve spojení se silnou českou korunou je to veliký problém.
České pily mají nedostatek finálních zpracovatelských kapacit (chybí sušárenské a hoblárenské kapacity, výroba LB, konstrukčních dřev apod.), a tak musí prodávat do Evropy za nižší ceny nebo na český trh. A tady narážíme na další obrovský problém. Český trh s řezivem skoro neexistuje. U nás jde o náhodné obchody s pár dealery a přímé vazby na podniky. Náš trh není v současné době schopen pojmout větší objem řeziva.
- Co je KVH a Leibinder (LB)?
KVH je klasické konstrukční řezivo lepené. Vyrábí se délkovým spojením klínovým ozubem (Keilzink). Využívá se hlavně jako segment ke stavbě rodinných domů. LB je konstrukční řezivo s daleko lepšími pevnostními znaky. Vyrábí se lepením z několika vrstev. Používá se hlavně na stavby konstrukcí mostů, hal a stadionů.
- Kolik procent Vaší produkce uplatníte na českém trhu?
Zde je nutno trochu rozlišovat. 7 procent našeho řeziva prodáváme na tuzemský trh. Většina tohoto řeziva je však méně hodnotná (tzv. výhoz), např. řezivo pro stavební účely či paletové řezivo. Kvalitní zboží, které je určeno na nějaký finální produkt, uplatníme v ČR minimálně.
- Jaká cesta vede k fungujícímu českému trhu s řezivem? Existuje vůbec možnost jeho vzniku?
Možnost tady určitě je, ale bude to trvat delší dobu, protože základy jsou zde minimální. V poslední době hodně čteme o možnosti využití dřeva, větší reklamní kampaně zde však narozdíl od Rakouska (reklamy PRO HOLZ), Německa nebo Itálie chybí. Lidé u nás mají minimum informací o možnostech využití a výhodách dřeva nebo řeziva. Například výroba řeziva nezpůsobuje prakticky žádné znečištění životního prostředí, výroba je energeticky levnější než u ostatních stavebních materiálů, dřevo dělá zdravější domácí a pracovní prostředí, je látkově a energeticky zužitkovatelné, má vysokou pevnost v porovnání k váze a vysokou tepelnou izolaci apod. Navíc zde přetrvává pocit lidí, že kácením zdravých stromů se drancují naše lesy. Proto má například kampaň “Dřevo pro život” velký význam, ale důležité jsou také veletrhy, konference či studium na vysokých školách.
- Nefungující trh s řezivem je tedy způsoben nedostatečnou reklamou či osvětou a ne špatným ekonomickým prostředím?
Druhý důvod je samozřejmě ekonomický. Chybí zde jasný zájem na jeho vzniku. Z naší vlastní zkušenosti víme, že možnost zvýšení prodeje na českém trhu existuje. Pro nás by jeho fungování bylo jednodušší. Dokonce poptávky v ČR jsou mnohem větší, než momentálně realizujeme. Hlavním důvodem, proč neprodáváme více na českém trhu, je platební schopnost. U nás je platební režim pod přísnou kontrolou, tzn. zákazník musí platit v hotovosti nebo mít pojištění. A to je často problematické.
- Jak finančně náročné jsou tyto dvě podmínky pro zákazníky?
Jsou náročné. Pojištění zajišťuje pojišťovna, která si sama prověří zákazníka (základní jmění, informace dostupné z obchodního rejstříku a od banky). Pokud je hodnocení kladné, zákazníka pojistí - např. na 8000 eur. My pak můžeme do 8000 eur prodávat, aniž bychom měli krytí (to nám poskytuje také pojišťovna). Bohužel, čeští zákazníci málokdy pojištění dostanou. Výjimku tvoří dlouholetí zákazníci, pro které vytváříme vlastní interní pojištění.
- Jaké máte problémy s dodávkami kulatiny?
S tím máme dva veliké problémy. Jeden problém je dostat rovnoměrné množství kulatiny po celý rok, druhým je získat správný sortiment. Získat rovnoměrné množství kulatiny po celý rok se nám zatím nedaří, ale situace je lepší než v minulých letech. V loňském roce jsme opět ve 3. čtvrtletí pocítili absolutní nedostatek hmoty. Ve 4. čtvrtletí se situace trochu zlepšila. Na naší pile, která potřebuje 3000 m3 kulatiny denně, se tento výpadek projeví za týden. Tento rok se rovnoměrnost dodávek zlepšuje. Pokud je v 1. čtvrtletí nadbytek kulatiny, musíme zvyšovat sklady a tím vznikají problémy. Prvním problémem je bezpečnost, logistika a organizace. Druhým problémem je obrovské finanční zatížení při 40 000 m3 kulatiny skladových zásob.
- Takže předzásobení je spíše otázka finanční než kapacitní.
My tento způsob dodávek prozatím akceptujeme. Máme zkušenosti, že pokud si v 1. a 2. čtvrtletí neutvoříme zásoby, budeme mít obrovské problémy ve 3. a 4. čtvrtletí. A neřezat je pro nás daleko horší než držet vyšší sklady.
- Přizpůsobujete cenu této situaci (snížení cen na začátku a zvýšení cen na konci roku)?
Stanovení ceny kulatiny není jednoduché. Musíme zvážit mnoho aspektů. Ne vždy se nám podaří stanovit odpovídající cenu kulatiny. Opět zde hraje velkou roli posilující česká koruna.
- Mnoho majitelů a správců lesa má problém s poklesem cen kulatiny. Nekompenzuje to vaše ztráty při prodeji řeziva?
Kompenzuje, ale ne dostatečně. Např. nyní jsme snížili cenu na 3. čtvrtletí v průměru o 50 - 60 Kč. Ovšem týden nato česká koruna posílila z 30,40 na současný kurz kolem 29 Kč. Takže naše veškerá opatření přišla vniveč.
- Myslíte si, že cena kulatiny bude dále klesat?
Cena kulatiny neodpovídá současnému stavu na trhu s řezivem a pravděpodobně ještě klesne. Ceny řeziva (teď mluvím o ždírecké pile a dalších českých pilách, které jsou orientovány na trh s KVH a LB do Rakouska a Německa) se budou dál držet na současné úrovni, v případě zvýšení s bude jednat pouze o kosmetickou změnu (2 - 5 eur). Nikdo není schopen řezat se ziskem při současných cenách kulatiny. Velký vliv také bude mít kurz české koruny, pokud bude stabilní, tak výkyvy nebudou tak velké.
- Jak reagujete na pokles cen, plánujete zisk?
Zisk musíme plánovat. Na současnou situaci reagujeme hlavně zvýšením produktivity práce. Zvýšili jsme výrazně pořez, najeli na čtyřsměnný provoz (také z důvodu nahrazení kapacity pily v Ybbsu v Rakousku, která vyhořela). Největším problémem však stále zůstává silná koruna.
- Kde vidíte reálnou cenu smrkové kulatiny?
Těžko říct. V Lesnické práci je v údajích o cenách dříví podle mého názoru mnoho nesprávných informací. Uvádíte ceny kulatiny podle Českého statistického úřadu. Neuvádí se však kvalita nebo vliv dopravy na cenu kulatiny. Jde o mnoho aspektů a vlivů, které nejde srovnat. Myslím si, že v Německu není cena kulatiny daleko vyšší. Například cena kulatiny v našich finských a švédských závodech je podstatně nižší.
- Jsou ceny řeziva v ČR a v zahraničí na stejné úrovni?
Myslím, že jsou na stejné úrovni. Dokonce se nám občas stává, že zákazníci v ČR jsou schopni zaplatit více než v zahraničí.
- Obchodní statistika FAO uvádí, že např. Finové prodávají řezivo do Rakouska daleko dráž, než prodává ČR.
Prodávají ho asi dráž, ale zase je to způsobeno dalším zpracováním (řezivo je určitě vysušené a ohoblované). Dalším aspektem je kvalita skandinávského dřeva. Výrobci LB nebo vícevrstvých desek se rozhodnou pro kvalitnější skandinávské řezivo.
- Je trh s řezivem v ČR nasycen?
Já to těžko budu posuzovat, protože náš podíl prodeje na tuzemský trh je velice malý. Nemáme žádného velkého základního zákazníka v ČR. Největším je náš ždírecký soused - Holzwerke Wimmer, kam dodáme příští rok 150 000 m385 000 m3. Nasycenost trhu je opět o možnosti většího využití dřeva a reklamy. Například cena našeho KVH není nijak dramaticky vyšší než cena klasického řeziva používaného ke stavebním účelům, ale je vysušené, ohoblované, nepodléhá negativním vlivům (brouk, kroucení, praskliny, trhliny atd.) a je pohledově hezké. Pokud by reklama byla lepší, tak se stavebník určitě na touto volbou zamyslí. vysušeného řeziva a letos asi
- Dá se kvalitnější řezivo, např. KVH, obchodovat prostřednictvím burzy?
Myslím, že ne. V současnosti to mají i naši odběratelé KVH velice těžké. Oni jsou nuceni např. vyrobit určité standardní dimenze na sklad, aby je měli připravené k okamžitému odběru. Trh je velice agresivní, reakce tudíž musí být velice rychlá. Pokud nechcete mít vysoké sklady, musíte mít perfektní plánování a to opět začíná u lesníků. Jestliže nedostanu správný sortiment, tak ho musím vymanipulovat nebo mít vysoký sklad, což teď bohužel děláme.
- Ještě se vrátíme k nasycenosti trhu, tentokrát s kulatinou. LČR by mohly zvýšit těžbu až o 300 000 m3. Je na českém trhu prostor pro pohlcení této nabídky?
Myslím, že prostor tady je. Záleží na ceně kulatiny a vývoji trhu s řezivem. Český dřevařský průmysl však nemá moc šancí, protože je velice zanedbaný. Pokrok jde momentálně velmi rychle kupředu. Velké investice kromě Žďírce a Plané neproběhly. Neudržovala se kvalita strojového parku a nevyužívaly se nové poznatky z vývoje. Vznikla zde obrovská mezera a mám obavy, že bude stát hodně sil a peněz, než se to dožene.
- Přežijí pily, které za sebou nemají globální kapitál či strategického partnera?
To je těžká otázka. Myslím, že záleží na velikosti pil, na produktivitě práce a vybavenosti. Střední pily bez velkých investic a bez zvýšení produktivity práce nebudou schopny přežít. Malé pily ano, protože mohou řezat atypické zakázky a investice zde není tak podstatná. U středních podniků se provoz moc neliší od velkých podniků. Musí mít kvalitní strojový park, kvalitní pořezovou linku, dopravní prostředky na vysoké úrovni a hlavně finalizaci (minimálně sušárny, dobré je hoblování, přidružené výroby, KVH). To však u těchto pil chybí. Zbývá jim tedy zvýšit produktivitu práce se současným zařízením. To však na konkurenceschopnost většinou nebude stačit. Proto musí hledat partnera, který bude schopen investic do nových technologií.
- Bojíte se vstupu další zahraniční firmy na náš trh? Kdo je vaším největším konkurentem na českém trhu?
Konkurence samozřejmě přijde. Jsem překvapen, že zde zatím další zahraniční kapitál není, když vidím, co se podařilo ve Žďírci a v Plané od roku 1995.
Na českém trhu nemáme momentálně konkurenci. Pořez ve Žďírci je 800 000 m3, v Plané přes 500 000 m3. Další největší česká pila - Ptení - má pořez kolem 200 000 m3. Naši hlavní konkurenti jsou v zahraničí.
- Ve Ždírci zpracováváte pouze smrk. Neuvažujete také o borovici, jejíž cena je teď příznivá?
Nedokážu posoudit příznivou cenu borové kulatiny, protože ji neřežeme. Změna není jednoduchá. Jsme součástí koncernu, kde každá pila má svůj koncept. Ten náš je výroba řeziva pro určitý segment, který vyžaduje pouze smrkové řezivo. Dalším důvodem jsou organizační a technologické problémy při pořezu obou dřevin (např. třídění štěpek, pilin, sklady kulatiny a řeziva).
- Můžete zhodnotit možnost zpracování listnáčů v dřevozpracujícím průmyslu?
Zde jsem skeptický, protože nevidím žádný koncern, který by zpracovával jak smrk, tak listnáče. Technologie, které řežou smrkové dřevo a tvrdé dřevo listnáčů, jsou tak odlišné, že nejdou skloubit. Samozřejmě i další finální výroba je odlišná. Domnívám se, že my listnáče zpracovávat nebudeme.
- Vidíte možnost, že vzniknou provozy specializované na zpracování listnáčů a využijí určitou mezeru na trhu?
Vývoj jde velmi rychle dopředu, minimálně každý rok přijde na trh nový produkt. Trh pravděpodobně donutí zpracovávat listnáče. Cena listnáčů je momentálně na nízké úrovni, takže to pro některé společnosti bude zajímavé. Nejdříve se však musí vyvinout nějaký produkt. My však nemáme dostatek zkušeností se zpracováním listnáčů, abychom mohli posoudit další vývoj.
- Jak vidíte budoucnost v současnosti problematického odbytu tlustého dříví?
Trend posledních let ukazuje, že skladba rozměrů řeziva jde dolů. My jsme dříve měli obrovský nedostatek silné hmoty, momentálně se nám to začíná vyrovnávat. Hlad po středních dimenzích je daleko větší než po silnějších. Pokud by ve Ždírci nebyl nový závod Holzwerke Wimmer, který je schopen část řeziva z tlustého dříví zpracovat, tak bude velký problém s jeho využitím. Často nám nezbývá nic jiného, než z této kulatiny pořezat méně hodnotné řezivo, protože poptávka na lepší kvalitu neexistuje. Pokud by se v budoucnosti zvyšoval podíl tlustého dříví, mohou nastat problémy s odbytem.
- Kde nakupujete surovinu?
Surovinu chceme nakupovat jen v ČR, ale vzhledem k nerovnoměrnosti dodávek jsme nuceni stále nakupovat část hmoty v zahraničí (ze Slovenska, Ruska, Německa a část jsme letos dovezli i z Rakouska). Je to pro nás nevýhodné, protože náklady jsou daleko vyšší než v ČR. Bohužel je to nutnost, v loňském roce jsme dovezli kolem 30 000 m3.
- Máte zájem o certifikované dříví?
Poslední měsíc se nás naši zákazníci ptají, zda a kdy budeme certifikovat. V ČR bude nutné mít certifikované dřevo.
- Myslíte si, že to zvýší cenu?
Ne. Bude to podmínka, aby se firma uplatnila na trhu.
- Jak vidíte vztah mezi pěstováním a těžbou lesa a dřevozpracujícím průmyslem? Myslíte, že dřevozpracující podnik bude určovat sortimenty, které se v lese těží, nebo se přizpůsobí nabízenému sortimentu?
Hlavně budeme muset daleko více spolupracovat. Pokud my nebudeme mít zisk, budou mít obrovské problémy i lesníci. V ČR zatím spolupráce stále nefunguje optimálně. Stále převládá názor “Co vytěžíme, to prodáme a oni si s tím něco provedou”. Ve Skandinávii produkují v lesích daleko více kulatiny cílově směřované na konečný výrobek. Lesníci se musí přizpůsobit užšímu vztahu mezi lesem a pilou. Náš cíl je odebírat 100 % výřezů. Momentálně je to asi 50 % s tím, že pokud určitý sortiment nemáme (určitý čep a délku), jsme schopni flexibilní manipulace dlouhé hmoty.
- Jak by měla tato spolupráce fungovat prakticky?
Nákupčí tým musí být více ve styku s pilou, s výrobním oddělením, s plánováním výroby a lesníky. U harvestorů nevidím žádný problém, protože zde se přímo do počítače dá zadat program na vytřídění hmoty. Ve Finsku tento způsob funguje. U nás je problém v mechanizaci a starém způsobu myšlení a práce, tedy určité konzervativnosti lesníků. S některými dodavateli už spolupracujeme na takové úrovni, že vyrábí sortimenty přímo cílené pro žďíreckou pilu. To je budoucnost. Opravdu záleží jen na lidech, organizaci a komunikaci.
- Ve statistikách se objevují rozdíly ve zpeněžení dříví dosahovaných v jednotlivých formách vlastnictví (LČR, LAS, obecní lesy či soukromí vlastníci). Čím je to způsobeno?
Cena kulatiny je pro všechny subjekty stejná. V minulém roce jsme zavedli pro naše strategické zákazníky dlouhodobé kontrakty. Pro nás je další způsob, jak zavést rovnoměrnost dodávek.
- Preferujete silné dodavatele kulatiny nebo má u Vás šanci i malý soukromník?
My kupujeme kulatinu ode všech dodavatelů. V současnosti jich máme kolem 200. Nejmenší nám prodal 10 m3 kulatiny. Vždy se budeme řídit našimi potřebami, cenou a kvalitou spolupráce.
- Co byste doporučil dodavatelům kulatiny? Jaké podmínky by měli splňovat, aby byli úspěšní, a jak probíhá nákup suroviny?
Hlavní je rovnoměrnost dodávek po celý rok a sortimentní přizpůsobivost potřebám pily a trhu řeziva. Pokud náš zákazník pošle objednávku na konkrétní řezivo, tak musíme splnit jeho přání. Dodavatelé nám mohou pomoci v plnění zakázek.
Smlouvy s dodavateli se uzavírají vždy na začátku jednotlivých čtvrtletí. Ve smlouvách je přesně rozebraná cena, sortiment, tloušťka a kvalita dříví.
Děkujeme za rozhovor